Téma: Umím si najít chlapa akorát přes Internet - jsem něco míň?

Ahoj, nemusí tě zajímat, co si asi ostatní říkají. Mám jednu kámošku, která má chlapy zásadně z netu. Netají se tím a i když si z ní občas utahuju, tak si z toho nic nedělá . Stojí si za svým a to je dobře. Taky si stůj za svým a hledej způsobem, jakým ti to vyhovuje. Pokud máš navíc dobré zkušenosti, je to plus. Pokud to chceš měnit jen kvůli okolí, kterému po tom nic není, tak nic neměň. Pokud to vadí tobě samotné, pak nevím,  zkus na sobě nějak zapracovat, ale evidentně ti společnost a nový lidi nedělá problém. Třebas neměla jen štěstí Nehledej za každou cenu chybu v sobě a dělej si, co chceš Nemusíš nikomu nic vysvětlovat.

No, pràvě i to utahovàní nemàm ràda Jinak mi popichovàní nevadí, pokud se netýkà tohoto.

Ale děkuji za reakci!

Proč Tě chtěji kluci v reálu spíše pouze jako kamarádku případně jako kamarádku s výhodami těžko říci, neznáme Tě, jak se v reálu chováš, co ze sebe vyzařuješ, co vlastně očekáváš od mužů atd. Kde se seznamuješ, je Tvoje věc. Zajímalo by mě ale, zda-li z těch seznámení se na netu se Ti podařil i nějaký vztah, i dlouhodobější? Nebo z toho bylo např. jen pár schůzek a takhle Ti to vyhovuje?  

Ahoj, děkuji za reakci!

Těch lidí jsem takto poznala několik, ale vylezl mi z toho vztah 4 roky, půl roku a dva měsíce. Jednoho dalšího hrozně fajn jsem odmítla, chtěl to se mnou zkusit, ale já nakonec zjistila, že nemám dořešenou minulost…

Nikdy jsem si nedala inzerát já sama.

V českých a slovenských rodinách je takový mindrák – výchova typu “co na to lidé řeknou”. Zda se ten partner k ní hodí. Zda se ona hodí k němu. Zda je dobře oblečená, zda má dobré vzdělání, zda má drahé auto, zda má titul  …. a bla bla bla …

Nikde na světě se s tím člověk nesetká, jen tam, kde rus s komunisem vstoupil a vtloukal do hlavy svým poddaným národům, že nestojí za nic.

Já tím kdysi taky trpěl. Hrozně mi to ničilo život. Na vše jsem potřeboval schválení, na vše povolení. Vždy jsem musel chodit upravený, ve škole na vše připravený …. a tak dále a tak dále.

Až později jsem pochopil, že je to hrozná povrchnost a nic z toho není důležité. Jde pouze o malost a ubohost. Všichni ti kritici,  teoretikové a nažehlení šašci netušili o čem je život.

Pozoroval jsem je a viděl, jak to je u nich doma a v jejich životech. Smutek, hádky, prázdnota. Žádná radost, jen plnění očekávání sousedů a společnosti, manželů, rodiny, soudruhů….

Zvenčí naleštěno, uvnitř hnůj.

Pochopil jsem, že to je pouhá maškaráda.

Když jsem byl sám, nikdo z nich nepřišel a nezeptal se jak se mám. Každému bylo jedno zda s něčím potřebuji pomoc nebo ne.

Pochopil jsem, že v prvních lavicích kostelů sedí ti největší pokrytci. Policii řídí ti největší zloději (Chovanec, Tuhý, …) O placení daní mluví ti největší tuneláři (Babiš) a o upřímnosti ti největší podvodníci (moje milenky).

Jednoho dne jsem si uvědomil, že mi v jejich společnosti není dobře. Že mi je dobře s lidmi, na kterých by zcela jisté našli vady. Uvědomil jsem si, že nemůžu dýchat v prostředí pokrytců a přitakávajících zbabělců.

Začal jsem kašlat na to, co říkají. Začal jsem žít podle sebe s lidmi, kteří mě dělají šťastnými.  

V den, kdy si uvědomíš, že Tvůj život se odvíjí pouze od toho, co si o sobě myslíš Ty a ne od toho, co říkají nebo jaké pohledy házejí ostatní, v ten den se pro Tebe navždy vše změní.

Děkuji. Vlastně… asi màš pravdu. Vlastně máš.  

Je takè pravda, že na západě je tohle naprosto běžná věc.

V prvních lavicích kostelů (tedy mluvíme o tradičních náboženství) sedí hlavně staří  nahluchlí (bez urážky) lidé.

"s lidmi, na kterých by zcela jistě našli vady"-jaké konkrétní vady myslíš? Já ani neznám dokonalého člověka, nějaké vady mají snad všichni 

Co mají lidé, kteří jsou schopni tě učinit šťastným? To nemyslím rýpavě, opravdu se ptám, co mají mít lidé, aby druhé činili šťastnými? A je to vzájemné?  On to je takový zajímavý postoj, mluvit o lidech, aby nás činili šťastnými. Tak jsem nikdy neuvažovala a teď nad tím přemýšlím. Spíš se řídím pořekadlem, že lidé tady nejsou od toho, aby uspokojovali naše potřeby.

ad první lavice)

to bylo řečeno obrazně. Mnoho lidí, například starostové, politici, papaláši apod. tam sedí proto, aby je bylo vidět. Pro nic jiného.

ad vady)

No, to se těžko vysvětluje. Tys nikdy neviděla situaci, kdy se lidé posmívají bezdůvodně? Nebo když lidé odsuzují vztah příliš mladá vs. příliš starý, nebo opačně? Tys nikdy neviděla situaci, kde všichni odpočívají a jen jeden maká? Nebo situaci, když všichni říkají „to nemá cenu“ a jen jeden to nevzdává?

