Téma: Jak na dominantní ženu?

Tehle vztah mi přijde jako neustálá přetahovaná a to dlouhodobě nemůže fungovat. Podle mě nejde jen o formu komunikace, ale o to, že tě vůbec nerespektuje. I když se tě začala jakože ptát, je přesvědčená o tom, že jsi povinen jí dělat poskoka a že se svět točí kolem ní. Působí to, jako by byla zamrzlá v pozici rozmazleného dítěte, kterému někdo poprvé v životě začal říkat ne. A když na ní uděláš trochu bubu, tak se z toho složí. Jenže pyšnou princeznu nepřevychováš jako v té pohádce. Na to je pozdě. Jen ztratíš čas, nervy a svou důstojnost. Anebo tě postupně dotlačí do role poslušného pejska a ty se necháš vykastrovat, jen abys měl klid.

Obavam se, ze v tomhle vztahu nebudes nikdy stastny. Ona se teď ze zacatku snazi pretvarovat, ale za takove 2-3 roky se vrati jeji puvodni povaha. Jelikoz je zvykla rozhodovat, bude to tak delat porad, at uz vedome ci nevedome.
Vetsinou se rika, ze kdyz chces poznat svoji zenu, podivej se na jeji matku.
Obavam se, ze vas vztah nebude nikdy stastny.

Děkuji za reakce. V podstatě jsem se vzdal kvůli ni i zcela sexu. Nevím, který chlap by tohle udělal. V minulých vztazích tohle nikdy nebyl problém. Ona si prošla těžkou nemocí, ale tam dole je v pořádku. Ale protože na to nemá chuť ani na nic spojeného se sexem, tak bych to neměl v podstatě chtít taky. Tak jsem se rozhodl, než žebrat, tak nebude nic. Že můžu být vlastně rád, že to bylo jednou za 14 dní… A nějakého psychologa taky nechce.  Ale že já mám z toho třes, to ji moc nevadí. Takže ji dám čas, třeba rok (jestli teda spolu ještě budeme). A když nedojde ke změně, tak jsem ji očividně ukraden.

Bohužel reaguje na požadavky zcela zcestně. Příklad: "Vadí mi, že mi říkáš XY, když jsme před rodinou". "Tak se nebudu vídat s tvou rodinou vůbec, abych náhodou něco takového už neřekla".

Je tohle normální?

Přitom mluvím zcela konkrétně, v klidu, jasně. A nějakým způsobem si vše převrátí na ruby a jen aby nemusela dělat to co přesně chci, tak si to udělá po svém.

Vím a vidím, že mě miluje a je ji líto, když vidí, že mi nějak ublížila. Děla v podstatě vše, co by měla žena dělat a i něco navíc. Ale má obrovské problémy dělat to, co bych si přál jen já.

Nevím, pořád věřím, že přijdu jak se na ni musí.

Ale už teď je ji jasné, že mě nezlomí a nějakého poskoka neudělá už vůbec. A asi jsem ji i překvapil, že najednou začínám klást odpor. Když se nic neřeší, je nám spolu skvěle. Ale dělat kompromisy by měl každý.

Bohužel já zase jsem alergický na panovačné ženy a když vidím, jak některé jednají s muži, tak je mi opravdu zle. Pokud ucítím, že k něčemu takovému bude našlápnuto, tak to tím pro mě ihned končí.

Navic pokud by se vracela jeji puvodni povaha, tak ja ji budu ihned krotit. A budu to delat tak vytrvale, ze bud odejde sama nebo se nauci. Ano, nebylo to jednou, co me opravdu prekvapila svym chovanim i k jinym lidem. Napr. je schopna bez okolku vynadat svemu zamestnavateli a zvysit hlas, ze "to delat nebude" a jeste rict, co si o nem mysli. Rika to pry z legrace, ale pro ty co ji neznaji, to tak rozhodne nevypada.  

Nedopustim nic takoveho smerem ke me a davam najevo, ze takove jednani netoleruji.

