Téma: Vztah bohatého muže a chudé studentky - cítím se trapně

    A co mu to říct? Kdy jindy si chceš promluvit o pocitech, než teď? Pokud miluje, pochopí. Jo a zvykej si, tohle je mužský svět. (tadymělbejtsmajlkaletysviněnejdou)

proc si s nim o tom nepromluvis tak jak si to napsala tady? jestli s tebou neni jenom tak ze srandy tak to pochopi a mozna se i trochu prizpusobi

pokud to nepochopi tak pryc od nej, prece nechces cekat jak to bude vypadat treba po svadbe

taky nevidim nic spatneho za tim ze by mel on platit vsechny ty kina, vecere atd, ja kdyz poznal manzelku taky vydelavala 5x min nez ja ale vzdycky sem bral jako automatickou vec ze kdyz jsme nekde sli tak platim ja nebo sem ji platil nejake hadry atd a ted po svadbe platime oba protoze penize jsou nase, a ne moje nebo tvoje

proc bych mel setrit na nekom s kym chci byt po zbytek zivota

Asi bych se pokusila na to jít od lesa. Téma - "hledám lépe ohodnocenou a časově vyhovující brigádu". Důvod se tak může stát podtématem a bude pro Tebe méně stresující se o tom bavit. Nikdy nevíš, kdo a koho může znát a pomoct.

Odpovím Ti otázkou. Jak byste mohli mít někdy nějaký kvalitní vztah, když nejsi schopná mu říct ani o takové zásadní věci?

Je samozřejmě možné, že až budeš vydělávat, tak budeš mít třeba i větší plat než on, ale taky to tak být nemusí a často nebývá naštěstí.   nemám nic proti ženám, které vydělají víc, ale tzv. emancipace  už mi leze na nervy. Není třeba se vždy a za všech okolností vyrovnávat mužům.

Ženy a muži jsou prostě rozdílní a nejen fyzicky a je to dobře, protože jen tak se mohou dobře doplňovat.

Každý z vás platí to co může dle svých schopností a Ty jak píšeš máš možnosti mnohem menší a naopak to nezvládáš. Je na čase mu říct jaká je Tvá situace a dát mu možnost, aby se tomu přizpůsobil.

Nepíšu Tvůj přítel, protože ve rovnocenném vztahu jsou dva lidé partneři a věř mi, že rovnocenné partnerství není v penězích, ale jiných hodnotách.

ahoj, já docela chápu tvojí reakci, ale ono to není jen o emancipaci… je fakt, že znám spoustu holek, které mají problém si nechat něco od chlapa platit, a vychází to z toho - a to je i spoustu situací, které jsem zažila sama - že mi chlap dal jasně najevo, že on teď za mě zaplatil, tak já mu "něco" dlužím… v klubu to je klasicky hláška "hele, to si myslíš, že jsem s tebou celej večer tancoval pro nic za nic? "… takže v tomhle by se myslím měli čeští muži chytnout trochu za nos, určitě ne všichni a možná je to problém kluků, kteří přišli na vysokou a potřebují rok-dva, než si srovnají hodnoty a chování. někdy mi trochu přijde, že společnost je poněkud zblbá z porna. navíc v poslední době se stalo strašně módní slovo "zlatokopka", spoustu chlapů ho používá jako omluvu, proč neplatit za holku…já jsem vždy měla pravidlo, že pokud za mě chlap na prvních dvou třech schůzkách není ochotný zaplatit - a to se jednalo vždy maximálně o skleničku vína - tak potom asi nebude úplně ochotný něco obětovat třeba až přijdou děti a tak…a asi to tedy nebude vhodný partner pro život…  to je jeden z důvodů, proč mám trochu problémy s přítelem o tom bavit - protože si uvědomuju, že velká část z tohoto problému existuje v mojí hlavě, že mám v sobě určité bloky z podobného chování mužů…. navíc jsme spolu doslova jen chvíli, takže zatím je všechno mezi námi značně nesmělé… ale máš pravdu v tom, že je lepší mu to říct dík'

To je právě rozdíl mezi "kluky" a "muži". Kluci v klubu s holkama tancují a platí jim drinky protože mají jediný cíl-připsat si na své mužné konto další "úlovek".

