Téma: Jak znovu doopravdy začít milovat a koho si vybrat pro svůj budoucí život?

Holka, nauč se dělat odstavce - číst takový špalek, když není nijak strukturovaný, je nadlidský výkon.

Blázen nejsi, přijdeš mi naopak docela rozumná, pro psychiatra není důvod, když tak psychologa nebo psychoterapeuta.

Přijde mi, že se ti opakuje ten model, že sice na jednu stranu v životě víš co chceš, ale neumíš se tím řídit. Máš rozum, ale ve vztazích ho nepoužíváš.

Vyžaduješ od partnera nějaké kvality, ale když je nemá, tak namísto abys vztah ukončila, se tím necháváš užírat a za vztahu odcházíš jen zas do jiného vztahu - což znamená, že si pořádně neuzavřeš ani ten předchozí vztah, ani do toho nového nejdeš s čistou hlavou  a "čistým stolem".

Takže jsi jako někdo, kdo si už několik let pořádně neuklidil, žiješ v bordelu a divíš se tomu, že se ti v tom bordelu nedaří a že ti z toho je špatně.

Psycholog by s tím možná opravdu pomoct mohl.

Osobně bych radila nevytloukat znovu klín klínem - což je tvoje specialita! - ale s tím, se kterým jsi a u kterého ti je už myslím jasné, že chcete každý něco jiného, se rozejít a být chvíli sama. Alespoň půl roku.

Ono ti nic, co doopravdy stojí za to, neuteče.  

A jestli nejsi schopná být sama alespoň pár měsíců, je to známka, že není něco v pořádku a bohužel se ti může dít to, že raději budeš viset na krku nějakému bambulovi, než bys stála na vlastních nohou a s tím případným psychologem by taky stálo za to zjistit důvod. On totiž kdo není schopen existovat sám, si hůř hledá opravdu kvalitní vztah, protože raději vezme za vděk kde čím než aby si počkal na opravdu "první jakost".

Text upraven a zpřehledněn, odstavce doplněny (i tak jsem se v něm ztratila ).

Mne se zda, ze jsi si nalajnovala zivot, ale teď se ti do nej nehodi partneri. Je ti 26, nemusis nic lamat pres koleno. Hlavne se nauc se spravne rozhodovat. Kdyz ti nevyhovuje partner a zustavas s nim i presto, ze z toho mas zdravotni problemy, neco neni v poradku. Ceho se bojis?   Ze mu ublizis? Vzdyt je to prave naopak, on ublizoval tobe. Ten druhy partner skutecne jeste neni vyzraly a je fer, ze ti to rekl na rovinu. Nema cenu ho do neceho tlacit.
Udelej to, co ti radi Katerinaa. Zkus byt nejakou chvili sama, vzdyt i bez partnera neco znamenas! Opravdu ti nic neutece!!

 Já tě chápu. Je těžké opustit někoho, ke komu máš citovou vazbu i když to není úplně ono a vztah v podstatě nemá smysl a tak hledáš útěk ze starého vztahu v novém  vztahu. Jen tak s někým se rozejít je hodně těžké a je to v podstatě prakticky nemožné, protože si člověk také sám dobrovolně ublíží. Asi jsem v tomhle povahově jako ty, taky jsem kdysi přecházela ze vztahu do vztahu.  

Také se ti nedivím, že se nedokážeš rozhodnout, protože odejít k někomu jinému je opravdu strašný risk. V podstatě ještě nevíš, jestli půjdeš do lepšího, nebo horšího a proto je rozhodování strašně těžké. Odejít od partnera jen proto, že ještě nechce mít děti, mi připadá v tvých 26 letech ještě  zbytečné. Podle mě nemáš kám spěchat. Jsi ještě mladá a mě zase příjde mít dítě ve 26 letech ještě moc brzy. Ale každý jsme v tom úplně jiný. Mě je 37 let a zatím ani stále nevím, jestli bych nějaké děti vůbec chtěla mít.  

Ohledně toho prvního, se kterým jsi chodila - on se najednou začal snažit, protože viděl, že o tebe přichází, ale kdyby ses k němu vrátila, tak by se po pár měsících, nebo týden vrátilo vše do starých kolejí. Podle mě je zbytečné strácet čas s někým, s kým už ses jednou rozešla, nebo někdo s tebou.  

Po pravdě, normální jsi, ale v pomoci se ti asi tady nedá. Musíš se ve finále stejně nakonec rozhodnout ty, protože je to tvůj život a ano, odejít od stáleho partnera kvůli někoho jiného je opravdu velký risk. Můj názor je takový, že pokud máš partnera, se kterým jsi spokojená, tak je škoda od něho odcházet kvůli někoho jiného. To, že ještě nechce mít dítě považuji v tvých pouhých 26 letech za detail a opravdu malou věc.  

No, blázen nejsi, to je silné slovo, ale v pohodě také nejsi, koneckonců jsi si toho sama vědoma:

"v noci jsem měla noční můry, že se o něj peru s nějakýma holkama, bylo mi pořád špatně od žaludku, kolikrát jsem nechtěla ani vstát z postele a radši bych snad umřela, neměla jsem z ničeho radost, říkala jsem si je to všechno k ničemu, chodila jsem po lese pořád do kola jako blázen, jak jsem si sedla začal se mi zvědat žaludek, nemohla jsem dýchat a měla jsem jako tlak na hrudi… "

"Prostě mám dny kdy se probudím a je mi uplně skvělě, všechno mě baví, ale pak taky přijde den, kdy mi je špatně, dávím se, bečím a nejde to zastavit."

