Téma: Nemám se rád - jak to změnit, mít víc rád sám sebe a věřit si?

Ahoj, podle mé osobní zkušenosti lidé, kteří se do nějakého věku neměli rádi a cítili se podobně jako ty, se později staly těmi nejskvělejšími a nejneobyčejnějšími lidmi. Nejdřív ale museli na sobě udělat kus vnitřní práce, aby se takovými stali. Myslím, že jsi právě začal- přiznáváš si, že ti v životě není dobře a chceš se změnit.

Pokud si myslíš, že holku si najdeš jenom když budeš fyzicky zdatný, tak se moc mýlíš, protože třeba mně se ti všichni svalovci, kteří se předvádéjí v posilovnách a přitom jsou všichni stejní, vůbec nelíbí. A vím o mnoha jiných takových holkách. To, že nejsi chtrý, tomu sám neveříš. Každý člověk má v sobě svou vlastní, osobitou kvalitu, kterou může přinášet tomuto světu. A nemusí to být ani vypracované tělo, ani vysoké IQ v testech. Třeba u někoho to může být citlivost a jemnost. Já se třeba při asertivních a průbojných chlapech cítím naprosto strašně, a vždycky jsem si rozuměla se stydlivýma lidma, protože mi ta vlastnost připadá prostě krásná. Toto tvoje vlastní kouzlo ale opravdu najdeš jenom v sobě, a první krok, který potřebuješ udělat, je nesrovnávat se s kamarády. Charismu může mít každý člověk. Získáš ji ale jenom tak, že budeš trávit čas sám se sebou a hledat radost v činnostech, které tě baví, v momentech, které se ti líbí. Ať je to cokoliv. Pokud miluješ ležení v posteli, tak lež v posteli s maximálním požitkem a staň se nejlepším ležečem v posteli. Pak, když tě bude bavit trávit čas sám se sebou a zjistíš, jaké věci tě opravdu baví, začne z tebe vyzařovat postupně jakási uvolněnost a nezávislost, a sesnamování s lidma začne přicházet samo. Holky milujou introverty. Využívej právě ty vlastnosti, které máš a nehledej ty, které nemáš. Hlavně nikdy nedělej věci kvůli tomu, abys nějak vypadal nebo si někoho získal, protože se nepohneš. Začni žít sám pro sebe a neposlouchej nikoho, - i kdyby to měl být celý svět, pusť se do vnitřní změny s radostí a nelituj ničeho- máš akorát skvělý věk, aby ses do toho pustil. a uvidíš ty výsledky kdoví možná jednou budeš tím, kdo bude umět poradit právě takovým lidem, jako si teď ty…

Děkuju za reakci   Já jsem takový polointrovert. Na jednu stranu jsem rád, když jsem sám a na druhou stranu chodím rád mezi lidi. Jsem spíše takový nemluvný, nedokážu plkat o nesmyslech, aby řeč nestála. Stydlivost a opatrnost to je moje. Nízké sebevědomí taky. Já vím, že se nemám s nikým srovnávat. Ono ale stačí, aby někdo řekl, že si byl včera skočit padákem a já už mu závidím a tím se s ním srovnávám Asi bych se nesměl tolik stýkat s lidmi, abych se před nima pořád v duchu neshazoval, nevím. Jsem objednaný na poradu k psycholožce právě kvůli tomu, že se nemám rád, tak uvidíme, snad mi to pomůže.

