Téma: Jak přežít Vánoce s hádavou, slídivou, podezřívavou mámou co si vymýšlí lži?

Petronelo, mám podobnou matku, takový slabší odvárek té tvé.

Na tvém místě bych s takovou matkou vánoce netrávila. Není to tvou povinností, navíc, když je matka taková. Pokud máš svůj byt či místo, kde bys mohla vánoce přežít, jednou bych to zkusila a prostě na vánoce nepřijela. Nemůže tě k tomu nikdo nutit.

Já mám matku kritickou a zlou, vždy byla taková, a protože žije sama, beru jako slušnost ji pozvat na štědrovečerní večeři. Žiju s dospělými syny a všichni se psychicky připravujeme na to, že u stolu bude s námi sedět i babička, která není "naše krevní skupina".

Je smutné, že si to rodiče (prarodiče) často neuvědomují, jak trápí své nejbližší.

Děkuji Astrid. Už hádku máme za sebou, tak by mohl být klid. Už se nechci opravdu nechat vyprovokovat. Vyčítá mi, že se nezajímám jak je na tom se zdravím a přitom jsem měla epilepsii, mám cystu na mozku, které extra stres nedělá dobře a může prasknout a teď srdce a ona se na nic nezeptá. Děkuji za podporu.  

Přesně jak píše Astrid a osobně jsem ještě tvrdší.  

Důležité je uvědomit si, že rodičům nic nedlužíme. Rodiče si nevybíráme. Dali nám dar života, ale to neznamená, že mají právo nám ho zničit.  

S člověkem, který by mi zkracoval délku života bych netrávil dobrovolně ani jeden den, ani ten Vánoční. Je úplně jedno, zda je z rodiny nebo ne.  

Některé věci totiž nemají recept, nelze je spravit. Lidi, kteří se chovají jak popisuješ spravit nelze. Můžeš se jen rozhodnout, zda se jimi necháš zabít nebo se od nich osvobodíš.

Oni, pokud by o tebe stáli, sami by se změnili. Tím, že ti ubližují, dávají tobě (i okolí) najevo, že jsi pro ně póvl.  

Matka mi vlastně dala návod jak s ní vycházet - nic s ní neřešit, mluvit jen o počasí, praktických věcech. Měla jsem dřív hodně starostí - nemohla jsem najít práci v Praze a nebo různé podvodníky, nemohla jsem si holka z maloměsta zvyknout na Prahu, byla jsem tam úplně sama a tak jsem se obracela na matku - což mi připadne jako logické. Tu to obtěžovalo, vždycky mě ze sebe ztřepala jako štěnice. Vše co uděláte je špatně. poraďte o čem s ní tedy mluvit nebo promlčet Vánoce raději?

Poslouchej co níže popsala Plamínek.

Měla by ses na "matku" vykašlat a nekomunikovat s ní vůbec. Hledat způsoby jak s ní vyvjít Ty nedokážeš, neboť ona Tě kontroluje a ovládá a Ty se necháváš. Další komunikace s ní jen zhorší Tvůj život.  

Taky mám pocit, že zde je související téma:  zde.  

Vypadá to, jako kdybys od matky stále něco čekala, což je sice pochopiltelná vnitřní potřeba, ale v tomto případě nenaplnitelná. Ona je manipulátorka, která se snižováním okolí zřejmě dostává do pozic, kdy se cítí nadřazená, a tím pádem líp, a hádky pravděpodobně používá jako nástroj na odreagování a vybití afektu.

S tím ale nic neuděláš, to nezměníš a upřímně, pokud tě někdo používá jako hajzlpapír, aby se cítil líp, nelze to zvládat dlouho. Ne tohle škoda Vánoc.

A otázkou je, proč to zvládat. zdá se, že čekáš, že se jednoho dne k tobě začne chovat líp, ale to se bohužel s největší pravděpodobností nestane.

Existují samozřejmě určité představy, že je li to matka, tak si zaslouží toto a tamto, ale plošně to prostě  neplatí, lidem týrajícím své okolí, je třeba se vyhnout.  

Píšeš, že jsi nemocná a po právu si stěžuješ, že matku to nezajímá. Ale vlastně sama neakceptuješ, že ji to nezajímá, nepřijímáš to jako fakt, myslíš, že by ji to zajímat mělo, snažíš se najít cestu, jak bys mohla s touto paní naplnit svoje potřeby. Že bys nakonec našla ten způsob, jak to celé zvládnout a všechno dobře dopadlo. Stále se snažíš. Ale zbytečně, pokud se ona nebude léčit, což asi nebude, situace se bude jen zhoršovat.  

Protože chyba není na tvé straně, i kdybys byla ze zlata a k tomu s obrovskými těžkostmi, tvoje matka to neuvidí, nemůžeš vyřešit jaká je. Nelze od ní získat, co potřebuješ. Dostane se ti převázně zlého. Čekáš zbytečně.

Investuj svoji energii do lidí, kteří tě ocení a budou mít rádi. Tvoje matka ti bohužel nejspíš nic takového neposkytne. Potřebuješ sama péči, zájem a lásku a hledáš ji tam, kde není. A Vánoce si zařídit bez ní, protože až na ni přijde potřeba vylít si na někom zlost, aby se cítila líp, budeš to ty. je jedno o čem budeš mluvit, a tebou to nesouvisí.

