Téma: Rozdílné pohledy na budoucnost mě a partnera - má divné řeči a prý je na rodinu starý

Nikde nečtu, že Vám jde o děti, ale hlavně píšete o sobě. Prostě já rozvody nenávidím, vím, že píšete, že to nebyla Vaše vina, ale na všechno jsou dva. Máte malé děti, myslete nejprve na ně. Myslím, že nynější pšítel není to pravé ořechové.  

Děkuji,

právě že mi jde o děti. Můj muž zjistil, že mu ve čtyřiceti utíká život a chce ještě toho hodně zažít a rodina ho brzdí. S tím se bohužel bojovat nedá.

Přítel má děti rád, jen jsou pro něj asi malí a nejsou samozřejmě jeho.

A oni ho mají taky rádi, proto je těžší se rozhodnout, že vztah ukončím.

Jana

Tomu vlastně nerozumím.

Máš dvě děti, díky rozvodu jsi se osamostatnila, máš přítele se kterým je Ti dobře, on má rád Tebe i Tvé děti a ony jeho. Proč chceš to, co funguje měnit za nějaké "jistoty", které Ti nikdo stejně nedá?

Asi na to nemám tu správnu mentalitu, ale prostě nedokážu pochopit, proč si samostatná ženská, která má už za sebou takovou zkušenost, chce znovu cpát mužského domů.

Aby to nebylo špatně pochopeno, tak nemám nic proti společnému soužití, svého muže mám velice ráda, ale na straně druhé vím, že kdybych z nějakého důvodu zůstala "sama", tak si nebudu život zbytečně komplikovat.

Společný život má samozřejmě své výhody, ale v zásadě si myslím, že pokud nejsou malé děti, není nezbytné trávit každý den, každou noc společně a je mnohem hezčí být spolu, když to oba chtějí a ne protože prostě musí.

Děkuji, to, co píšeš, je pravda.

Jen já si myslím, že po roce vztahu bych zase byla ráda, kdybychom s dětmi měli rodinu.

Aby měly doma "tátu", který se o ně zajímá (vlastní tomu moc nedá) a já přítele, protože samota večer, když děti usnou, je smutná.

V tom případě to pro Tebe asi nebude to pravé a měla by ses ohlédnot jinde. Jen Ti přeji, aby ta jiná volba nebyla horší než to, co je teď.

Já to mám trochu jinak, mám ráda i čas pro sebe a vlastně i tak nikdy nejsem sama, i když někdy kolem sebe nemám zrovna v danou chvíli další lidi, jsem neustále obklopená mými zvířátky. Tak vlastně i když jsem někdy sama, skutečně sama nikdy nejsem.

S mužem máme nastavené společné žití tak, abychom měli i svůj osobní čas pro sebe a i doma máme každý svůj osobní prostor. Představa, že bych s někým byla kromě práce, den i noc v jedné či max. dvou místnostech, by mi brzo hráblo. Pro mě rodina není o tom být co nejvíc spolu, ale trávit spolu čas smysluplně. Tak asi proto to nechápu.

Chápu, nynější přítel je na užívání a pěkné chvíle, ale kdyby šlo do tuhého, možná by se vypařil. Trochu na to vypadá. Nebo jen neví, co chce. Ale zjevně se o tom nechce bavit.

Už máš první nepěknou zkušenost s manželem, kdy potřeba osobního života značně převládla nad tím rodinným, tady to vypadá stejně.

Lépe najít někoho jiného, ty pocity tomu odpovídají.  

Jančo, s tímto momentálním přítelem podle mého názoru neřešíš nesmysly, ale poměrně zásadní věc = nejsi sama, máš dvě menší děti, tudíž podle mě ten pravý nový partner bude ten, který bude milovat současně jak Tebe, tak i Tvé děti, bez rozdílu. Jen tak jim dokážeš zajistit tu správnou rodinu a ten správný příklad do života, aby i  děti cítily, že i je má někdo nejen rád, ale také je miluje a někomu nevadí jejich přítomnost vedle své maminky. A to tento momentální přítel nesplňuje. Děti jsou ještě malé, ale pokud by jsi s tímto přítelem zůstala nadále, až budou větší, začaly by si klást otázky, proč je nemá nový partner mamninky také tolik rád a nemiluje je tak, aby mu nevadila jejich každodenní přítomnost a každodenní soužití s nimi. Prostě příklad do života jen občasného kamaráda si myslím v jejich věku není dobrý - jsou ještě malé a potřebují zažít úplnou rodinu se vším všudy, to je můj názor.  

