Téma: Pocity viny z rozchodu - moc jsme si rozuměli, chybí mi, nemůžu se vzpamatovat
Uživatel: Nessa
Věk: 25
Hezký den,
je to rok (05/2017-05/2018), co jsme se rozešli s mým bývalým přítelem a já se s tím pořád nedokážu srovnat.
Byli jsme spolu čtyři krásné roky (2013-2017) a plánovali jsme budoucnost. Bohužel, se to pokazilo. Vina byla asi na obou stranách ale na mojí víc. Nějak jsem ho začala brát jako samozřejmost a on se přestal cítit dobře a rozhodl se odejít. Tím myslím, že ho chápu. Měla jsem složité období, nedařilo se mi a přenášela jsem to do našeho vztahu, což jsem nechtěla.
Ihned jak došlo k tomu rozchodu a po něm, mi to bylo strašně líto, chtěla jsem to už mockrát řešit, znova si promluvit, dostat šanci mu dokázat, co pro mně znamená. On mi ale řekl, že se prostě trápil a i když moc chce a pořád mě má rád, že to nějak nejde.
Nikdy bych mu nechtěla ublížit, jen jak říkám, jsem taky člověk, co dělá chyby a nějak jsem se prostě tehdy uzavřela do sebe a nebyla jsem s ním tolik a to byl klíčový moment. Nebyla jsem tehdy šťastná sama se sebou…
Jde o to, že mi s ním nic nechybělo. Moc jsme si rozuměli. Možná proto je to pořád tak těžké a o to víc, když musím žít s tím, že jsem přišla svou vinou o někoho tak skvělého.
I když jsem ho teď viděla po opravdu dlouhé době, všechno ve mně ožilo, úplně jsem se rozklepala a já vím, že to tam pořád je. Moc bych si ho přála získat zpět, ale vím, že lásku vynutit nejde. Důvěru také nelze jen tak získat zpět. Možná se chovám jen sobecky a měla bych prostě ustoupit, nebránit mu ve štěstí a nechat to tak, když jsem to už jednou zkazila.
Potřebovala jsem to jen někomu napsat, protože mě to velmi trápí.
I když celý den třeba pracuju, něco dělám, přijdou večery, kdy jsem sama a všechno mi chybí. Někdy i přijdou dny jako je ten dnešní a já od rána do večera chodím jak tělo bez duše a nenávidím se. Nikdy jsem k nikomu něco tak silného necítila.
Nedokážu se s tím srovnat a ani odpustit sama sobě.
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 4406x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Věk: 40
Jestli to tam pořád je, hurá za tím! Srdce ví své-pokud jste se setkali, tak proč v setkávání nepokračovat dále? Vztahy se vyvíjejí! Hurá na rande s ním! Možná někoho má, a v tom případě smůla. Ale nutné to zkusit! Nic nerozebírat, být šťastná a užívat si jeho přítomnost a dát mu najevo, jak si ho vážíš. Svádět ho! Neomlouvat se, nevysvětlovat, být milující! Uvidí, že jsi jiná-šťastná a budeš ho neodolatelně vábit… Pokud ale neopustil proto, že našel jinou. Muži o důvodech lžou jako když tisknou…
Ahoj, asi tě příliš nebudu litovat a chlácholit, možná to bude tím, že mi tvůj příspěvek připomněl rozpad mého prvního dlouholetého (a zatím posledního vážného) vztahu. Nechápu, proč lidi dokážou ničit vztah a uvědomí si svoje chyby až potom, kdy je jejich drahá polovička v trapu, případně v náručí někoho jiného. Na varovné signály od druhé strany prostě nehledí a chovají se pořád stejně…
Pokud se z toho chceš dostat, musíš přestat doufat v návrat expřítele. A pokud ho máš pořád ráda, tak buď od tý dobroty a přestaň ho "obtěžovat" s nabídkami návratu. Fakt není nic horšího, než dotěrná exka, která i několik měsíců po rozchodu žadoní o návrat. A brání v tom, aby se z toho člověk dostal a šel v životě dál (a třeba mu tím může podělat nový vztah hned v začátku). Tím nechci říct, že byste se neměli vídat… jestli je zájem o schůzky oboustranný a vycházíte spolu dobře, tak proč ne. Ale nic si od toho neslibuj a na nic netlač. Jediný, co teď můžeš je poučit se ze svých chyb.
