Téma: Nadšení z rozvodu manželství už opadlo a přišla samota
Uživatel: Tracy
Věk: 25
Mám za sebou rozvod. Můj prvotní pocit byla obrovská euforie a pocit volnosti. Konečně jsem volná, konečně to mám za sebou a mám pokoj. Nebyla jsem vdaná ani půl roku a hned rozvod. Vlastně teď mám to, co jsem chtěla vždy tu svobodu, ten pocit, že nejsem ničí majetek, a že si zase můžu vesele dělat to, co se mi libí. Střídavé pocity radosti se mi mění trošku v náladu, že bych nejraději do něčeho kopla a kopala a bušila tak dlouho dokaď bych to ze sebe nedostala ven. Je to hodně zvláštní pocit. Svého ex manžela jsem v poslední době nesnášela a nenáviděla. Ani jeden z nás netrval na usmíření, ani na nějakém slušném rozchodu.
Vlastně se nenávidíme. Byli jme manželé a nejsme schopni se ani pozdravit, slušně spolu mluvit, komunikovat. Oba jak se vidíme, máme chuť druhého zabít, těžko říct, kdo koho více nenávidí. Já za plno věcí, co mi udělal a on mě nenávidí celkově za všechno. Obávám se, že lepší to nebude už. Jsem ráda, že nemám děti, nechtěla bych řešit tu otázku, péče o děti atd. Jsem naštěstí sama. Jen je zvláštní, že když je po rozvodu a člověk na tvrdo ví, že je po všem, jako by něco umřelo, něco odešlo. I když svého již ex – manžela ráda nemám, nějak si tu svou samotu beru ještě víc než před tím. Snad jako bych měla na čele napsané, ano jsem rozvedená, jen se koukněte. Snad mi zase bude líp. Bude, vím to. Hodně se to jen ve mně samotné pere. Na jednu stranu miluji ten pocit, že jsem volná a mohu si dělat všechno co chci, že mě nikdo neotravuje a nikdo na mě nečeká a nevyptává se. Na druhou stranu však cítím, že bych někoho chtěla. Problém je, ale ten, že jakmile někoho najdu, po 14 dnech maximálně 3 týdnech je konec. Ano z mé strany. Najednou necítím vůbec nic a chci být sama. Začnu se vymlouvat na nedostatek času, neodepisuji, nedám o sobě vědět až do té doby, kdy se jen po vztahu/známosti zapráší. K sakru, ptám se sama sebe, co vlastně chci. Tak chci nebo nechci někoho? Když se mi někdo připlete do cesty a mohlo by to být fajn, nevydržím to a uzavřu to, ještě dříve než to pořádně začne. Nevím, zda existuje nějaká rada, pomoc. Měla bych hlavně sama v sobě najít nějaký ten blok a hledat odpověď proč mám nechuť jít do vztahu a setrvat.
Takhle mi roky budou utíkat a já budu pořád sama. Když já prostě nikomu nechci patřita nechci se ani z nikým dělit. Mám ráda ten pocit, že nejsem na nikom závislá. Potom, ale stačí blbá nálada, nezdar v práci v osobním životě a najednou mám přání se shoulit v pevné mužské náruči.
Reakce čtenářů
Bez urážky...nejsi vůbec vyzrálá na to, abys měla vztah. Ty netoužíš po chlapovi, ale po pejskovi, který Ti přijde pofoukat bolístku, když budeš potřebovat, ale jinak Ti nepůjde na oči.
Měla by sis udělat nejdřív pořádek sama v sobě a pak někdy možná, zkusila poznat nějaké muže. Zbytečně je trápíš.
Píšešeš: "miluji ten pocit, že jsem volná a mohu si dělat všechno co chci, že mě nikdo neotravuje a nikdo na mě nečeká a nevyptává se."
Ty jo, tak co vlastně chceš? Si malinko protiřečíš, ne?
Četl jsem Tvůj příspěvek znovu a myslím si, že ještě nejsi vyrovnaná s tou velkou změnou a z toho důvodu ani nejsi připravená na nový vztah. Proto Ti to nejde. Ono to chce tak půl roku či rok a pak už to bude lepší. Nové začátky po rozvodu nebývají lehké.
Je škoda, že se mladí lidé tak rychle vdávají a žení a pak se zase rychle rozvádí. A o to smutnější je, že je při rozvodu mezi nimi nenávist a zášť. Myslím si, že není problém v Tobě. Je to spíš dobou, že si nikoho a ničeho nevážíme, jsme individua a sociálně se stále více a více oddělujeme. Navzájem všichni od sebe, všichni od všech - i v rodinách.
Ale no tak Avatárku, to se všechno bude svádět na dobu? Vždycky je chyba v člověku a ne v době. Žádná doba nikomu nebrání v tom, aby měl své morální a jiné zásady utříbené a stál si za nimi.
Zrovna tak jako, že se žene nevyzrálý do vztahu a pak nechápe kde je chyba...vždycky v člověku!