Na druhou stranu mám z Tebe pocit, teď se omlouvám za svojí upřímnost, že snadno a brzy plýtváš svými city. Myslím to tak, že chápu, že chceš opět mít rodinu a být milována, ale nejsi v tom sama, měla by jsi myslet a zvažovat za tři - sebe a dvě malé děti. Píšeš, že musíš uznat, že tento přítel Tě ukecal. Tedy předpokládám, že to z Tvé strany bylo s nějakým váháním pro nějaký důvod - třeba jsi cítila, že je to moc brzy, nebo že na nový vztah ještě nejsi připravená, nebo že ON není tak úplně to pravé atd. , nevím, jen dedukuji. Prostě ale předpokládám, že tam na začátku bylo nějaké ale, kterému jsi asi měla věnovat větší pozornost a nenechat se "ukecat". Já osobně, kdybych se s někým rozvedla či rozešla, nechala bych si delší pauzu, nejen půl roku, a to na objektivní zhodnocení toho, proč se mi rozpadlo manželství - z toho bych si vzala ponaučení do budoucna + na dostatečné vychladnutí z rozpadu manželství či rozchodu + pro pečlivější či rozvážnější rozhodnutí, co vlastně od života dál chci či si přeji včetně toho, jakého muže si vedle sebe s svých dětí představuji. A to vše právě proto, protože vím, že není dobré, když už se původní rodina rozpadla, aby se u dětí "střídali" poměrně brzy noví a noví "strejdové či kamarádi". Sama píšeš, že  je na scéně ještě další muž - kamarád, který Tě má hodně rád, a neřeší to, jak on by zvládal Tvoje děti, ale jak by přijaly ony jeho. A to mi přijde v jednom roce od rozchodu s manželem s ohledem na děti trošku více akční, než by muselo být. Proto jsem psala výše, že mám z Tebe pocit, že snadno a brzy plýtváš svými city. Čili já bych Ti poradila, zkus do toho nejdříve vložit trochu méně citů, ale trochu více rozvahy tak, aby jsi našla takového partnera, který bude milovat nejen Tebe, ale stejně tak i Tvé děti, a se kterým bude dobře nejen Tobě, ale současně i Tvým dětem. Tím, že jsou děti ještě menší, máš šanci vytvořit dětem a sobě novou rodinu se vším všudy, i když v ní nebude přímo jejich tatínek, ale jiný muž. Myslím si, že v tomhle věku děti snáze někoho přijmou, v pubertě je to horší, tam už si děti více prosazují své já, i když někdy to dokáží i děti mladší - ono také záleží hodně na tom, jak se jim celá situace = všechny ty nové životní změny dospělými vysvětlí tak, aby je zvládly vstřebat a vyrovnat se s nimi, na což potřebují dostatečný čas, neboť i když o tom děti nahlas nemluví, prožívají tyto zásadní životní změny velmi intenzivně, i když třeba někdy nedávají na sobě nic znát a drží to v sobě, ale to bývá někdy klamné a pak někdy vše co prožívaly a nakupilo se v nich, z nich "vylítne" až později, když to nečekáme, ale pak je z toho velký problém pro všechny strany. To vše je zatím na Tvé prvotní info, které jsi napsala, můj názor. Další Tvé reakce jsem zatím nečetla.

Asi v textu máte nedokončenou větu: "Jdeme do kina, na lyže, posedět s přáteli. Když mám děti doma (mám je ve své péči), tak s námi jde o víkendu třeba na chvíli na plavání, v týdnu tak jednou / dvakrát u nás přespí, ale vždy přijde, skoro když děti … . (? ) "

Nejsem tazatelka, ale podle kontextu předpokládám, že věta je - když děti spí.

Spi, dekuji. Pisu ted z mobiku, tak bez diakritiky, omlouvam se.

OK, doplním do textu.  

Jemu je s Tebou dobře, ale zas tak silnou láskou k Tobě nehoří. Myslím, že mu dáváš důvody (k nim se dostanu).

Má za sebou několik špatných zkušeností, proto není na místě čekat z jeho strany takhle brzo (ano, rok je příliš brzo) , když Tě ještě vůbec nezná, nějaké záruky.

Prabděpodobně se rozcházíte v pohledu na výchovu dětí viz "matka j stižena tzv. opičí láskou …  Tak to ale nemám. ". - Bohužel, myslím si opak. Jednak tohle jako matka posoudit nedokážeš, protože máš biologicky naprogramován subjektivní pohled na své chování k vlastním dětem a zdůrazněné tvrzební v kombinaci s protiřečeními (k nim se dostanu) vypovídá spíše o opaku.  

A ty protiřečení … v dotazu je až nezvykle hodně vécí, ve kterých si docela protiřečíš např. "Já se s dětmi k němu nechci uvázat, …. Třeba ke společnému bydlení. ", "miluji. hledám mouchy", "Vím, že mě miluje . ale ráda bych po roce věděla, že vztah má smysl,  ", …

Některých protiřečení jsi si vědoma a domníváš se, že lidé kolem Tebe to nepoznají. V jiných je vidět, že si je neuvědomuješ, nebo vědomé potlačuješ realitu, protože zbožná přání jsou hezčí.

To co jsem napsal by asi mohlo působit jako že Ti s radostí dávám kapky. Tak to ale vůbec není. Píšu jen to, jak to na mě působí. Možná v tom něco najdeš, co Ti pomůže vysvětlit některé postoje svéhoo přítele a najdeš tak způsoby jak Váš vztah zlepšit.

Ahoj,

děkuji za odpověď. Vůbec to tak neberu,

spíš je to pro mě další z řady názorů. Ta protiřečení jsou zajímavá,

vidíš, ani jsem některá neviděla.
Spíš jen jak o tom přemýšlím, tak hledám z jedné strany a z druhé

a pak nevím, co si vybrat.

Možná se spíš bojím toho, co mi říkal manžel, když odcházel,

že ať nepočítám s tím, že ještě někdy najdu muže. Že o ženu,

která má dvě děti, nikdo nestojí. Tak pokaždé, když je mi smutno, tak si

na to vzpomenu a je mi, bohužel, ještě hůř.

A pak přemýšlím, jestli o mě vůbec stojí dlouhodobě, nebo jsem pouze chvilkovou záležitostí.

Někdy jedna malá věta dokáže nadělat více škody, než jeden nůž, že? !

Teď mě ale poslouchej velice pozorně.

My lidé máme sklony upínat se na věci, které nás raní. To je naše přirozenost a tak jsme udělání. Zejména, když prožíváme období, kdy se nám nedaří negativní slova nám rezonují více.

ALE!

Tyhle slova jsou pouze názorem někoho jiného. Někoho, kdo nežije nás život. Navíc někoho, kdo nás chtěl zranit.

Názor někoho jiného ale není naší realitou!

Toto se musíš naučit a vždy, když si na slova svého ex vzpomeneš, přebij je těmahle.

Protože slova Tvého ex vůbec nejsou zcela pravdivá. Vzal kousek pravdy a překroutil ji. Byly vyřčeny jen kvůli tomu aby Tě ranil, aby Tě děsil, aby se Ti mstil. Vyrovnaný člověk by taková slova nikdy nepronesl.

Pravdou je, že ženě s dětmi se hledá partner podstatně hůř, to pravdou je. Nikdo z mužů se nechce zatěžovat někým cizím.