Myslim, ze ona ani neni tak dominantni, jako sebestredna. Vsechno se musi tocit kolem ni a taky rada lidi sokuje.
Lidi by se meli ze vztahu radovat a tesit se na sebe. Myslim, ze ona te bude i tim pristupem k sexu pekne drzet v hrsti. Nechci ji odsuzovat, neznam ji, soudim jen podle toho, co pises.
Nevis, jak to  bylo s jejim predeslym pritelem?

Rekla mi na rovinu, ze by mi povolila i najit si nekoho na sex. Ale ma strach, abych ji neprestal milovat. Tohle pro me ale neni reseni a ja bych to tedy nikdy sam nerekl. Pripoustim, ze ji to muze pusobit psychicke problemy a proto alespon v tomhle na ni beru ohledy. At vidi, ze ji respektuji a beru na ni ohledy.

Tesime se na sebe, alespon to tak bylo, nez jsme zacali resit tyhle problemy. Byli jsme oba opravdu radi, ze jsme spolu. Ale jakmile jsem zacal vnaset do vztahu me potreby, ktere jsou podle me banalni a nezaberou v podstate zadny cas, tak je problem. Jednoduse jako by nechtela delat nic, co si sama nerekne, ze tak muze byt. Nedokaze se vzit do role druheho a obraci to proti me, ze si na ni stezuji a hlavne v necem uplne jinem, nez jsem vyslovil.

Sebestredna nevim, rika mi, at si jdu delat co chci. Jenze kdyz chci byt s ni, zacne vymyslet domaci prace. Jako by neumela myslet jen na nas dva, protoze by mohlo dojit k sexu. Jedine kdyz je unavena, tak se sama od sebe prituli. Kdyz jsem si sex odeprel, tohle se trochu zlepsilo.

S predchozim pritelem to pry bylo "nijake", vydrzelo jim to asi 2,3 roky. Jenze v mezireci o sexu jsem se dozvedel, ze s nim mela sex casteji nez za cely svuj predesly zivot. A to jen proto, ze si myslela, ze znovu najde na to chut. Ale pry ne. Predtim bylo v obdobi nemoci mesice bez sexu, coz je pochopitelne. A najednou teď nic?

Kdyz jsem navrhoval, ze mi staci ho jen obcas "chytnout do ruky" misto sexu, tak se absolutne nic nezmenilo. Ptal jsem se znova, proc to nejde. Zadna odpoved. Pak znova a pak to vygradovalo v tohle.

Dobre, dam ji v tom cas a uvidi se.

Ale kdyz neco kvuli ni takoveho udelam, tak ocekavam, ze by ona mohla byt vlidnejsi v tech ostatnich vecech. A nic. Je uplne stejna a kazdy muj pozadavek je jako bych chtel at vyjde na Everest.

A proc se nic moc dle ni nemeni? Protoze ona je takova. Tohle jsou chvile, kdy mam trochu dost.

Na urcite otazky proste sama nezna odpoved.

Treba kdyz jsem po ni chtel, zda by me obcas nemohla za neco co jsem udelal dobre i pochvalit. Tak pochvalu jsem za cely vztah slysel asi 2x a spis, ze "to bylo dobre". Protoze v jeji rodine si to pry nerikaji.

Za to rikat co je spatne, to ji jde snadno.

Pry ona zadne pochvaly nepotrebuje, takze ji nemusim chvalit. Na dotaz co mam tedy delat, abych ji ukazal, ze jsem s tim co dela spokojeny se podivala pred sebe. Mlcela asi 10 sekund. A nevi.

Mozna to je tim, ze mela psychicky uz dost a nezvlada ty "hadky", ktere jsou v poklidu a vecne. Ale normalni mi to neprijde. Proste mi prijde, jako by mela v sobe nejake bloky z mladi a to, ze by melo byt neco proti jejimu presvedceni, absolutne nezvlada.