Ne? Tak to všechno jsou v očích mnoha lidí vady. Pro mě je to opačně.

ad o lidech, aby nás činili šťastnými)

A co jiného je smyslem naplněného života, než se cítit šťastně?

Samozřejmě jsem to myslel tak, že když dostávám, tak i dávám. Takže když mě je s někým dobře, snažím se, aby i jemu bylo se mnou dobře. Samo se to neudělá. A o tom vztahy jsou. Ti, co se nesnaží dělat druhé šťastnými, berou to jaksi automaticky, tak takové vztahy se rozpadají, protože lidé zapomínají, že vztahy jsou „práce“ a ne samozřejmost.

Takže vady chápeš tak, že se lidé posmívají? Jako ano, je to škaredé někomu se posmívat.

No já si právě nemyslím, že cílem života je cítit se šťastně. Podle mě je naplnit ho podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v době umírání (až nastane ten čas, samozřejmě nemyslím sebevraždu) se za něj nestydět. Říct si "dobrý život jsem žil".

Mě nepřijde divné, když řekneš, že jste s partnerem seznámili na netu. Znám páry, kterým ze seznámení na netu vyšla krásná šťastná manželství Kašli na to, co si kdo myslí. jak už to bylo řečeno, záleží, co si o sobě myslíš Ty a zádrhel vidím i už i jen v tom, že jsi napsala "Neustále u sebe hledám nějakou chybu" není to důvod Tvých pocitů neúspěchu nebo i neuspěchů reálných?

Dêkuju!

No, je důležité začít u sebe

A kdybych se takhle seznámila úspěšně jednou… ale ne pokaždé

Teď trochu váhám, zda to myslíš ironicky nebo ne Zda to po písmenkách chápu správně. Ty máš teď nějaký vztah? Pokud ne, tak úspěšné to asi pokaždé nebylo, kdyby ano, nebyla by jsi teď sama, pokud jsi sama. a byla by jsi (snad) ve spokojeném vztahu Úspěšné byly jen začátky, které pokaždé nějak skončily. nejspíš. A třeba by ani neskončily, kdyby jsi stále v sobě nenosila pochybnost, že mít vztah z netu je divné a "dle společnosti nevhodné-nevyhovující" a dle Tebe "znak slabosti", ale já myslím, že jsi to pochopila (že to tak být nemusí a není), když jsi napsala, že je důležité začít u sebe Přeji hezký den

Nemyslím si, že převažuje názor, že hledání partnera přes internet je nesmysl. Myslím si, že z tebe mluví tvoje nedostatečné sebevědomí. Že ty sama pokládáš tento způsob za méněcenný, a proto tento postoj projektuješ i svému okolí. Navíc kdybys měla sebevědomí v pořádku, tak ti bude jedno, co si okolí myslí, i kdyby ses s tím svým seznámila třeba v lochu.

Sama mám partnera ze seznamky, moje kamarádka taky. Já s tím svým jsem šest let, kamarádka pět, ona navíc má díky tomu i rok a půk staré mimčo. A znám i další šťastné páry. U nikoho, komu řeknu, jak jsme se seznámili, jsem nezaznamenala, že by se nad tím nějak ošklíbal - a popravdě, kdyby se ošklíbal, asi bych si toho nevšimla, protože sama na našem seznámení nevidím žádný problém, tak ani u druhých nečekám, že by ho mohli mít.

Takže co na sobě změnit?

Pracuj na své sebedůvěře a zdravém sebevědomí, nebo alespoň přehodnoť svůj vlastní postoj k seznamkám. V době, kdy čím dál víc životních aktivit se přesunuje na net, je přeci seznámení přes net naprosto přirozené. Nikdy nenajdeš takové množství lidí, co stojí o kontakt, jako tam. Proč tedy ty sama sebe a ty všechny považuješ za zoufalce? A jestli nepovažuješ, tak si za tím prostě stůj.

Jestli seznámení na netu někdo považuje za zoufalost, tak je to jeho problém, ne tvůj.

Ahoj, nevím proč bys měla být něco míň. Já jsem za celý život měl hned několik známostí ze seznamek, možná to na něco poukazuje, když hned několik z nich nevydrželo, nicméně před rokem jsem objevil Jiskření.cz a od té doby jsme s přítelkyní moc spokojení. Společnost je rozdělená hned na několik typů lidí a vůbec mi nepřijde nic zvláštního na tom, když si někdo hledá partnera přes internet. Je to pro ně snažší, důležité pak je aby si rozumněli v osobním životě a klapalo jim to. Každý prostě není na to, oslovovat někoho na party, diskotéce nebo někde jinde.