Téma: Nepoznal jsem sex, líbání, držení za ruce, mám 22 let - neznám nikoho kdo by na tom byl hůře

Věř mi kamaráde, je hodně lidí, kteří jsou na tom mnohem hůř, ale to vůbec není důležité. Tím směrem se nedívej - to není k ničemu prospěšné.

Za druhé, jsem si jist, že holku si najdeš, nebo ona Tebe. Jen na to musíš jít trochu jinak než doteď. Což se dá změnit.

Vyjmenuj mi Tvé koníčky a záliby. Máš práci, která Tě baví, nebo studuješ? V čem jsi opravdu dobrý, nebo v čem si dokážeš představot, že budeš opravdu dobrý.  

Práci mám, jezdím u PPL s balíkama. Baví mě to. Zájmy - čtení, filmy, jízda na kole. Toť vše. Nikde nepotkávám holky, ty moje záliby nikoho jiného nevyžadují, právě proto je dělám, protože na ně stačím sám. A i kdybych při nich nějakou potkal, tak bych jí asi stejně někam nepozval, protože bych se jí bál a navíc mi zvaní na rande a ty věci okolo přijdou hrozně, ale hrozně nepřirozené Ale díky za povzbuzení.

Nepolíben, že už jsi sem psal pod jménem maschin?

Doplněno ve 23:19 = Tady a tady a tady a tady  (klikni).

Ahoj Nepolíben. Píšeš, že např. jezdíš na kole a práci máš u PPL - rozvážíš balíky, tedy jezdíš jako řidič, ale že nikde nepotkáváš holky. Nezlob se, ale to přeci není reálné, aby jsi na těhto cestách nikde nepotkal holky  Samozřejmě, že je potkáváš, buď na cestách nebo při předávání balíků, ale Ty je z nějakého důvodu nevidíš, nevnímáš atd. a také píšeš, že: "A i kdybych při nich nějakou potkal, tak bych jí asi stejně někam nepozval, protože bych se jí bál a navíc mi zvaní na rande a ty věci okolo přijdou hrozně, ale hrozně nepřirozené… "

Vzhledem k tomu, co jsi sem dopsal, jsem na 100% přesvědčená o tom, že jsi sem psal několikrát již dříve pod jménem mischelin (poprvé 8.6.2014), protože některé Tebou uváděné informace se shodují. Ve svých tématech se v podstatě opakuješ v tom, co Tě trápí. Přes rok jsme se Ti snažili poradit, jak nejlépe jsme uměli, ale já mám pocit, že to nikam moc nevede - necítím z Tebe zpětnou vazbu, nevidím u Tebe posun, týká-li se Tvého sebevědomí = že by jsi třeba zkusil něco z těch rad, které jsi ohledně nabytí svého sebevědomí dostal. Stále dokola jen opakuješ, že sebevědomí nemáš žádné + uvádíš opakovaně s tím související potíže a životní situace, ve kterých se Tvé nízké sebevědomí promítá, které Tě trápí a já už nevím, když to nemůžu udělat reálně , jak Tě přes ta písmenka nakopnout tak, aby jsi pochopil, že samo od sebe se v Tvém životě nic nezmění, když pro to sám nic neuděláš

Ano jsem to já. Když rozvážím ty balíky, tak sem tam nějaké mladé holce balík předávám, ale problém je v tom, že nejbližší vesnice, ka jezdím, jsou 50 km od mého domova, takže je to všechno k ničemu. Je fakt, že tam někdy potkám usměvavou mladou holku, ale jak se znám, tak bych se nikdy neodvážil. Navíc v práci trávm 11 hodin většinou.