Můžu si tipnout? Máš přítelkyni z rodiny, kde máma stála za nic, a sobecky dělala podle sebe. Táta musel být ten zodpovědný, ale přesto podceňovaný, a také přísný aby se aspoň trochu prosadil a rodina nějak existovala. A tvá přítelkyně jako dcera bojovala proti otci, a jeho přísnosti - a bude bojovat podvědomě proti každému muži, a nevědomě mu dokazovat, že ona si bude dělat co chce. Jako výsledek výchovy i genů matky dohromady.

Co čekáš? Obyčejné prosím znamená, že se cítí ponížena. Jakákoli vstřícnost znamená, že prohrála vůči tátovi/muži/celému mužskému pokolení - a to tedy ne. Toho bohdá nebude!

Ta žena neumí, a nikdy nebude umět spolupracovat s mužem jakékoli role. Ta bude umět jen bojovat proti někomu. Když má být harmonie - je bezradná, a alespoň vytvoří blbý pocit v člověku. Třeba jen nespoluprací, pasivní agresivitou, absencí jakékoli kladné emoce a ocenění.

Co vlastně čekáš a chceš? Jak dlouho bude trvat než budeš úplně na dně. Zničený z absence normálních pozitivních emocí, ocenění, lásky, vstřícnosti? Jak dloho to vydržíš než se to na tobě začne podepisovat? Jsi ještě mladý, bojovník, věříš že přeoráš tento svět, a dokážeš všechno. Ale jsi si jist, že řekněme po 10 letech takového jednání, kdy sadisticky a strojově přísně s nacistickou důkladností chybí jakékoli povzbuzení, spolupráce, vstřícnost, ocenění - nebudeš totálně zlomený člověk?

Ženu už nepředěláš. Bude to takové pořád. Dostala tě do pozice svého táty. Jen hájíš svou pozici a bojuješ za úplné blbosti, které by měly být mezi lidmi samozřejmostí. Měl bys být v partnerství, ne vychovávat někoho, kdo chce být anarchistou a dokázat ti, že nic nedokážeš. Kdo tě nikdy nepovzbudí, neřekne ti nic hezkého. Jen to "co si vybojuješ" násilím, hádkou, ultimátem…

Bohužel přesně tak to bylo v její rodině. Otec se v jejim dětství navíc odstěhoval a odjel tuším na 2 roky pryč a chtěli se rozvádět. Pak se zase dali dohromady a drží to spolu hlavně kvůli její nemoci.

Také může hrát roli to, že důvod její nemoci je prý v chybném genu otce.

Od začátku mi říká, že nechce, aby dopadla jako její mamka.

Ze všech předchozích vztahů jsem zničen už teď, protože mám celý život štěstí na holky, které se potýkaly s psychologem, antidepresivy a měly to v životě různě velmi náročné. Mám hodně velkou trpělivost a asi to nikdy jen tak nevzdávám.

Pokud s přítelkyní neděláme domácí práce nebo u nás není návštěva, je vše normální a jsme šťastní. Když je u mě návštěva, tak si do mě nemá problém rýpnout. Jen stylem jaký to dělá ona mi poměrně vadí a říkal jsem ji to nejednou. A opět tu bylo "že ze mě suchara neuděláš a mám ráda vtípky". Proto si do hlavy umanula, že ji chci zakázat dělat si jakoukoli legraci. A že nejlépe nebude mluvit nic. Pak se mi v hlavě opět oběvilo slovní spojení "WTF? ".

Ostatně než jsem ji naučil říkat slovo prosím, tak ji to opravdu přišlo velmi potupné. Že mě prosit za nic nebude. To byl další moment, kdy jsem si uvědomil, že je tady něco špatně. Nikdy podobným stylem s ni nemluvím, vždy mluvím po dobrém a nikdy s žádným odporem.

Čím více tady toho sepisuji, tak si uvědomuji, že ji buď donutím jít na nějakou společnou terapii a nebo rozchod.

Obavam se, ze pokud v tomhle vztahu zustanes, pak toho psychologa budes muset vyhledat ty sam. Nebo ti prijde normalni, zit s nekym a sve sexualni potreby si "vyrizovat" nekde jinde?
Uvedom si, ze ty jeji problemy nevyresis a budes to jedine ty, kdo timhle vztahem bude trpet!
V podstate trpis uz ted, protoze vyhledavas pomoc.
Je to tvuj zivot, tak si rozmysli, jestli se chces obetovat. S touhle zenou te totiz normalni zivot neceka!