¨¨Nechápu, proč lidi dokážou ničit vztah a uvědomí si svoje chyby až potom, kdy je jejich drahá polovička v trapu, případně v náručí někoho jiného. ¨¨
Nemyslím, si, že by se lidé rozcházeli vyloženě kvůli chybám. Chápu to spíš tak, že měla ve své povaze nedostatky, které on nebyl schopný tolerovat a pro ní jsou asi přirozené. Ono by se dalo říct, že to ani nedostatky nejsou, ale je to součást její povahy. Každý jsme nějaký. Někomu jinému by její nedostatky třeba nevadili a nebo by si jich dokonce vůbec nevšimnul, protože by mu vadili třeba jiné věci.
Za ničeni vztahu považuji fyzický útok na partnera nebo partnerku, nadávání, nebo psychické ponižování. A ani tyto záležitostí kolikrát nestačí k tomu, aby došlo k rozpadu vztahu. Oběti jsou na svých agresorech často závislé a drží se jich jako klíštata. Mají u takových partnerů adrenalín, který stále znovu vyvolává pocit zamilovanosti a to je u agresivního partnera stále drží.
Nevím sice o jaké chyby se jednalo, je možné že nějaké chyby dělala, ale určitě to nebyli takové zásadní chyby, které jsem jmenovala výš a proto si nemyslím, že by k rozpadu v jejich vztahu vedli jen nějaké její nedostatky, protože kdyby to bylo opravdu tak strašné, tak by spolu nebyli celé čtyři roky o on jí už nikdy nekontaktoval. Z vlastní zkušenosti si myslím, že v tom byla nejspíš nějaká třetí osoba - jiná žena, o kterém tazatelka nevěděla a její přítel se vymluvil na její nedostatky, protože se mu to zrovna hodilo. Měla jsem vztahů opravdu hodně a ještě se mi nestalo, že by v tom nebyla nějaká třetí osoba. Vždy tam byl někdo třetí a každý se vymluvil na nějaké mé nedostatky, které se mu zrovna hodily. Každý si stěžoval na něco uplně jiného!!
Já tu někdy v únoru popisoval svůj vztah s ex. Byli jsme spolu čtyři roky, ale poslední rok byla čím dál protivnější, uzavřenější a fyzicky odtažitější… snažil jsem se to řešit (zkoušel jsem, co na ní zabere), zapojit se více do chodu domácnosti… a hlavně jsem se ptal, co se děje, jestli jí něco nevadí atd… dopadlo to tak, že jsem se začal trápit tak, až jsem trpěl nespavostí a depresemi. Doslova mě ničilo a sráželo každé její odseknutí či odmítnutí jakéhokoliv fyzického kontaktu. Do toho jsem poslouchal řeči, že mě vidí jako kamaráda, že se se mnou raději rozejde, než aby udělala nějakej kompromis… tak jsem to po roce tohodle chování ukončil.
Ono když to přestane klapat, jde dávat lásku a držet spolu… a hledat to řešení. Problémem je, když ta láska je dávána jen jednostranně, když člověk nevidí náznak toho, že ho ten druhý má taky rád, že je pro něj důležitý atd. Tohle do nekonečna udržitelný prostě není.
A ano, ex by mě chtěla zpět. Uznala, že za rozpad toho vztahu mohla převážně ona a že pokud jsem dělal "chyby", byly většinou vyvolané jejím chováním. Ale já prostě nevím, jestli do toho chci znovu jít a riskovat to, že to x let bude fajn, ale pak se dostaví zase tohle… protože takováhle je její povaha. Nebyl to jeden "přešlap", ale soustavný chování, nevnímání mýho trápení a nereagování na jakoukoliv snahu to řešit.
Já mám s jednim klukem zase takovu zkušenost, že rok před rochodem byl také méně sdílný. Prekvence setkávání začali být menší s tím, že měl stále více práce. Když už jsme se setkali, tak mu na mě vadilo i snad to, že dýchám. Pak se semnou rozešel s tím, že nemá čas. Pak jsem se dozvěděla, že ten poslední rok, co semnou chodil, byl zakoukaný do kolegině z práce. Občas s ní někde vyrazil, i když měl přítelkyni - mě. Po tom roce, co se sní znal se semnou rozešel a hned po rozchodu začal chodit s ní.
Pokud někdo na někom začne po několika letech, nebo i měsících najednou vyhledávat chyby, s tím, že rozdchod bere jako hotovou věc pro něho vyhovující, tak je mi celkem jasné, co se děje.
