Téma: Po rozvodu manželství - stojím na místě a přemýšlím co dál

Co byl důvod rozvodu? Z tvé strany nebo ze strany bývalé ženy?

 Byl ze strany bývalé ženy a já na rozvod přistoupil. Chyboval jsme víc já. Postupně jsme se začali odcizovat. Hodně  práce a naš intimní život nestál za nic. Přesto jsem ji moc miloval a snažil se to napravit, ale už bylo pozdě.

Ona se s tebou rozvedla kvůil tomu odcizení? Nebo si někoho našla? Jak jsi to myslel s tím intimním životem? To jste spolu neměli žádný sex? Moc dlouho rozvedený nejsi. Je to ještě krátka doba na to, aby ses z toho vzpamatoval. Někteří se snaží zatlouct klín klínem.

Vydrž a dej tomu čas. Rok, dva nebo i tři a pak teprve dělej rozhodnutí. Ty roky utečou jak voda, i když teď se to tak nejeví. A neřeš, kde je vina, vždy je to 50 na 50. To jen z vlastní skušenosti, taky jsem si prošel dost podobným příběhem.

Tak, hned to nebude. Člověk se musí otřepat, sebrat.

Pavle, od ledna je velmi krátká doba na to, aby si člověk zvykl, že nemá každý den kolem sebe rodinu. Jak si zvykat? Nejspíš pracuješ a pracovní týden Ti uteče rychle. Víkendy bývají však horší. Snaž se nějak zaměstnat - např. vylepšit byt, navštívit rodiče, pomoci někomu z rodiny atd. Musíš svou mysl (i tělo) zkrátka zaměstnat. Nejhorší je sedět doma a přemýšlet. Také sledování různých filmů (rodinných, romantických… )  osamocené duši nedělá dobře. Máš nějakou partu kamarádů nebo známých? Sportuješ?   Najdi si třeba někoho na dopisování - na Seznamce existuje i skupina lidí k "dopisování", tam se můžeš někomu svěřit, postěžovat si atd. Možná se z dopisování vyvine i pěkné přátelství??

Pavle, je to otázka času. Volné dny bude fajn, když budeš s dětma, pokud to půjde. Taky přátelé jsou "andělé", kteří tě posílí. jen neseď doma, stejně nic nevymyslíš, "našňoř se a ukaž se světu"!!!

Můžeš mě napsat,

magdapreising@gmail.com

Tenhle pocit znám, rozvod po 30 letech, najednou je člověk sám a nemůže si na samotu zvyknout.

Chce to čas a hlavně vydržet, časem to přebolí. Nejhorší jsou první Vánoce.

Ahoj

No, myslím že jsme na tom téměř stejně …

Mě ten rozvod teprve čeká a majetkové vyrovnání také, jen dětmi nebylo naše manželství bohužel včas obohaceno. Jinak mám skoro identické pocity, život, přítomnost i minulost. Kdysi někdo napsal : " když procházíš peklem, nezastavuj se", a něco na tom bude. Já se snažím věnovat co nejvíce času kamarádům, známým, sportu, koníčkům a hlavně jsem denně ve spojení s rodiči a sestrou (i když za pár měsíců oslavím 40 let) pomáhá to hodně, opravdu. Ale na druhou stranu jsou dny kdy ten smutek a beznaděj jsou natolik silné že brečím jak malé dítě, špatně spím i jím, zhubnul jsem 15 kg za 3 měsíce. Naštěstí mi zůstal pes - fena a ta to kompenzuje jak jen se svou zvířecí duší může. Těžko ti můžu nejak účelně poradit, když tuhle komplikovanou životní etapu ještě nemám za sebou, ale určitě svým rodičům řekni úplně vše na rovinu. Hlavně nepodléhat alkoholu, měkkým drogám, nebo antidepresivům! Nic to neřeší a navodí jen falešnou realitu. Je důležité se s danou situací smířit, i když je to těžký a bolestivý. Přeji ti v rámci možností pevné nervy a nadhled a kdyby ti bylo hodně těžko, klidně napiš, budu to teď tady pročítat každý večer.