Můj názor je ten, aby sis dala od vztahů pauzu, neskákala po hlavě z jednoho do druhého, pak do dalšího… to není dobré. Po každém rozhodu potřebují rozum i srdce se s tím vyrovnat, emoce vychladnout atd. , a k tomu je třeba čas, potřebný čas. Ten jsi tam nikdy neměla. To považuji za chybu. Každá životní situace potřebuje dát prostor pro její zpracování. Ten, pokud není, je vše pouze odsouváno do pozadí, kde to však číhá jako časovaná bomba, nevyřešeno a nezpracováno.

Jsi přemýšlivá, to ano, ale stejně, zatím nevím jistě proč, jsi úzkostlivá, střídají se Ti nálady sem tam atd. Nemyslím si, že to souvisí až s prvním nevydařeným vztahem, ale s něčím o něco či mnohem dříve, něco jsi zažila ještě před vztahy…

Možná jsi to naznačila tím, jak píšeš, že: "on ještě jak se říká nepadl pořádně na hubu, neřešil co to je nemoc, nebo třeba smrt v rodině."

Pokud se nepletu, tak správně říkáš, že: "… spíš bych měla pomoct sama sobě… "

Myslím, že by Ti prospěl psycholog nebo psychoterapeut, něco k pomoci vyřešit v sobě máš. Co konkrétně to je, víš Ty…

Ahoj, dobrý den.

Ale mám velice stejný názor jako ty. Měl jsem teď osmi letý vztah. Makal jsem, uklízel, vařil, pral. Na konec mi i vyčítala, že věším její kalhotky. Ale kdo by je vypral? (: Mno byl jsem pro děti a dokonce jsem nechal i svého vytouženého zaměstnání, a makal jako dělník, jen kvůli ní.

A na konec si našla našeho kamarád, a já přišel o vše. O děti, o "ní", o to co mi říkala a já tomu bláhově věřil. a to co jsem prožil byl útěk před sebevrždou.

A co mě zachránilo byla, LÁSKA, zamilování je její nepřítel. Zní to blbě. Ale mně to pomohlo. Čistá láska ke všem. Zkus to. Musíš to najít ve své největšíé bolesti. Máš-li ji, utiop se vní a najdi LÁSKU. Není to nic jiného než stav bytí. Prostě to vše máš ráda. A všechny.  

Niočeho se neboj.

Je to na hovno, ale jde to, věř v lásku, ne v zamilování, ale vlásku

Pa pe pííík

Děkuji za názory. : -)

Jejda, já myslela, že se k tomu alespoň nějak vyjádříš, abychom Ti mohli pomoci dále  a více konkrétněji, podle toho, jak by jsi to upřesnila 

Tak nic, děkujeme za poděkování, mnozí neudělají ani to 

Asi se potřebovala ze všeho nejvíce jen vypsat  a stačí ji, ze se jejimi problémy někdo zaobíral. A pravda, je pěkně ze alespoň poděkovala, někdo neudělá ani to. Jen se ten někdo druhy  nadopuje nasi pozornosti a jde zase o dum dal.

Pravda, někdy pomůže i jen vypsání se, ale víš jak, když už se někdo ještě ozve, mám raději nějakou zpětnou vazbu.

Ale nevadí, třeba to i tak tazatelce pomohlo, alespoň doufám 

Dobrý večer. Opravdu vám moc děkuji za názory a odpovědi trochu jsem o tom přemýšlela a došla jsem asi k tomu ze možná ten hlavni prob lem je opravdu ze se nechci nebo neumím byt sama. Viděla jsem to od dětství u me tety ktere je dneska (20.08.2018) 50 let a ziji sama porad u rodičů.   A takhle Já skutečného dopadnout nechci. Chci mit deti a dobrou hodnou rodinu. Každý mi říkala že mámmyslet na sebe ale Já to moc neumím, jen u někoho,   v práci s tim třeba problém nemám stát si za svým v rámci slušnosti.   Ale ve vztazích mi vždycky naskočí to jak tim slovem dokážu ublíži člověku, který jsi něco vy snil nebo v něco doufal a teď ode mne přijde zklamání,   vím jake to je a nechci to dělat ostatním.   Ale pak to trápí nejvíc asi me s tou mou zvláštní povahou…

Tak to opravdu dporučuji toho psychologa nebo psychoterapeuta.

V 26 ještě jde řešit nefunkční vztah a svou neschopnost řešit vztahové problémy tím, že utečeš k dalšímu maníkovi - ale ono to takhle nepůjde donekonečna - a tím spíš s dětmi.  

Je hezké nemyslet jen na sebe - ale je otázka, jestli u tebe jde opravdu o blaho toho druhého nebo spíš o strach, abys nepřišla o jeho lásku. To by se pak naskýtala i otázka jak to máš se sebevědomím a jak to vypadalo u vás doma - jestli v tobě nezůstal někde trčet pocit, že máš cenu jen když budeš "hodná holčička" a jestli když nebudeš, tak tě nikdo nebude mít rád.