Kdyby ses k té přítelkyni vrátil, ta už by to nebylo takové, jako dřív. Už bys jí nevěřil a čekal bys jen, kdyby to přišlo znovu.
Mám pocit, že jsi na sebe zbytečně moc přísná.
Opravdový partner, který se ve vztahu necítí dobře či se v něm trápí a má stále o něj vážný zájem udělá nejdříve to, že si o tom s partnerkou promluví, sdělí své pocity atd. + se to snaží řešit, nikoliv však rovnou ukončuje vztah.
Další věc je ta, že už je to téměř rok. Kdybys mu vážně chyběla, dal by to najevo. To se nestalo.
Je na čase přestat se zbytečně tolik sebemrskat, pochopit a přijmout to, že žádný člověk není dokonalý, je chybující atd. Ale, nemyslím si, že jsi toho způsobila tolik či tak moc, jak o sobě píšeš a smýšlíš.
Takže vlastně ano, jsi sobecká, ale k sobě. Nedovolíš sama sobě odpustit, mít se ráda a ocenit to, co je na Tobě dobré, nedovolíš Tvému tělu a duši klid, nedovolíš sama sobě se posunout dál. To vše je třeba si uvědomit. Dlouhodobý stres a sebetrápení se ještě nikdy nikomu neprospěl/o
Věk: 25
Děkuji všem za názory a i za podporu.
Máte asi pravdu v tom, že pokud mu nechybím, nemá to cenu. On mi napsal něco v tom smyslu, že by chtěl, ale nejde to, protože má v sobě blok. Já se cítím ještě provinileji.
sakulek: Nechci aby mě někdo chlácholil. Mrzí mě, čím sis musel projít a myslím, že u mě to bylo trochu odlišné. Nijak jsem nebyla odtažitá nebo tak. Jen jsem měla asi měsíční období, kdy jsem to prostě nezvládala, brečela jsem hodně, musela jsem řešit složité situace, ukončení školy, hledání práce, nějaké problémy v rodině, nějak se to nakupilo. A nejhorší že on mi ani nedal najevo, že by měl být konec. Utěšoval mě, že jakmile se vše urovná, že to bude v pohodě, i mezi námi. Jenže pak, jak jsem situaci vyřešila z něj vyšlo, že se trápil, že jsem na něj neměla tolik času a že to tak dál nejde. Po tom rozchodu, jsem se moc snažila, dát mu najevo, že to tak nebylo, že mi na něm záleží, jen jsem prostě na čas byla uzavřená do sebe a snažila se najít východiska. On mi tu šanci už nedal.
Pořád se k tomu vracím a hodně mě to mrzí. Jestli v tom byl někdo třetí, těžko říci, vím že asi dva měsíce po rozchodu už měl jinou… Kterou dlouhodobě znal ale. nechtěla bych mu křivdit, nevím.
Nechci být obtěžující bejvalka. Je to tak, že sem tam napíše, že mu něco chybí, já třeba taky. ale pak to zas přejde do toho, že to nemá smysl. Je to začarovaný kruh.
Prostě mi moc chybí, i po té době. Snažím, se moc se snažím, odpoutat se od něj, ale nejde to. Vždy se ve vztahu hodně vážu a pak to nezvládám.
nic proti, ale myslím, že jsi o nic nepřišla - stačil mu jen měsíc na to, aby tě opustil…
Myslím, že to byl pěkný sobec sebestředný.
Dovedeš si představit, jak bys s takovým člověkem řešila jiné životní situace, mateřství apod. když on zbaběle uteče poté, co se mu jeden měsíc méně věnuješ?
Aha… tak po špatném měsíci zbourat vztah mi přijde krapet přehnané.
Jinak, právě řeším něco podobného - končím školu, sháním práci, zařizuji bydlení… a pravděpodobně mi to zbouralo právě začínající vztah. Bohužel, co se dá dělat… Kdybys chtěla pokecat, napiš SZ.
Dva měsíce po rozchodu chodit s někým jiným je docela dost krátký časový úsek!!! Za normálních okolností, kdyby nikoho neměl, nebo neměl vyhlídnutou jinou ženu, se mu mělo začít po tobě stýskat a snažit se napravit to, co se pokazilo a ne hned začít chodit s jinou. to je první záležitost, která by ti měla připadat divná.
