Téma: Jak najít toho pravého - tu pravou pro vztah

Těžký kalibr si vytasila Barčo. Každý jsme různí a každý máme jiné nároky. Někdo je náročnější, jinému stačí láska (a zdraví), protože ostatní se dá již celkem zařídit.
Já sám jsem nad tím nikdy nepřemýšlel, protože jsem neměl potřebu. Zdánlivě jsem měl všechno a myslel jsem si, že tak to má být, že má poslední partnerka je ta pravá. Ale teď s odsupem času zjišťuju, že i mi chybělo spoustu věcí a že ona to nebyla. Takže jak to vlastně jde zjistit a najít? Jde to vůbec? Není to jen o jakémsi celoživotním učení a toleranci? O učení se toho druhého lépe a lépe vnímat, vnímat jeho pocity, umět s ním mluvit, znát míru jak svoji, tak partnera. Co když partner je jen uzavřený a proto není život (ten vztah) třeba tak spokojený jak by měl a mohl být, i když navenek to tak vypadá. Nežijeme někdy jen v iluzi a nepřizpůsobujeme se jí? A co když z ní trošku vystoupíme, nebude to destruktivní? Bojíme se jít dál a dál a třeba do něčeho skočit, co by na první pohled mohlo vypadat jako nemyslitelné? Jak můžeme vědět, že ten cizí člověk, kdo stojí vedle nás by nemohl být tím pravým, i když ho vnímáme škaredě ale on si jen na něco hraje? Nevidíme do lidí. Třeba přijdou domů a jsou nešťastní, i když ve společnosti hýří vtipem, mají úžasný život. Ale co vevnitř? Žhnoucí plameny pohlcují duši a my to nevidíme...

Dotkl jsi se svého bolavého místa. Zeptám se jinak. Nikdy jsi v minulosti nedal holce "kopačky"? Pokud ano, jistě víš, co se Ti nelíbilo a pod.... a tohle jsem měla na mysli já........

Dal. Ale když jsem byl mladý a blbý. A ne že by se mi něco nelíbilo, ale protože jsem viděl "čerstvé maso". Já jsem hodně přizpůsobivý a umím to hezky zaonačit, že si nakonec vyjdeme vstříc navzájem s partnerkou. Já zas tak moc nepotřebuju a když to tam je, tak pak už je to o dohodě a ta je vždy možná, pokud se dva chtějí.

Už jsem tady jednou psal co se mi přihodilo v létě, že jsem se zamiloval do své spolužačky i ona, ale šla na vejšku a já ne. Věděl jsem, že potom odjede, ale tím, že jsem dlouho někoho hledal jako byla ona, tak jsem to prostě zkusil apak, když už jsem byl do ní blázen, tak jsem myslel, že kvůli mě zůstane, ale nestalo se tak. Byl jsem naivní a potom jsem zůstal sám zamilovaný plný hořkosti atd. Takže pro přístě si budu dávat větší pozor abych hned do toho nespadnul a nezkoušet nic takového, když vim, že někam odjede a že by to nemělo smysl. Alespon mám už nákou zkušenost

Žádný pravý, ani pravá neexistuje. Člověk se musí naučit s tím druhým sžít a polevit na nárocích.

To jistě. Ale jak to funguje v praxi? Každý má jinou představu o sžívání a ústupcích, že? Kdyby to tak nebylo, nebylo by tolik rozvodů, nebylo by tolik osamělých lidí.... a to dokonce i mladých.

Jistě že má každý jinou představu  o sžívání a ústupcích. Když někoho potkám a je mi s ním dobře a chová se ke mě hezky, tak si časem zvyknu na jeho zvyky, které se mi zrovna až tak nelíbí. Spíš je dnešní doba blbá v tom, že si sposta lidí nedokáže vážit toho co má doma a myslí si, že to najde jinde. Ale každý má svoje chyby.... I u toho dalšího partnera bude něco, co se vám na něm nebude líbit. Vázne i komunikace mezi partnery. A nevěra a alkohol!! ?? Tak to asi kazí skoro každý vztah. Proto spousta lidí volí raději být sing a né se pořád stresovat a řešit nějaké problémy. Je to smutné, ale je to tak.