    Muži, do žen investují jako do partnerek a budoucích matek svých dětí. Takže v závěru je sice ta motivace dost podobná, ale s tím rozdílem, že už je to závazek a vlastně investice do vlastního (budoucí rodiny)…

   To tu vlastně psal párek a i MitsCa.

  V tomhle to měly o hodně jednodušší naše babičky - žádné schůzky moc nebyly, maximálně psaníčka a sem tam nějaký tanec na posvícení a pak to vše začlo až po svatbě, kdy už bylo jmění společné.

    V současné chvíli to prostě beru tak, že se o společné náklady dělíme pro oba v únosné míře a své koníčky si platíme každý sám a do budoucna počítám se svatbou a společným jměním, které půjde na naše společné děti - prostě jedna kupička, na kterou budem oba dávat a z ní se pak bude brát na to nejnutnější. A když něco zbyde, bude to jen dobře.

   Jen by mě zajímalo, jestli ten "skleničkový test" fungoval? Ono je něco jiného když ptáčka lapají a když už je ve zlaté klícce… Myslím, že tohle se projeví až časem a třeba zrovna situací v jaké je většina vztahů dospělý, pracující partner a (dospělý) studující partner.

Celkem chápu, jak se cítíš, protože jsem na tom úplně stejně. Ještě v tom, že už jsem to dotáhla dál a mám i nějaké dluhy… Přítel mě, obzvlášť ze začátku, taky strašně rozmazloval a bylo mi to dost hloupé, protože jsem mu to nemohla oplácet stejnou měrou. A navíc nechci, aby mě a mé koníčky a zájmy partner živil a sponzoroval. Prostě nechci být závislá na partnerovi a tahat z něj peníze.

   Jenže jsem student veteriny, školu mám na 6 let a literatura stojí majland. Vzheldem k tomu, že mým zájmem jsou velká zvířata nečeká mě život bohatého veterináře. Přítel je lékař a svým 6ti letým studiem bez peněz si také prošel, protože při těchto školách se moc vydělávat nedá. Asi i pro to má pochopení a snaží se mi pomoct jak se dá - půjčuje mi učebnice nebo pod stromeček koupí nějakou veterinární, o náklady na domácnost se dělíme - 2/3 přítel a zbytek já… Nikdy jsme se o tom přímo nebavili, že mu nemůžu poskytnout to co on mě, na finanční úrovni, ale řekla jsem mu, že nechci aby všechno platil on a postupně jsme se zastavili na zhruba tomto poměru.

    Na druhou stranu ale já zajišťuji domácnost - když přijde z práce je poklizeno, navařeno, nebo spolu jdeme nakoupit. Prostě se mu snažím vrátit jeho investice. Nakonec to takhle fungovalo, že muž se staral, aby byly zásoby a žena se starala, aby bylo něco na stole.

     Pokud je Tvůj přítel rozumný, pochopí to a myslím, že od Tebe ani neočekává, že ho budeš zvát na večeři do nejvyhlášenějších restaurací. Já sem tam přítele pozvu na zmrzku nebo párek v rohlíku a je to. Sice je to jen zlomeček toho, co do našich společných večeří investuje on, ale víc si dovolit taky nemůžu a jeho to potěší i tak.

     A nakonec si myslím, že kdyby nechtěl, nikam Tě zvát nebude, tak si s tím nelam hlavu Ale jestli Tě to tak trápí, určitě mu to řekni. V životě přijdou situace, kdy bude nutné se bavit o ledasčem, i penězích, což není vždy zrovna jednoduché, tak je lepší zjistit hned z kraje, jestli to dovedete v klidu vyřešit.