Jenže v reálu si "hodné holčičky" koledují spíš o to, aby si z nich někdo udělal rohožku než o o to, aby byly bůhvíjak milovány. Ona totiž existuje i přímá úměra v tom, že člověk co nemá cenu sám pro sebe, nemá ji ani pro druhé.

Jestli ty máš pocit, že si lásku někoho musíš zasloužit tím, že ho nikdy nezklameš - i kdyby byl mimo sebevíc - tak to v pořádku opravdu není.  

Takže by stálo za to zjistit, proč to tak máš a něco s tím udělat. A na to by byl opravdu nejlepší odborník.

Byla jsem u terapeutky a ta říkala že mám myslet hlavně na sebe, jenže já když třeba něco řeknu ošklivého, tak je mi to za chvíli líto a řikám si jak jsem hrozná, že jsem tohle dokázala někomu říct. A pak zase přijde chvíle, kdy asi vykopnu mozek z hlavy a dělám jednu blbost za druhou, chvíli si říkám, že přece se lidi k sobě mají chovat hezky, pomáhat si a uplně se pro to nadchnu a pak mě přepadne uplně taková zoufalost nebo rezignace že je všechno k ničemu, nic nemá smysl, že se nevyplací myslet na zítřek, že zítra (24.08.2018) bude dnešek minulostí tak je jedno co budu dělat. no jsou to takové divné pocity, vůbec nevím co s tím, terapeutka mi říkala, že na úkor ostatních zapomínám na sebe, ale já nevím jak se to naučit myslet na sebe v rámci možností… teď jsem hodně plačtivá, a přitom se mi nic tak hrozného nědeje, ale vykolejí mě každá kravina a jindy jsem zas ke všemu uplně studená a prázdná…

Podle mě tady nejde o to, že ty neumíš být sama, spíš o to, že ty se bojíš být sama. Nevidím na tom nic špatného, protože žádný zdravý člověk nechce být sám. Rozejit se s někým taky není jednoduché a je to opravdu velmi, velmi těžké a pro druhého je vždy jednoduché rict - rozejdi se sním. Já se také vždy bála být sama a mě spíš potkalo něco, co mě být sama nutí ale musím ti říct - není to nic strasneho a je to hodně pohodlné : -).   Spíš měj obavu z toho, aby tě tolik vztahu pohromadě v krátkých casivých intervalech nevyčerpaly. Za pár neúspěšných pokusů toho pak můžeš mít dost a může se stát, že budeš rezignovat. Ta psycholožka to nemyslela podle mě tak, že máš výhradně myslet jen na sebe, ale máš myslet také na sebe. možná ti ti říkala proti, že máš problémy se sebevědomím. Ale tak hluboko do vaší terapie nemůzeme vidět. Ta psycholožka určitě zná detailů lépe než mi tady.  

Tady je jasně vidět, že nevěra ve vztahu je něco nepřitozeného. Je to také důsledek toho, že lidé po krátké známosti spolu spí, mají sex, sestěhují se, ale má to být obráceně. Lidé se mají poznat někde ve větší skupině, třeba v prostředí lidí se stejným hobby, kde si nejprve povídají, pořádají společné akce, soutěže, výlety a mají čas se poznávat povahově a je větší předpoklad, že začnou spolu chodit dva lidé, kdy ten vztah bude kvalitnější a bude mít naději na to že vydrží třeba na celý život. Ale pokud se dva sejdou v hospodě a spojuje jen to, že po sobě pokukují jen proto, že se jeden druhému líbí, tak je to fakt málo, tam není prostor na vzájemné poznání a tak se lidé sestěhují, začnou žít spolu a pak zjistí, že se povahově a názorově neshodnou, jenže je mezi nimi již nějaká vazba spolu s intimní, která by měla být vrcholem všeho, co před tím ti dva opomenuli. proto i když začneš nový vztah, neunáhlila bych se a nepospíchala na intimnosti, ale na poznávání se…  

Změnit IP se nezdařilo opakujte akci později.

