Téma: Jsem dlouho single - když jsem někoho poznala, nedopadlo to dobře

Ahoj,

 má milá, myslím, že nejsi ani namyšlená a ani zoufalá. Jen hledáš ty správné hodnoty, které se poslední dobou vytrácí-jak se zdá i mě. Jak se říká "naděje umírá poslední" a není to fráze. Tahle celá doba mi přijde, že se řítí do velké deprese a vydrží Ti nejzdatnější. Já vím, je to těžké když se zdá, že se není čeho držet. někdy to tak vypadá. Mužům chybí zodpovědnost a síla a snad i zdravý rozum. Máme tu konzumní společnost po které jsme před revolucí tolik toužili, ale to není to co hledá člověk, který chce žít šťastě. Štěstí máme každý v sobě. Já se cítím podobně jako ty a mám někdy pocit, že nic nemá smysl i když tu mám 2 syny. Ale co jediné můžu dělat je věřit, že bude líp a že muži se správnými hodnotami taky někde jsou. Věř, že ano.

Kvalitních mužů je přesné tolik, kolik je kvalitních žen. Není jich víc a není jich míň.

Přitom je zajímavé sledovat, že ženy mají pocit, že chybí muži a muži mají pocit, že chybí ženy.

Z mých zkušeností člověk pozná nejvíce lidí při různých aktivitách – ideálně nových aktivitách. Seznamky myslím moc nefungují. Chce to jít něco dělat, něco podnikat. Pravidelně.

Člověk stěží pozná partnera, když se pořád pohybuje ve stejných vodách. Je dobré ty vody PRAVIDELNĚ měnit.

Pva, pokud je Ti 28 a hledáš muže ve věku 33-40, tak se mi až nechce věŕit tomu, že máš nouzi. Věkový rozdíl je v podstatě ideální. Na druhou stranu hodně mužů je už v tomhle věku zadaných, proto je to složitější.

Otázkou je, zda musíš tolik pracovat nebo je to jen náhrada za vztah. Tempo 12 hodin je vražedné a až se mi nechce věřit, že to lze dělat dlouhodobě. Rozhodně bych z toho zkusil ukrojit a přesměrovat energii na něco jiného (a i kdyby to byl práce, tak s jinými lidmi).

Máš pravdu, že najít po 30 normálního, nezadaného nebo neženatého muže je umění. Hlavně v seznamkách vidím problém - stalo se mi to několikrát, že muži tam žijí druhý život. Když si třeba v Praze, že hledá vztah, randí s holkou atd. , ale na druhé straně Prahy má rodinku nemá šanci to odhalit ani jedna strana. V takových případech za to nemůže Praha.  

Myslím si, že seznamky jsou pouhým katalyzátorem chování, které je lidem blízké i bez seznamek. Míra podvodů a rozpadlých vztahů se příchodem seznamek nijak extrémně nezvýšila.

Seznamku chápu jen jako nástroj, který lidem umožňuje mírně zjednodušit hledání partnera, ale vysledoval jsem, že hodně lidí to randění přes seznamky po čase vzdá kvůli kvalitě. Všichni lidé lžou a v seznamkách je to jednoduší. Ženy si ubírají věk a kila, vkládají 10 let staré fotky a muži … no to zas víte vy holky. Pak přijde schůzka a vše je jinak.

Realitě ale nikdo neuteče, proto se ty krátkozrakosti směju.  

Mě se například osvědčilo hledat přátele stejně jako hledat obchodní partnery. Mám to štěstí, že to mohu skloubit – podnikání a přátelství. Když pro lidi připravím nějakou výzvu (v podnikání nebo i v soukromí), je zajímavé sledovat, že se přidají na společnou cestu životem ti správní lidé a ta cesta nebývá lehká a odfiltruje zrna od plev.

(a funguje to bez ohledu na věk)

Nejhorší, co můžeš udělat, je nedělat nic. Vyraž mezi lidi, oslov někoho, třeba na ulici, v metru, na Faceboku.  

Mně moje přítelkyně "ulovila" právě na Facebooku (měli jsme společného kamaráda, který nasdílel příspěvěk, který jsem napsal), zkrátka mi napsala, že jsem milý a začali jsme se bavit.  
Tu předešlou mi dohodil kamarád.