Nerozumím jedné věci - proč se cítíte holky zavázány? Já to dělám rád, rád pozvu, rád koupím a nečekám protislužbu, vždyť jsme partneři, chodíme/bydlíme spolu.

Neočekávám protislužbu stejnou mincí. Dělám to pro radost té ženy/přítelkyně/partnerky a mám radost z její radosti - že jí chutná, líbí se jí ten kus látky, kytka apod.

A v žádném případě si nemyslím, že je to nějaký závazek! A ten kdo to tak bere a očekává bůhví co, tak je vůl!

Samozřejmě je třeba si to říct, když to není jasné, ale mě to teda jasné je.

To bude asi tou emancipací, že cítíme povinnost se o sebe starat samy a nikomu nezůstat dlužné

   A já se třeba taky trochu bojím, abych si na to moc nezvykla. Nechci byýt "rozmazlená zlatokopka" a brát pozvání do restaurace nebo kina jako samozřejmost nebo to vyžadovat. Nejen, že to samozřejmost prostě není, ale taky můžou přijít časy, kdy to nebude možné a pak se špatně odvyká…

     Mici, a Ty se ozvi až budeš volnej

ahoj, díky za odpověď víš, já jsem to dosud měla taky tak - že jsem zvaní nebrala nějak problematicky, jenže jsem moji přechozí partneři byli taky studenti, takže mě pozvali na zmrzlinu, na kávu… a nebyl problém se s nimi bavit na podobná témata, protože jsme na tom byli víceméně stejně… ale najednou se pohybuju ve světě, kde se za jídlo platí někdy i čtyřmístné částky a já jsem v takových restauracích poprvé a dost vyplesklá… tak se najednou - přestože jinak jsme nenarazili na jediný problém - cítím, jako kdybych chodila s mimozemšťanem… a těžko se mu to vysvětluje právě proto, že vidím, že on se mi tím snaží udělat radost… no, ale pravda je, že asi bude nejlepší si s ním promluvit, takže půjdu na to dík!

Tak Vy jste jeden z mála. Mám také sobečka a nekoupí mi ani kytičku a to si říká gentlemann

Myslím, že je to taková první vaše vztahová zkouška - měla by jsi mu říci co cítíš a co Tě trápí a způsobuje Ti stavy úzkosti z finanční nejistoty. Pokud je přítel empatický, určitě to pochopí, nemělo by mu problém přijmout tuto informaci.

Nemyslím si ani, že by toto sdělení nějak mělo ohrozit váš vztah. Sama píšeš, že studuješ dvě vysoké školy, takže určitě najdeš uplatnění na trhu práce a v budoucnu nějakou mzdu nebo plat mít budeš.

Že nedosahuje příjmů Tvého přítele či budoucího manžela není až tak vážné. Chlapi se někdy cítí špatně, když jejich partnerka vydělává víc než oni sami, takže Tvůj nižší příjem než jeho by nemusel být problém. Pokud je to chytrej a férovej chlap, tak Ti to nikdy nebude vyčítat.

Určitě by jsi mu ale měla říct, že jedna návštěva restaurace pro Tebe může znamenat výdaj, který máš za 14 dní na jídlo. Blíží se jaro, takže určitě není problém udělat si někde piknik v přírodě, který vás vyjde na polovinu nákladů restaurace. A může to být i příjemné.

Celkem chápu, že v zimě pikniky dělat nejde a je nutno se najíst doma nebo v restauraci.

Taky by jsi někdy mohla něco uvařit Ty a vzít to k němu. Nebudete mít pak důvod jít do restaurace. Jednak se budeš cítit dobře (že jsi byla schopná uvařit) a druhak nevznikne trapná situace kolem financí.

ahoj, díky za rady on to nakonec ani problém nebyl… můj drahý spíš měl šok z toho, že jsem si něčím takovým mohla lámat hlavu, než z věci samotné

Ahoj,

přes tři roky žiju v podobné situaci. Kdyby jsi chtěla, napiš na adyKitkat@seznam.cz a můžeme pokecat