Téma: Přemýšlím nad rozvodem, muž se snaží - může se muž ve vztahu změnit?
Uživatel: lentilka
Věk: 28
Dobrý den,
ráda bych se zeptala na Váš názor - myslíte si, že se může muž změnit? Odešla jsem od manžela a přemýšlím o rozvodu. Byli jsme spolu skoro 10 let (2003-2013), nyní 5 let (2008-2013) manželé. Děti nemáme. Zpočátku bral můj odchod relativně dobře, až chladně, ale když jsem mu po asi po 3 měscích odděleného bydlení řekla, že se nevrátím, asi mu vše došlo a najednou mi začal projevovat city (což nikdy předtím nedělal) - 10x denně říkal, jak mě miluje, jak jsem pro něj důležitá, že se mnou chce mít děti, pak zase brečel kvůli tomu, jak jsem "chladná" (brečet jsem ho taky dřív neviděla). Pořád mi kupoval dárečky, psal SMS a maily, zval na výlety a staral se o mě ve všech směrech. Vše, co mi dříve vadilo, chce změnit, úplně obrátil své názory na vztah dvou lidí a další věci…
Věřím, že teď to myslí upřímně, ale myslíte, že to může vydržet (v tomto stadiu určitě ne, to si nedělám iluze, ale ty změny názorů atd.)?
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 4423x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Může i nemusí…Těžko radit. Řiď se srdcem, víc asi poradit nelze
Jestli o tom uvažuješ a chceš mu dát ještě šanci (i když si myslím, že se bude snažit jen dokud by Tě nenalákal zpět /nemá mu kdo vařit nebo co? /, může být ten případ, kdy se snaží jen dokud nebude vše jak bylo a může se vrátit zpět ke svému "obvyklému" chování), tak jedině dál s tím odděleným bydlením a jen s randěním (žádný sex) - a to minimálně mnoho týdnů.
Ale vše je jen na Tobě, Ty ho znáš nejlépe, my můžem jen tipovat.
Lidé se nedají změnit, jen vyměnit. Někde jsem četla, že pravá láska je to, když našeho partnera přijmeme takového jaký je a tak ho milujeme a nechceme měnit.
Teorie zní snadně, ale z "praxe" vím, že se lidé nemění. První partner nasliboval hory doly, nosil kytičky a dárky, psal vzkazy a dopisy, což celé 4 roky nedělal a jen co byl rozchod definitivní, usedl zpět k počítači a naslibované dodělání školy, nové zaměstnání, osamostatnění se dodnes nekoná… Kdyby pochopil, proč jsem odešla a vzal si to k srdci, změny by přetrvaly a myslím, že do dalšího vztahu by měl mnohem větší šanci.
Současný partner je to samé v bleděmodré. Už je to rok a půl, co jsem se od něj odstěhovala. První dva měsíce potom byl jako milius, div mě na rukou nenosil. A teď? Škoda mluvit. Vlastně jediné proč jsme ještě spolu je to, že on se nechce rozejít protože on je spokojený. A já teď nemám čas to řešit a snad už po páte navrhovat rozchod mi přijde trochu hloupé. Já do vztahu v podstatě nic neinvestuju protože už nic necítímm krom toho, že mi to je jedno (a lítost z toho, kam to došlo) a přítel si užívá své spokojenosti a vrátili jsme se do starých kolejí.
Nechápu to, v každém filmu to tak přeci je, že muž najednoun prožře a pochopí oč přišel a za svou milou dojede na letiště nebo si lehne před vlak apod. (samozřejmě to myslím ironicky). Bohužel si myslím, že realita je jiná a že když už jednou žena dojde do fáze, kdy odejde, tak už není cesty zpět. Lidé se nemění a když se z téhle pozice vrátíš budeš vypadat jako ta, co jen hrozí a hrozbu nesplní a to moc nefunguje. Opravdu nejsem zastáncem bourání vztahů při první rozepři natož manželství, ale bohužel jsem patrně expert na prodlužování nefunkčních vztahů a dávání už opravdu posledních šancí, abych jednou neměla špatné svědomí, že jsem se málo snažila.
Pokud do toho půjdeš, stanovila bych s manželem jasná pravidla, co Ti vadilo, proč jsi odešla, co cheš aby bylo jinak, kde jsi ochotná slevit a co se bude dít, pokud to tak nebude. Nám to pomohla na 2 měsíce a když se příteli zdálo, že mě zase ukonejšil, vše bylo v čudu. Nevrátila jsem se, mám vlastní bydlení a svůj život. Řekla jsem mu, že s takovou si ho po škole nevezmu ao dětech ani nepřemýšlím a on se nijak zvlášť nesnaží. Akorát ho to prý mrzí - v nejbližší době se chystám tuto větu zarámovat a dát nad postel. K ničemu jinému nebyla.