Mezi jinými jsou také záležitosti, se kterými se skutečně nedá nic dělat (než dejít). Mám za to, že jsou přítomny i ve vašem příběhu. Nápověda je skryta po částech v každém z uvedených třech krátkých videích. Mám s tím i dlouhodobou vlastní zkušenost. Moje rada by byla, včas (! ) odejít.

https://www.youtube.com/watch?v=WLFGCQN9B_k
https://www.youtube.com/watch?v=qqpwCINGN9U
https://www.youtube.com/watch?v=3Nx-y8JXjiw

Moc děkuji za odpovědi. Ptám se zde hlavně proto, že jsem se s ničím podobným nesetkal. Abych se ujistil, že dělám vše co mohu a správně. Ano, každá má bývalá byla nějakým způsobem divná, ale dokonalou ženu nenajdu nikdy. Každou jsem opustil já, protože ze mě všechny měly výhody (penízky), kterých se vzdát nechtěly. Tahle je z nich jediná, u které vím, že tuto výhodu nechce a soustavně mě o tom přesvědčuje. To je vlastnost, které si u ni opravdu vážím.

Taky je hezká, chytrá, kreativní, pracovitá. Všímám si, že ji pomalu měním k lepšímu, to nemohu říct. Jen to stojí značné úsilí.

Dnes (05.02.2020) mi slíbila (po 2 měsících mé snahy), že se mě tedy bude ptát, když něco bude chtít.

Samozřejmě to vypadalo i na rozchod. Už je to podruhé, co mi řekla něco ve smyslu "pokud to tak půjde dál, tak se rozejdeme". Tohle beru jako citové vydírání, ale beru, že to spíš bylo z momentálního citového vypětí. Na tohle jsem ji hned usměrnil, že takové řeči neberu. Jestli se nechce bavit věcně, ať počká až bude v klidu.

Pokud dospějeme k řešení i v oblasti sexu, tak mi nebude nic chybět. V tomhle budu trpělivý, protože je pravděpodobné, že bych se choval podobně jako ona, projít si tím stejným.

Pokud nepřijde ani alternativa k sexu v řádech měsíců, tak vážně začnu řešit "suplující" ženu. A to už mi bude jedno, jestli se do ni zamiluji nebo ne. A hlavně ji o tom předem řeknu, což ji buď otevře oči nebo bude rozchod.  Mezitím uvidím, jak se bude snažit.

Na videa kouknu, třeba mi to otevře oči. Bohužel opouštět milovanou osobu není snadné.

Promin, ale mne to prijde uplne na hlavu, ze si poridis zenu na sex. Je ti jasne, ze pokud to nebude placena sluzba, ze vlastne budes te zene ublizovat?
Uvedom si, ze tvoje pritelkyne je zdatna manipulatorka. Nemel bys ukazovat tolik pochopeni a nemel by ses ji podrizovat. Ona totiz presne vi, jak dosahnout sveho.

To byl jeji napad, me samotneho by takove reseni vubec nenapadlo. A tohle beru jako posledni moznost, aby se vzpamatovala. Tohle bych udelal jen za okolnosti, kdy bych vedel, ze jina moznost neni. Jak vazne to myslela, to prave nevim. Me samotneho by se to opravdu hnusilo. Te zene bych to samozrejme rekl. Nejsem typ, co nekoho umi zneuzivat.

Zajima me, ze kdyz s necim takovym prisla, zda by ji to proste stalo za to, nez udelat tu "velkou obet" a neco pro me udelat sama od sebe.

Proste kdyz uvidim, ze na me kasle, postavit ji pred hotovou vec:

a) Bud si nekoho najdu

b) Prestanes na me kaslat a udelas to sama

Jina moznost nebude. Kdybych ji to rekl ted, tak bych si pripadal, ze ignoruji jeji problemy. Takhle navic uvidi, ze pro me sex s ni nema moc hodnotu a uz vubec me nebude moct tim jakkoli ovladat. Takze mi ta pozice momentalne vyhovuje.