Ale to vůbec neznamená, že i když je to pro nás muže komplikovanější, že je to až takový problém. Stejně jako vy ženy, tak i my muži dokážeme překonávat překážky. A je spousta mužů, kterým děti nevadí, nebo naopak, třeba nemohou mít vlastní a chtěli by je.

Takže to, že něco jde hůř neznamená, že to nejde vůbec.

Já se s dětmi k němu nechci uvázat, ale ráda bych po roce věděla, že vztah má smysl, že někam směřuje. Třeba ke společnému bydlení.

Víte, nechci další svatbu a ani dítě, ale chci alespoň trochu jistotu, že s námi počítá.

Znám delší dobu kamaráda, který mě má hodně rád, i mně je s ním dobře.

A jakou jistotu má on?   Sama nevíš co chceš.

Paní chce mít asi prostě jen pocit jistoty, obzvlášť ona známá nechuť cizích mužů k cizím dětem je pro matku asi nejpodstatnější věcí. Asi z něho cítí, že by na to úplně nebyl, na to společné bydlení. Pisatelka to možná taky nechce lámat přes koleno. Spíš bych to viděla na takovou tu "slovní jistotu", kdy on by se vyjádřil a tvářil k takovému návrhu pozitivně, tak by si asi řekla, že to za to stojí. Takhle ale zná jeho negativní názor a ten jí moc jistoty nedává.

Naopak mně se kamarád, který řeší, jak by děti přijmuly jeho, líbí. To dává pisatelce přeci jen větší naději na příjemný společný život. Svým způsobem "zadní vrátka". Za to bych ji ale neodsuzovala, naopak, rozumu je třeba až až…

No, pak je tady ale druhý pohled na věc - že když ptáčka lapají, vesele mu zpívají. On se sice kamarád může tvářít jako ten, kdo pisatelku i děti bude milovat nejvíce na světě, ale kdo ví, zda by se při spolužití neprojevily nějaké ty mouchy (netuším, jak moc se pisatelka zná s oním kamarádem… ale představy bývají někdy krásnější než realita)

Ano, to je rozhodně věc k zamyšlení. Třeba se k tomu dotyčná ještě vyjádří (zda ho zná dlouho atp.), nicméně čas a poznávání, kdyby se rozhodla tedy pro kamaráda, by to chtělo tak jako tak.

Ale nemyslím si, že paní touží a hrotí společné bydlení, naopak, jak jsem psala - spíš se domnívám, že jde o pocit, který by ji dal jistotu. Což by se asi stalo, kdyby se tvářil, že by mu to nedělalo vůbec problém. Neznamenáto ale, že se k sobě musí stůj co stůj nastěhovat, to asi ani po tak krátké době po rozvodu by nebylo nejmoudřejší.

No, jak se to taty čímdál víc rozpitvává, nevím nevím, jestli nebude tazatelka ve finále zmatená z toho, jak si ten dotaz každý vykládá po svém a hledá na něm mouchy a protiřečení I já se zamotávám do toho, co jsem vlastně chtěla říct : -/ …

Ahoj,

dekuji za odpovedi Tobe i ostatnim.

Popsala jsi to presne. Nechci se ted sestehovat, spis jen vedet, ze by  v dohledne dobe chtel s nami byt vic.

Zadni vratka? To asi ne. Kamarada znam zhruba dva roky, jsme opravdu jen kamaradi, kteri si obcas zavolaji a zjisti, co ten druhy dela. Nedavam mu nadeje, vi, ze mam pritele. To "filozofuji" jen tady, co by kdyby…  

Asi to chce cas, jen me obcas popadnou stavy obavy, ktere jsem tedy vyventilovala ted tady. Jsem rada za vase reakce.

Omlouvam se, pisi z mobilu, tak bez diakritiky.

Jana

Doporučovala bych-promluvit si s přítelem… ona totiž komunikace je v partnerství hodně důležitá… a vztah je o práci dvou na společném vztahu (pokud na vztahu pracuje jen jedna strana, tak je to cesta k záhubě)

. takže bych si udělala s partnerem hezký večer a svěřila se mu, že mě něco trápí… možná zjistíš, že s vámi do budoucna počítá. možná zjistíš opak.

Rika, ze uz toho prozil tolik, ze mi nemuze nic slibovat.

Ze nezna vztah, ktery vydrzi.  

A jak dlouho je po rozpadu vztahu on? (ikdyž z vlastní zkušenosti vím, že někdy i pár let nestačí) …

Od manzelstvi sedm let. Od posledniho (cca rocniho) vztahu rok a pul.  

Manzelka i tahle slecna si nasli jineho. V tom vidim jeho strach…

Každý má ten problém jiný pohled. A názor pána neznáme.

V každém vztahu se nějaké mouchy najdou. Něco získám, něco ztratím. Oba musí cítit, že víc získávají než ztrácí a pak nejsou problémy.

Tak s tím naprosto souhlasím; teď už je jen na pisatelce, aby si zhodnotila, zda jim oběma to víc přináší, nebo naopak.

Pán asi poznal, že paní si nechává otevřená zadní vrátka a tak se do ničeho nehrne.

Rypoušice,  problém je, že na jedné straně ženy říkají, že touží po upřímném partnerovi a na druhou stranu se nechají uchlácholit "slovní jistotou" od lhářů, kteří lahodí jejích uším, protože když jim rovný chlap řekně pravdu, že nic nemůže garantovat, nestačí to. Přitom to je pravda - ani ON ani ONA nemohou nic garantovat.

Rovný chlap ale radši projeví činy svůj postoj. Problém je, že činy trvají déle - nevýhoda pro netrpělivé. Slova jsou hned - výhoda pro muže, kteří nemají problém ženám lhát, tj. prý "vědí jak na ně".

Je to důležitá a přesto podceňována věc. I proto se říká, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu…

PS1:

"Známá nechuť cizích mužů k cizím dětem" ale není způsobena pouze vinou mužů!  

