Téma: Jsme manželé, máme dítě a teď si našel jinou
Ahoj měla bych někoho nezaujatého poprosit o radu.
Je mi 28 mám tříletou dceru a jeden velký problém. Před dvěma měsíci od nás odešel můj manžel. Jsme spolu 4, 5 roku.
Jednoho dne mi řekl, že už s námi nechce být, zbalil si pár věcí a že jde bydlet ke kamarádovi.
Vím, že mezi námi byly nějaké problémy, ale největší byl ten, že jsme spolu úplně přestali mluvit. Od té doby spolu sice mluvíme a myslím že víc než za poslední rok, ale je to asi 14 dní co jsem zjistila že si našel mladou holku. Celou dobu jsem měla zájem na tom manželství zachránit (mám ho asi i teď), ale nějak nedokážu, překousnout že mi ty dva měsíce lže a dělá ze mě pitomce. Dokonce dceru seznámil i s ní a když přišla domu od,, návštěvy u táty,, řekla mi že tam byla i ona. Když jsem se na to manžela zeptala tvrdil mi, že tam nikdo takový není a že si dcera vymýšlí. Jen mu nějak nedochází že děti mluví pravdu a asi těžko by si ve třech letech vymyslela něco takového. Ona ho tlačí do rozvodu a já nevím co s tím.
Pořád mi říká že potřebuje čas, aby si všechno promyslel a že neví jak to bude dál. Jen když navrhnu nějaké řešení jak by s dalo manželství zachránit všechny možnosti odmítá. A spaní s ní se vzdát nechce. Navrhla jsem mu, že můžeme jít do manželské poradny a oni nám tam poradí co dělat dál. Řekl mi, že když mu v poradně řeknou, že je šance náš vztah ještě zachránit vrátí se a pokusí se o to. Chtěla bych se zeptat jestli s tím někdo nemá nějaké zkušenosti. Může se stát že v poradně řeknou že to šanci nemá? A nebo se snaží zachránit vztah za každou cenu? Nebo nemá někdo nějakou radu co dělat dál?
Předem děkuji za odpověd a za rady.
Reakce čtenářů
Zkušenosti nemám, ale pokud se na to cítíš, jdi do toho. Jestliže máš v sobě sílu odpouštět, zapomenout, běžte do poradny. Naděje umírá poslední a ta šance je tu vždycky. Hodně štěstí.
Zkus tento odkaz, něco si můžeš přečíst i tady
Můj názor: kdyby manžel stál o to zachránit manželství, tak se nebude chovat jako sobec, lhát a spát s jinou. Hledal by s Vámi řešení Vašich problémů. Tím, že odešel jen utekl od problémů místo aby je řešil.
A Vy... chcete strávit zbytek života s lhářem a sobcem co utíká od problémů? Chybí Vám opravdu Váš manžel jako "on" nebo to namželství co někdy fungovalo? To že se odstěhoval udělalo "díru" do zvyku a stereotypu který byl... ale má nějaký význam to lepit? Myslíte si, že se Váš manžel jako člověk změní a srovná si svoje životní hodnoty?
Když to je to co já právě nevím :o( Nevím jestli mu dokážu ještě někdy veřit, nevím jestli to může být ještě někdy jako před tím. Ale na to si vlastně dokážu odpovědět sama - NEBUDE.
Jen tak přemýšlím nad tím jestli má cenu zachraňovat ty společné roky. A když to vezmu kolem a kolem tak ho mám stále ráda. Ale třeba je to jen kůli tomu, že tu teď není a kdyby tu byl bude to zase jiné a uvědomím si, že mi vlastně za tu snahu vlastně nestojí.
Já vím, že tohle je asi špatná otázka, ale dokázal by někdo z Vás tohle všechno odpustit?
A děkuju za odpovědi a za rady pomáhá to :o)
Já ne.
Byla bych jen ráda, že je pryč. Že se na něj ani nemusím dívat.
Nemůžu mluvit za ostatní, ale já bych to neodpustila...už pro jeho podlé jednání. A když to zachráníte...na jak dlouho to bude?
Nechcete tu energii co byste (myslím zbytečně) dala do slepovaní manželství dát do výchovy dcery a sama do sebe? Začněte chodit na cvičení, jděte do kurzu malování... co Vás baví. Začněte číst, učit se...zaměstnáte si myšlení něčím jiným a s odstupem se všechno posuzuje líp.