Která holka by potom chtěla kluka, co většinu pracovního dne stráví v práci? Holky chtějí, abychom si na ně dělali čas…

Není pravda, že jsem se nezměnil. Já se změnil, ale vůbec mi to nepomohlo. Třeba v prosinci jsem začal hubnout, od té doby jsem shodil 7 kilo, chtěl bych dalších 7. Přestal jsem nosit brýle a nosím kontaktní čočky, protože v brýlích vypadám jako exot. Našel jsem si tu zmíněnou práci u PPL, baví mě. Pořídil jsem si novou bundu. Koženou s nášivkami jakoby pilota, fakt drsňáckou. Kdybych jí na někom viděl, tak se za ním otočím. V zimě jsem třeba chodil na plesy a přes tance pro dva (valčík, ploužák, polka) jsem se seznámil s dosti holkama, ale nikdy nějak víc. Každopádně i to je úspěch, protože dřív jsem se je bál oslovovat i na ten tanec a dnes dokážu přijít i k partě holek a jednu vytáhnout.

To všechno se mi povedlo. Ale přes to všechno se cítím stejně mizerně jako dřív a pořád trochu uvažuju o sebevraždě. Holek se bojím pořád a za nulu se považuju taky pořád.

K té psycholožce bych už nešel, spíš bych chtěl k psychiatrovi, aby mi předepsal nějaká antidepresiva, bez nich to asi nepůjde. Ale kvůli práci to nejde.

Jestli ti jde o to, jestli je na tom někdo stejně ne bo hůř než ty, tak mě je 26 a nepoznal jsem ani pusu na pusu a nikdy mi žádná neřekla že mi to sluší. Jinak myslím že, je spousta kluků, kteří jsou na tom podobně, stačí se podívat na internet, každý den několik píše něco podobného jako ty.

Taky mě to trápí, ale bohužel nemám co bych ti poradil. Zdá se mi to jako začarovaný kruh, čím jsem starší tím, je šance menší.

Řekla bych, čím jsi starší, tím méně si věříš, že někoho potkáš a to je škoda!   Držím Vám palečky.

A co pro to děláš, abys nějakou holku měl?

Holky nečekají na drátě a neskenují volné IP adresy, aby mohly napsat klukům, kteří jsou volní a bojácní.  

Pokud holku chceš, musíš si ji zasloužit.

To že si člověk musí holku zasloužit je mi jasné a že žádná nestojí o zoufalého chudáka taky. Je mi jasné že si za to můžu sám a opravdu si nemyslím, že na mě někde nějaká čeká.

Co dělám, proto abych nějakou holku měl?

Napřed jsem se snažil s nějakýma holka navázat kontakt, abych zjistil jestli, by mě některá neměla ráda, takového jaký jsem. Zjistil jsem, že to rozhodně ne.

Pak jsem zkoušel se změnit, ale ono se lehce řekne, že si člověk musí věřit, když nemá na čem tu sebedůvěru stavět.

A potom je z toho ten začarovaný kruh, když si člověk nevěří tak mu věci nejdou a když mu věci nejdou tak o to si věří, čím hůř se člověk cítí, tím hůř dokáže navazovat kontakty z ostatníma a tím víc se izoluje a je divnější a o to míň má někdo zájem se sním bavit.

Vím, že to zní jako že jenom fňukám, ale ono se to těžko popisuje někomu, kdo to nezažil. Snažil jsem se na sobě pracovat, ale když se nějakou dobu nedaří tak se to začne nabalovat a pak se to dost těžko překonává, zvlášť když je člověk na všechno sám.

Ale rozhodně nechci tvrdit, že je to úplně beznadějné, jen je pro mě hodně těžké nějakou naději ještě mít.

Já znám pána, co se probral v pětatřiceti. Vyrůstal s velmi nepříjemnou pratetou, která ho neměla ráda, až v tomhle věku se nakonec odhodlal a obrátil na vztahovou terapeutku. Dnes má 4 (!!! ) děti a říká, že je to nejak moc, ale na dotaz, zdali by chtěl v životě potkat ještě jiné ženy- opravdu teda včas položená otázka- odpovíděl, že je moc rád, že našel tuhle, která ho má ráda. a on ji.  

Někde vevnitř je pes zakopaný, a le ten se jen tak neodkope, chce to začít řešit.  

"Mám z holek velký strach. Bojím se jich."