Já myslím, že je to o hranicích a úctě. Někdo je třeba hodně společenský a vypadá to, že je to ten pravý, ale ve skutečnosti má sklony k manipulaci,   někdo jiný je nedůvěřivý a uzavřený, takže to vypadá jakoby byl jiný ale ve skutečnosti je přátelský a spolehlivý. Já jsem typ ženy, která se sžije a přizpůsobí, ovšem pouze tehdy, když za mnou partner stojí a mohu se na něj spolehnout. Pak je také důležitá svoboda ve vztahu. Já nemám sklony k žárlivosti. Důležitý je pro mne ale pocit, že jsem pro partnera ten nejdůležitější člověk  že jsme současně nejlepší kamarádi, ne jen milenci..

Zajímavé, jak je téma téměř neaktivní. Napadá mě jen přísloví - Jaký šel, takovou potkal... Jenže takoví by se asi pozabíjeli, ne? Spíš je to tak, že žena hašteřivá si najde podpantfláka, hodná dominantního... ale ani to není pravda.

Podle mě je to zcela nemožné a nelze na to předepsat nějaký univerzální recept už proto, že každý jsme jiný. Přesně jak se píše - muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A z toho plyne, že najít ideální protějšek je nadlidský výkon. Je to všechno o kompromisech a domluvě. Ale ani to někdy nefunguje.

Je to prostě celoživotní hledání něčeho, co nikdo podle mě ani neví jak vypadá. Je to taková věčná školní docházka.

Myslím si, že by si měl aspoň jednou v životě každý nabít rypák, protože jen pak si člověk uvědomí co by případně mohl ztratit a začne se nespoustu věci dívat jinak a přehodnotí své nároky a požadavky. Je to jako učit se jezdit na kole, dokud sebou dítě nepleští na zem, nedojde mu, že musí pořád šlapat, aby se na tom kole udrželo.

Barčo, nejvíc chyb se určitě naseká v mládí... A myslím, že vztah nejlépe prověří čas a až ten ukáže, jestli to byl ten pravý nebo ta pravá. A čumák si aspoň jedno musí nabít každý, jinak to asi bohužel nejde.

A tak já myslela, že se tu vzájemně lidi dozví, co partnerům vadilo, proč volili rozchod, rozvod. Co tak nesnesitelného na tom druhém bylo..... nebo co jim u partnera/partnerky chybělo.

No jo, když to je strašně individuální Opravdu myslím, že to nakonec ukáže jen čas, co je schopný člověk zkousnout a jaké chování mu na partnerovi opravdu vadí. Já třeba z vlastní zkušenosti vím, že neje zkloubit IT se zájmem o přírodu. Možná kdybych, taky byla přes počítače, seděli jsme tam spolu šťastně až do smrti, ale já mám jiné zájmy a bývalý přítel je nebyl schopný akceptovat. Jsem zvyklá mít kolem sebe zvířata a doma vždycky mám nějakého hlodavce. Pro bývalého potkani smrděli... Můj kůň, který byl v mém životě dávno před jakýmkoliv chlapem byl pro něj hloupý kůň a nemohl mu přijít na jméno. Árčí je pro mě svým způsobem na prvním místě a zatím měli všichni moji známí či partneři tolik rozumu, aby mi nedávali ultimáta typu, buď já nebo kůň... Všichni víme, jak by to dopadlo a věřím, že by to pro někoho mohlo být celkem bolestivé. Ale člověk, který by mi dal na výběr není hoden mého času. Partner mě musí přijmout i s mými zvířaty-jsou součástí mého života a vždycky budou a pokud by mu to vadilo, už vím, že nemůžeme myslet na společnou cestu životem.