Roli zde hrají 3 faktory a proto muže nelze z toho pouze vinit:

1. geneticky zakódovaný biologický faktor - každý chce dosáhnout nesmrtelnost aneb naplnění života. VLASTNÍ děti jsou způsob. Cizí děti tuhle bilologicky vynucenou potřebou nezahojí!

2. Matky jsou při výchově dětí neobjektivní. Přísnější výchova mužů býva často problém v manželství, natož při výchově cizích dětí, kde partnerka NEDOVOLÍ partnerovi prosazovat svou typicky mužnější výchovu s oddůvodněním "NEJSI JEJICH OTEC", což vede nakonec velice často k rozchodům a poznačení muže na celý źivot "TOHLE UŽ NIKDY NECHCI ZAŽÍT"

3. Kolem roku 2005 jsem četl demografickou statistiku Prahy, kde se tvrdilo, že cca 40% dětí v manželství není vychováváno vlastními otci, přičemž to otcové ve většině případů ani neví.  

PS2:

Ten kamarád je typickým příkladem toho, jak málo stačí mnoha ženám - jen slovo, jen (! možná! ) předstíraný zájem. To stačí, aby byl muž sympaťák. Oproti tomu muž mnohem střízlivější a opatrnější, při vyrčení realistickejší verze světa tyto body sympatie ztrácí, i když si je OBJEKTIVNĚ (dle statistik rozvodovosti) zaslouží spíš.

PS3:

Pokud si žena zajišťuje "zadní vrátka", tak kde bere tu aroganci požadovat od muže jistoty, když je sama nehodlá nabízet a vydržet v nich.

s bodem č. 2 a 3 vpodstatě souhlasím… ale s bodem č. 1 moc ne… především s prostřední částí tohoto bodu

Nesouhlasíš s tím, jak to mnoho mužů cítí?

S tím samozřejmě nesouhlasit lze, proto se muži takhle smýšlející a ženy jinak smýšlející nepárují.

já jsem totiž přísná maminka proto s tím nemůžu souhlasit

tohle říká každá maminka

znáš hodně maminek?

achjo, psala jsem mega dlouho odpověď. Pak stačil blbej pohyb, někam jsem se překlikla a psaní je pryč.

Jsem pěkně naštvaná  takže znovu to psát nebudu

Ve zkratce - s bodem 1 souhlas, i když mě to štve. Rozumný a veděcký důvody mám ale ráda a teorie je všeobecně známá, jako ženě mi to vadí, jako rozumnýmu člověku ne.

2) Souhas, když s někým žiji a on přijme roli rodiče, pak musí počítat všichni s ítm, že to nebude jen ťuťu ňuňu.  

3) kdo ví, snad mladická nerozvážnost (třeba pubertální kratochvíle, bez opatrnosti a s nečekaným koncem), snad přehnaná touha po mateřsví, byť není fyzického objektu. No tak si ho najdu na netu, nebo někde rychle sbalím a ono to třeba vyjde. Neuznávám to a není to fér.

Ještě jsem psala, že moje názory možná působí, jako by byly názory tazatelky; tak to samozřejmě není a doufám, že se jí to nijak nedoktne. Nechtěla jsem to zavést takovýmhle smětrem, vzájemným napadáním žen a mužů, psaní svých názorů a tvrzení a hádat se o to, že chlap má přece rozum a žena má jen ty zatracené emoce.

Brutální pravdy neuznávám, je to podle mě alibismus pro ty, co nemají takt. V malých věcech uznávám a praktikuji  i sama tzv. "milosrdné lži". Nemám to srdce někomu ubližovat, zraňova, kazit radost. Ano, spousta lidí je silných a přejde krutou pravdu, přijme ji. nikdy však nevíte, jestli před váma není přecitlivělá osoba, která z toho může mít pěkný trauma. Vrácení různých negativních vzpomínek, vztahovačnost a domýšlivost - že jedna "upřímnost" někoho, kdo  si něco prožil, utvrdí třeba v jeho neschopnosti, nebo ošklivosti atp. Je dobrý brát ohledy a poznat, zda ten druhý pravdu snese. to jen tak na okraj.

Samozřejmě ale jeho vyjádření upřímné bylo, tady jde o to, že to tazatelku zmátlo. A já se jí nedivím. Spíš si myslela, že do budoucna by z toho možnáá  něco být mohlo. On ale nechce. A protože ona by něco chtěla a on to nechce, tak te´d neví, co s tím.

Když já právě vůbec nevím, co chce.

Jeden týden je celý šťastný, že jsme se našli,

druhý týden říká, jak nikdy nikomu nic nesliboval a k nikomu se nechce

vázat, aby mu už nebylo ublíženo.  

Tak raději ze vztahu odejde předem, aby byl ten, který případně zraní první?

aha, tak to je ale blbé. To se už ani nedá moc říct, že by byl upřímný. Sppíš se mi to jeví, že jste zmatení oba a oba nevíte, co dělat, co přesně chcete, ani jak to máte říct.  

Zraňovat by snad nikoho nechtěl (ta poslední věta není úplně srozumitelná, tak snad jsem to pochopila správně )  

Zdá se mi ale nevyrovnaný a váhavý no. Pokud máte trpělivost a čas, tak tomu nechte volný průběh. Pokud už na to trpělivost nemáte, pak bych to asi neprotahovala

Když jsem v pohodě (to je většinou, jen teď ve slabé chvíli jsme sem napsala), tak siříkám,

že čas ukáže. Jen se bojím, aby to nebyl čas příliš dlouhý…

Jsem ráda, že jste mi několikrát odepsala.

nemáte vůbec za co Chápu, že čekání je nepříjemné a může se to zdát zdlouhavé. Přesto bych tomu chvilku ještě dala, nikdy nevíte, jestli se nestane něco důležitého, co vám váš (ať už jakýkolivv) názor posune zas někam jinam .

Holky, vy ale obě vytváříte problém tam kde není.  