Že holky milujou introverty? Ehm ehm…

tak hodně štěstí! snad to bude fajn ženská a poradí.

omlouvám se, už když jsem to psala mi to přišlo jako přehnané tvrzení. oprava: neříkam, že všechny introverty. no ale fakt! tolik hlavních hrdinů těch holčičích filmů jsou (nejdřív) neoblíbení podivíni, kteří o sobě pochybují ale je pravda, že záleží od prostředí. v tom úplným mainstreamu to asi fakt neplatí, tam mají holky jiné priority. proto jsem vlastně psala, že podle mně je důležité hledat věci, které člověka fakt vnitřně baví a tím se postupně dostávat mezi takové "své" lidi, protože je spousta světů, kde je naprosto "povoleno" být stydlivý a méně komunikativní. prostě když se pohybuješ já nevím třeba mezi lidma co dělají jógu nebo mezi muzikantama, nebo lidma, co studují filozofii, nebo turisty (to je fuk co konkrétně), tak tam nějakou ultrasebevědomou masku vůbec nepotřebuješ, tam se oceňují zcela jiné vlastnosti. no ale je pravda, že nejdřív je potřeba to "svoje" najít a dělat, a tu už nastupuje ta druhá část práce, ta o které psal Baroch. bez té… já nevím. aspoň já osobně si se svou závistí nevím jinak rady, zmizí jenom tehdy, když svůj sebenenávistní model vypeckuju do takových rozměrů, že musím jít něco dělat, abych ji utlmila.

třeba teď přestanu prokrastinovat a mudrovat, a jdu psát to, co mám měj se hezky.

Zkuste si najít nějakou stránku Vám na míru zde.  

Je fajn, že se tím chceš zabývat u v jedenadvaceti - pokud tedy opravdu chceš. Já měl stejný problém a litoval jsem se o pěkných pár let déle, než jsem se sebou začal něco dělat.

Jak píše Scarlettina, klíč je v tom, neporovnávat se s ostatními. Nemá to smysl. Každý člověk je jiný. Já třeba měl už v šestnácti pleš a když jsem kolem sebe viděl všechny ty nagelované týpky s hustými vlasy obležené dychtivými divčinami, tak jsem na tom byl podobně jako ty.   Možná hůř, protože já se pokusil o dva roky později zabít (samozřejmě ne jenom kvůli pleši). Naštěstí neúspěšně. Každopádně jsem na psychiatrii získal dost času na přemýšlení.

Vtip je v tom, že vesmír je takový, jaký je. Realita je taková, jaká je. Lidská mysl není schopná přijímat syrovou realitu, už proto, že lidské smysly jsou velice omezené, tak si vytváříme modely. Představy po tom, jak věci fungují a jaké jsou. Jenže jsou to jenom modely, které de facto nemají s realitou nic společného.

Navíc ty modely mají sebeposilovací tendenci, nebo spíš lidský mozek funguje tak, že jakmile nějaký model přijmeš, tak máš nutkání všímat si jenom takových věcí, které posilují tvoje pocity, že tvůj model je správný. To, že tvůj úspěšnější kamarád, kterému z tvého pohledu všechno vychází, protože má skvělé známky a krásnou holku, je ve skutečnosti nešťastný gay, která chce být truhlářem, čili o dobré známky ani holku nestojí, nejspíš nikdy nezjistíš.

A tady se dostáváme k jádru pudla: stejný model sis vytvořil o sobě. Všímáš si věcí, které ti nejdou, a pravděpodobně se o ně pokoušíš pořád dokola, a tím jak ti znovu a znovu nejdou, si posiluješ představu sebe sama, jak jsi k ničemu.

Je třeba se na to vysrat. Ty jsi jediný člověk na světě, který může skutečně zařídit to, že budeš k ničemu, pokud se o to budeš opravdu snažit, a dle tvých slov je celkem jasné, že jsi zatím docela úspěšný. Mimochodem si všimni, jak dokonale tuhle disciplínu ovládáš: dokážeš sám sebe přesvědčit o tom, že jsi k ničemu. Kolik znáš podobných lidí? Moc ne, co? Takže tu máme minimálně jednu věc, ve které jsi výjimečný.

Pokud jsi tedy výjimečný v tom, že dokážeš sám sebe přesvědčit o tom, čeho nikdo jiný není schopen   (nebo jen málokdo), nebylo by fajn tuhle schopnost (kterou nepopiratelně máš) použít k něčemu jinému?