Zásadní otázka podle mě je, ne objektivně zkoumat, nakolik partner dělá to či ono špatně, ale prostě si říct, zda nám to za to stojí. Každá jsme jinak náročná, co žena, to představy. Někdo více trpí v jaksi nefunkčním vztahu, jiný více trpí, když ztrácí partnera, ať je jakkoliv nedokonalý…Je to těžké, jak se vlastně kdy rozhodnou a nerozhodnout.
Nezměnil se během těch 10 let, pochybuji o tom, že by se změnil teď. Předpokládám, že jste spolu mluvili o tom, co Ti vadí, když jste ještě byli spolu. Podle toho co píšeš, jste spolu od Tvých 18ti let, já si nemyslím, že takové vztahy vydrží napořád. V tomhle věku je člověk sice dospělý, ale nemá ještě tolik vztahových a životních zkušeností, aby měl úplně jasno, co vlastně od vztahu očekává. Můj názor tedy je, nevracet se.
I zázraky se dějí, ale já jsem s věkem zjistil, že se lidé nemění. Takže možné to je, ale málo pravděpodobné. Bohužel to bývá tak, že když se partner snaží, časem ho to přejde a vše se vrátí do původních kolejí. Ale třeba se fakt pletu (výjimka potvrzuje pravidlo) a on bude ta výjimka.
Přesně tak.
Doplním, že ty své nálady a neřesti může korigovat a ovládat, ale změnit ne.
Změnit člověk? NE, nikdy. Může vypilovat své vlastnosti, rozvíjet je atd. , ale změna tak jak chápu změnu se všemi souvilostmi… to nefunguje.
Vždy je na akci odpovídající reakce. Je klidně možné, že s jiným partnerem budou více zřejmé kladné nebo i ty záporné vlastnostim ale povahový obrat ve stejném prostředí je zkrátka nesmysl.
Momentálně má jiné podmínky a tak to jako změna může i vypadat, ale ve starých kolejích to bude prostě tam co dřív.
Nejsem si jistá, že by se člověk nemohl změnit. Pokud ví, kde udělal chybu, tak si dá pozor. Stále se učíme a stále na sobě pracujeme, je to otázka pouze našeho postoje.
I když zkušenosti říkají, že se lidé nemění, když někdo chce, dokáže to. Přijde na to, jak moc stojí o to, aby se choval jinak. Může zase spadnout do starých kolejí, ale taky nemusí.
Vždy je to ale otázka chtění. Jako s kouřením, nadváhou … měl bych a chci je diametrální rozdíl. Pokud lidé nechtějí, zdůvodnují to tím, že to nejde.
Víš, jak to je, když ptáčka lapají…člověk se jen tak nezmění, myslím si, že manžel se teď snaží, protože mu jde o to, aby ses k němu vrátila, ale pak když se vrátíš, tak to zas zajede do starých kolejí.
Druhou šanci bych mu dala. A cítíš k němu ještě něco? A je to víc než nostalgie?
Děkuji všem za odpovědi. Julie, cítím k němu dost emocí, ale mám i trochu problém vyznat se sama v sobě… neustále mě bombarduje sms, maily, pořád mě chce vidět a když mě vidí, tak pořád jen vzdychá, skoro brečí a pořád opakuje, jak mě miluje a jsem pro něj důležitá. ale to už jsem psala. Každopádně i on je pro mě důležitý a záleží mi na něm, už proto, že jsem s ním žila takovou dlouhou dobu. ale cítím se pod tlakem a je mi ho spíš líto…
Přesto bych mu šanci dala, Máš teď esa v ruce a můžeš si určit pravidla tak jak chceš Ty. Cítit chaos je normální.
Lidé se neměni, lidé se podřizují situaci. Schopnost podřidit se situaci znamena že člověk je schopný vydat ze sebe i to co možna ani nevěděl že to v nem je.
Záleži na tom kolik krát jsi od manžela odcházela. Pokud to je poprvé tak možna bych zkusila i návrat. Myslím že nejhorši co se může stát tak to je to že vše vráti se na staré koleje a bude vše jako dřív.
Rozvod znamena KONEC. To bych až tak nehrotila.
Myslím že byste měli promluvit. Možna po takové době co jste spolu manžel tebe brál jako samozřejmost. Ted mate šanci to vyjasnit a napravit.
Věk: 47
zdravím, byla jsem v naprosto stejné situaci…šla jsem zpět do vztahu a dnes po čtyřech letech vím, že to byla moje životní chyba!! rok to bylo úžasný. dnes je vše ve starých kolejích.