Ano, v minulem vztahu jsem mel dokonalou manipulatorku a hodne me to naucilo.

Pokud pritelkyne udela neco, co se mi nelibi, tak ji to budu neustale opakovat, dokud se problem nevyresi. Jestli do te doby neodejde, mohli bychom byt stastni do konce zivota. Na zenskou manipulaci zacinam byt celkem alergicky a poznam ji uz nastesti rychle. Delam pro ni prvni posledni a nevadi mi to. To malo co chci od ni ocekavam, ze bude chtit udelat ona.

Kdyz jsem ji to predhodil, tak mi rekla kolik toho dela ona. Jenze ani jednu tu vec po ni nechci, rikam ji, ze to delat nemusi a udelal bych ji sam (od vareni obeda az po zehleni). Ale kdyz uz ji udela, tak ji jsem samozrejme vdecny a dekuji ji za to. Beru to tak, ze spolu jeste nebydlime a po ni zadne domaci prace nechci. Jako hospodyne by se osvedcila a zde ji nic nechybi.

Namísto siláckých řečí, které s prominutím jsou jen směšné, byses měl zamyslet, zda bojovat boj, kdy ani vítězstvím nic nevyhraješ. Když už chceš bojovat, vkládat někam energii, měl bysis na začátku říci, jestli vůbec ten boj a případná výhra za to stojí. Jestli ten boj má sebemenší smysl.

Bojuj tam, kde výhra má smysl. Ne tam, kde můžeš maximálně vybojovat podprůměrnou plívu - že ti tvá drahá namísto rozkazů řekne prosím, a jednou za půl roku milostivě povolí sex nebo tě udělá rukou. Na takovou výhru bych se zvysoka vykálel, takový boj je prohrou i kdybys to skoulel.

Ty si myslíš, že předěláš ženu? Ale houbeles! Bude taková jaká je vždycky. Jak říkají Slováci: "Aká matka, taká Katka." Nic nevyhraješ, i když "budeš něco neustále opakovat", i když "nenechám si nikdy líbit". Do prčic, ty nevíš o životě, vztazích, lidech, psychologii, a o tom jak to chodí ani hovno.

Já nevím, co pořád řešíš. Nevím, proč v tomhle vztahu jsi. A jestli si myslíš, že po pouhém půl roce je tohle zaručená "velká, životní láska" tak jsi fakt naivní. Myslela jsem - z předchozího tématu - že to nějakou šanci má, ale teď mám dojem, že to stejně nemá smysl.

Já ji chápu, pokud má extrémně špatné zážitky s muži, je zcela pochopitelné, že se jí vše sexuální hnusí - sama to tak mám. Ale krom toho, že ti nedává uspokojení tvých potřeb, tak tě i staví do role podpantofláka. A tobě se to příčí. A přesto s ní seš - a uvažuješ o tak absurdní a amorální věci, že by sis našel milenku, To je fakt uhozené na hlavu.

Nevím, o co ti jde - tak to buď rozsekni, skonči, nebo si nestěžuj pořád na život s ní.

Je to jen tvoje volba!!!

S muži žádné špatné sexuální zkušenosti nemá, spíše naopak. Má jich víc než dost pozitivních.

Pouze nemoc ji připravila o to, co ji dělá ženou. Alespoň si to myslí ona a nemůže se přes to přenést.

Zatím ještě s rozchodem počkám i když je to nejspíš hloupost. Ale jsem rád, že znám váš názor. Jen nejsem schopen udělat takové rozhodnutí ze dne na den. Jsou to věci, které mají vliv na zbytek života.

O milence uvažovala přítelkyně, třeba bych ji i řekl, že se k tomu kroku odhodlám. Ale zda bych to opravdu udělal nevím. Takový vztah bych opravdu neunesl a dlouhodobě se to provozovat nedá.