No a jaký máš vztah se svojí matkou? Nebyla v Tvém dětství příliš přísná, autoritativní a spíše generál? Neomezovala Tě, neshazovala Tě doma či před ostatními, nektritizovala Tě za maličkosti, nedávala v okolí najevo, že se za Tebe stydí a nesrovnávala Tě s ostatními, že jsou lepší, než Ty?  Neočekávala a nevyžadovala po Tobě tzv. nemožné dle jejího měřítka - tzn. nechtěla po Tobě více, než čeho jsi byl schopen či neměla na Tebe vysoké nároky atd. ? Ptám se proto, protože tam by mohlo být a obvykle bývá tzv. jádro pudla, tj. příčina či kořeny Tvého velkého strachu z holek, když jsi ještě nebo právě proto ještě s žádnou vztah neměl.

Právě že nic takového neznám. S mámou mám dorbý vztah.

Já to mám naopak.

Podobně jsem to měla s tátou. Než jsem poznala přítele, myslela jsem, že nikdy nebudu umět milovat, jako projevovat lásku. Rodiče se o nás v dětství moc nestarali. Většinou jsme byli s bráchou u prarodičů. Táta chtěl, aby jsme měli jedničky ve škole. Hodně podobné, jak popisuješ, Dany. Ale teď jsem s přítelem devět měsíců. Sex s ním si užívám a jsem ráda, že jsem ho poznala. Chci říct, že i když jsem ze strany psychologů slyšela podobné názory, nemusí to bý vždycky příčina.

Milá Nelinko, já jsem také nepsala, že špatný vztah s matkou musí být vždy jediná příčina, nýbrž příčina možná či obvyklá, neboť to je to první, na co se každý psycholog jako první ptá a také to jako možnou příčinu dokládá ten pán, o kterém píše Plamínek. A také jsem to psala tedy jako první úvahu ještě ve chvíli, kdy jsem jsi myslela, že jde o nového tazatele. Ovšem po té, co sem 11.7.2015 Nepolíben ve 13:41 dopsal, že: "Práci mám, jezdím u PPL s balíkama. Baví mě to. Zájmy - čtení, filmy, jízda na kole. Toť vše. Nikde nepotkávám holky, ty moje záliby nikoho jiného nevyžadují, právě proto je dělám, protože na ně stačím sám. A i kdybych při nich nějakou potkal, tak bych jí asi stejně někam nepozval, protože bych se jí bál a navíc mi zvaní na rande a ty věci okolo přijdou hrozně, ale hrozně nepřirozené… ", tak mi pro některé shodné, jím uváděné skutečnosti došlo, že jsem již psal několik témat pod jménem Mischelin, na které jsem výše doplnila odkazy. A z těch jeho předešlých témat velmi stručně např. vyplývá, že studoval 2 rokem VŠ, přál si ale pracovat jako traktorista, přestoupit proto na učňák, rodiče však jeho nápad odmítli… on se cítil mizerně a uvažoval o sebevraždě, protože cítil, že nemá žádnou budoucnost, připadal jsi jako nula atd… VŠ ukončil, byl na ÚP, měl deprese, chodil nějaký čas k psycholožce, ne však dostatečně dlouho…, rodiče mu nakonec učňák povolili, ale pro změnu vyvstal problém s tím, co si pomyslí okolí, že to bude znamenat ostudu a chození kanaláma s tím, že psal tehdy: "Oni moji rodiče jsou úspěšní lidé a fakt, že skončím na úrovni pomocného zedníka je strašně mrzí." + pak ještě psal, že: "Já vím, že se podle profese lidé neposuzují a já taky nikoho neposuzuju. Ale ostatní posuzují mě. Třeba moji rodiče nebo prarodiče. Když jsem babičce do telefonu říkal, že mě asi vezmou na pracovní místo ošetřovatele hospodářských zvířat, tak jsem poznal podle hlasu, jak je z toho smutná a zklamaná. Taky tvrdila, že v naší rodině se vždycky dělaly ty lepší práce."