Tak jsem se dneska (23.08.2018) bavila s přítelem o tom jestli by chtěl se mnou jít bydlet, že mě zajímá jeho názor a variante on že ano, ale že nebude bydlet u mě,  protože by musel dojíždět půl hodiny tam a zpět do práce, a že spolu půjdeme bydlet na zkoušku, tak mu říkám že ho mám ráda a chci s n ím jít bydlet a dělat mu svačiny do práce a tak a čekat a těšit se až přijde z práce a ne se vidět jeden den jo a jeden den ne, on mi ale řekl že jsem divná a depresivní, že ještě nepotkal holku jako jsem juá co by takhle něco řešila, tak mu říkám že je to pro mě důležité že když mě rok uháněl tak že tohle je pro mě další přirozený krok jít spolu bydlet, on že by přišel o zábavu a že by musel vstávat dřív do práce, tak muříkám že nechci aby mi koupil dům, že když už hypotéku tak platit na půl a on že ušetřené peníze nemá, zadlužovat se nebude a dojíždět se mu nechce a že to pořád řeším, tak jsem se ho zeptala jestli teda stojí  o to se mnou být, já že jo a říkám mu, že když na to budem dva tak to spolu nějak zvládnem a on že teď nemá čas to řešit   a nebude to řešit po telefonu, tak jsem mu řekla že jsem u něj včera (22.08.2018) byla aby jsme to vyřešili osobně, ale to hned změnil téma a taky řekl, že to řešit nebude, tak mu říkám, že potřebuju mít jasno a on že nepůjde s nějakou holkou co mele sračky bydlet, řekla jsem mu že me mrzí že jsem pro něj jen nějaká holka když mě tak dlouho chtěl že on pro mě je někdo s kým bych chtěla rodinu, večer jsem pak potají trochu brečela, ranilo mě trochu ale rozdýchám to, musím… a když jsem mu dnes (23.08.2018) psala jak to vidím a co by chtěl on a jestli teda chce se mnou být, že mě mrzí co jsme si včera (22.08.2018) řekli,  tak mi napsal že mu přišla pošta a že nemá čas, že mám přijet v pondělí… přijde mi že to nechce řešit, ale aby teda řekl že se mnou nebude to taky neřekne a já nevím, co mám dělat, mám ho strašně ráda a chci s ním být, ale to jak se staví k základním věcem, mě trochu mrzí, včera (22.08.2018) říkal že se mu stýskalo tak chtěl abych přijela tak já hned po práci přijela a když chci já aby přijel za mnou tak řekne že nemá čas, a já teď nevím jestli to má ještě cenu vydržet a hledat nějaký kompromis a nejlepší řešení, jetli o to vůbec stojí. nejdřív mi napíše ošklivou sms, už tě t nechci atd a pak za další den, ahoj mě se stýská, tak já vůbec nevím

Pokud mu připadas divna, depresivní, všechno moc řešíš, žít s tebou nechce a rodinu taky nechce, ale sex chce!!!   Tak proc s tebou asi je??   To ti musi byt do očí… Podle toho jak s tebou mluví mi po pravdě připadá, že jsi pro něho jen dobrá matrace.   Tak mu to vyhovuje a aby si tě udržel tak ti aspoň napíše, že se mu styska. Taková manipulace s city.

Podle mě s ním zbytečně stracis cas. Pokud se s ním rozejdes a jemu to bude vyhovovat, tak je to víc než jasné. Pokud mu rozchod vyhovovat nebude, tak teprve potom by se váš vztah někam mohl posunout. Jinak se podle mě nikam nepohnes. Je to hodně těžké, ale jiné řešení nevidim  

Já stojím o to s ním být a vím, že se neshodnem ještě tisíckrát v některých věce, že každý máme trochu jiný pohled na určitou věc, ale přijde mi, že on nechce slevit z nějakého svého pohodlí a vůbec se zamyslet nad sebou nebo jak to mám napsat, já přemýšlím skoro o každé větě co mi řekne a snažím se tak nějak uvažovat a poslouchat co mi říká ale přijde mi že když něco řeknu co nechce třeba slyšet nebo nad čím by musel přemýšlet a trochu se mnou diskutovat a hledat řešení tak řekne, že ho to nebaví a jde hned od toho. , mě to taky není přijemné, ale bez diskuze se nepohneme nikam. Říkal, že nechce dojíždět do práce, tak mu říkám, dobře tak půjdem bydlet někam k tobě, me dojíždění nevadí, abych teda udělal nějaké řešení a pak mi řekne, že spolu bydlet ano, ale že si hypotéku nevezme, do bytu nechce a jestli bych nechtěla bydlet s ním u jeho rodičů, v jeho pokojíčku, já klidně půjdu, ale řikala jsem mu, že to není dobré řešení, že i když se máme rádi a dobře s jeho rodiči vycházím, tak je lepší když každý bydlí sám, tohle už jsem sijednou zažila a dopadlo to špatně… člověk je pořád v takové jakoby křeči a ptá se: Mám podle nich dost uklizeno, nebo nemám, můžu mít puštěné rádio? nebo ne? atd.

Promin, ze ti to napisu, tak jak si to myslim: ty jsi opravdu zoufalkyne! Ty chces proste vztah za kazdou cenu a vubec nevidis, ze s tim klukem nemate nic spolecneho, nedokazete komunikovat, na vetsine veci se neshodnete, kluk nechce nic resit, nechce si planovat budoucnost. Vy dva se k sobe proste vubec nehodite!  Uvedom si, ze jenom tvoje laska je na vazny vztah opravdu malo.
Copak si opravdu myslis, ze musis mit vztah za kazdou cenu? Napred si uvedom,  jakeho partnera pro zivot bys chtela mit a hledej si takoveho, se kterym budete mit spolecne nazory a cile.
Pokud si tohle neuvedomis, kazdy tvuj vztah drive nebo pozdeji skonci.

tesat do kamene!

On nechce slevit ze svého pohodlí ale ty mu musíš ustoupit ve všem?? Tady teď nejde o společné názory a cíle, ale podívej jak s tebou mluví. On tě přeci ponižuje a co víc, rodinu a budoucnost s tebou ani nechce. Kdybyste řešili jen společné názory, ale vy máte mezery v ještě v závažnějších věcech.   Chlap, který o ženu stojí, se chová úplně jinak.

Tvůj problém je, že ty jen tak meleš do vzduchu, co chceš a nechceš, ale naprosto se tím neřídíš. Všechno co povídáš o tom, jak bys to v životě chtěla mít zařízené jsou jen ŘEČIČKY. Ale v reálu jen hledáš, ke komu se nakvartýrovat do postele - v podstatě za jakoukoliv cenu, i kdyby si z tebe dělal rohožku.

