Téma: Jsem absolutně soběstačná - muže to děsí a couvají, co s tím?

Nemyslím si, že muže musí nutně vyděsit, že je ženská samostatná, třeba mně to imponuje. Co ale může odradit je, pokud působíš dojmem, že máš patent na pravdu (já to mám zařízené takhle a tak je to správně), nebo přehnaným, až agresivním sebevědomím.  

Psala jsi, že vztah končí dříve, než vůbec začne, ještě, než se potkáte. V tom případě doporučím se snažit co nejdříve sejít, ideálně u něčeho, kde nebudeš příiš "zpovídána". Takže asi raději ne "na kafe", ale třeba v rámci nějakého koníčku, který ráda děláš (kolegyně z práce "ulovila" svého manžela tím, že ho pozvala si zaplavat), kde fyzická nebo nějaká jiná aktivita sníží množství slov, které mezi sebou prohodíte.  

Děkuji moc všem za reakce! Tak patent na pravdu nemám, alespoň o něm nevím, jenom mám strach, že druhá strana to může vnímat jinak a mít opravdu pocit, že patent mám. Lidi, to je tak těžký.

Během psaní s mužem se vůbec nevychvaluju a nedělám ze sebe nic, co nejsem. To bych si nedovolila. Píšeme si tak běžně - o nedávné minulosti, o rodičích, o dětech, proč jsme sami, o jídle, o práci… A to trvá tak 4 -5 dní a pak napíše že neví, zda by pro mne byl dobrý. Tak nějak je jasné, že chlapi nesnáší zlatokopky, proto hned v začátku píšu "jsem samostatná" - máte pocit že to zní arogantně?  

Ale ano Kateřino, může to být úplně něco jiného, ale co? Jasně že samostatnost není absolutně hlavní téma, to nee! Mám např. koníčka psychologii, nemohlo by vadit toto? Jsem ve skupinách, kde si píšeme životní zkušenosti s lidma co jsou na dně. Není problém v tom, že píšu " na rovinu" /já totiž nesnáším lhaní a kecy/? Jinak maluju, dělám kroniku, v létě kolo…    Tak co myslíte? A ještě jednou děkuji.

Tak ještě jeden nápad: píšeš o sobě až na základě dotazu? Jaký je poměr mezi tím, nakolik mluvíš o sobě a nakolik se toho druhého ptáš?

Jde mi o to, jestli nedochází k tomu, že chceš být otevřená a říct o sobě vše, co myslíš, že by mohlo být zajímavé, aby ten druhý věděl, na čem je - a z jeho strany to vypadá, že jsi "JÁjínek" co jen potřebuje publikum?

Nebo jestli to nevypadá jak když děláš přijímací řízení, přijdeš na pohovor, předložíš CV a vychválíš svoje kvality.

Ono je prima psát na rovinu, ale kapka tajemství v začátcích vztahu je určitě přitažlivá.

A ještě jedna věc - kolikrát se ti to stalo?

Není taky možný, že ti dotyční jen správně vyhodnotili, že na tebe nemají?

Možná jen díky tomu, že právě nemáš tajemství, včas zjistili, že nejsi to, co hledají - což nemusí být žena nesamostatná, ale přeci jen třeba méně chytrá než oni, pouze milenka a pod.

Jasně! To bude asi ono.  

Takhle, já muže sama od sebe nevyhledávám, nemám nikde inzeráty. Ale jsem v mnoha skupinách, kde nás jsou stovky, seznámení se nebráním a citům už vůbec ne, beru život tak, jak plyne. V reálu mám spousty známých, muže i ženy, všechny věkové kategorie a tady je to úplně v pořádku, máme krásné vztahy, pomáháme si když někdo potřebuje, scházíme se na pivko…

Kateřino, většinou o sobě všechno napíšu, aha, to bude ta chyba, ale já jsem extrovert, takže mám ubrat?

Kolikrát se mi to stalo? Tak poprvé to nebylo, ale párkrát ano.

Určitě, asi chtějí víc tajemství, já se zkusím ovládat, až mne zas někdo oslovi. Jsem hrozná držka, já vím.

A díky.

Změnila jsem názor, o te psychologii jim raději nepiš. Uvědomila jsem si, že si tak může chlap říct, že ho prokouknes. Pokud ti všichni chlapi napíšou nakonec tohle, tak někde chyba každopádně je. Kdybys brala život takový jak plyne, tak bys tady o samostatnosti ani nemluvila. Pokud tady vyloženě nevystavis to, o čem si píšeš s muži, tak si nemyslím, že ti někdo přesně řekne, v čem je chyba.  