No a vzhledem k tomu, že jsem na 100% přesvědčená o tom, že tazatel Nepolíben = tazatel Mischelin + vezmu-li v úvahu, co zde pod jménem Mischelin od 8.6.2014 již napsal, tak jsme zase na začátku mé prvotní úvahy, která nebude podle mého názoru tak úplně daleko od věci + tam zřejmě budou ještě hrát roli faktory další, když 11.7.2015  píše, že: "… mi zvaní na rande a ty věci okolo přijdou hrozně, ale hrozně nepřirozené… " Ale to je podle mě opravdu práce pro odborníka (najít všechny kořeny potíží tazatele + mu pomoci jeho všechny potíže překonat), u kterého však tazatel bohužel nevydržel. My se tady snažíme mu poradit, jak nejlépe umíme již přes rok, ale to moc nikam nevede…

Nicméně, jsem velmi ráda, že u Tebe vztah s Tvým otcem a rodiči vůbec, nesehrál tak podstatnou roli, umíš projevovat lásku, milovat, máš přítele a jsi štastná. To Ti vážně moc přeji 

Nevím, jestli tazatel nepolíben = tazatel Mischelin. Nijak jsem to nezjišťovala. Takže na to nemůžu nijak reagovat.  

Děkuji za poslední věty. Když jsem nad tím zamyslela. Možná můj vztah s rodiči nesehrál roli, protože jsem je jako rodiče nebrala. Nikdy jsem se jim nesvěřovala s problémy. Ani babičce a dědovi už vůbec ne. Se všm jsem se nějak poprala sama. Když měla kamarádka autonehodu (a umřela), když měla moje kdysi nejlepší kamarádka taky nějaké problémy s rodinou nebo když za mnou přijel jeden kluk, se kterým jsem si psala tehdy ještě po ICQ. Což nepočítám jako vztah - viděli jsme se jednou. Tehdy mi bylo možná 16  Dokonce ani teď neví, že mám přítele. A mám pocit, že kdybych jim to řekla, už by to nebylo ono. Měla bych pocit, že jsem pod dozorem. A to, že jsem tď šťastná je tím, že jsem přes týden na VŠ v jiném městě bez dozoru rodičů. Cítím se volnější.

Ahoj, tak znám osobně podobný případ jako jsi Ty. A víš jak to celé dopadlo? Je to můj současný přítel, který byl do 29 let nepolíbený, bez zkušeností, rande nikdy žádné neměl, s holkama to řekněme neuměl nebo možná jen nepotkal tu pravou. Teď v 29 letech potkal mně a je z toho láska jako trám. Za těch pár měsíců,   co jsme spolu, dohnal všechno (co se i intimností týče) a dokonce je v posteli mnohem "lepší" jako můj předchozí partner, se kterým jsem byla přes deset let. Takže si myslím, že máš klidně taky ještě čas a hlavně nezoufej. Není pro holku nic horšího jak zoufalej chlap, který si nevěří.   Třeba tu pravou potkáš za týden, třeba za 5 let… To, že nemáš sexuální zkušenosti v Tvém věku není žádná ostuda. Hlavu vzhůru!

Neblbni, buď rád, že jsi zdravý, inteligentní, citlivý…

Nic to neznamená, 22 není žádný věk. Já na střední dost řešila náboženství a lidi, kteří mě ovlivnili, různé rodinné věci…

Vztahy jsem začala mít až na vysoké, stejně tak sex, nic mi neuteklo.

Vše je o myšlení, takže se věnuj tomu, co Tě baví, snaž se zapracovat na svém sebevědomí, nesoustřeď se pořád jen na to, že zatím namáš slečnu. Neboj, vše bude. U někoho to je dříve, u jiného později, ale třeba to zase bude o to lepší

Já jsem nezačal ani na té vysoké. Inteligentní nejsem, citlivý až moc a zdraví by taky mohlo být lepší. Já se snažím dělat co mě baví, ale žádné holky při tom nepotkávám a stejně bych se jich bál.   Sebevědomí nemám žádné už několik let. Ale díky

Sebevědomí i odvaha neroste samo od sebe. Sebevědomí i odvaha fungují stejně jako všechny ostatní svaly. Svaly rostou pouze když je trénuješ (zatěžuješ, přepínáš, přemáháš).