Ty si opravdu myslíš, že s tebou nechce spát, protože nemoc? Jsi naivní! Nechce s tebou spát, protože se chce s tebou vyhnout sexu.

Má extrémně špatné zážitky s muži, protože je sama vadná. Protože prostě normální muž si takovou nebudu vázat na krk. Tak musela brát tam, kde jí ještě někdo skočil na lep.

Není mnoho mužů, kteří by si nechali líbit po několika měsících vztahu, že žena se nehodlá ani snažit předstírat zdání harmonie. Většina z nich prostě neřekne ani nazdar, a jde hledat jinam a jinou.

Před pár dny mi došlo, že to nebude opravdu ani tak kvůli nemoci, ale kvůli její povaze. Která funguje tak, že jakmile se vysloví přání, které se neshoduje s jejími potřebami, tak je naprosto a zcela ignoruje, jako bych je nikdy nevyslovil. Jsem si skoro jistý, kdybych ji řekl, ať mi zopakuje co jsem teď po ni chtěl vlastními slovy, tak by nevěděla nebo by to překroutila.

Kdybych ji tvrdil, že o sex nemám zájem a třeba se i tak trochu tvářil, tak by podle mě měla zájem ona.

Nemohu říct, že sex nebyl, ale byl spíše maximálně jednou za 14 dnů. Většinou se tvářila, že se ji to líbí, když už k tomu došlo a byla vidět i snaha. A podle povlečení to nesimulovala. Jenže mezitím nepříjemné kecy. Prostě bylo vidět, že si musí určovat, kdy co bude. V posteli je většinou zcela submisivní.

Za celý vztah a to jen na začátku, byla iniciativa na její straně (2x). Jakmile zjistila, jakou má pro mě sex hodnotu, tak to tím haslo.

Poté už začala tvrdit, že se musí vždy hodně nutit a překonávat, aby to bylo aspoň takhle.

A zde přišel kámen úrazu, kdy jsem to přestal chápat. Místo sexu mohla kdykoli (a několikrát jsem ji o to žádal) zvolit jinou formu, kterou bych bral jako kompromis a neřekl bych ani slovo. Jenže ani jednou za celý vztah tohle sama od sebe neudělala. A donutila mě věřit v to, že ji vadí cokoli spojené se sexem. Za to z vlastní iniciativy čistit letitý odpad a špárat prstama v pračce není problém. Protože to by mohlo mít vliv i na její oblečení.

Takže až teď mi došlo, že to její "nucení" k sexu je ekvivalentní jako "nucení" udělat jakoukoli jinou banální věc. Že pry když ji do něčeho tlačím, tak se "blokne" : D Já si tlak představuji zcela odlišně.

Takže teď mi jde jen o to, zda se změní a nebo ne. (spíš ne) Pokud ne, tak není o čem diskutovat a je to pro mě zcela jasný důvod k rozchodu. Věřím, že už o víkendu to buď půjde vidět nebo ne.

Je ti 31, pokud nelžeš. To bys měl za sebou už pár vztahů mít, a vědět něco o světě.

Máš vedle sebe ženu, která s tebou nechce spát, nechce ti vyjít vstříc. Jen je dobře vychovaná maminkou jako hospodyně. To může fungovat v nerovnoprávném vztahu typu právo šaríja, nebo Afrika, kde muž má svou roli, žena mí svou úlohu - vzájemně si do toho nemíchají, a chování mezi mužem a ženou určují kmenová či náboženská pravidla - nedodržování se krutě a sadisticky trestá. V jakémkoli jiném typu vztahu to nemůže fungovat.

Jsi s touto ženou půl roku! Na co čekáš? Pro jedno kvítí slunce nesvítí. Je ti 31, máš vlastní byt, máš před sebou život, svět, osud. Všechno tě teprve ještě čeká. Co kurňa chceš od této ženy?