Věk: 28
ahoj marketko, jsem stejně stará, mám dvouletého syna a stalo se mi na chlup to samé jako Tobě přesně před rokem. Manžel zblbnul, dostal skvělou práci, hodně peněz a krásnou sekretářku která ho bezmezně obdivovala. Doma ho čekala strhaná manželka, řvoucí dítě, nenasytná zvířata a kupa práce na domě. Dlouho s tím bojoval ale nakonec podlehl a odešel. Tvrdil že chce být sám a promyslet si to. Byl ale tak zamilovaný a zanechával po sobě tak do očí bijící důkazy, že jsem brzy zjistila že žije s ní. Po dvou měsících ale narazil. Zjistil, že má vedle sebe krásnou ozdobu se kterou si, ale už po tak krátké době nemám moc co říct a v posteli není zdaleka tak dobrá jak si myslel - tohle všechno ze sebe dostal na sezeních v manželské poradně. Chybělo mu prý teplo domova a tak se vrátil. A já mu dala šanci. Absovovali jsme několik sezení v poradně a dohodli si pravidla. Chvíli se všechno zdálo být v pořádku... ale. Teď je to rok. A je to zase divné. Řekla bych že v tom tentokrát není ženská... ale zase je milion důležitějších věcí než jsem já a malý, doma vždycky jen profičí jako velká voda. Bohužel musím konstatovat že lidi se nemění. Ne v zásadních věcech! Můj manžel bude vždycky sobec s občasnými návaly výčitek svědomí. Mě už ale přestalo bavit prosim a přemlouvat - buď s námi, kdybys tu tak být abys viděl tohle a tohle. Utíkají mu úžasné chvíle s malým a našimi zvířaty v domě který jsme si vysnili. Je to smutné. Zatím jsem se rozhodla v tom ještě nějakou dobu žít. Je na nás hodný, občas jsou i moc hezké chvilky ale hlavně jsme hodně sami a on se svými kamarády. Snažím se pořád držet toho co mi řekli v poradně, abych nezapomínala na sebe, nebyla jen matkou ale i milenkou, takže víc než kdykoli předtím pečuju o sebe, a díky tomu že jsem už zpátky v práci jsem se od něj i trochu odpoutala, ale na to odejít od něho ještě nemám - myslím citově. Občas to ve mně všechno řve, když mi něco připomene loňský rok a den co den přemýšlím a rekapituluje, zvažuju a pochybuju. Je to 50-50. Buď znovu odejde on, nebo já potkám někoho kdo mi nabídne víc než jsou jen smutné materiální hodnoty. Zvaž dobře hlavně to jaký Tvůj manžel je a jaká jsi Ty. Jestli má milion koníčků které s ním nemůžeš z jakéhokoliv důvodu sdílet a nemá potřebu trávit čas s rodinou což je pro Tebe důležité... možná spíš koukej jinam a nech ho být. Proto aby rodinný krb opravdu zahřál nestačí jen ty klacky ale i to aby vedle Tebe někdo seděl, občas Tě přitulil a společně s Tebou se radoval ze života... Hodně štěstí.
Bože, Markétko, je Vám 28 let. Píšete, že si našel mladší. Vždyť Vy sama, jste tak mladá... Nevím, proč mezi vámi vznikly problémy. Ale budu hádat. Bylo to kvůli sexu. Vám už se třeba nechtělo tak, jak tomu bylo dříve. Ale tohle muži velice těžko snáší. Vy jste si myslela, že jste založila rodinu, že je vše v pohodě, a že už nemusíte uspokojovat svého partnera tak, jak si to on představuje. No a došlo k odcizení. Rovná se nemluvení, trucování. Našel si jinou, ale on hlupák neví, že ho čeká přesně to samé i s tou novou dívkou. je to koloběh, stále to samé, neřešitelné... Žena je jiná! Žena je pro lidstvo nepostradatelná. Žena má svá výsadní práva. A žena se bez muže obejde. A i svět se obejde bez muže. Stačí pár zakonzervovaných spermijí z jednoho samce, a žena porodí dítě. A život bude pokračovat. Ale ráda bych věděla, jak by to ti samci udělali bez ŽENY. Budou rodit oni? No samozřejmě, že ne! Lidstvo by vymřelo. Ty jsi silná holka. Uvědom si to. Ty jsi matka, važ si toho. Vykašli se na to, netrap se, máš své dítě, máš pro koho žít. To on je na tom blbě, protože ho chce chytit do své sítě jiná samička. A až ho do ní chytí, udělá to samé, co Ty. A on zase povandruje dál. Neříkám, že je tohle pravidlem. Jsou krásná a dlouhodobá manželství, prožitá v lásce a porozumění, ale ti se zde na nic neptají, je jim krásně a nemají důvod k otázkám podobného typu. Takže se netrap a hlavně ho nechtěj dostat zpátky. Poznáš jiného, to Ti garantuji...