Rypoušice "aha, tak to je ale blbé. " - reaguješ na pouhou domněnku tazatelkya bereš to jako fakt. To je to, co muže odrazuje a to, co způsobuje často problém. Protože z přepokladu, který nesotjí na faktech vytvoříte situaci, která nebyla, ale aktivně k ní přispějete, až ji samy uvěříte. A tam kde nebyl problém zrazu problém bude.

Jano, z toho, že Ti ten partner nedává garance, které požaduješ si nevyvozuj to, že myslí pravý opak. To tak přece vůbec není.

Pokud to tak ovšem budeš brát - ultimátně a černobíle, že když se s Tebou nesetěhuje tak odejde, pak váš vztah k tomu bodu jistě nasměruješ sama.

Vytvářet si předsudky a na zákldě domněnek dělat závěry je nebezpečné. Proto lidstvo vytvořilo soudní systém postavený na faktech a důkazech a ne na subjektivních pocitech.

Tak jistě, že jsem reagovala na její domněnku, na její poccit. Že to není fakt a objektivní věc (neznáme názor partnera, dokonce ani s nimi jejich situace neprožíváme) to snad všichni víme. Vždyt tady se řeší víc takových věcí a obvykle jsou založeny na subjektivních pocitech.

Prostě se to zvrtlo tak, jak jsem se obávala. Ne nadarmo jsem tam psala o přesvědčeních, že muž  má rozum a ženská jen ty emoce. Potvrdil jste mi to. Prostě jsem chtěla tazatelce chtěla dát další názor a je holt typicky ženský, co s tím už nadělám. Sorry, že ženská nepřemýšlí jak chlap. Sám jsste psal bud tady, nebo jinde, že jsme z Venuše a muži z Marsu. Dva jiné světy.

Čemu se teda divíte?  

Bohužel už mi starší názor nejde upravit, ale ještě bych k poznámce "1" - o naplnění a nesmmrtelnosti, které se promítne a stane jen tehdy, má-li muž vlastní dítě. Lidi mají "dar" (? ) rozumu. To znamená, že své pudové věci jsou schopni krotit a přizpůsobovat rozumu. Takže jen další alibismus.

(Taky mi vadí zakořeněná reakce ve společnosti, že když chlap vychovává děti, tak je obdivován, za to ženská už je ojetá kára.)

Na typicky ženském názoru není nic špatného do doby, než se stane důvodem problému. To je to, co se stalo v tomhle případě. Je potřeba to rozišovat a ne to zlehčovat, jinak se holky budete točit v budném kruhu i když k sobě budete sebemilejší a milosrdné lži v tomhle případě udělají více škody než milosrdenství.

Díky za duchaplnou radu.  

Čím víc lidí na to bude reagovat a hledat mouchy v příspěvku ne jen pistaleky, tím víc "problémů" z toho vyplyne. Ono není možná někdy od věci nereagovat na něco, kde se názory tolik liší.

Proč?

Pak se začnou příspěvatelé odklánět od dotazu. Na jednu stranu je to v pořádku; je to diskuze, od toho to je. Každý může říct, co chce, další na to reaguje, debata se rozvíjí atp. Ta druhá strana je právě ten odklon od dotazu a ve finále to ani nemá pro tazatele už takový význam. Protože už nejde ani tak o něj, jako o slovní přestřelky mezi diskutéry.

Já jsem navíc ještě pořád horká hlava, takže se mnou je to ještě těžší.   

Horká hlava, hezké.  V tom případě jsem já zapálený doutnák…

A Adam navíc dokáže z člověk dostat to nejlepší, to je velmi žhavý debatér.  

Halvně když mě Plamínek mínuskuje jako divá. To se pak celý potím vzteky.

Ale ne, je fajn, když má někdo i jiný názor než já. Zejména někdo, koho si vážím pro odbornost.  

I já díky tomu mohu sebereflexivně přemýšlet.

Jejda, ale když mě se to, Adame, co píšete, nelíbí. Vy jo, jako celek rozhodně, ale některé vaše názory ne a vždyť už jsme to řešili.  

Vy a ženy. Na druhou stranu, co by byl diamant, kdyby byl úplně dokonalý? Jen nuda a šeď.

A vůbec, já tomu nerozumím. Je to jen můj názor, na druhou stranu, bojím se, aby vaše pohledy na ženy, ať už získané jakkoli, vám nějak nebránily v životním vyžití. Abyste si kvůli nim něco nepodělával.  

Ale už minule jsem si všimla, že se jich držíte pevně. Takže, třeba je budete chtít někdy změnit, ony nezní úplně šťastně, nebo se ukáže, že jsem byla úplně vedle.

Plamínku, v jedné věci máte pravdu. Můj život by byl veselejší kdybych se častěji mýlil. Bohužel se mi to často nestává.  

Všimněte si třeba tohle.  

Mě nevadí ženy. To je nesmysl, nebo velice povrchní pozorování. Mě vadí 3 věci: pokrytectví, lži a když někdo ze sebe dělá lepšiho než ve skutečnosti je. U lidí obecně.  

Díky práci to zažívám častěji než je zdrávo a vím co to z dlouhodobého hlediska způsobuje. Proto k těmto neduhům nejsem tolik toleratní co ostatní.  

Asi nejlepší bude odpověď: víc už toho nevymyslím.  

Díky Bohu za horké hlavy. Ty hýbou světem.  

Doufám, že si ani časem nenecháš namluvit něco jiného.

Důležité je nebrat si názory osobně (ani mé ani nikoho jiného) a nevnímat odlišný názor jako slovní prestřelku.

V tom, zda jde o odklon od diskuze nemohu souhlasit.  Pokud chce někdo problém řešit, neměl by se od něj odklánět jen proto, že se mu nelíbí. Tím se řešení nedobere. Kdyby všichni lidé byli k sobě jen pokrytecky milí (aneb politicky korektní) a každý by se bál říct jiný názor, skončili bychom jako v KLDR nebo hůř.  A neměli bychom internet ani iPhone.

Odklonem myslíme oba něco jiného. Já nemyslela to, že se záměrně někdo odkloní od tématu, protože už se mu to nehodí a tak od něj radši elegantně odejde. Tak jsem to opravdu nemyslela. V takovém připadě by to ale zbabělé bylo, to ano.