Já život ale tak fakt beru, když se vyskytne ale chyba, tak se snažím přijít tomu na kloub, jako většina lidí.

Chtěla jsem pár nezávislých názorů, ty jste mi zde poskytli, budu na sobě pracovat a všem uprimně děkuji.

Moc si toho važím!!

Ubrat možná ano. Asi se nemusíš nutit vyrábět tajemství, když ti to není vlastní, ale asi si vždycky polož otázku, jestli 

a) odpovídáš nač on se ptá a reaguješ na to, oč projevil on zájem - čili nepředbíháš s iniciativou, nebo jak se říká nemáš "vůz před ojí".

b) jevíš zájem taky o něj, počkáš, než on ti o sobě řekne zhruba stejný objem dat, než budeš pokračovat o sobě

Podtrženo sečteno:

- kontroluj, jestli váš rozhovor je stejnou měrou o vás obou a není víc jen o tobě (přečemž mezi námi děvčaty, když bude víc o něm než o tobě, tak to má dvě výhody - u většiny chlapů zaboduješ, protože jim to pohladí Ego a víc se dozvíš a budeš vědět, jestli je oč stát).

Nicméně, když tak nad tím přemýšlím, tak si nakonec stejně myslím, že kdyby to byl "ten pravý", tak ho prostě zaujmeš taková, jaká jsi. Takže je otázka, jestli má smysl si dělat násilí. Spíš bych se na tvém místě s tím "ubíráním" zaobírala leda pokud máš tak vůbec pocit, že to v životě na lidi moc hrneš. Nejen na potencionální nápadníky, ale tak obecně. Přičemž z tvého projevu zde mi to tak tedy ani nepřijde.

Kateřino, tak to jsi napsala vážně moc pěkně!  … a dává mi to smysl!  

Objem dat mi příjde v pořádku, jednou on, pak zas já, to si hlídám, nejančím když 4 hodiny nenapíše, vidíš sama kolik mi je let, to bych nedělala.

Jen asi na jeho dvě věty odpovím svými deseti, že se jako víc "rozeberu" /? /. Ale činím tak proto, že oni nemají rádi zlatokopky /jak už jsem psala/, nemají rádi když je žena nemluvná, když se stydí, když je nesamostatná…   To už jsem kdysi zjišťovala, co všechno nemají rádi. Já tyhle vlastnosti nemám, tak o sobě píšu "na férovku", aniž bych si to hlouběji uvědomovala, víš jak to myslím.

A právě - nerada si dělám násilí - a jak píšeš, když mě bude chtít poznat, tak to udělá.

Už jsem psala i o svých známých, ví jaká jsem, vůbec nemáme problém a někdy jsem "na roztrhání", krásně pokecáme, popijeme, proberem život, jsem i vynikající vrba…

Díky za cenné rady…

No, ale to v podstatě říkáš, že máš dopředu HOTOVOU představu, co ten chlap poptává a rovnou se prezentuješ podle toho, jaká ta TVOJE představa je. To ale v podstatě nekomunikuješ s tím chlapem, ale jen sama s tou svojí představou.

To je jako bych přišla do krámu a prodavačka mi začala cpát bundu, protože všichni dneska (31.01.2017) kupují bundy - a nenechala mě ani, abych se porozhlédla po halence, pro kterou jsem si přišla doopravdy. No seberu se a půjdu nakupovat jinam.

Není divu, že ten chlap si dost brzo přijde tak nějak zbytečnej.

A ještě mu hrozí, že budeš vědět, co chce a nechce líp než on a že budeš znát odpověď dřív než se zeptá - noční můra všech chlapů a častý terč vtipů o manželkách.

Nejde jen o to, co chlapi nechtěj, ale i co chtěj. Chtějí většinou aby se to točilo kolem nich (alespoň zdánlivě), chtějí mít pocit, že taky o něčem rozhodují - a ne že ženská podává kravatu minutu před tím, než se rozhodnou si vzít sako. To si přijdou jak trubci.

A s objemem dat jsi mi špatně rozuměla - tím jsem měla právě na mysli, že když ona napíše dvě věty, tak ty bys měla nasat jednu až tři - ne deset. Takto je tvůj "objem dat" pětinásobně vyšší než ten jeho.

Pro něj zpráva, že váš vztah bude vypadat tak, že pět dní v týdnu to bude jen o tobě, sobota je jeho a když se to dobře sejde, tak neděle bude pro oba dva.

Vždyť to říkám že musím brzdit - holky, já jsem taková k*áva! Fakt na tomhle musím pracovat, až mi zas někdo napíše, to přece není možný, abych byla takto rozjetá!