Navíc, celou dobu tě podporoval a najednou mu těsně před rozchodem všechno vadilo. Jak ti psala výše Dany, že kdyby tě měl rád a něco by mu vadilo, tak to řeší, a ne že ti celou dobu nic neřekne, podporuje tě, nic mu nevadí a těsně přes rozchodem se dozvíš, že mu najednou něco vadí… to je druhá žáležitost, která by ti měla připadat dost divná!! Ty křivdíš leda sama sobě…
Takové chování vnímám z jeho strany spíš jako podraz, protože: nebyl k tobě upřímný, a aby nevypadal před ostatními jako kretén, tak to svedl vše na tebe. Kdybys byla opravdu tak hrozná, že se s tebou chudáček musel rozejít, tak by se ti neozval ani po tom roce
Kdyby neměl jinou, tak by se k tobě vrátil během pár týdnů po rochodu, protože nikdo nechce být jen tak ze dne na den sám… s jeho holkou mu to nejspíš zaskřípalo, proto si na tebe vzpoměl až po roce jako zadní vrátka - na tebe. Nechceš někomu dělat zadní vrátka že ne?
Nic si z toho nedělej, protože jsi o nic nepřila. Přišla jsi akorát o člověka, který je nespolehlivý a o takového životního partnera přeci nestojíš!! On bude přecházet ze vztahu do vztahu pořád, takže ten nebude nikdy životní partner pro nikoho. Není to muž pro rodinný život. Bud ráda, že ti to udělal už ted. Horší by to bylo, kdybyste měli už spolu děti.
Myslím si, že ten měsíc, kdy jsi měla starosti, Tvůj bývalý partner využil pouze jako zástupný důvod, který se mu naskytl. Podle mého názoru by to dříve či později stejně ukončil. Tvoje měsíc trvající starosti nebyly tím hlavním důvodem, pro ty se opravdový partner myslící to vážně nerozchází, nýbrž se snaží býti oporou, překonání starostí partnery sbližuje, stojí-li oba dva o vztah stejně. Toto se ve Vašem případě nestalo, naopak a ještě k Tobě ani nebyl upřímný.
Z toho vyplývá to, že Ty jsi brala Váš vztah jinak a vážněji než on. Jinak by to on tak snadno a po téměř 4 letech neukončil.
Měla by jsi procitnout a sundat si ty růžové brýle, které stále máš. Není to na místě a zbytečně se trápíš pro někoho, kdo za to až tak nestojí či nestojí vůbec.
"Je to začarovaný kruh."
Není. Dopručuji s ním přerušit veškeré kontakty a komunikaci, ten kruh se vším všudy a navždy přetrhnout. Nic Ti to nepřináší, naopak.
"Vždy se ve vztahu hodně vážu a pak to nezvládám."
Nad tímto bych se být Tebou zamyslela, proč to až takto máš, jestli pak se třeba nestává to, že jsi na partnerech až závislá, což se pozná, oni to pak vycítí, současně však ale je to i odrazuje, pokud mají pocit, že na nich partnerka visí jako "klíště", protože oni pak mají pocit, že se v takovém vztahu dusí. Možná, že spíše tohle bude problém toho, proč nakonec i Tvůj poslední vztah skončil.
S tím by chtělo něco udělat. Popřemýšlej o tom. Podle mého názoru toto je to, čím by ses měla začít zabývat a na co se prioritně soustředit, jak to změnit atd.
Nad tímto bych se být Tebou zamyslela, proč to až takto máš, jestli pak se třeba nestává to, že jsi na partnerech až závislá, což se pozná, oni to pak vycítí, současně však ale je to i odrazuje, pokud mají pocit, že na nich partnerka visí jako "klíště", protože oni pak mají pocit, že se v takovém vztahu dusí. Možná, že spíše tohle bude problém toho, proč nakonec i Tvůj poslední vztah skončil.
S tím bych souhlasila, opravdu to tak chodí. Problém je ale v tom, že on sní ten vztah ukončil s tím, že na něm právě závislá nebyla - měla starosti, hodně pracovala, atd, takže tam bych tu příčinu neviděla. Podle mě se s ní rozejit chtěl, a ten jeho důvod rozchodu je pouze vymýšlený a pravou příčinu rozchodu jí neřekl. Lidé se kvůli nedostatku času nerozcházejí. Souhlasím s tím, že by s ním měla ukončit kontakt. tím, že s ním vůbec komunikuje, se sama do začarovaného kruhu dostává.