Takže sebevědomí i odvahu lze nabýt. Recept je snadný, ale hůř se dělá.  

Dále Carnegie říkal: „Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistějších způsob, jak strach porazit.

A Dále má pravdu. Ten způsob funguje.

Pro zvýšení sebevědomí člověk musí přetvořit obraz ve svém podvědomí. Chce to kontrolovat vlastní myšlenky a taky meditovat- jako afirmaci používat formulku "Já jsem úžasný" nebo "Já jsem skvělý". Chce to představovat si sebe samotného jako úžasného člověka. Když věnuješ půl hodinky denně těmto meditacím, tak do měsíce max dvou uvidíš výsledky-zvýší se ti sebevědomí. Pak si jen musíš dávat pozor, aby sis ho zase svými pesimistickými myšlenkovými programy opět nesnížil.

Výborná kniha, kde je tohle je od Ivo Tomana - Úspěšná sebemanipulace pravdu doporučuju, je to opravdu kvalitní dílo.

Ano, toto je teorie, ale žádná teorie nevydrží bez podpory činů v reálném světě. Proto je nutné tu teorii podložit hmatatelnými důkazy - takže jít a něco skutečně dělat.

není to teorie, tohle je praxe.

Plastický chirurg Dr. Maltz napsal úžasnou knihu Psychokybernetika. jako pastický chirurg se začal zajímat o psychologii (podvědomí a spol) když viděl případy lidí, kterým zlepšil tvář, a které pak i okolí začalo chválit, ale u lidí samotných k žádné změně nedošlo.

Zjistil, že člověk jedná podle toho, za koho se považuje!! Musel tedy přistoupit s prací na podvědomí klientů, aby změnil obraz (mínění), které o sobě mají.

Já nezpochybňuji tu knihu, jen dodávám, že číst tu knihu je první krok, ale je potřeba se jí i řídit a jít ještě dál – to znamená činit činy, podnikat akce, které to vědomí posilní. Protože ať si před zrcadlem řekneš každý den cokoliv, bez „akce v terénu“ to nebude fungovat.

Akce v terénu je důležitá spíš kvůli tomu, že si člověk musí zvyknout na neúspěchy a zvýšit si svou frustrační odolnost-brát neúspěchy jako něco zcela normálního. Ale sebevědomí ze člověka vyražuje nebo nevyzařuje i tehdy, když člověk v terénu holky neoslovuje.

Nelam si hlavu Vše jednou příjde. Měla/mám podobný problém. V 16ti letech jsem měla přítele, kterého jsem milovala, ale už od začátku jsem věděla, že to je vztah, který má,, omezenou lhůtu´´ jelikož přítel trpěl rakovinou. Přítele jsem milovala, a proto jsem se nenechala od vztahu odradit a i přesto do něj šla. Byly to 2 nejkrásnější a přitom nejhorší roky v mém životě, které mi mnohé daly, díky nimž jsem mnohem rychleji dospěla, ale nadruhou stranu mi také mnohé vzaly. Po přítelově smrti jsem nebyla zpočátku schopna normálně fungovat (i když jsem věděla, že tento okamžik příjde, nedá se na to nikdy připravit a už vůbec ne v takovém věku). Rodina i nejbližší přátelé se mě snažili posunout dál a díky nim jsem se postavila zpět na vlastní nohy, ale nedokázala jsem opět milovat. Dnes jsou to 2 roky, co tu přítel není a od té doby jsem nebyla schopna navázat opět fungující vztah, jelikož se ztráta přítele odráží na mé psychice.  Trápí mě to, ale občas je třeba poprat se s překážkami, které nám život nastolí. Naučila jsem se žít přítomností, netrápit se a věřit, že láska i o mě zase jednou,, zakopne´´. Zkus chodit mezi lidi, najdi si kamarády, stačí pár opravdových, zkus se někomu svěřit a riskuj! Neboj se oslovit na akci cizí holku, to je nejlepší,, tréning´´, časem půjde i stud stranou a i sebevědomí přibere na svém Držím palce.  

kamaráde, já jsem na tom hůř jak ty. Taky jsem ještě neměl sex, ani líbání ani žádné rande a to je mi 24!!!!!