Zkus sám sebe přesvědčit o tom, že každý lichý den v týdnu uděláš dvacet kliků (nebo míň, to je úplně jedno, deset, pět - na počtu vůbec nezáleží). A každý sudý dvacet dřepů. A každý další týden pět dřepů a kliků přidáš. Tvůj model se tě teď bude snažit tlačit k představě, že to nedokážeš, že je to zbytečné a podobné kecy - tímhle způsobem funguje. Tak ho donuť, ať ti to dokáže. Nebudeš přece věřit všemu, co ti kdo nakecá, zváště ne někomu, kdo se snaží o to, abys byl nešťastný. Mimochodem, máš na to celý zbytek života. Ale tvůj nepřejícný model taky. Nikdy nezapomeň na to, že sis ho vytvořil sám, i když teď už si žije tak trochu svým vlatsním životem, ale ty ho budeš živit.

Ideální by bylo najít si sport, ve kterém nebudeš sám, ale budeš potřebovat něčí spolupráci. Já si našel sportovní lezení. A zase - vůbec nezáleží na tom, že jsou lepší lezci, že to vylezou rychleji, že to vůbec vylzeou, že mají lepší motoriku - SER NA TO! Absolutně na tom nezáleží. Na čem záleží je, že ty se uvážeš na lano, stoupneš si ke stěně, dáš nohu na stup, ruku na chyt a zabereš. A pak další. A další. A když spadneš, tak na to půjdeš znovu. Přesně tohle pro tebe celý tvůj život dělá tvoje srdce, tvoje plíce, ledviny, játra, slezina - makají každou sekundu, každou hodinu, každý den snaží se o to, abys byl živý, abys byl zdravý a abys na sobě makal.

Čili teď vstaneš od počítače, uděláš si na úvod tolik kliků a tolik dřepů, kolik dokážeš, a pak si najdeš na netu nejbližší lezeckou stěnu, abys sis tam šel co nejdřív zalézt.

TAK NEČUM A MAKEJ!

Díky za vyčerpávající reakci. Já už se cvičit snažil několikrát a nikdy to nevyrdžel. Chtěl bych zhubnout a získat kondici a proto bych potřeboval cvičit pravidelně a účinně a posilovat co nejvíce svalů. Na sport nemám čas. Jedině o víkendu můžu jezdit na kole nebo běhat, ale dělat nějaký sport přes týden, kde jsou lidi, nepřichází v úvahu. To není výmluva, to je fakt, protože práce mi to nedovolí.

Ty si měl podobný problém. Takže se ti z něj podařilo dostat?

Já si myslím, že Ti Baroch ve svém příspěvku dobře napověděl, jak se z toho dostat: "Pokud jsi tedy výjimečný v tom, že dokážeš sám sebe přesvědčit o tom, čeho nikdo jiný není schopen (nebo jen málokdo), tedy o tom, že že jsi k ničemu,  nebylo by fajn tuhle schopnost (kterou nepopiratelně máš) použít k něčemu jinému?  Zkus sám sebe přesvědčit o tom, že každý lichý den v týdnu uděláš dvacet kliků (nebo míň, to je úplně jedno, deset, pět - na počtu vůbec nezáleží). A každý sudý dvacet dřepů. A každý další týden pět dřepů a kliků přidáš. Tvůj model se tě teď bude snažit tlačit k představě, že to nedokážeš, že je to zbytečné a podobné kecy - tímhle způsobem funguje. Tak ho donuť, ať ti to dokáže. Nebudeš přece věřit všemu, co ti kdo nakecá, zváště ne někomu, kdo se snaží o to, abys byl nešťastný. Mimochodem, máš na to celý zbytek života. Ale tvůj nepřejícný model taky. Nikdy nezapomeň na to, že sis ho vytvořil sám, i když teď už si žije tak trochu svým vlatsním životem, ale ty ho budeš živit."

Ale chce to pro to něco sám udělat. Zkusil jsi to?