Téma: Klub rozvedených otců Brno - existuje takové sdružení?

Vybrala sis muže se závazky a to je na celý život. Budeš mu oporou, takže i spoluřešitelkou, ať chceš, nebo ne. Jinak ten vztah prostě nemůže vydržet. Máš odvahu.

 Žádný klub, nebo společenství jsem na netu nenašla, teda aspoň ne v Brně. Ani si nejsem jista, zda by mu to mohlo něco dát, protože pokud jsem dobře četla, pak  porozvodové věci má vyřešené a jinak je každý případ, problém individuální a řeší se s odborníky. Takže buď v právní rovině, nebo sociální. Snad taky pedagogicko-psychlogická poradna může pomoct. Záleží o jaký problém se jedná.

Pokud ale nemá v sobě vyřešenou minulost, nebylo správné hledat nový vztah.

Já vím, že oporou mu prostě budu muset být (to zní blbě), vždyť on je mi taky. A řešit to s ním taky musím, jelikož jsme partneři a tak se to týká nás obou.

Šlo mi fakt hlavně o to, že by poznal někoho, kdo má podobný problém a mohl si s ním o tom pokecat. Já to s ním řešit můžu, chci a řeším, ale sama děti nemám a ani nejsem chlap, natož pak rozvedený. Myslím, že jsou věci, které můžeš sdílet opravdu jen s lidmi, kteří mají podobné zkušenosti. Nečekám, že jako zázračným mávnutím proutku z něho spadnou všechny starosti, když se setká s někým, kdo je taky rozvedený. To je samozřejmě blbost.

Děcka mu chybí, to je jeho největší problém. Sám si v hlavě dokáže srovnat, že je vlastně všechno tak, jak si přál a že jinak to nejde. Už naštěstí přestal přemýšlet nad tím, že možná něco mohl udělat jinak a nemusel se rozvádět a podobně. To měl úplně na začátku. A jelikož se spolu bavíme narovinu, věřím mu.

Když jsem do vztahu šla, samozřejmě jsem neměla ani zdaleka tušení, co všechno bude následovat. Teď to vím a nelituju, vím, že všechno, co se děje, k tomu prostě patří a nejde se od toho oprostit.

Ono je to ještě složitější skrz ty jeho rodiče. S nimi má vztah hodně špatný a dost dlouhou dobu byl pod jejich vlivem. Vím, že není úplně vyrovnaná osobnost. Taky ale vím, jaké má předpoklady a schopnosti a věřím, že to zvládne. V čem mám naději je to, že si společně dokážeme říct, že ten život prostě zvládnem a že do toho každý zvlášť a oba dohromady dáme všechno, co budeme moci.

No, je to prostě jedináček s diktátorskými rodiči. Navíc rozvedený - proč asi, že?

A problém konkrétní se teď objevil, přítelova dcera k němu teď přestala chtít jezdit. Jak už jsem psala v tématu o stěhování. Malej jel, ale ona nakonec nechtěla. Je strašně tvrdohlavá, těžko se s ní vychází a on jako táta to moc neumí. Říkala jsem si, že kdyby slyšel od nějakýho chlapa to, co mu říkám já (že na ni nemá tlačit, že je dítě a tak od ní nemůže očekávat chování, jako od dospělýho, že jí má dát prostor a tak dále), že by na to slyšel líp. Chlap to možná dokáže říct jednodušeji a pro chlapa pochopitelněji.

Ano, vím, že tady jsou i psychologové a taky vím, že by pítel nebyl proti, aby k němu zašel pro radu.

Ještě doplním, že teď je jasné, kde je problém. Návštěvy prarodičů. Teď když se nad tím zamyslím, tak nechápu, proč jsme se minule prostě nesbalili a neodešli pryč. Nebylo to nepříjemné totiž jen dětem, ale i nám s přítelem. Já nevím, že člověk je někdy takovej blb, že mu to nedojde hned.

Abych se přiznala, tak nevím o tom, že by v Brně bylo něco čistě jen pro otce, ale vím, že Centrum pro rodinu a sociální péči nabízí programy pro neúplné a doplněné rodiny, tak se můžeš podívat tam, pokud by Tě to zaujalo.

Moc děkuji, sociální pracovnice. Já vlastně o centru pro rodinu vím, akorát mi nedošlo, že tam něco takového probíhá. Proberem to s přítelem, třeba by se mu taky něco zalíbilo. Ještě jednou díky, mám z toho radost