Sorry, ale nemáš sebeúctu a v podstatě ani žádné zásady a páteř.

Není divu, že ti je mizerně.

Je to asi tvrdé, co jsem napsala, ale ono asi nemá smysl si brát servítky. To zjevně nezabírá, dobrá rada po tobě steče jak vody po huse.  

Zřejmě si ještě budeš muset sáhnout hlouběji na dno a bude ti z tebe samé muset být ještě víc blivno, abys dostala nějakou motivaci si ten život zařídit jinak.

Což je smutné, ale děláš si to sama.

Člověk by ti rád pomohl, opravdu ano, ale ono není jak.

Přečti si to vše ještě jednou, s odstupem, nadhledem a rozumem. S takovým člověkem to prostě nemá smysl, ty to v hloubi duše moc dobře víš, jen to popíráš (doufám teda… )

A taky si přečti znovu, co psala Lištička a Dara nade mnou.

Je to marný, je to marný, je to marný.

Blázen nejsi, mě jsou tvé názory sympatické.

Ženy jsou na slovech daleko více závislé než muži, chlapi to zas tolik neberou nebo je to za chvíli přejde, tudíž jde o tvojí projekci, která není zcela na místě.

Za těmi depresívními nálady může stát stav tlustého střeva (nejspíše příliš kyselé prostředí, kde se tudíž namnoží ty správné mikroorganizmy), nebo hormonální nerovnováha - ta souvisí i s nepravidelným denním režimem, jako jsou třeba noční směny. Já vím, že ti to jako zdr. sestřičce asi bude znít divně, ale tyhle jemnější vztahy prostě západní medicína nezkoumá (nebo si je neumí dát do celkové souvislosti). Tudíž bych na tvým místě uvažoval o alternativní (východní) medicíně a nechodil na noční směny a zavedl pravidelný režim do života. O stresu lze uvažovat jako o sudu, který když není plný, tak se nic neděje, ale když už je plný je, tak stačí i jediná kapka a přeteče. A ty jsi už nemůžeš dovolit další kapky.

Já jsem taky dříve věřil mudrům na 100%, než mi diagnostikovali nevyléčitelnou nemoc a musel jsem si pomoci sám.

Držím palce.

Na operaci s tlustý střevě jsem už byla dvakrát.   Mam praskliny. Asi máte pravdu. Čtu si tady všechny odpovědi,   ne které jsou trochu drsnější ale asi výstižně napsané. Děkuji všem, kdo se mi snažíte pomoct.

Tak to určitě pátrej po příčině těch prasklin a musíš s tím něco dělat. Jsi ještě mladá, čili tělo se dokáže zregenerovat, ale musíš se tomu věnovat. Že střeva jsou druhý mozek začíná semtam uznávat i západní medicína, ale běžní doktoři o tom nevědí nic (jsou ale dobří v chirurgii). Nicméně MUDr. David Frej o tom napsal knihu:

a má i své stránky:

Osobní zkušenost s ním nemám, ale být tebou se objednám k němu na konzultaci, je to drahé ale nedá se nic dělat, zdraví je přednější.

Já si pamatuju na své deprese, nechápal jsem proč, byť žádná vnější příčina nebyla, viděl jsem vše černě a nechtěl žít. Jistě to nevím, ale odhaduji, že roli v tom sehrál stav mého střeva. Když máš špatnou psychiku, děláš špatná rozhodnutí, okolí reaguje negativně, což ještě zhorší psychiku, je to začarovaný kruh.

Tělo miluje pozornost, už jen to je léčivé, a tys mu pozornost pravděpodobně moc nevěnovala (jinak by ses instinktivně vyhla těm prasklinám). Tělo je chrám duše, přijmi zodpovědnost za ten chrám, to neznamená, že musíš být zedník, pozvi si řemeslníka na opravu, ale nenech si od něj diktovat, protože to je jako kdybys přenechala svého milého nějaké jiné. Láska hory přenáší a v tomto smyslu léčí i tělo – proto mu věnuj láskyplnou pozornost, pak bude šťastné, zdravé a pak bude šťastná i zdravá tvá duše.

Koukla jsem na stránky.

Za ty velké peníze nenabízí nic navíc, co by se nedalo vyčíst či dohledat.

Krevní odběry, popř. RTG může napsat prakticky lékař. Moje lékařka mi je dělá při preventivní prohlídce každé 2 roky.

Ze se mu ma napsat jídelníček a denní režim. A on da konzultaci. To je to nejlehčí. My se budeme snažit vše sepsat a pak od stolu už každý, kdo se o to trochu zajímá, dokáže najít chyby. To co je na tom nejtěžší a laik to jen tak od stolu neumí, to nenabízí. A to je na miru sestavit individuální vyváženy jídelníček se spocitanymi kaloriemi na den v závislosti na tom, kolik jich my na naší váhu a s ohledem k nasemu dennímu výdeji energie, individuálně potřebujeme. A pokud možno, aby se tam objevila jídla, které můžeme. Např. když někdo nejí luštěniny, tak aby to tam nebyla nabídka fazolí a čočky. Jen proto, ze jsou v ni bílkoviny.