Kateřino, děkuji za vyčerpávající odpovědi, fakt si toho važím a občas sem nahlídnu abych si to všechno uvědomila…

Rádo se stalo a držím palce.

Ahoj Kateřino, tak mi píše další muž, není z Prahy, ale to nevadí, zatim vydržel, ještě to nevzdal. Já se tedy krotím, musím ale konstatovat, že jsou to muka! Objem dat jsem přizpůsobila jeho objemu, zatím to šlape.

Jsem z toho po pravdě nesvá, přijdu si jak zpomalený film, ale musím to vydržet! Je fakt sympaťák a je i milej, moc.

Píše velmi často, co hodinu. Nevím, uvidím jak psaní dlouho vydrží, každopádně dám vědět.

Ber to jako zpětnou vazbu za Tvoji pomoc…

Ahoj, jen me zajímá jak to vypadá dnes (22.11.2017) s tím potencionálním nápadníkem?  

Ó rok později - všechno už je pryč, nápadníků je stále mnoho, já změnila svoje jednani.

Ahoj, nepiš jim, že jsi soběstačná, na mě to působí opravdu moc arogantně. Napiš jim třeba, že bydlíš sama, a jakou práci děláš. Na psychologii není nic spatneho. Z tvého psaní to vysoké ego jde citit. Ale i tak to nemůžu zcela objektivně posoudit, musela bych vidět jak si píšete.  

Díky, budu se ovládat, to je špatný to co dělám. To je ale hrůza když píšu tak, že to vypadá, jaký jsem egoista. Fuj, až se stydim. Tohle jsem si o sobě fakt nikdy nemyslela…

No, jak si píšeme, klasická konverzace, od všeho trochu, akorát že já život rozebírám asi víc do hloubky.

Jsem ale ráda za jednu věc -že se nesetkáme a nestihnu se zamilovat, kdyby mi pak napsal - promiň…

Marcelo, a co kdybys misto "sobestacna" napsala "financne nezavisla"? Nekdy i spravne zvoleny vyraz muze zapusobit jemneji a pritom vyjadrit totez.

Finančně nezávislá - jo, to je ten spravný výraz - je to i jemnější…

Mě podle tvého psaní připadá, že svou samostatnost dáváš mužům příliš najevo. Je spousta žen co znám, které byly samostatne, a takový problém neměli.  

Těžko říct, když nevíme, o čem si píšete, ale pokud tu svou samostatnost takto akcentuješ, tak je to odrazovat může. Mohou mít pocit, že jim dáváš najevo, že nikoho nepotřebuješ.  Myslím, že muži dnes (30.01.2017) už nestojí o ženy, co jim visí na krku jako břemeno, ale ani nestojí o ženy, co jim dávají najevo, jak jsou oni - muži - postradatelní. Možná by stačilo přestat brát tu samostatnost jako nějakou svou důležitou devizu a brát ji jen jako samozřejmost, co vyplynula z chodu života (protože sorry, ale ona to dnes (30.01.2017) už trochu samozřejmost je) . A když je něco samozřejmého, tak se podle toho sice řídíme, ale nemáme tendenci to dávat na odiv.

Nicméně, co když je odrazuje něco úplně jiného? O čem si tak píšete? Přeci ne jen o té tvé samostatnosti, to by bylo fakt trochu praštěné…

Marcelo45 -  tak to je složitý. Někdy je opravdu dost těžké se vyznat v tom druhém s kterým si člověk píše - já mám zkušenost, ale jinou. Já jsem si taky jednou psala s mužem - bylo to psaní ohledně naších společných zájmů, ale nebylo to psaní na email - (bohužel) , ale na web.

A protože  jsem se ho chtěla i soukromě zeptat na některé věci,   tak to byl dost velký problém. Protože osobní kontakt na sebe - na svém webu neměl, - sám mi soukromou správu nenapsal, - taky měl na svém webu i jiné (svoje) web. stránky, které asi spravoval - (nevím) a tam se buď představoval jako jiná osoba - a nebo pověřil na spravování těch web. stránek jinou osobu, možný to je - těžko říct.

Tím pádem, ve mně rostla i pochybnost v tom, s kým si to vlastně píšu - kdo to je? Je to doopravdy muž? Je to žena? Nebo skupinka vtipálku? Někdy je to opravdu dost složité.

Myslím že nejenom správná komunikace ale i osobní kontakt jsou důležité, pro správný vztah, který je založený na psaní po internetu. Ale Tvůj dotaz je opravdu zapeklitý, protože člověk nevidí do myšlenek toho druhého.

