Téma: Je mu se mnou hezky, ale bojí se závazku

Má pocit, že bude chtít víc holek, neužil si života? Kolik mu je?   Časem vyplyne, že jiné holky nepotřebuje- jak dlouho? Půl roku? 10 let? Já bych to zabalila, nedokázala bych čekat, až se rozmyslí, co vlastně chce.

Mám stejný názor, nemá cenu s ním dále zůstávat, může Vám tak mezi prsty proplout ten, kdo o Vás opravdu stojí, ale nechce si s Vámi nic začít, protože už někoho máte. Ten Váš přítel je nejspíš ještě nevyspělý a pokud ve vztahu naví co chce a je nerozhodný, tak jaký by pak s ním byl život? Až si to rozmyslí a pokud to bude dostaečně rychle, tak se k sobě můžete vrátit, . vím to z vlastní zkušennosti.

PS: Sama byste měla vycítit, jestli Vám za to stojí…počkat

Příteli je 25 let. Ještě jsem zapomněla zmínit, jak mi řekl, že není zvyklý na to, aby na něm někomu tolik záleželo a že v tom prý moc tlačím na pilu, že mu pak ten závazek přijde obrovský. Tak já nevím, možná by pomohlo jen zvolnit. Otázka je, jestli se pro ten vztah skutečně vůbec někdy rozhodne. Možná bych si sama pro sebe mohla určit nějakou lhůtu (třeba tři měsíce), a pokud by to pořád bylo takové nijaké, tak prostě odejít, byť by to nebylo snadné – už teď by nebylo, záleží mi na něm.  

Souhlasím s Vámi oběma.

Teprve po MĚSÍCI??? To by měl být člověk zaláskovaný tak, že by mu růžové brýle nepadaly snad ani v noci. A v té době to přece každý, kdo opravdu milluje a tím pádem takto ani není možné přemýšlet,, jestli někde někdy bude tráva zelenější, považuje za "napořád". Asp. si myslím.

    Osobně bych to ukončila, nevidím perspektivu.

    Myslím, že existují slušní, věrní muži pod třicet.

No, ono to některým chlapům déle trvá než jim docvakne co vlastně chtějí.  

Za dobré znamení považuju že se hroutí pod pocitem že mu na tobě záleží až moc… Zkus mu dát čas to rozdejchat, prostě netlač na pilu, nech ho se v tom chvilku zorientovat, měsíc je fakt málo. Chovej se jako normální nezadaná holka, ne jako zoufalkyně co čeká na jeho rozhodnutí. Možná si s ním dej pár týdnů pauzu… Neměj furt čas… Pro chlapa není nic odpudivějšího než holka co se na něj hned věší. A uvidíš - je to taky hodně o sebevědomí.

Měla jsem to podobně, přítel se na začátku známosti vyděsil a měl takové ty kecy jako že neví a tak… a tak jsem ho nechala plavat. Začali jsme si pak - když jsme se náhodou natrefili na akci - spolu za pár týdnů "druhé kolo", a teď jsme spolu šestým rokem a šťastný jak blechy, a on je dokonce ještě o něco zamilovanější než já.   Sám uznal že když zjistil že mu chybím, tak litoval jakej byl vůl, a napodruhé už nezaváhal.

Tak po měsící přináším aktualizaci - zatím stále spolu, ale jde to pořád od desíti k pěti. Rozhodla jsem se "dát tomu ještě šanci" a na týden s ním odjela na dovolenou do zahraničí, na které jsme zažili pár pěkných momentů. Myslela jsem si, že nás něco takového stmelí. Vcelku jsem se ale nejspíš mýlila. Po návratu začal být náš "vztah" snad ještě víc vlažný - nechytne mě za ruku, sotva mi dá letmou pusu, na zábavě s přáteli si mě celý večer ani nevšimne, natož aby mi řekl pěkné slovo.

Snažím se být trpělivá a mít na paměti, co říkal - a sice, že na to není zvyklý, aby ho měl někdo tak moc rád. Dokonc mi i v jednu slabou chvilku řekl, že nechápe, proč ho tak hezká a chytrá holka má tolik ráda, zrovna jeho, když je taková nula. Inu, chtěla jsem mu dát najevo víc citů, být na něho vřelejší a ukázat mu, že je bezpečné přijímat takové pěkné věci. Po pár dnech mi ovšem vyrazil dech slovy, že prý jsem pro něho dřív byla přitažlivá, ale to už teď neplatí, jelikož se ponižuji tím, jak mu pořád dávám najevo, že ho mám ráda, a že jsem tím prý otravná (! ).  

Po tomhle jsem "vztah" chtěla ukončit, což on nejspíš vycítil, a tak hned začaly smsky, hned začaly návrhy ke schůzkám. Nechala jsem se tedy opět zlákat k další šanci - a překvapivě - opět je to stejná situace. Včera jsem mu už řekla, že si myslím, že to mezi námi nemá smysl. Jeho reakce byla přinejmenším zvláštní - nejdřív mlčel, pak začal překotně vyjmenovávat, co všechno nás v blízké době spolu čeká, a na závěr při loučení mi dokonce dal pusu - jako by se naprosto nic nestalo. Jednu věc však nechápu. Proč, když mě evidentně nemá rád tak, jak by se asi ve vztahu (obzvlášť ze začátku) hodilo, se mnou stále chce trávit čas (a že je dost časově vytížený.), iniciuje různé akce, výlety, společnou činnost. Asi tomu člověku vůbec nerozumím a jelikož se mi skoro s ničím nesvěřuje, nevidím moc šanci na zlepšení.