To same s výběrem vhodných a nevhodnych potravin. To také ví každý, kdo se o to zajímá, ze ne jednoduché cukry, smažené, transmastne a nasycené tuky. Ne přídavné látky. Naopak ano čerstvé sýry, mléčné kysané výrobky, celozrnné pečivo, nenasycené tuky, olivovy olej, libové drůbeží maso, ryby, hodně zeleniny, ovoce dopoledne. Přílohy kuskus a podobně. Přírodní ryze. Pokud je chuť na čokoládu, může se vysokoprocentní hořka. Tohoto je internet plny.

Spis bych řekla, ze se platí za čas, kdy se dotyčnému někdo věnuje. Škoda, ze se neplatí nám, které se tu druhým věnujeme. My to děláme gratis.

Číst a hledat na netu je určitě dobré, ale po dvou operacích prasklého střeva je rozumné vyhledat odborníka. Např. pulzová diagnostika (příp. i vyšetření jazyka v netriviálních případech) se opravdu vyčíst nedá, to chce léta praxe. Je skutečných odborníkem MUDr. Frej? To s jistotou nevím, snad ano, indicie tady jsou. Mě by to za pokus rozhodně stálo. V nepříliš jasných či vážných případech (a praskliny ve střevech poukazují na vážnou vnitřní nerovnováhu) dobrá rada nad zlato.

Věřím tomu, ze slečnu operovali odborníci, chodí k nim stále na kontrolu a maji s tím víc zkušenosti než zde inzerovany Dr. , který si za konzultace bere velké peníze a nemá za to žádnou odpovědnost. Pokud umím dobře číst, tak 2000 Kč za přeskočení v pořadí objednanych  , no neberte tu výhodnou nabídku konzultace. Už jen to ve me nevzbuzuje důvěru. Léčit a pomáhat lidem by melo byt poslani, ne kšeft.

By me zajímalo kolik ma praxe v klinické praxi a kolik let pracoval v nemocnici na interním oddělení se zaměřením na střeva. A kolik ma atestaci.

Me by spis zajimalo, co jsou to praskliny ve streve?

A dávat sem reklamu na zmíněného Dr.  je porušení pravidel, konkrétně c. 1 - na webu nabídky seminářů a nabidku pripravků na hubnutí a skryta reklama na soukromý eshop. Dokonce když jsem na ten eshop klikla, už  to na me na webu vyskakuje jako reklama.

Proto prosím o smazání tohoto kontaktu na jeho webové stránky.

To je škoda, ze nejsi na PC. Už je to víc než jasné, ze to byla úmyslná reklama, pisatel Hmm si moji připominku přečetl a odkaz předělal na foto webu a foto přebalu inzerované knihy. Jak je na to i vizuální pohled, je to mnohem lépe zapamatovatelné a dostává se to pod kůži. A o to tu jde, dostat výrobek pod kůži. Stejně jako už na me vyskakuje ten inzerovany eshop.

Me už byla podezřelá pod odkazem na obchodní web ta manipulativni věta " … je to drahé ale nedá se nic dělat, zdraví je přednější ".

Rozbor : je to drahé = jsme natolik solidní, ze si na nic nehrajeme, nelzeme a nenalhavame vám, ze je to levné.

ale nedá se nic dělat=posouvání, ze věc (sve zdravi) bez nas nemáte ve svých rukou, nemůžete nic dělat a musíte přistoupit na naší nabídku, myslíme to s vámi dobře

zdraví je přednějši= pokud nevyuzijete naší nabídky, nevazite si svého zdraví a davate přednost mamoneni svých peněz, místo toho abyste je nalili do naší firmy a tím si od nás své zdraví koupili.

Byt tebou, tak vymažu v textu v obouch jeho příspěvcích i jméno toho Dr. , at to není dohledatelne.

Myslím, že toto tu není naposled a že si "Hmm" koleduje o BAN. Což by asi bylo schůdné řešení

Ano, vidíš, styl jeho psaní tu už byl. On je velice inteligentní, to se pozná, klidně tu medicínu mít vystudovanou take může. A ma docela inteligentní a promyšlenou manipulaci. Nenapada primo a hulvatsky, ale tak inteligentně a nám za to, ze se u toho musí velice dobře bavit jak tahá za nitky.  

Otázka je, zda si nakonec i nedělá srandu ze samotného toho Dr. , ze doporučuje diagnózu z jazyka  a tím i srandu z nás všech. Možná to ma tak prekombinovane, ze se teď směje i tomu, jak jsem mu skočila na špek a vyvolal ve me emoce, ze se tu "rozciluji" nad reklamou. U manipulatora je možné vše.

já myslím, že se nemusíš cítit nijak špatně, že to v tobě vyvolalo emoce - je sice pravda, že o to těmto lidem jde, ale taky je pravda, že jsi ho velice rychle prohlédla, tudíž jeho další manipulace vyjdou nazmar ; ) Ale mazaný je, šel na to pomalu, ale stejně mu to moc nepomohlo.

Jsi úplně mimo, oficiální medicínu vystudovanou nemám, jen jsem se zajímal o alternativu. Ze zoufalství (viz moje předchozí reakce). Tudíž mám i empatii, vím jaké to je, když se tonoucí stébla chytá. Snažím se pomoci, jak nejlépe umím.

Ale nemám nejmenší chuť se tu dohadovat s arogantními adminky.