Nebylo to kůli sexu i když ten v tom svou roli taky sehrál. Byl stále pryč, pracoval a neměl na nás čas. Vadilo mu, že chci aby byl více doma a věnoval se mě i dceři. Ale asi jsme pro něj nebyly tak důležité jak jsem si myslela. Spousta mých známích mi říká, že až se vyblbne bude se chtít vrátit domů, ale mě ubíjí jen pomyšlení na to, že je teď někde s ní. Já vím že jsem asi hloupá protože se snažím o něco co chci asi jen já, ale nějak si nedokážu pomoct.
A když slyším že si najdu jednou jiného připadá mi to jako nemožné. Jsem zklamaná životem a tím, že se mi rozpadá manželsví. On to má jednoduché v tom, že když odešel nechal za sebou všechny své povinnosti (starost o dceru) a má vlastně čistý štít. Tohle já ale nemůžu a vlatně ani nechci. Mám krásnou zdravou dceru která je pro mě vším a myslím že tak to bude už napořád. Je vlastně jen jedna dobrá,,, věc,, kterou si z toho všeho odnesu a to je moje dcera. A vlastně co víc si přát? Jenže ono se těžko bojuje s rozumem když srdce říká něco jiného 
Věk: 40
Mám stejný problém byly jsme spolu 22 let a máme 17let a 12 let dcerky. Před třičtvrtě rokem se změnil ze dne na den, letos (2016) v lednu se odstěhoval na naši chatu a po týdnu jsem zjistila že tam bydlí s ženou která má nevlídnou pověst a manžel mi řekl že už mě nemiluje. Podle jeho chování mě napadlo, že někoho má, ale tohle jsem nečekala. Nemůžu na něj zapomenout doslova se v tom plácám kolik měsíců a nevím jak dlouho to trápení ještě vydržím. Dala jsem návrh na rozvod, ale zatím se nestydí dělat mi ještě naschvály. Jsem úplně vyřízená, držím se jen kvůli holkám. Strašně to bolí. Byl to člověk pro kterého by jsem udělala snad vše a věřila mu. Tohle je ta nejhroznější rána.
Věk: 29
Ahoj,
z mé zkušenosti vím, že se to odpustit nedá. Možná pochopit, ale odpustit ne. S partnerem jsme něco přes rok, na začátku jsme byly dvě, ale partner zůstal se mnou. Samozřejmě, že druhou slečnu nikdy nepřiznal. Miluji ho a proto se snažím sžít s vědomím, že někde jinde může zase "hledat sám sebe". Bohužel, mně to nejde. Příliš času trávím s myšlenkou, jestli je skutečně tam a s tím, jak mi řekl, nebo lže... Ubírá mi to příliš energie a to by ve vztahu být nemělo. To je moje zkušenost :)
V každom prípade je ťažke byť v tejto situácii. Tak 13 rokov späť som mal obdobné úmysli. Bol som hrozne zaláskovaný do mládeho dievčaťa. Nedošlo to až tak ďaleko, ale v hlave bol riadny zmätok. Nato aby to opäť fungovalo musíte byť však dvaja. A to bohužial v tvojom prípade nieste. 2 mesiace je už dostatočne dlhá doba aby to bol len románik. A súhlasím s príspevkom od Nevím že ak sa to dá aj nejakým zázrakom do poriadku žiť v strachu a podozrievaní za to nestojí. Si ešte mladá a život máš pred sebou.
