Téma: Manžel se částečně odstěhoval - prý jsem mu zničila život

   Nezávidím, čeká Tě asi dost těžké období. Předpokládám, že když jste se brali, nikdo mu pistol u hlavy nedržel. Chci říct byla to jeho svobodná vůle, tak jaký fňuky. Asi bych jeho rozhodnutí respektovala, pokud není z jeho str. snaha řešit.....

   A co zvolit vyčkávací taktiku?   Pokud jste svoji a jemu jde o rozvod, pak musí řešit on. Spíš než poradnu bych navštívila právníka a poradila se tam....

Se sobcem nehneš. Začni si žít podle sebe a nech ho být...  

Jen otázka: proč jezdí na víkend k Tobě? Má obídky v práci jen v týdnu?

Zatím, pokud se s Vámi nepodělil o příčinu, bych asi respektovala, že nechce komunikovat, ale na druhou stranu, má-li kde být přes týden, proč tam není i přes víkend? potřebuje klid jen 5 dnů ze 7? TAky bych si pro tohle období zařídila svůj program, příkladně i tak, že bych na víkendy odjela k rodičům, na výlet, za kamarádkou - všude tam, kam mohu s dětmi nebo pokud mi je někdo pohlídá. JAkým způsobem se nyní podílí na domácnosti - finančně, pracovně? Podílela bych se odbobně - takže bez peněz by našel doma pustou lednici, na pribináčku cedulku to je dětí a rozhodně bych mu neprala, nevařila a neservisovala. TAky myslím, že potřebujete klid. TO není odplata jako pomsta, to je v danou chvíli srovnání se na stejnou lajnu... Možná bych ho i upozornila, že je třeba věnovat se dětem, pokud nejsou tak malé, že by to nebylo reálné, svěřila bych mu je na víkend a odjela se rekreovat (i když chápu, že je tu i varianta, že to nebude možné) Nějaký čas bych poskytla vyžádaný klid, pak se pokusila ho oslovit (pokud to on neudělá mezi tím) a když bych neuspěla, komunikovala bych písemně - takže dopis, mejl, s žádostí o výhled do dnů a týdnů, případně měsíců budoucích a upravení režimu. Zejména financí, protože děti nejsou zanedbatelná výdajová položka a domácnost jak by smet. CHce-li svobodu, nebrala bych mu jí, co s chlapem, který se mnou být nechce.... ale důsledky si bude muset zvládnout ať se mu to líbí nebo ne. Ostatně tedy mě říct chlap, kde by byl, kdyby mě neměl (na krku) tak už bych to řešila dávno... tohle jsou slova, co do rovnovážného vztahu nepatří. Pokud se nepodaří dohodnout podmínky nebo nebudou dodržovány - smysluplné podmínky, tak bych asi věc nadále řešila právní cestou, rozvodovým řízením, soudem o děti a vypořádání majetku, alimenty a vyřešením otázky bydlení... tohl je ale scénář na měsíce, ne na dny....

A kam se odstěhoval?

Napadlo mne, že je v tom jiná, ale takto se většinou chovají ženy, že pálí mosty, chlapi na to nemají odvahu.  

Každopádně něco mi tady neladí. Půl roky protivec a najednou šup.. potřebuje klid? To je jako by si chystal plán, jak zdrhnout.  

"Našel jsem si milenku a jak teď dál. Nejlepší bude, když se budu půl roku chovat jako idiot a všechno svalím na manželku, no a pak se prostě seberu a půjdu, když mi tak zkazila mládí, že? "

Přesně tak, Sorbo, se choval můj ex-najednou z něj byl úplnej idiot, s odpuštěním. A zbabělý útěk si naplánoval sakra dobře a dlouho předem-řekla bych. Jen v tom nebyla ženská (výjimka, co? ). Nějak si nevěděl spíš rady se sebou či co-a odnést to má ten, kdo při něm vždy stál a miloval ho? Ani náhodou!!!

Ľeňo...   jasně, že to vždycky odnese ten, kdo dopustí, aby se v takové pozici ocitl. Nejedna z nás to má za sebou a také nejedna z nás ještě před sebou.... (ale nejspíš to bude i naopak). Největším úkolem je asi v jakémkoli vztahu navodit a udržet vyvážený stav... alespoň v rozumném časovém úseku. Jakmile se vztah vychýlí dlouhodobě a není snaha navodit ten rovnovážný stav, nutně to dřív nebo později skončí "pádem"  Motivů proč se člověku do "toho" nechce může být mnoho, ale důsledky jsou nezávisle na důvodech obdobné - vychýlení přes únosnou hranici končí pádem (klidně můžeme říct na ústa)  Zneužívat (partnera, situaci, stav) je stejně špatné jako nechat se zneužívat... Takže na tom jsou vždycky podepsaní oba a oba to také vnímají nakonec jako "křivdu proti sobě"...