Tvoji připomínku čtu až teď, nic jsem nepředělával (ani nemám tu možnost měnit jednou napsané odpovědi), zřejmě tak učinil server automaticky.

Mudrů s otevřených k alternativě není mnoho, Frej nese svoji kůži na trh, určitě to není snadné, protože riskuje svoji licenci. Vždyť se podívejte jenom na vaše reakce holky, tak jaké emoce se asi honí hlavou jeho odborným oponentům. Proto si Freje opravdu vážím, i když jsem ho nikdy na živo neviděl. Zřejmě mu pojišťovna nic neproplácí (nepostupuje dle lege artis) a zadarmo to dělat nebude a ani náklady nebudou nulové. Ani oficiální medicína není zadarmo, stojí nás všechny opravdu velké peníze.

Jak jsem už psal, onemocněl jsem oficiálně nevyléřitelnou nemocí, ale vyléčil jsem se. Ale musel jsem k alternativě. Je mi úplně jedno, jestli mě zabanujete, je to vaše karma a můj čas, jen jsem chtěl pomoci.

No jen tak pro zajímavost, říká se, že nemoci střev souvisí se schopností - nebo spíš neschopností - vyřešit si minulost. Je to logické, střeva se starají o vylučování toho, co je odpad, co už v sobě mít nemáme, a kdybychom měli, jen by nás to otravovalo. Doslova.

Další věc je, že nemoci střev ukazují na hromadění věcí, které člověk nestrávil, hromadění nezpracovaných křivd, strachů, hromadění minulosti, kterou nechceme opustit.

No a teď si to srovnej s tím, co tady o sobě píšeš.

Ty "nestrávíš" jeden vztah, nezpracuješ co se stalo a nestalo, nepočkáš, až to nějak přebolí - až to "strávíš" a "vyloučíš" - tedy odpustíš a opustíš - a už do sebe láduješ další vztah a hned další. Tak není divu, jestli ti z toho "praskají střeva".

Mohu zopakovat jen to, co už jsem napsala. Jestli sama sobě nedopřeješ čas na to, si každý ten nevydařený vztah nějak dořešit - a budeš jen lepit jednoho chlapa jak náplast ne druhého - tak se ti ty problémy budou jen kulminovat. Nejprve psychické - a ty se ti posléze mohou podepsat i na zdraví, což jak to tak vypadá už se děje.

Ale obávám se, že říkat ti to nestačí, že dokud si totálně nenabiješ hubu, tak ti to stejně půjde jedním uchem tam a druhým ven. Ale tak třeba si pak vzpomeneš…

Alke jak se mám vyrovnat s minulostí? Zkoušel jsem všechno, nedělat nic, sportovat až do vyčerpání, číst knihy, chodit ven s kamarády… to všechno pomůže, ale jen na chvíli, přijde večer a je mi smutno, a už je uplně jedno jestli jsem sama, nebo s někým, dříve jsem za klukem jezdila 15 km na kole, chodila darovat plazmu abych mu dala na benzín, když za mnou jezdil a teď nedokážu nic, nejde mi se smát, žít, těšit se na něco, žiju jen ze dne na den, usměju se, ale není to od srdce…

A nepotřebovala bys náhodou psychloga/psychiatra?

asi ano…

Dobré odpoledne, děkuji moc všem za rady a ráda bych se s vámi podělila o další průběh. S přítelem, se kterým jsem v srpnu chodila, jak mi řekl, že děti nechce už nejsem. Na začátku září odjel na dovolenou, ze které mi přivezl pár věcí, psal hezké sms atd. Když se vrátil, čekala jsem na něj u nich doma, objetí, polibky atd. hrozná radost. Jen mě trochu trklo, že přijel jiným autem, než svým. Ptala jsem se ho co to je za auto a on, že to je od kamarádky, že jela do Prahy sama tam zůstala a půjčila mi auto aby nemusel vlakem, trochu mě to zarazilo, ale řekla jsem si, že o nic nejde, já bych pro kamarády udělala totéž.

        Za dva dny jsem za ním přijela, a zeptala jsem se ho jestli se nekoukal po nějakém bytě u nich ve měste, když do mého jít nechtěl. Řekl, že ne a že mi musí něco říct. Řekl, že jsi to takhle nepředstavoval, že jsem moc depresivní  a nemluvná a že nechce odcházet od rodičů a že bude lepší když se rozejdeme. Nechápala jsem to když před dvěma dny mi přivezl tak pěkné přáníčko, kde psal jak se těší až budeme spolu a srdíčka atd. Řekla jsem mu že v době dovolených jsou hold směny náročnější a že teď od září bude víc volna a můžem někam jet, ale že prostě když mám i nekdy 6,, dvanáctek,, do týdne, tak zrovna na zábavu už tolik sil nezbýva, ale že to není na věky… Nevím on nikdy na směny nedělal tak si to asi neumí tolik představit, že někdy je to opravdu náročné.   A že jsem ho na to upozornovala na začátku že mám směny a nejsem zrovna typ člověka co se musí chechtat a mluvit za každou cenu na celé kolo… Na záčátku říkal, že to nevadí, ale jak se říká, když ptáčka chytají…