Což se týče toho, že se v každém vztahu na partnera upne si myslím, že je do jisté míry normální. Každý se na svého partnera svým způsobem upíná. Kdyby třeba já řekla, že jsem to nemyslala s žádným klukem vážně, tak bych se za to styděla. On ten vztah třeba bral vážně jen do té doby, dokud nepotkal zase jinou. Prostě se řídí šipkou, kterou má v kalhotách, abych to napsala slušně.
Věk: 25
Děkuju všem za názory, určitě si z toho hodně vezmu a pomohlo mi to vidět věci z trochu jiného úhlu a přemýšlet nad tím.
Ono to celé bylo takové zvláštní a ten rozchod byl pro mě fakt jakoby neočekávaný, nešimla jsem si, že by to mezi náma tak skřípalo, bylo to prostě jen to krátké období. Byla jsem jiná, jak říkám, občas smutná, chtěla jsem si to všechno vyřešit a pamatuju si ještě jak mi říkal, že to chápe. že bude všechno zase v pořádku. Pak jednou že si musíme promluvit a že tím, že jsem na něj neměla čas jsem ho prý na to připravila, bylo to hodně chladné a dodnes to mám před očima. Mrzí mě to právě proto, že do té doby jsme problémy neměli (nebo aspoň já jsem žádné vážné nevnímala… ) Byli jsme šťastní, rozuměli si.
Dodnes je to takové, že jsme si to ani pořádně nevysvětlili. Párkrát jsme se spolu sešli, ale to se upřímně moc nemluvilo protože jsme se na sebe vrhli. Tu noc bylo vše jakoby v pořádku, a druhý den už mi napsal, že to nejde, že má v sobě blok.
Spíše přemýlím, jestli jsem normální. Měla bych už být v pohodě, po roce odloučení. Jenže mě se o něm pořád zdá, večer před spaním mám všechno před očima, i když si nepíšeme, nesleduju ho na FB, tak pořád se mi něco vrací. Byli jsme spolu čtyři roky, byl to ten nejbližší člověk a najednou je pryč. Nejdřív jsem myslela že se to snad nedá ani přežít, teď to bolí míň, ale bolí. Ovlivňuje mě to pořád. Přemýšlím teď někam na čas odcestovat a také si popovídat s nějakým psychologem, pokud by se to nezlepšilo.
Pokud máš po roce odloučení tyhle stavy, bude to zaviněný tím, že to v sobě nemáš uzavřený. A v sobě to nemáš uzavřený prvděpodobně proto, protože vlastně pořádně neznáš ten pádnej důvod rozchodu. A v mých očích to bude jeden z těhle:
1. Dělala jsi chyby již delší dobu, on ti však nebyl schopný říct, že mu něco vadí… třeba to považoval za maličkosti, ale to krizové období to prostě dorazilo.
2. Prostě to nebyl ten pravý - nemiloval tě. Nechápu, jak by totiž po měsíci špatného období, za které jsi se mu omluvila, on tě pochopil, mohl opustit.
Každopádně nemá cenu v tom nijak šťourat. Pokud ti dodnes neřekl pravý důvod rozchodu, tak se ho s největší pravděpodobností už nikdy nedovíš. Ale v tvém stavu bych ti nějakého psychologa/psychoterapeuta doporučil. Třeba ti bude stačit jen pár návštěv a dáš se dohromady. Jen bych se vyhnul takovým těm životním koučům - z osobní zkušenosti mi přijde, že tomu úplně nerozumí a ty problémy řeší hrozně povrchně a okrajově, nikoliv komplexně a do hloubky.
To co prožívaš je úplně normální u lidí, se kterymi to ex pořádně neuzavřeli, neřekli pravý důvod k rozchodu a pokud to tak špatně prožíváš po roce tak je to hlavně proto, že jsi stále sním v kontaktu. Pokud s ním kontak nepřerušíš, tak to tvé trápení nebude záležitost jen jednoho roku, ale několika let. Kdyby ti řekl skutečný důvod rozchodu, tak by ses s tím už vyrovnala samozřejmě mnohem dřív a mohli byste zůstat i přáteli, to on ale neudělal a tak přátelit s tím, kdo tě podrazil, nejde, sama to vidíš! Nejlepší, co bys mohla v tuto chvíly pro sebe udělat je ten, že s ním kontakt uplně přerušíš, jinak se z toho nedostaneš a on si s tebou bude stále dělat, co chce.