Eleno, hlavně neprat, nežehlit, nevařit, nekupovat oblečení, nestarat se! Žádný sex! Nic! Chceš jít? Tak jdi!

„… dávám bolševikovi rok, maximálně dva“ a on se vrátí s prosíkem.

My muži občas potřebujeme pocítit jaké to je žít bez ženské starostlivosti. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nás to nakopne. Uvědomíme si, o co jsme přišli, co jsme udělali blbě, co jsme si nevážili. A polepší nás to. Začneme si ženu více vážit, více si ji hýčkat!
Neříkám že to funguje vždy, ale zkuste to.

Souhlas, ale tady už je to v pokročilejším stádiu a nemyslím si, že manžel Eleny je schopen si vše uvědomit...

To je škoda, že si uvědomíte, co všechno v nás máte, až když nám svým chováním hodně ublížíte a my vás pro to opustíme.

Nešlo by to nějak jinak?

Ne, bez prožitých zkušeností to nejde. Ale nefandi si, fungujete stejně!  

Tak přesně to řeším také. Ovšem jsem zjistila, že v tom je jiná. Prý to dělá jen kvůli sexu. Peníze mi dává, dětem nakupuje. A co ted´. Odejít? Jsem na mateřské. Také bych potřebovala poradit.

Bohužel Vám nedám odpovědi, pouze otázky, na které si musíte odpovědět sama:
1.  Bude si Vás vážit, když mu budete podřízeně tolerovat jeho životní styl?
2.  Budete v pohodě, když to udělá znovu? Protože je jisté že to udělá to znovu.
3.  Je v pořádku, jaký příklad dává Vaším dětem?
4.  Co pohlavní nemoci? Jste v pohodě s tím, že Vás ohrožuje?
5.  Jaká je pravděpodobnost toho, že u Vás zůstane po celý život?

6.  A co děti? Jak budou říkat milence? A je jen jedna?
7.  Zkoušela jste navrhnout trojku?

Sex víc jak měsíc s ním nemám, ne že by on nechtěl. A trojku mu asi nenavrhnu.

No to jsem docela rád.

Ty otázky měly vyprovokovat zamyšlení. Rozhodně nejsou návodem něco uskutečňovat.

Ikdyž to nebývá vždy pravidlem, chyba bývá většinou na obou stranách fronty. Jak je to u vás nevím.

Slyšela jsem o případu, kdy se muž choval k ženě velmi arogantně a tím se domníval, že jí sama dojde skutečnost, že už s ní nechce být. Zváštní způsob komunikace. Ta žena byla pochopitelně zmatená a nevěděla, co se děje.

Řekla bych, že má milenku. Muži totiž málokdy opustí svoji ženu, pokud za ni nemají náhradu ohledně sexu a servisu.

Pokud odmítá jakoukoli komunikaci, což je hodně dětinské, neponižovala bych se, a pokud by přijel na víkend, byl by pro nme vzduch, samozřejmě se vším všudy, bez jakéhokoli servisu. On má problém, tak bude muset udělat první krok. Pokud jste si tedy jistá, že jste udělala maximum pro nějakou dohodu o vysvětlení situace. Asi nezbyde, než vyčkávat, až se uklidní, ale vše má své hranice.

Dejte tomu nějaký čas a pokud nebude schopen prvního kroku, a Vy ucítíte, že je vhodná doba, znovu trvejte na tom, abyste si promluvili. Pak už ale neustupujte. Pokud ale ani pak nebude mít snahu o vstřícnost, doporučuji manželskou poradnu. Kterou koneckonců múžete navštívit i nyní, sama. Je možné, že na pohovorech přijdete na něco, co Vám celou dobu v manželství unikalo. Nečekejte však dlouho paní Eleno, protože je možné, že manžel má jinou ženu a zkouší, která z vás mu bude vyhovovat víc. Pak se rozhodne, zdali Vám udělí milost a vrátí se k Vám. Ano, tuto taktiku muži také praktikují. Ale láska není výběrové řízení ani směnný obchod, to by bylo pod Vaši úroveň.

Můj skromný názor. Držím palce

Vážená Paní Eleno, cítím s Vámi.