Dobrý den,

věřím, že je Ti hodně smutno. Jsou i lidé, kteří se neodhodlají k odchodu, např. kvůli dětem, a také nemívají dobré pocity. Toto vše je na volbě člověka. K tomu pak přistupuje volba vidět nebo nevidět pravidelně děti, změna domova, zvyků, zaměstnání, stěhování, s tím související nemalé finanční starosti.

Napadá mě, že máš velké štěstí, že máš s kým o tom mluvit a ten dotyčný je snad natolik zdráv nebo zdráva, že Tě může slyšet, že Ti rozumí a i chápe to, co Tě trápí.  

Je možné, že i jeho nebo její zdraví to nezanechá nedotčené, to už je pak na Tobě, co se komu smí nebo snad nesmí sdělovat. Ale dobří a zdraví rodiče stejně poznají…

Pak si také myslím, že se stává, že velká vášeň velmi rychle opadne, přibydou starosti s dětmi, třeba i nějaká nemoc. Pak se skutečně projeví, jak pevný je ten nový vztah, a kdo byl opravdu dobrým rodičem "odmala", tak spravedlnost přeci jen funguje, a děti si vzpomenou, když jim bohužel teče do botiček, kdo že to byl… A třeba ho budou hodně hledat.

Přeji pevné nervy, opatrně na antidepresiva, spousta jich je hodně návykových. Nejíst také nepomůže niičemu, jen zhorší podhled na člověka, bude hůř pracovat v zaměstnání. Je dobré snažit se pokud to jde se narovnat, fyzicky v zádech a duševně velkou vůli a použitím rozumu. Existují i různé psychologické a právní poradny, kde je možno se objednat. I ve školách mohou s lecčím pomoci. Vyplatí se ale nelhat, přiznat i své chyby, a to nebývá jednoduché. Když to ale nepřiznám já, vyplave to samo, tak je lepší ta sebereflexe.  

Každý má mnoho chyb, je dobré o nic vědět, a snažit se je nezakrývat, snad lze je zmírňovat.

Držím palce, čas hodně ukáže.

Jindřiško děkuji za tvoje slova, jednou za čas se dívam jestli někdo sdělí svoje myšlenky, názory a rady. Od poslední návševy webu uběhlo dost času a já trávím většinu času sám, nenašel jsem zatím nikoho komu bych dokázal sdělit jak je to těžké, rodiče sice navštěvuji, ale myslím že bych měl od nich držet určitý odstup a nechci je zatěžovat svými problémy. Vím že sebereflexe je potreba a žese musím vzpamatovat sám, myšlenkama na děti se dostávám pořád zpět. Přemýšlím jak to bude dál. Jen nevím z čeho usuzuješ že mám velké štěstí, že mám někoho komu se můžu svěřit, bohužel asi musím čekat, nebo hledat spřízněnou duši?