   Se současným přítelem řešíme problém trochu z jiného soudku, ale včera jsme tu všichni tři s Dannym (můj potkaní dědek) koukali na televizi. Danny je slepý, špatně slyší a chodí a bohužel už tu s námi moc dlouho nebude, tak si ho beru k sobě, když můžu a snažím se mu ještě zpestřit na stará kolena život. Šla jsem zkontrolovat naše potkaní puberťáky do koupelny a slyšela jsem, jak přítel celkem s citem Dannymu říká myšáku kulišáku a že je stará myš... Nemluvě o tom, že obětoval koupelnu potkanímu rejdění-velká klec by se mi sem nevešla a přítel sám mi řekl, ať kluky nenechávám zavřené v malé kleci, ať je nechám běhat. Tak máme na volno v koupelně tři potkany a je to celkem znát Prckové přes noc vytahají toaleťáky, vyhrabou podestýlku z klece a řádí jak černá ruka-ráno to v koupelně vypadá jako po boji, ale přítel je nazve zlotřilci a tak nějak to přejde. a já to pak po nich uklidím, jako ranní rozcvičku

   A co se týče Artura-je hrozně žárlivý a nerad kolem mě vidí jiné samce, ať koňské nebo lidské Přítel byl u koně naposledy v 5ti letech na pouti a k Árčímu ho moc radši nepouštím, ale posledně mu vzal mrkev a sám mu jí dal. Sice z něj má respekt (a celkem oprávněně), ale snaží se s Árčím  přijít aspoň trochu do kontaktu a když nejede semnou do stáje, alespoň se zeptá. Řeší semnou i zdravotní problémy, které Árčí má a tak celkově ví co a jak se kolem něj děje.

   Láska ke zvířatům a tolerance zvířat doma je pro mě teď prvním kriteriem-a ještě navíc se daá zjistit celkem rychle jestli partner vyhovuje nebo ne...

  Co mě u bývalého přítele přivádělo k šílenství bylo, že přišel z práce a vysvlékl se třeba v obýváku a oblečení tam leželo. Večer si sundal spodní prádlo a to leželo na pračce v koupelně. Oblečení ze druhého dne leželo v kuchyni a spodní prádlo na chodbě před koupelnou... V každé místnosti byla kupička jeho oblečení, které tam vysvlékl. No a já amozřejmě chodial a uklízela to protože mě nebavilo ho 5x denně chodit k počítači prosit, aby to šel uklidit s neustále stejnou odpovědí, že až odděla quest... Přecejen si myslím, že jsou věci, které "náleží" ženě (praní, žehlení... zas taková práce to není, že), ale partner musí být soběstačný. Bývalý šel od maminky rovnou bydlet ke mně, což si myslím, že není úplně správné. Současný přítel byl jednak několik let na privátě a skoro rok bydlel sám ve vlastním, takže je čistotný a "soběstačný".

   Co taky ráda u partnera vidím je nějaký cílevědomost a ctižádostivost. Když bývalý přišel o práci, podal inzerát a seděl doma u počítače a čekal, až se mu ozvou (zřejmě čekal, že se ozve sám Bill Gates). Když už to trvalo půl roku, snažila jsem se ho "přimět", aby alespoň studoval nějaký jazyk nebo něco-že prý až dohraje bitvu tak něco najde... Když už s někým jsem a vztah buduji, beru partnera jako budoucího otce svých dětí. Nemusím vysvětlovat, proč mi přístup bývalého opravdu vadil (a takhle on se nestavěl jen k práci). Přítel nejen, že pracuje na sobě, ale ještě podporuje mě a "nutí" mě makat, abych školu vystudovala aniž by mě vyhodili... Máme hodně společné názory, sny a plány do budoucna.

   Sice mi hodně leží na srdci, že mě v podstatě živí a věnuje mi takovou péči, ač to vůbec není jeho povinnost. Je to pro mě obrovská pomoc, ale trápí mě, že do mě investuje spoustu peněz, ketré by jinak mohl využít pro sebe. Na druhou stranu si toho moc cením protože mi umožňuje v podstatě bezstarostně se věnovat škole. Pořád doufám, že vyřešíme náš současný problém a jednou mu to budu moct vrátit. Třeba i tím, že mu porodím zdravého syna, aby mohl jít v tatínkových stopách