Lidem se úžasně uleví, až si konečně uvědomí, že si každý vytváří svůj život sám.

Někdo je prostě hříčkou v rukách osudu, ale jen ti úspěšní si vždycky vytvářejí svůj osud sami.

Jenže to lidé neradi slyší, že si za všechno co je potká, včetně nemocí, mohou sami. Události si přivolávají hlavně svým myšlením, konáním, či nekonáním, způsobem stravování a podobně.

Je totiž daleko jednodušší a hlavně pohodlnější si stěžovat a obviňovat z osobních nezdarů kdekoho včetně osudu.

Už za komunizmu se u nás říkalo, že největší nepřátelé našeho hospodářství, kromě imperialismu, jsou, Jaro, Léto, Podzim a Zima. Například nás úplně vždycky překvapí a dosud překvapuje, že v Zimě padá sníh.

Výroba výmluv je to, co nás učí zcela dokonale společnost na všech stupních, od školky, rodiče, přes školy všech stupňů, vysoké úřady, novináře nevyjímaje, až po armádu a vládu. Zdůvodňování všeho, i nezdůvodnitelného je náplní činnosti téměř každého z nás. Dělají to politici, dělají to úředníci, jednotlivci, dělají to celé národy, náboženství, je to rozšířené a připadá to všem normální, nebo dokonce posvátné. Vede to k nevraživosti mezi lidmi, manželi, milenci, mezi národy, náboženstvími a ostatní si dosaďte sami.

Kdyby všechno to úsilí věnované zdůvodňování a výrobě výmluv věnovali lidé a společnost pozitivním řešením, ušetřilo by se mnoho energie i peněz a byla by jiná atmosféra ve společnosti a také by přibylo osobní spokojenosti lidí.

Odpověď manželovi tedy zní: Život si ničíš sám a budeš si ho ničit i nadále, ať budeš kdekoliv a s kýmkoliv, protože problém máš jen a jen v sobě. Takového člověka nepotřebuji.

Přeji Ti pevné nervy a vědomí, že vždycky nakonec vše dobře dopadne. Věřte pevně, že si svůj osud budete umět vytvářet sama.

Jediné, co je trochu problém, že sami většinou nevíme, co se nakonec ukáže pro nás i naše děti jako to dobré.

Pane Sova, ušetřil jste mi spoustu písmenek, líp a přesvědčivě se to napsat nedá... ANO... prostě tak to je existuje spousta literatury, která nám na cestě k sebeuvědomování může pomoci. Jen je o hodně lehčí tuhle teorii (která funguje) přijmout, než jí vždy a bez výhrad aplikovat u sebe. A přijmout i fakt, že se nám to vždy nedaří, uvědomit si to a najet na režim "znovu a lépe" KAždý musí žít především svůj život, rozhodovat o sobě a svých postojích, ladit své vnímání...   MOžná je škoda, že nepíšete víc.... 149 kousků není mnoho, zjevně máte co říct

S panem Sovou je problém totiž - přes den spí a v noci musí lovit, a tak nemůže moc psát. Chápu, že je třeba se prvně nakrmit a pak jak zbyde čas, něco sem napíše. A skoro vždy jako moudrý pan Sova se trefí.

Pane Sova,  to se mi moc líbilo. souhlasím naprosto a bezvýhradně.  

Opravdu, vše co se nám děje jsme si přivolali a bohužel to platí oboustranně.  

Elena zřejmě nepochopí, jak to myslím, ale je to tak.  

Každopádně jí držím palce v tom, ať se nad to povznese a to dobré řijde samo.  

Děkuj, paní Megeře i Sorbonos a také Mitsca za povzbuzení.

Nevyjadřuji se ke všemu, jen pokud si myslím, že by moje zkušenosti mohly někomu prospět. Mám i plno jiných činností a zájmů. Jsem velmi rád, když je někdo naladěn na podobnou vlnu myšlení a hledání.

Zde na MS je plno úžasných lidí, velmi si vás vážím. Je také pro mě zajímavé sledovat, podle vyjadřování účastníků, jak se pozitivně vyvíjejí, uzrávají a rostou.

Vřelé díky tvůrcům tohoto webu za tento počin.

Milá Sorbonos, máš samozřejmě pravdu, ale obrátila se o radu paní Elena a je třeba jí vlít naději a v duchu jsem doufal, že si z toho vybere něco i pro svůj vztah ke světu a k životu.

Váš Pan Sova

Ještě jeden rodinný portrét