Díky Karamelko i za Tvůj názor!  

Jo, tak tohle se taky stává a řekla bych, že je to jev velmi častý. Tohle jsou většinou "psychopati", tím nemyslím že je to člověk přímo nebezpečný, on je prostě jiný…  Na to fakt pozor, není to sranda, plno žen takto naletělo, já se s tím ještě nesetkala, na takové nabídky nereaguji.

Víš - a myslím že se to sem hodí -  některé ženy jsou zoufalé, fakt moc - a dělí se na dvě skupiny, ta první se svým životem něco dělat chce, ta druhá skupina nechce. První skupina je jasná, těm i pomáhám / taky jsem to neměla jednoduchý, týrání od rodičů apod. /, moc jim fandím, mají sílu!! Na druhou skupinu už sílu nemám, nevidím snahu!!  

A tak často druhá skupina upadá do letargie, sahá po lécích, drogách a tak, ale - taky si podávají inzeráty typu : Jsem tak zoufalá, už nevím jak dál, život mne zklamal, bla bla…  A kdopak nám to číhá na druhé straně inzerátu? Ano, muž s duševní poruchou a začne onu nebožačku zachraňovat /ale pouze ve svůj prospěch, nikoli v její /, začne s ní soucítit a ona se do něj zamiluje, jelikož pro ni je to v tuto chvíli ten pověstný princ. Pak to jde rychle, on ji oblbuje, ona mu to věří, nechá ho k sobě nastěhovat a pak přichází obrovské rozčarování - hle, on není tim za koho se vydával.  

Rázem je z ní vonuce, oběť či otrok. Dál už si to můžete domyslet, není to tak těžké. Ale je to ze života, fakt bohužel!

A ano, komunikace je důležitá, je i důležité se s tím člověkem sejit, ono se to na poprvé stejně nedá úplně poznat, ale psát si půl roku s někým o sobě koho neznám, to vážně ne…

             Díky.

Marcelo45 -  No, v současnosti je to častý jev, jak píšeš - ano, půl roku si s někým psát by byla dlouhá doba, když toho člověka ani neznáš… .

U mně ta zkušenost byla naštěstí dobrá, protože v krátké době jsem poznala s kým si píšu a jednalo se o hodného člověka - (teď už kamaráda) .

Juuuu, tak to jsem ráda že takto vzniklo přátelští! Chce se mi napsat že nejsme zoufalci, pokud se to sem hodí.

Já ten článek napsala pro zajímavost, jelikož psychopatie je šílená! Letos (2017) jsem se ptala jednoho odborníka na vztahy, proč ženy neumí odejít od psychopata, ani jsem nečekala že mi odpoví : protože jsou stejné. No v podstatě asi ano, když se nad tím zamyslíme.

Toto je moc široké téma k zamyšlení a rozebrání…

Marcelo45 -  znám osobně tři ženy, které byli vdané za psychopaty, ale ani jedna z nich nebyla stejná jako její polovička. Dvě (co znám) , od svých manželů odešli - nežili spolu v jedné domácnosti.

Ano, psychopatie je široké téma, jak píšeš.

Že odešli, pak nebyli stejné a to je dobře. Horší je to s těmi, co zůstanou, ale to už jsem psala.

Jsem ve skupinách, kde řešíme život /vlastně všechno/, dvě nová děvčata s dětmi, ta první myslím 4 děti, každé s jiným psychopatem, totálně zhroucená, přestala se ozývat.

Druhá myslim dvě děti, moc se nesvěřila s kým děti má, taktéž zhroucená, ale pozor - nedávno nám oznámila že to skončila, sice že ji to bolí, ale že už to nešlo. Tak z ní mám radost, jelikož on jí hrozně ponižoval, psal si s jinyma a ukazoval jí to, musela ho poslouchat, no děs! Našla v sobě tu sílu…

Marcelo45 -  s psychopaty a jejích manželkami, či partnerkami jak píšeš, tak to je  bludný kruh - (píšeš, že  paní má 4 děti a každé s jiným psychopatem, tak to se není čemu divit že je zhroucená…)

Já se na duševní poruchu zvanou - PSYCHOPATIE, ale i na jiné současné civilizační nemoci dívám i z duchovního hlediska, protože jsem praktikující křesťanka - (katolička) , tak kořen problému hledám i - v tom duchovním směru, protože jak víme, my lidi máme tělo,   duši  i ducha .

