Téma: Jsem sama 5 let, mám nápadníka a přes to nejsem schopná s navázat vztah - co to se mnou je?

Jen technická poznámka - já  kavenka jsem nepsala, že mám možná novy vztah!!!  Ještě že sem manzel  nechodí, to by se divil   Jsem pres 20 let vdaná a nikoho nehledam. Co se tu ještě nedočtu  

Taky jsem na to koukala jak péro z gauče : D : D Jsem si říkala, že bys to vzala nějak hopem : D

Tak to byl možná někdo podobný a spletla jsem si tě 

Nevím, co s tím dělat, ale oceňji, že s někým chodíš ven, to je na to, co jsi tu kdysi psala - a to vypadalo tak, že jen sedíš doma a trpíš na uši - velký výkon! Jen tak dál.

A co se vztahem? Prostě se asi bojíš, že by to dopadlo, jako vždycky a logicky si tak chráníš svůj prostor.

Zjistila hsem, že mě procházky na horách baví a vždy mi to dá dohromady záda : -). Ale sama se tam bojím chodit a tak vítám jakoukoliv společnost. Na horách je ticho, není tam ani hluk a proto se tam nebojím tolik chodit 

.

Tak zásadní otázka zní: chceš děti? Jestli ano, zkus to s nim (zkus s nim mít vztah), jestli ne, tak te to nemusí trápit, nech to volně plynout a uvidis.

Momentálně nemám pocit, že bych děti nějak nervomoci chtěla. Asi na to moc nejsem  Možná i kvůli těch uši bych nezvládala řvoucí dite. Zatím mi stačí tři kočičky : )  

Ahoj, radím dát tomu čas a pak třeba sama budeš vědět, jestli ten vztah chceš nebo ne. Záleží jen na tobě, jak daleko to necháš zajít. Můžete být zatím klidně rok dobří přátelé, třeba i s "výhodami". Lépe ho poznáš a až budeš připravená na vztah, samo se to překlopí nebo zůstanete přáteli.

Jinak děti jsou skvělí, hodně zaplní život a dají mu smysl. Sám bych to nečekal. Možná je to přesně to, co potřebuješ, pokud ti připadá život ohraný apod. Ale je pravda, že je to s nima taky hodně těžký a jsou i určitá formě sebeobětování a sebezapírání.  A určitě je chce přivézt do pevného vztahu.

Já přátelství s výhodami moc nepreferují. Jednou jsem to zkusila a otočilo se to proti mě.  

Mít děti je určitě skvělé a obdivuji ženy, které do toho šly, ale já se na to prostě necítím a nutit se do něčeho co momentálně nechci mi přijde nesmysl  

Necítím se ani připravena na vztah i přes to, je už je mi tolik let a jsem tak dlouho sama. Nerozumím už ani sama sobě. Nedokážu si predstavit tu náhlou změnu a docela se toho bojím.

Můžete být "kamarádi bez výhod", to byl jen nápad, kdyby ti "to" chybělo a taky to může dost napovědět, přece jen se jedná o dost důležitou součást vztahu. A někdy to rozpohybuje hormony a ukáže se, jestli tam chemie je nebo ne.  

A upřímně, myslíš, že někdo ve tvé situaci by věděl, co přesně chce? Přijde mi docela přirozený, že (zřejmě) po nějakých rozchodech nemáš ve svém věku příliš důvěry v muže a vztahy, jejichž budování stojí dost úsilí. Hlava říká asi jo, ale srdce spíš ne. Mám známou, která byla sama strašně let po té, co odešla s malým dítětem od manžela. A skoro v padesáti potkala po letech kluka, který jí v 18 přišel strašně hodnej a nudnej. A teď je s ním několik let šťastná a podle všeho se opravdu milují.

Každopádně takové rozhodnutí bych nedělal rozumem, ale právě srdcem a intuicí. Buď to nějak samo přijde a nebo ne.

Jinak do dětí se určitě nenuť, to by určitě nedopadlo dobře. Ale třeba věř, že pokud ti cizí děti lezou na nervy, tak to vůbec neznamená, že budeš špatná matka a tvoje dítě tě bude stejně štvát a nebudeš ho mít ráda. Je nějak zařízený, že to tvoje vnímáš úplně jinak (asi proto, abys ho někdy nezabila : -) ) A pokud hledáš smysl, dítě ti ho opravdu může dát. Ale to až najdeš toho pana Božskýho a budeš ho sama chtít…

Ta chemie tam asi je, ale poprvé jsem nabyla dojmu, že už to není pro navázání vztahu pro mě dostačující. Tím nemám na mysli peníze, které on zřejmě má a ani jeho postavení v práci.   

Mě spíš přijde, jako kdybych si zvykla na to své pohodlí s výhody, které singel život přináší. Na tu volnost…

Těžko říct, ale poprvé se mi v této oblasti stalo, že bych nevěděla co vlastně chci…   v mém věku ostuda 

Asi je tam těch důvodů víc,   strach, ztrata volnosti, pohodlí, mé problémy s ušima.

Znám pár, kolem 50-60, který udržuje dlouholetý vztah, ale zachovali si vlastní bydlení a chodí se spíš navštěvovat několikrát do týdne. Plánují společné víkendy, výlety a tak. Bydlí asi nedaleko od sebe, ale přesně nevím. A klape jim to. Mohl by to být kompromis mezi vztahem a zachováním si určité volnosti. Ale to je už o nastavení pravidel.

Určitě není žádná ostuda nevědět, jak si představuješ svůj další život. V určitých etapách si tím projde myslím každý. Jinak tvé problémy s ušima neznám, ale jakýkoli zdravotní problém nemusí znamenat vztahovou překážku.

On na to pouze kamardění naštěstí přistoupil a je docela v pohodě.   Já sama nevím, jak dlouho budu takto nerozhodná a teď bude otázka, jak dlouho ho to takto bude bavit. Také se bojím toho, že bych jednou mohla i litovat toho, že jsem do toho  nešla ale může to být také opačně.    Dneska mě pozval na zvěřinové hody : )  

Zatím musím říct, že je škovný.