Já mám zase problém v tom, že jsem introvert a díky tomu nemám skoro žádné  kamarády a obecně mám problém s komunikací-nejen s holkama, ale se všemi-prostě nevím, co říct. Když jsem už v nějaké společnosti, tak jsem mlčící ryba. Totálně mě nebaví seriály, filmy a mluvení o blbostech ani pití alkoholu-prostě skoro vše, co mají v oblibě moji vrstevníci.

A co Tě baví?

Tancování a folklor, posilování a poslední dobou cyklistika. A taky osobní rozvoj-rád čtu věci týkající se kariéry, podnikání atd-věci z aplikované psychologie. Velice rád čtu knihy od Iva Tomana.

Jsi na nejlepší cestě mít kamarády i holky. Témata máš, stačí si jen najít lidi, a to muže i ženy, kteří mají podobné zájmy. Tvé zájmy rozhodně nejsou nudné, jen se pohybuješ ve společnosti, která má jiné. Pokud ale začneš dělat ty aktivity o kterých mluvíš i prakticky a aktivně - zejména to podnikání, pak zákonitě najdeš k sobě spoustu kolegů i kamarádů. PS: Mluvím z vlastní zkušenosti.  

To tancování a folklor jsem provozoval 3 roky aktivně - chodil jsem do folklorního souboru. Právě tam jsem ke konci zjistil že jsem introvert - měl jsem problémy zapadnout do kolektivu a s někým vůbec komunikovat. Když jsem zjistil, o čem se baví ostatní, tak jsem se snažil dělat podobné věci jako oni (sledování seriálů, filmů atd) ale zjistil jsem, že to není pro mě. Vůbec mě to totiž nebavilo a když už jsem shlédnul stejnou věc jako oni, tak kdybych ji neslyšel od zbytku kolktivu (třeba nějaká scénka z Teorie velkého třesku), tak by se mi stejně nevryla do paměti. A takovýchto konverzací " o blbostech" tvoří cca 80% veškeré komunikace - v mém (ex) folklorním souboru, ale i na koleji na Vš když jsem pozoroval spolubydlící. Zjistil jsem, že tudy prostě cesta nevede  - dělat něco jen proto, abych se měl o čem s kým bavit. Ale abych obrátil polaritu, tak musím zase říct, že z velkého množství filmů, které jsem shlídl, tak bylo pár, které mi dost utkvěly v hlavě-a to hlavně z toho důvodu, že v nich nebyl příběh "o ničem", ale režisér věděl přesně, co chce sdělit společnosti a bylo to důležité sdelení. Ale filmů tohoto typu, co mě něco dávaly, tak bylo jako šafránu.

O folkloru se bavím velice rád - je to věc, kterou člověk stále zkoumá a poznává nové věci. V prvního folklorního  souboru jsem odešel - protože jsem tam moc nezapadl a ani po taneční stránce jsem se tam už dál nemohl posunout - přesto ta doba tam byla užitečná - zjistil jsem, na čem jsem měl zapracovat. Ted se v září chystám do nového souboru. Uvidíme, jak se mi bude dařit zapadnout. Jako svůj největší problém ale opravdu vidím tu svou introvertní povahu. Ještě jsem stále nepřišel na způsob, jak přijmout sám sebe a mít vztahy s okolím. Okolí totiž často nechápe, že někdo bývá se společenské akce víc psychicky vybitý než  po náročné šichtě v práci a má větší potřebu trávit čas o samotě, aby znovu nabil energii.