           Potom mi najednou řekl at se s ním jdu vykoupat do vany tak jsme se šli koupat a já mu řekla, že mu vadí že jsem depresivní ale spát se mnou, že to mu nevadí… Chvíli mlčel a pak řekl, No ono to stejně nebylo nic moc, hlavně že většinou chtěl vždycky on a pořád mě cvhálil jak se mu to se mnou líbí. Když tohle řekl, vylezla jsem z vany a řekla mu že to přehnal a odešla jsem do pokoje a rozbrečela se tam.               Začaly se mi klepat nohy a ruce, snažila jsem se uklidnit ale nešlo to. když přišel najednou mě objal a pořád mě jakoby utěšoval a říkal že vidí jak mi ubližuje a co má dělat, že tohle ještě neviděl, řekla jsem mu že mě to prostě bolí to co řekl. Lehli jsme si do postele a vyspali se spolu. Ráno mi řekl at ještě nejezdím že mám jet až odpoledne. Když jsem odjížděla řekla jsem mu jestli mi dá pusu a on řekl ne a zabouchl mi dveře u nosu. Jela jsem tedy domu a doma brečela, bylo mi to líto. Přemýšlela jsem o všem co mi řekl a chtěla jsem to nějak napravit. Koupila jsem teda welnes nechala udělat darkový poukaz, přetrpěla moji,, nejdelší" denní a noční a konečně jela za ním. Když jsem ho uviděla rozběhla jsem se za ním, objala ho, řekla že ho miluji a potřebuji a dala mu ten poukaz a řekla jsem mu že všechno spolu zvládneme. Uplně jsem se mu otevřela. On mě ale odstrčil a řekl, že nechce, řekla jsem mu že to neni možný když ještě před pár dny mi posílal takové krásné věci. A zeptala jsem se ho, jestli nemám někoho jiného. A on. Nemám, ale s někým si píšu a neber to tak, že se rozcházím kvůli někomu jinému. A já no to určitě, ty mi chceš namluvit že budeš sám? ' Na to už neodpověděl… a odjel. Zůstala jsem sedet na chodníku a brečela jsem. Zase se mi začaly klepat nohy a ruce, nemohla jsem ani vytočit číslo abych zavoala domu… Nebyla jsem schopna nic natiž si sednou do auta a řídit domů. Kdyby se tam neobjevil táta, který mě odvezl domu sedím tam asi doted… Byla to pro mě obrovská rána a ztráta naděje.

        Za pár dní jsem šla k psychiatrovi, napsal mi antidepresiva a diagnozu depresivní poruchu a vegetativním doprovodem. Bylo mi špatně i v práci, chodila jsem po chodbě do kola a nemohla vydržet na noční, minuty byly jak roky, ale nějak jsem se z toho vzpamatovala.   Ze záčatku t bylo těžký, najednou jsem nevěděla co s časem, ale postupně se to trochu uklidnilo a dnes (04.11.2018) je mi líp. Chodím k psychoterapeutovi na terapii, učím se vážit sama sebe a dávat si nějaké cíle. Vždycky si řikám co jsem dneska (04.11.2018) pro sebe udělal hezkého atd. A hlavně můžu chodit normálně do práce a to jsem moc ráda.  Ted je můj cíl předělávání bytu a bydlet v novém doufám do Vánoc. : -)   A bývalého kluka jsem asi za měsíc potkala s jeho novou slečnou…

    JInak ten druhý kluk mezi kterým jsem v srpnu váhala, nějak jsem přišla na to že by to asi nebylo to pravé. Napsal mi docela ošklivé věci, kde mě urazil i jako ženu. Slušně jsem mu napsala, že mě zná tři měsíce a nemůže mě takhle soudit, napsala jsem mu že at se nezlobí, ale že teď vztah nechci, že si potřebuju urovnat pár věcí v sobě a trochu se srovnat. Navíc mi skoro v každé sms psal jak potřebuje sex 3 denně  atd. a poslal mi fotku jak si ho honí, odepsala jsem mu že nemusím vidět všechno a že vztah nechci. Asi mám nižší sexuální potřebu než on… Napsal že neviděl většího sobce než jsem já a že jsem frigidní, čímž mě hodně urazil. To že s někým nevlezu hned do postele, neznamená že nemám ráda sex. Potom mi zase za 3 dny psal at jdu s nním ven atd. Řekla jsem mu, že to co mi napsal, že se mě to prostě dotklo, že když se takhle chová už ted, co by potom bylo po pár letech? ! Napsal mi že ho všechny holky se kterýma chodil, ho zbožnovaly a já jsem studená. Řekla jsem proč  teda s nějakou nezůstal, když je tak skvělej? Na to už nenapsal a zablokoval si mě…

         Teď jsem zatím bez partnera a snažím se se vším vyrovnat. Nechci brát ty antidepriva pořád, ale myslím si že ten rozchod byl jen taková pomyslná poslední kapka za poslední dva roky. (Rozchod po 6 letech, smrt babičky, neshody s druhou babičkou atd.) Snad je to užý všechno za mnou a bude to jen lepší. Děkuji moc všem za rady, ráda bych zeptala a poprosila o rady, co mám dělat teď a jak  už pokud možno nenaletět. Děkuji moc. : -*

Především choď dál na tu terapii a od chlapů si dej na čas pokoj.

Ono se to srovná, ale to ty chlapy nesmíš mít jako náplast na duševní nepohodu.

Teprve až sama budeš v pohodě, máš šanci si do života přitáhnout muže co je taky v pohodě a ne co je jen další problém.