Jinak si povšimni, že se chováš jako typická manželka domácího násilníka. jen nezavdat příčinu ke konfliktu. Ale konflikt řídí agresor a jeho potřeba se vybít, nikoli oběť. ta může mluvit třeba o orchidejích, ono, kdo chce psa bít… .

Plamínku, i já děkuji za Tvou odpověď tazatelce. V podstatě odpovídáš i na můj problém s matkou, protože i ta moje je manipulátor a agresor. V sobotu jsem byla u ní na návstěvě a 1,5 hodiny jsem se musela bránit proti jejím útokům. Tentokrát jsem ale dokázala oponovat.

Já Petronelu chápu, protože to mám s matkou velmi podobné. My, dcery, jsme vychovány svými matkami, ovlivněny od dětství a navíc je v nás zakořeněný pocit, že máme své rodiče ctít. A proto se dlouho neumíme bránit a dělá nám problém každý konflikt.

Jak už jsem psala, já s matkou strávím o vánocích jen večeři a doufám, že za 3 hodiny odejde a já budu mít klid se svými drahými. Nejsem pyšná na takové pocity, ale jiné východisko nevidím.

Moje matka je bohužel tak nepříjemná i k mým dospělým synům, jediným vnoučatům, které má ve stejném městě a se kterými má možnost se stýkat. Synové se s babičkou neradi vídají, když začne kritizovat, odcházejí z místnosti. Matka mi pak vyčte, že jsem je špatně vychovala. No, co na to říct? Jen se asi naučit pouštět takové informace druhým uchem ven.

Já jsem se svými syny šťastná, žijeme si spokojeně, oni mají ve mně oporu a já o ně s láskou pečuji, naplňuje mě to. A to matka nesnáší, když vidí tu naši symbiozu. Ona se užírá osamocena, neboť se rozhádala se všemi příbuznými i sousedy.

Já osobně věřím tomu, že není nutné kazit si svátky (a jiné dny) s lidmi, kteří za to nestojí. Navíc není nutné ani kazit svátky ostatním lidem jen proto, že to očekává okolí a nějaké dnes (21.12.2015) již zastaralé (nevhodné) společenské normy.  

Myslím si, že bychom se měli spíše soustředit na lidi, kteří nám za to stojí a dávat přednost tomu, o co oni stojí.  

Astrid, já sice nemám takovou matku, jakou popisuješ, je to trochu jiné a ne o moc lepší, ale máme v rodině podobné typy lidí. Taky nestýkáme s některými člen rodiny, prostě to nelze.  Ono ne nadarmo jde člověk studovat dušezpyt, mám a měla jsem k tomu dobré důvody. Smutné až hrozné.  

Chápu tě, manipulátor hledá jen nočník, kam by vylil své pomyje.

Nezkusila jsi někdy pohovořit s maminkou, že pokud svoji sebehygienu nezlepší, tedy se nebude o vánoční večeři ovládat, může být i ta večeře bez ní? Manipuluje tvým pocitem dobrého člověka o pravidlech a vině, ale je to jen o hranicích.

Na druhou stranu, možná sis našla pro sebe i ostatní ten nejlepší kompromis, ačkoliv, ona takto vyhnusí i tvé syny. To bych matce asi dovolit nechtěla, ale samozřejmě, děláš to, jak to cítíš.  

Tak ať to máte letos (2015) šťastnější.  

Ač se to zdá nepochopitelné, takových protivných hádavých matek je spousta. Bohužel jsem jich mezi známými a příbuznými potkal nemálo, jak matek, tak i otců.

Nejlépe se od takového příbuzného i nejbližšího rychle odstěhovat někam daleko, nebo aspoň si na „své prostory“ dát místo kliky kouli a zamykat.

Stárnoucí lidé podvědomě cítí, že už se jim jejich sny nesplní, cítí, co mnohé v životě dělali špatně a na stáří chtějí, aby alespoň potomci nedělali jejich chyby a tak jsou nespokojení sami se sebou a svoji frustraci si vybíjejí i na nejbližších.

Važme si rodičů, ale nemáme povinnost nechat se ani jimi ničit, psychicky, ani jinak.

Člověk má povinnost chránit hlavně sebe, protože jinak nebude nic platný vlastním potomkům, ani společnosti. Proto je nutné rodičovi, třeba i písemně, ale hlavně v klidu s úctou a bez nenávisti otevřeně sdělit, co mně vadí a proč.

Pevné nervy a rozhodnutí k činu.

     Když to jde s dětmi.    

                   (myslím, že v tomto případě trocha odlehčení neuškodí.  )

Máme v kuchyňce  v práci takovou hezkou kartičku:

Musí u matky doma běžet v televizi, co ona povolí a vytáhla na mě její obvyklé a oblíbené. Mám normální postavu akorát nejsem anorektická  jako modelka, ale vždy mě tím strašila a šikanovala mojí postavou. Že třeba mám pár kil navíc - určitě nejsem kulička. Normální postava, ale prostě nejsem podle matčina gusta - tak jsem měla 2 hodinovou přednášku a naordinovala mi dietu.

No jo, je to na tobě. Šikanovat lze jen někoho, kdo se nechá. jen jí nastav hranice, kam smí a nesmí zajít.