Faktem je, že kořeny problému u většiny lidí, kteří trpí smutkem - depresí, psychopatii. , může být právě i v tom duchovním směru. Protože lidi neumí v sobě zpracovávat různé pocity s kterými se denně setkávají. A proč to lidi neumí dobře zpracovávat? Protože neví jak na to, neznají pravdu. Mnozí tak z pochopitelných důvodů neví, že za různými civilizačními nemoci je LEŽ. A aby to lidi poznali, je potřebné aby se zajímali o Pravdu. O Pravdě se píše v bibli - píše se tam, že Ježíš Kristus je cesta, pravda a život. Proto když poznáme Ježíše, poznáme Pravdu a Pravda nás vysvobodí.

Tady - v tomhle problému jde hlavně  o správné myšlení a to jak člověk smýšlí sám o sobě, nebo o někom jiném. Je potřebné správně smýšlet a to mnozí žel neví, protože jak jsem psala neznají Pravdu. V bibli se píše: Mějte v sobě smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš. (Flp 2,5) To znamená, že když budeme smýšlet jako Ježíš, tak budeme v pravdě, budeme radostní, bude nám dobře… a nebudeme ve lži….

My lidi se často lžeme i svými vlastními pocity - např. stává se, že už při početí rodiče častokrát sesílají lež na svoje dítě a to tak, že ho např. nechtějí, nebo přemýšlí že půjdou na potrat a tak podobně. A tu lež, (že je dítě nechtěné a nemilované…) přes pocity matky, dítě vnímá. A tak se častokrát stává, že se dítě narodí s pocitem které už má v podvědomí a to, že je nechtěné, že je nemilované, že je zbytečné …   a táhne si tu *lež* sebou až do staroby a přenáší to samozřejmě i na jiné.

Mnozí si tak vypěstují různé duševní poruchy jako je psychopatie. , nebo i nemoci jako je rakovina.

Další otázkou v tomhle směru by mohlo být, co je to zlé smýšlení - co je LEŽ, nebo kdo je LEŽ?   - v bibli se píše, že lež pochází od démonů. Ďábel je otcem lží. Kdo je to ďábel, ten zlý duch? …   - (je to na delší psaní).

Je nesmírně důležité aby lidi usilovně pracovali na změně myšlení. To znamená, když člověk (i nemocný člověk) začne postupně pracovat na změně myšlení, může být uzdravený, protože velké množství nemocí,   má kořen v psychice - v lidské mysli, v NESPRÁVNÉM - ( zlem) SMÝŠLENÍ. A to platí samozřejmě i pro psychopaty. Není to ale časově krátká záležitost - ta změna myšlení. Je to častokrát dlouhý proces a bolestivý proces, ale ten výsledek stojí zato.

Na to, aby člověk provedl změnu myšlení a aby byl uzdravený potřebuje být zakořeněný v Pravdě = (to je v božím slově, v Ježíši Kristu), a musí se držet Pravdy, bez toho by to nešlo.

Tak jistě… Přesně vím o čem píšeš, jsem duchovně založená a moc, moc mi to pomáhá překonat mnohé. Téma které jsem založila bylo z toho důvodu, že mě zajímá hlubší význam života a když něco nejde, proč to nejde, obzvlášť, pokud se to týká mojí osoby. Když něco občas dělám špatně a zjistím to, zajímá mě, proč tomu tak je.  

Spravné myšlení a správné smýšlení sám o sobě - to je velmi důležité. Žila jsem s jedním pánem /možná jsem to už někam psala/, od malička byl porouchaný, rozsáhlá rodina jeho mamince chtěla pomoct, jelikož všichni viděli, že synek je trošku jiný. Maminka to z nějakého důvodu nechala vyšumět, doufajíc, že to synka snad přejde a že se to samo asi nějak spraví…

Kdyby jeho maminka dnes (17.02.2017) žila, nejspíš bych ji pověsila do průvanu!

Tento synek již ve svých 12 ti letech měl první pokus o sebevraždu. Pak ještě 3, před vojnou.  

No, pak léta plynula, mezitím nějaké průšvihy /ne trestné/, manželství, děti, nevěry. Ten člověk nikdy nevěděl, kam patří. Velmi nízké sebevedomí, nulová sebereflexe, obrovská paranoia…

Já mu ukazovala cestu, vyprávěla mu o životě, o jeho poruchách - nic, smál se, nevěřil, bolelo mě to, bylo to marné…   Odešla jsem.

Marcelo45 - ano, v životě lidí, je hodně zbytečně komplikovaných situací… .

… a je to zbytečné, mnohdy velmi zbytečné!

Odpověď na otázku hledejte v roce narození.

Záhada vyřešena.