Věk: 40
Myslím, že se manžel nezmění. Změna bude jenom do doby, než se vrátíš a pak vše bude při starém. Sama jsem od manžela chtěla odejít několikrát, šanci jsem mu dávala opravdu mnohokrát a zpětně musím přiznat, že to byla opravdu chyba. Dnes jsme sice s manželem 17 let, máme 2 děti a ty 2 děti jsou vlastně to jediné, co je na našem vztahu dobré. Kvůli nim to asi smysl mělo, ale jinak mám pocit, že jsem ta, která pořád vynakládá obrovskou energii do vztahu a na druhé straně nic. Stále dokola jsem ustupovala, dělala kompromisy, nechala se zblbnout tím, že občas zaplakal - dnes už je mi právě tohle z duše protivné, protože vím, že mě tím jen manipuluje, táhnu vše dokonce i finančně. V zásadě není zlý, ale je to taková "onuce", která se probrala jen, když mu teklo do bot v podobě toho, že ho opustím. V současné chvíli vedle sebe žijeme jak 2 cizí lidé, snažíme se tedy oba kvůli dětem navenek nic nedávat najevo. Já jsem na tom dokonce tak, že už vůbec nesnesu ani pomyšlení na to, že by na mě třeba sáhl apod. , zatímco jemu v tomto ohledu klasicky pořád ještě nic nedochází, asi, nebo já fakt nevím. "Přemoudřelí" vám řeknou, tak jsi to měla hned vidět, ale jak můžete tušit, že člověk se kterým před svatbou 2 roky žijete a je v pohodě, pak další 2 roky v manželství, no a pak máte děti a najednou zjišťujete, že vedle sebe máte někoho, koho vlastně vůbec neznáte. Opravdu se z něj postupem let stal naprosto někdo jiný. Děti to takto nevnímají, protože jim se věnujeme oba a mají ho také rády, ale mezi námi je vztah 0, alespoň z mé strany. Teď mám pocit, že už to smysl nemá ho opouštět, už jsem unavená, možná to udělám, až budou děti dospělé a výsledek našeho několikrát slepovaného vztahu je, že se těším na to, až budu žít jednou bez chlapa. Opravdu mi teď připadá, že chlapi jsou jen zbytečná přítěž navíc. Nemůžu si pomoci, ať mi tady vyčítá pak kdo chce, co chce.
Věk: 39
Město:pardubičák
Dobrý večer všem.
Přečetl jsem si příspěvek paní Cecilie a zajímalo by mě jak to dopadlo s jejim manželstvím. Příspěvek je už docela letitý. Nevím jestli po tak dlouhé době by se chtěla k tomu vyjadřovat přesto pokud ano co proto musím udělat? Jestli je možne ji kontaktovat prosím o to. Nevim totiž zda je to vůbec realné nebo znáte ňěkdo bodobný příběh, děkuji za reakci.
Ahoj Pavle39, kdyby chtěla Cecilie napsat, jak to dopadlo s jejím manželstvím, napsala by to sem. Aby se chtěla po tak dlouhé době k tomu vyjadřovat, tak pro to Ty nemůžeš udělat vůbec nic, musela by chtít sama. Stejně tak jí nemůžeš kontaktovat, není registrovaná, aby jsi jí mohl např. napsat soukromou zprávu. A pokud vím, nebo mě pamět neklame, tak sem už nechodí. Ale to se u neregistrovaných 100% říci nedá, protože sem mnohdy píší někteří po čase znovu, ale pod jinou přezdívkou. Takže neregistrovanou uživatelku Cecilii, pokud se neozve sama, tu prostě nedohledáš. Ale to nic nebrání tomu, aby jsi si založil své téma, a napsal nám svůj příběh, pokud budeš chtít. Určitě se Ti budeme snažit odpovědět a poradit tak, jak nejlépe budeme umět + se Ti i třeba ozve někdo, kdo má podobné starosti jako Ty. Takže, jestli chceš, rádi si Tvůj příběh přečeteme a poradíme Ti, nebo Ti napíšeme svůj názor či úhel pohledu
Člověk nemůže změnit svoji podstatu, může se jen více kontrolovat, ale to žije pak v napětí, co udělá zase špatně a druhému se znelíbí. Myslím, že to ani po něm nemůžete chtít. Buď ho máte ráda, takový, jaký je, nebo ne. Ale nikde nenajdete dokonalého partnera, jsme jenom lidé se svými chybami. Musíte vědět, zda jeho klady převyšují ty neklady. Asi Vás má manžel rád, proto brečel, chlapi nebrečí jen tak. Horší by bylo, kdyby Vás bil, chodil opilý a za ženskýma. Je to na Vás, vemte rozum do hrsti, ale ptejte se také svého srdce. Pokud zvážíte, že by to neklapalo, tak se rozejděte. Pavla
Věk: 56
Město:German
DR OBODO SOLUTION TEMPLE
POTŘEBA POTŘEBA KARIÉRA. Všechny druhy kouzla, jako je například obchodní kouzlo, kouzlo manželství, zázračné mocenské kouzlo pro pastory, pokud potřebujete svého bývalého přítele nebo přítelkyně zpět, pokud potřebujete dítě, pokud máte duchovní nebo fyzickou problém, úspěch, zbohatnutí bez lidské krve nebo oběti, hodně štěstí a laskavosti, léčíme také nemoci a nemoci, jako je HIV / AIDS, rakovina, diabety, HEPATITIS B, STROKE, katarakta v očích bez chirurgického zákroku atd. mě pro řešení na Whats App +2347056499372 nebo e-mail: Dr.obodospellcaster@gmail.com