Základní zákon vesmíru je rovnováha. Proto když nám vesmír něco sebere, něco jiného nám dá. V introvertech se ukrývá obrovská síla, což je výhoda, ale nevýhodou je, že introvert ji musí ze sebe vydolovat. Ovšem až ji vydoluje, ta síla má potenciál překonat extroverty.

Nesnaž se změnit to, čím tě vesmír obdařil, ale snaž se najít způsob jak toho využít. Vždy totiž existuje.

Introverti mají spoustu důležitých předností, jako například smysl pro detail, zvýšena pozornost, lepší soustředění - samozřejmé každý v jiné míře.

Máš pravdu v tom, že se nesmíš přizpůsobovat okolí, protože takhle to nefunguje. Základní princip úspěchu není lidi měnit, ale přitahovat správné lidi.

A jestli chceš lidi přitahovat, staň se lídrem – ve smyslu, aha něco jsem vytvořil, vyrobil, vyprodukoval a je to super.

Když ze sebe vydáš něco, co lidem zlepší život a bude tě to bavit, pak lidé začnou k tobě přicházet sami a bude to bavit je i tebe.

Na světě jsi proto, abys ostatním zlepšil život. Dělej něco pro někoho z lásky (z lásky k člověku, nejen k ženě (ale samozřejmě to taky) ) a garantuju ti, že úspěch i lidé i pravá žena se dostaví.

Rozhodně to nevzdávej brzo. Někteří lidé prorazili až v pozdějším věku, takže to nevzdávej. Například zakladatel McDonalds založil MCD až v 55 letech. Stálo to za to? Rozhodně.  

Děkuji mnohokrát za velkou inspiraci!!! Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel.

Pro IGCT a Nepolíbeného - Kluci, byl jsem na tom úplně stejně. Nesmělý introvert s nulovým sebevědomím, které mi ještě snižovala v dětství výchova v matriarchální rodině. Prostě jsem měl ty ženský ve své hlavě vždy postavené jako nadřízené. Uvažoval jsem ve vašich letech i o sebevraždě. O panictví jsem sice přišel ve 22 letech, ale byla to jednorázovka po večírku na VŠ koleji. Pak jsem neměl ženskou dalších 7 let a to bylo na palici. Zkoušel jsem inzeráty, internet tehdy ještě nebyl v té podobě jako dnes, ale bez úspěchu. V r. 1996 jsem prošel půlroční psychoterapií, která mi trochu otevřela oči a pozvedla sebevědomí. Pak jsem se přes seznamku seznámil s manželkou, se kterou jsem 18 let.

A výsledek? Dneska toho vztahu lituji a chtěl bych jiný, protože jsem tehdy bral první ženskou, ktzerá o mě měla zájem a nezkoušel jsem už jiné. Ne, že by mi ubližovala, ale jsme zkrátka nekompatibilní a žijeme vedle sebe. Takže na to bacha, ať se nedostanete do podobné situace.

napsal jsi v pravý čas-aktuálně se mě týká to, co jsi napsal v druhém odstavci. Díky moc.

Kamaráde něco ti řeknu, když se nad tímhle budeš jenom tak pozastavovat, nikam to nepotáhneš. Něco ti řeknu, možná to tady píšu jenom tak, a tak trošku počítám i stím, že ti stejně nikdo nebude číst. Možná si představuješ to, že holka sama přijde, a začne stebou mluvit. A taky nečekej žádnou topmodelku, protože takové typy mají už něco za sebou. A ví jak to chodí. vyhlídni si nějakou méňe pro okolí zajímavou, na které prostě poznáš, že se s lidma moc nestýká. A tráví večery při seriálech, s kočkou v náruči. Začni tu nejklasičtější otázkou co te napadá. Ale ne typu- jak je? -_- Hodně lidí se ti tady snaží pomoct, a i já jsme tady včera (05.02.2016) našel rozumné lidi. Díky kterým jsem prostě zariskoval, a vyšlo to.