Ahoj Pavle, tvůj příběh je velice podobný tomu mému. Také se mi rozpadlo manželství a rodina, ve kterou jsem věřil, že bude na vždy a pro děti poskytneme to nejlepší co půjde. Já sám jsem měl dětství ne moc dobré a proto jsem chtěl, aby moje děti ho měly úplně jiné. Bohužel nepovedlo se. Každý máme své chyby i já tak i má bývalá maželka, kterou jsem opravdu miloval. Vztah se časem vyvíjí a nic není jako na začátku, kdy máme v hlavě kotejl hormonů. Přijdou děti, hypotéka a další záležitosti dnešního běžného života a to jsou starosti, ale i radosti. Teprve pak se ukáže, jak je vztah kvalitní, jak spolu patrneři dokáži komunikovat a řešit problémy. U některých problémů určitě přijdou dohady či hádky. Nejsou na světe dva stejní lidé, kteří budou mít vždy stejný názor na stejnou věc. Bohužel u mé bývalé manželky se ukázalo, že moc problémy řešit nechce a komunikace také vázla. Nakonec si po nástupu z mateřské do práce našla přítele právě v práci. Po třech týdnech mi to oznámila. Šlo to pak velmi rychle. Jako důvod mi řekla, že chce žít klidný a bezstarostný život. Její nový přítel se jí prý věnuje, nosí čokoládky, zmrzlinu atd. Pak bylo krátké období, kdy mě přišla, jak kdyby vstoupila do nějaké sekty. Zapoměla na děti, domácnost a měla jen nového přítele. U nás bylo v tu dobu vše špatně a já ten nejhorší pod sluncem. To jsou asi ty hormony zamilovanosti. Po dalším měsící mi oznámila, že se chce přestěhovat k němu. Na děti vůbec nemyslela. Stále mi opakovala, že na děti nic z toho o se stane (rozvod, stěhování) nebude mít žádný vliv. Pak se člověk nestačí ani divit s kým vlastně deset let žil. Tvá situace není lehká a myslím, že ještě pár měsíců nebude. Máš děti a pokud je miluješ buď pro ně stále příkladným tátou určitě to dříve či později ocení. Vidím to u svých dětí. Tento stav po rozvodu co prožíváš by mohl trvat cca tak dva roky co jsem četl na netu. Dle mé zkušenosti to tak asi bude. Také teď žiji sám. Opravdu není kam pospíchat s novým vztahem. Člověk se musí "uzdravit", aby mohl do další vztahu jít "naplno". Navíc moje děti si přály, když budou u mě, aby tu zatím nějaká nová teta nebyla. Mám děti 40%/14 dní ač nemáme střídavou péči. A ještě jednu věc ti můžu říci. I tvá manželka bude mít myšlenky na minulost a věci kolem všeho co bylo. Vidím to u své bývalé, že k dokonalému štěstí s novým patrnerem  ji asi velký kus něčeho chybí. Přeji ti, aby čas rychle ubíhal a tys vše vyřešil ke spokojenosti tvé a tvých dětí. Držím palce.

Ahoj Pavle,

úplně chápu, co prožíváš, já mám před rozvodem. Manžel mě opustil po 24letém manželství. Zamiloval se do kolegyně z práce, kterou zná 3/4 roku. Řekl mi, že se do ní zamiloval až po uši a nedá se s tím nic dělat. Manželství jsme měli moc pěkné. Máme dvě dcery, ta starší bydlí s přítelem, ta mladší byla svěřena do mé péče. Odstěhoval se do pronájmu a příští rok (2017), až budeme rozvedeni chtějí spolu bydlet a vzít se. Ona je rozvedená také s dvěma dětmi. Vůbec s tím nic neudělám a nezbývá mi nic jiného, než se s tím smířit. Ale je to opravdu hrozně těžké, protože manžel byl velice hodný a naše holky miloval nade vše. Stačí opravdu málo, a všechno, co člověk budoval je během krátké chvilky pryč.

     Každý den na něho myslím a jsem smutná, že to takhle dopadlo. Řešíme majetek a pak se chceme rozvést nesporně. Je to strašně těžké zapomenout. Všichni psychologové na netu píší, že mu mám odpustit, abych se mohla posunout a jít dál, ale je to tak čerstvé, že mi to nejde. Jen doufám, že se nebudu tak trápit moc dlouho a brzy mi bude lépe. Odešel od nás  v dubnu 2016.

Přeji ti hodně pevné nervy a sílu, ať to zvládneš co nejrychleji se s tím vším vyrovnat, já se budu také snažit co nejvíc. pa Ivet

Ahoj, úplně chápu. Rozvedla jsem se, děti mám u sebe (6 a11) a je mi strašně smutno. Často doma brečím, ale nikdo to neví… A to mám strašné množství nápadníků. Bojím se ale, že už nikdy nebudu nikoho milovat, že to nepůjde.

Je to smutný a občas se mi moc zle.

Veronika