Myslela jsem tím to, že se někdo na něco ptá. Touží po názorech a chce se zároveń vypsat a vyventilovat. Čistě teoreticky asi tedy očekává, že se mu dostane co nejvíce názoru a podnětů, nad kterými může přemýšlet, nebo mu dokonce ulehčí jeho rozhodování. Někam ho to nasměruje a tak.

Pak se ale stane přesně to, co zde; přehnané pitvání každého slova a každé věty, které vypouštějí lidi s naprosto odlišným myšlením. A pak se řeší jen to a pro tazatele to již nemá významu. To je moje definice "odklonu od tématu".

Horkou hlavou teda po takovým pozitivním ohlasu zůstanu v klidu dál 

Nepřestane mě fascinovat, kolik lidí přehlíźí skutečné příčiny problému a považuje je za "přehnané pitvání každého slova a každé věty".

To je jen váš názor. O. k. , můžete být spokojený, vídíte to, co jiní ne, snažíte se nám to sdělit a nikdo vás stejně nechápe. To je ale pech : -/

Pro mě je to pořád jen pitvání. Pro další to zase může být úplně něco jinýho. Každej jsme jinej.

"to je JEN váš názor" …

"NIKDO" vás stejně nechápe

… páni … házení hrachu o zeď, ale jako důkaz to stačí. …

A zase, dokolečka dokola. chytání za slovo. "Jen" jsem nemyslela nějak povýšeně z mé strany.

Asi budu do závorek psát vysvětlivky, nebo co…

Píšete, že nemáte rád 3 vlasnosti na LIDECH všeobecně. Co jsem si zatím přečetla, tak převážně u žen u vás převáží negativní názor. Docela se divím, jiné máte docela rozumné. Máte svobodnou volbu, máte moc s tím něco dělat.  Vaše zatrpklost vůči ženám je bohužel patrná.

Ale nepřiznáte to.

Kritik by si měl vždy v prvé řadě šáhnout do svědomí a chytit se za nos, než něco vypustí. Když to neudělá, tak jen kope kolem sebe a staví se do role totálního nevińátka a všechápavce. Ve skutečnosti si tím ale snižuje kredit, protože je průhledný.

Podívej. řeknu to jasně.

Mýlíš se.  

Znovu opakuješ to, o čem celou dobu mluvím. Vůbec neznáš fakta a dokážěs si o člověku vyrobit předsudky z reakcí na jedno téma bez toho, abys tušila co vše o životě vím já, čím se zabývám a z čeho všeho se skládá kontext.  

Ale myslím si, že v tom věku jsem se choval stejně arogantně, urážlivě, zaslepeně a tvrdošijně a taky jsem tomu neříkal arogance.

(závorky pro Tebe, jelikož se stejně ráda pytváš v detailech jako já, jen to zatím nejsi ochotna připustit:  to co jsem napsal není myšleno zle. To k tomu věku patří a je to tak dobře. Máš teď před sebou nejkrásnějších a nejbouŕlivějšich 10 let, které, pokud budeš chtít dokázat něco většího, tak Tě předsudkům odnaućí.)

Kdyby ses znala se ženami, které mě znají a mají mě rády, řekly by něco jiného, než jsou Tvoje předpojaté paušální předsudky.  

PS: Musím Ti dát opravdu velký kredit za Tvoji odvahu a vytrvalost. Líbí se mi to na Tobě. A Ty věci které jsi napsala i Tvůj zápal pro věc si vážím.  

Dobrou noc a doufám, že se u nějakého tématu zase potkáme.  

To samolibé a ješitné prohlášení o ženách, co vás znají se mi fakt líbí Prostě chlap, k tomu se nedá co dodat

Je snazší shodit to na předsudky, než se nad tím zamyslet. Kdybyste si to po sobě přečetl někdy a podíval se na to trochu jiným pohledem, nebylo to by to vůbec od věci. Myslím, že podobných názorů tu bylo víc a je jen vaše věc, pokud s tím něco dělat chcete. Připadá mi jen směšné, aby se dospělý člověk choval infatilně, jako uražený puberťák. Asi mám o dospělosti  a vyzrálosti ještě iluze, či co.

Zase mě to nutí k tomu, že je někdy lepší nevyjadřovat se k věcem, kde jsou tak odlišné názory. O následným pitvání a jiných nesmyslech už tu řeč byla, takže jak to končí, to už víme.

Stejně vám to nedá a jedete si svou. Ale asi je to tak dobře.

Já budu mít bouřlivých let víc, protože nehodlám uděat takovou chybu, abych se uvázala nějakýmu chlapovi. Svobodu mi nikdo nevezme.

Díky ale za podporu, taky se těším, až si budu zamyšleně mnout bradu a říkat si "taky jsem taková byla" a myslet si při tom něco o ujetým vlaku…

Dobrou noc!

Samolibost?

Ty opravdu neumíš rozeznávat informace.

"protože nehodlám uděat takovou chybu, abych se uvázala nějakýmu chlapovi. "

Hlavně, že mě vyčitáš, že já mám něco proti ženám.

Holky, kdyby jste si viděly alespoň na špičku nosu a samy aplikovaly to, co kážete.

Lépe bude soustředit se, Adame, na špičku vlastního nosu, to je ostatně náš lidský úkol.

Až člověk rozezná vlastního bulíka, bude to lepší.  

Nebo taky ne.

Jejda, Rypoušice, uklikla jsem se, mělo být +.  

Debata má obrátky, to se mi líbí, ale pak zrychluju sama.

PS3 - tam bude ten hlavní problém.  

Je mozne, ze jak citim jeho obavy, tak i on citi strach ze me.

Ze treba i ja zas za rok pujdu dal.

a proto by bylo fajn si nějak v klidu promluvit… a bude třebas jasno. někdy nám totiž prožité zkušenosti komplikují život (ale každá zkušenost nás posune někam dál pro uvědomění si toho, co chceme a co už ne)

Kdyžjá jsem s ním už jednou o tom mluvila kolem Vánoc - viz nemůžu Ti nic slibovat.