On ti neřekl pravý důvod rozchodu hlavně proto, protože to asi není nic hezkého, je to neco, co musi kvuli tomu skryvat a s cim nemuze ven, protože by zrejme působil jako "hajzlik", což on nechce. Už samotný rozchod hodně bolí a on ti to zhoršil ještě víc tím, že obviňoval tebe, což je podraz. Ne nadarmo se říká, že láska i hory přenáší. To znamená, že když má někdo někoho opravdu rád, tak vydrží všechno!! Nektere zeny i to mlaceni a ponizovani!! Není to tím, že bys nebyla dost dobrá pro něho, ale ve skutečnosti je to tím, že on není dost dobrý pro tebe. Není to typ muže, na kterého by se dalo do budoucna spolehnout a mít děti s člověkem, u kterého bych měla obavy, kdy mi zase zdrhne za jinou ženskou - ne děkuji. To co potkalo tebe, s největší pravděpodobností čeká i přítelkyni, se kterou teď chodí.
Pro sakulek: kdyby to byl ten první bod, tak by se k ní za pár týdnů vrátil a snažil se o řešení problémů.
Kdyby to byl druhý bod, tak sní neni čtyři roky.
On je zkrátka takový cestovatel, který se nikdy pořádně neusadi.
Věk: 70
Město:PŘEROV
reaguji na vaše trápení, jsem v podobné, ne-li horší situaci, mne opusti partner po 26 letech spol. života, když jsem byla v nemocnici po úrazu nohy po operaci. Zavolal mi do nemocnice, že již má jinou ženu, takový byl zbabělec. Moc mě to vzalo, již to bude v září rok, ale pořád se s tím nemohu smířit. Žádné velké důvody pro to neměl, je mi vyčetl, že jsem pracovala v restauraci a musel na mne v noci čekávat i když si myslím, že to byl zástupný důvod, protože nedostatkem sexu jsme netrpěli, pak se vymlouval, že mu bylo doma samému smutno atd. První léta našeho vztahu byla poznamenána jeho alkoholismem, dlouhých 6 let denně pil alkohol, a pak se rozhodl jít na léčení. Nikdo z jeho rodiny za ním ani jednou nebyl v protialkoholní léčebně, vlastní matka mu řekla, at se jde oběsit, jen já jsem mu podala pomocnou ruku a on se mi takto odměnil. Pak uplynulo 10 let a začal pít znovu a to jezdil s kamionem do ciziny, tak šel znovu na léčení v roce 2010 a v roce 2017 se se mnou rozešel. Na dalším léčení v r. 2010 jsem ho podporovala zase jen já. Také se v noci budím, jsem pořád ve stresu a přesto, že se snažím, pořád na něj myslím, protože byly ikrásné roky, které jsme prožili, každý rok jsme jezdili k moři, ještě v v r. 2016 jsme v září byli spolu na dovolené a v prosinci se mi stal úraz a v r. 2017 už měl jinou.
Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.
Vztahy nekončí jenom tak pro nic za nic, a když ten váš skončil po 4 letech muselo být problémů víc a možná je načase posunut se dál, dát si šanci poznat někoho s kým takové zásadní problémy ani nenastanou, protože ho budete skutečne milovat
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
I po rozchodu vzájemné urážky, možný návrat? | 3 | 1710x |
03.09.2022 21:38:36 (antivir) |
Odešla po 5 letech byl sem d*bil | 3 | 2843x |
28.06.2020 21:28:33 (Tojeasijedno) |
Ochlazení ve vztahu, nezájem, přítel nemá rád moje děti | 13 | 2238x |
01.06.2020 11:10:29 (janičkakočička) |
Nemohu se odpoutat | 6 | 2126x |
12.03.2020 20:39:26 (Diana) |
Co vytěžit ze samoty po rozchodu | 6 | 1858x |
03.03.2020 20:47:41 (Introvertka) |
Opustil mě milenec | 5 | 3117x |
29.02.2020 19:42:04 (Neznámá podvodnice) |
Rozchod se ženatým mužem | 15 | 2341x |
13.02.2020 06:43:58 (janajka) |
Rozchod po 6 letech | 12 | 2189x |
19.01.2020 22:09:00 (Pablo92) |
Po půl roce otěhotněla, rozešli jsme se, vrátí se ke mě? | 27 | 2129x |
06.01.2020 16:49:47 (BMDejv) |
Má cenu doufat v návrat? | 7 | 2584x |
02.01.2020 23:03:36 (X) |