Zkrátka ne všichni kluci/chlapi jsou typ "Evžen, lovec žen", pokud ti nevadí takový trochu introvertnější typ, tak takových je i v téhle kategorii dost. Jen ty budeš muset být tou aktivnější - odměnou ti za to bude chlap, jehož koníčkem právě není lovení trofejí. Mám takových v mém okolí několik.

Jestli budeš jen "sedět v koutě a čekat, až najdou tě" budeš narážet na stále stejné typy, se kterými máš zkušenost.

Říká se, že když člověk není spokojen se svým životem, má něco změnit. Je celkem jedno co, důležitá je změna jako taková. Tak něco změň, oslovuj lidi ve svém okolí, třeba i v chatech a na seznamkách, nejhorší je právě nedělat nic.

Tady píšeš, že pracuješ 12hodin a v jiném tématu, že jsi zdravotní sestra. Předpokládám tedy, že pracuješ v nějakém zdravotním zařízení 12ti hodinové služby - denní, nebo noční, ale ty určitě nepracuješ každý den. Určitě máš mezi nimi nějaký den volna, něco jako krátký - dlouhý týden, kdy takto se pracuje i v některých jiných profesích. Také znám několik sestřiček, které takto pracují již x let v nemocnici na lůžkových odděleních a jsou to i maminy mající rodinu a děti. Takže já si myslím, že pouze tou pracovní dobou to u Tebe nebude. Tipla bych to částečně jako důsledek Tvého nevydařeného prvního vztahu, kdy Tě ta špatná zkušenost nějak poznamenala, i když už to můžeš vnímat tak, že je to pryč, ale někde tam vzadu, jak se říká, to může být stále uložené. Dále píšeš, že: "Většinou, když jsem někoho poznala nepasovali jsme k sobě, jako odlišné světy. Jiné radikálně zájmy, názory." Podle mého názoru určitě existují muži se stejnými či podobnými zájmy a názory, jako máš Ty, ale zřejmě hledáš v nesprávných vodách. Pokud v Tvém okolí takoví muži nejsou, nebo v něm nejsou takoví muži, kteří by Tě zaujali, tak asi bude třeba a dobré, když vyrazíš ve svém volnu do jiného okolí, kde jsi ještě nebyla či se nepohybuješ denně a mezi lidi, kde budou i muži s podobnými názory a zájmy, jaké máš Ty. Určitě nemáš takové zájmy a názory, které by neměli i jiní nebo někteří jiní lidé a muži A tam bych začala, být Tebou. Ale možná, že máš trochu i obavy, které Tě brzdí? Zatím jen uvažuji, moc jsi toho o sobě nenapsala  

Já bych tam viděla nějaký sebeposilující se blok. Možná nějaké vnitřní přesvědčení, bránící realizaci, možná jen dlouhotrvající nezdar.  

Asi by se to chtělo nejdřív zamyslet, zdali si to člověk nějak sám neblokuje- špatné zkušenosti například z manželství rodičů. atd. atd. Možností je spousta.  

Sestry to mají skutečně těžké, vím z Motola, jak si zoufají.  

Vážně to mají sestřičky těžký? Ne že bych Vám Plamínku nevěřil, to vůbec ne, jen mě to nikdy nenapadlo a upřímně mě to překvapuje. Ty co znám, všechny jsou fajn a mají partnery.

Přitom mi přijde, že zrovna sestričky potkávají tolik lidí, že nemohou mít nouzi.  

Hrozný to mají, Adame, to už se kolikrát řešilo i na úrovni hlavní sestry, co s tím. Mají dvanáctky, potkávají lazary, žijou pohromadě v ubytovnách v rámci nemocnice, lezou si na nervy. kvůli těm dvanáctkám a mimořádným směnám si těžko věci plánují, myslím tím opakované, atd.  

Taky to samozřejmě záleží na vlastní povaze, ale snadné to teda není. S normální zdravotní sestrou  třeba u obvodáka se to nedá srovnat. Tohle je těžký život. Pokud je sestra na denní režim, má třeba ve městě rodinu, žije s nimi, to je samozřejmě něco úplně jiného. Ale nemocniční sestra, na lůžkovém a na ubytovně, to je velký problém.  

Děkuji za vysvětlení Plamínku.

Když nejsem v práci, což není tak často, baví mě i divadlo. Dobře jsem úchylná trochu na herce. Poraďte mi kam třeba vyrazit - bydlím v Praze?