A znovu nechci, bojím se, aby si nemyslel, že ho někam tlačím.

Víš, já zažila vztah, kdy mi ten druhý říkal, že mne do ničeho nemůže vtahovat, protože má složitou minulost (více to rozepisovat asi nemá cenu a ani nechci). nicméně byl natolik vtáhnutý do již dlouho bývalého vztahu, že nebyl schopen žít v přítomnosti… chvíli mi trvalo to všechno pochopit ve všech souvislostech… až po delším čase mi došlo, že s takovým člověkem plánovat budoucnost nelze… on vyřešenou minulost neměl, já ano… v tomto jsme se lišili

On to asi vyřešené má, jen je tím hodně poznamenaný.

Děkuji za odpovědi a pomoc si trochu urovnat myšlenky

stejně si myslím, že byste si měli promluvit. ne o spolubydlení… ale o tom, že se bojíš toho, čeho se bojíš… komunikace je základ… nedusit to v sobě, protože to stejně jednou (dříve či později) vyplave na povrch

Ale pisatelka už to zkoušela a pán se vyvlíkl. BUď neví, co chce, anebo ví, co chce, ale taky ví, že by s tím neměl vyjít na světlo boží. Takže to nejspíš chce neřešit.

Pisatelka by měla dát na svůj dojem, ne na to, co on o věcech říká. Navíc, je to zmatečné, jednou tak, podruhé jinak. Možná, že je v životě zklamaný a na vztahy už nevěří, možná, že se jeho matka v těhotenství lekla faráře, ale je to jedno. Má to, jak to má.

A její dojem je, že se on na to, být oporou, necítí. Jestli zatím, nebo vůbec, to nezjistíme, ale jí to nejspíš vadí. Chápu. Vztah založený pouze na hezkých chvílích by pro ni byl v její situaci neperspektivní.  

Dobré ráno,

tak si pročítám diskuzi a jsem překvapena reakcemi.

Hlavne Qadam a Rypoušice se rozjeli

Qadam mi v mnohém přijde mého přítele, jen je tedy o deset let mladší.

Něco si prožil a to ho "vytvarovalo". To sice já taky, ale mám potřebu věřit.

Asi je to ženský - dívat se do budoucna s nadějí

Zopakuji to znovu: já proti ženám nic nemám. Já ale rozlišuji ty, které si pozornost zaslouží a ty, které se přetvařují a dělají se lepšími než jsou, jinak řečeno: samy od mužů vyžadují víc, než jsou ony samy schopny nabídnout.

A pokud Ti já připomínám přítele, pak to máš snadné.

Protože já (takže i on) ženě věřím do doby, než mi dá skálopevný důvod ji přestat věřit.

Chyba proto není ve mně  (takže asi ani v něm)  .  

Neříkám, v kom je chyba. Já ani chybu nehledám, protože v mém případě je v našich obavách.

Pomohli jste mi uspořádat si myšlenky a za to jsem ráda. Pokud máš potřebu tím naznačit, že je chyba ve mně, tak ano - je to možné. Bojím se budoucnosti a tápu v přítomnosti. Ráda bych, aby moje děti měly rodinu s tím, že bych příteli dala práva otce při jejich výchově. Na to můžeš reagovat, že to si jen myslím a že bych to stejně nedokázala. Přesto bych to chtěla tak mít.

Zde vůbec nejde o to dívat se na chyby jako na obviňování někoho. Pokud problém je a chci ho odstranit, musím chybu jasně a přesně pojmenovat a je jedno v kom nebo v čem je. A je taky jedno kdo se urazí.

Ale místo odkud chyba vychází musí být jasné. A co je to za chybu musí být taky jasné.  

To je celé co jsem chtěl říct. Takže si to neber osobně.  

A taky jsem nikde neřekl, že bys nedokázala ponechat partnerovi výchovu dětí. Ty jsi si jen opět osobně vztáhla na sebe - důvody o kterých jsem psal, proč se muži nehrnou do komplikovaných vztahů nadšeně platí obecně. Zda tomu nějaká žena podléhá víc nebo míň už má každá ve svých rukou.

Jana se na chyby ve smyslu někoho obviňování nejspíš nedívá.  

Adame, vy polemizujete s vlastními interpretacemi.

Ale Plamínku, prosím Vás, přečtěte si tohle: Jana,  23.01.2016 09:03 - "Pokud máš potřebu tím naznačit, že je chyba ve mně,  "

Já jen reagoval na to, že tuhle potŕebu nemám.  

A samozřejmě že v diskuzi 5 žen vs 1 chlap mají pravdu vždy ženy.

Já teda zběžně projela diskuzi a napadlo mně dát sem tento obrázek…

No vida, tak to jsem chlap. Nesnáším nakupování.

Já sem v tom případě taky asi chlap. ale to my blíženci tak už nějak máme

No, žejo!

Nejvíc prchám, když můj manžel řekne- hele šroubečky, to bych měl omrknout.

Hned potom dcera- mami, nemyslíš, že bych potřebovala novou sukni, blůzu, dečku, skříň.

Já se tak zdržím v obchodě s vlnou a textilní metráží, hrabu se ještě ráda v knoflíkách, protože ráda šiju a tak. Ale chvíli!

Případně se kochám sazenicemi zeleniny a pokaždý znalecky omrknu vidle. Taky peletovaný hnůj mě přitahuje velmi, ale že bych nad ním rozněžněle čučela…

Já jsem nejšťastnější, když v obchodě popadnu, co potřebuju, a letím pryč

Plamínku a Mášo, ale ten obrázek je o tom, jak většina žen myslí, nakupuje a podobně.  To není jen o vás dvou, ale to vy víte…

Janicko, Pavlin obrazek vlastne vyjadruje uplne vsechno. Muzske a zenske mysleni je naprosto rozdilne, proto taky kazdy z  vas vidi budoucnost jinyma ocima. Tvemu priteli se evidentne nechce do zeneni nebo do nejakych zavazku. A proc to chces menit? Ty nekam spechas? Pokud hledas nekoho pro manzelstvi, jses u nej na spatne adrese. Ale klidne spolu muzete udrzovat krasny vztah bez nejakych zavazku. Nekdy muze byt tkovy vztah dokonce cennejsi a trvalejsi nez stv manzelsky. Pokud to chces jinak, musis se poohlednout jinde. Jen si dej pozor, abys takhle charakterniho chlapa jeste nasla!

Ahoj,

to je právě ono, možná je to takhle lepší, třeba ty moje vzdušné

zámky nenajdu. Třeba je lepší zůstat na dálku s někým a čas ukáže.

Jde jen o to - srovnat si v hlavě, co ještě chci a co už nechci. a rozhodně nestojí za to být s někým jen proto, aby nebyl člověk sám…

Všechno je vždycky přesně tak, jak má. jen to většinou poznáme až s odstupem času.

Nečetla jsem diskuzi, reaguji jen na první příspěvek.

Jano, podle mně uvažuješ naprosto logicky a ve správný čas.

Dovedu pochopit, že tvůj partner není schopen hned začít dělat rodiče cizím dětem, a že ohledně tohoto nechce nic slibovat, ale kdyby alespoň trochu připouštěl možnost, že jednou skončíte jako rodina, tak po roce vztahu by s těmi dětmi pokusil alespoň trochu sblížit. Snažil by se s nimi alespoň trochu trávit čas, nějak se navzájem poznat - už jen proto, aby si nějak otestoval, jestli by to nějak šlo (nebo si potvrdil, že to fakt nepůjde).

Jeho jednání myslím svědčí o tom, že jednu rodinu s tebou a tvými dětmi nechce. Pokud mu jinak to, co spolu máte, vyhovuje, asi si chce udržet alespoň to.  

Ty se podle mě musíš rozhodnout, jestli víc chceš to, co máš se svým přítelem (a třeba doufat, že časem se to ještě změní, což se mi nezdá pravděpodobné, ale není to nemožné) nebo jestli víc chceš kompletní rodinu. V prvním případě je tu riziko, že se to nikdy nezmění a že dokud budeš s tímto šlověkem, kompletní rodinu mít nebudeš. Ve druhím případě hrozí, že nebudeš mít ani kompletní rodinu ani to, co máš teď.

Je to - podle mně - otázka tvých priorit. A otázka co jsi schopna víc riskovat.

Dobrý den,

po nějaké době se opět ozývám.  

Nakonec jsem příteli řekla, že mi chybí jeho blízkost, že vztah - vidět se dvakrát do týdne na chvíli, plus když nemám děti ještě o víkendu - je pro mě po roce bohužel už málo. A jestli jemu to vyhovuje jen takhle, nebo chce i časem víc. Dopředu jsem ho upozornila, že nechci svatbu, že mi nemůže dávat jistoty, které prostě dát nejdou. Spíš jen to, jestli si to dokáže představit.

Prý si mě s dětmi dokáže představit jednou společně s ním, ale že se s nimi musí sžít, že neví, jestli je zvládne přijmout - vím, že to zní jako rozpor.

Teď přijel vždy na chvíli tři dny za sebou, ale máme mezi sebou napětí. Přítel je dotčený, že se mi něco nelíbí a najednou protestuji proti "zažitému chodu vztahu". Jeho totiž na mně asi nejvíc bavil klid, vyrovnanost (tak tu teď moc nemám) a optimismus. A najednou to není a zjišťuje, že něco po něm chci. Na druhou stranu jsem ráda, že přijel. Snad je to pro něj způsob ukázat mi, že o nás stojí.  

Jen je vedle mě jak "němá výčitka" - sám od sebe mě neobejme, ale když začnu, rád se přidá. Mluví stroze atd.

Jana

Ahoj,  

v tom, že se potřebuje s dětmi sžít atd. rozpor není, to je přirozené, upřimné a odvážné. Don Quijote by hrál divadlo a šeptal levné, pardon sladké řeči o tom, jak Tvé děti miluje, jen aby se dostal s Tebou co nejdříve do postele. Upřimný muž ví, že si koleduje o malér, přesto řekne narovinu jak to vidí.  

To napětí, které mezi Vámi "začalo" být (přesněji je a vždy bylo jen teď začínáš být schopna to vidět) má příčinu v tom samém, o čem je celý váš vztah. Oba dva máte nekompatibilní očekávání. Zejména vaše představy o času se značně rozcházejí.  

Pokud chcete dosáhnout klidu, musíte si očekávání srovnat - jeden druhému se přizpůsobit a hodně věcí si tolerovat - ovšem, není zaručeno, že vám to půjde. Srovnat tyhle věci chce spoustu času a z Tebe je cítit velká netrpělivost.

Tlak, který je na něj zřejmě neúmyslně vyvíjěn ho dostal do situace kdy začíná váš vztah zpochybňovat a začíná zpochybňovat zejména to, zda je pro Tebe dost dobrý, resp. zda to, co Ti je on schopen poskytovat stačí. Toto pochybování bývá často začátkem konce, jelikož roztoćí spirálu mnohem větších pochybností, vzájemné nervozity a pozdéji i vzájemných bojů.  

To je ale přirozený obranný mechanizmus člověka, když se dostane pod tlak.

Dalo by se tomu zabránit, kdybyste se oba dva naučili komunikovat = naslouchat. Ale na mě to působí tak, že oba mluvíte a nikdo toho druhého doopravdy neposlouchá.  

A já chápu, že působím jako posel špatných zpráv a začne se to zde hemžit mínuskama, ale zatím moc důvodů pro optimizmus zde nemám a je mi to vskutku líto.

Myslím si ale, že pokud oba dva chcete od vztahu něco jiného, je asi pro oba dva lepší pochopit to co nejdříve.