Seznamování je nejen od toho, abys získal ženu, ale také abysis vybral ženu. Ty ti nejsi od toho, abysis hrál na bachaře nebo Makarenka, a snažil se někoho zlomit, aby ti byl po vůli. Pokud vám to spolu nejde, jste spolu pár měsíců, nemáte žádné závazky, a žena je schopna žít sama - na co čekáš? Jsi takový zoufalec, že potřebuješ ve 31 nutně každou ženu, na kterou narazíš?

Tato žena po několika dalších karambolech ve vztahu a pokusech o vztahy zůstane sama. Pak pochopí, a najde si nějakého hodného moulu, který nebude ve vztahu mít vůbec žádné slovo. Postupně ho připraví o poslední zbytky jeho vůle, a psychicky dokonale vykastruje.

Každý svého štěstí strojvedoucím. Aneb jak si to soudruh udělá, takové to bude mít.

Co chceš ještě slyšet od diskutérů zde? Rozhodni se sám. Jak píše Rypoušice. Ale pak si nestěžuj, protože jsi zodpovědný za život a rozhodnutí, které si vybereš. Jen ty sám, nikdo jiný. Máš svobodnou vůli, a je jen na tobě, jak s tím naložíš.

Jeste a, ze by asi bylo dobre si promluvit s jejim otcem. Pokud ho manzelka i dcera trestaji za zdedeny spatny gen a on si to necha libit, je to jeho vec. Vsichni vime, ze za geny nikdo nemuze. Pokud nechces dopadnout jako on a nechces zit v submisivite, mel by sis s nim promluvit.
Nejspis ti to ale neprinese nic, protoze pritelkyni tim nezmenis!
A taky jsi hodne naivni, kdyz si myslis, ze nejaka zena jen tak bude tolerovat, ze jsi se vyspal s jinou. Kdyz ti to nevycte hned na poprve (protoze to chtela ona sama), tak ti to  bude pak vycitat cely zivot.
Ale jsi dost dospely na to, aby sis tyhle souvistlosti uvedomil sam.

Tak jsme porad spolu : -)

Me porad prijde, ze jednoduse potrebuje pevnejsi vedeni. Pokud se s ni mluvi jemne, tak aby se nemohla nahodou urazit, nebere to jako dulezitou informaci. Proste ukazat ji, ze to myslim opravdu vazne a neni mozne to prehlidnout. Misto sloziteho vysvetlovani proc a co chci ji dat volbu: bud to bude tak, nebo to bude tak. Zadna jina moznost neni. Celou dobu predtim jsem se snazil vysvetlit vsechno tak, aby me duvody pochopila a na zaklade toho delala co si preju. Asi potrebuje misto toho vedet, co ma delat. Ne proc.

Najednou uz dela to co jsem chtel, dava si pozor a nema zadne reci.

Hlavne ale jde videt vetsi naklonnost a to ze si me vazi. Zadna urazenost nebo predstirani.

Teď to vidim hodne odlisne a zazili jsme opet krasny vikend bez sebemensich potizi. Tak uvidime.

Sranda přijde, až najde nějakou tvou slabinu. A to najde, protože dva důvěrní lidé se prostě poznají. Pak tě přes ní třeba bude držet pod krkem stejně, jako její matka drží pod krkem tátu za její genetické dispozice.

Nebudeš věčně v pozici toho, kdo bude mít navrch.

Já bych se podíval na její primární rodinu a postavení otce. A to na 90 % budeš jednou také ty.

Otec ji na rovinu řekl, že si mě nezaslouží.

Budu to řešit už jinak - buď mi bude dávat co chci a nebo si najdu jinou. Chci toho zatraceně málo, když ani to nepůjde, tak smůla.

Jsem ochoten udělat kompromis nebo si nechat rozmluvit spoustu věcí, ale to na čem mi záleží mi nerozmluví nikdo a nic.

A to je hlavně:

- musím cítit, že mě opravdu miluje

- nesmí mě sekýrovat za něco, kde se snažím

- nikdy by neměla zvyšovat hlas

- nikdy by neměla rozkazovat

- musí mě respektovat a vážit si mě

- fyzický kontakt

- snažit se mě sexuálně uspokojit

Nechci, aby mi vyvařovala, uklízela, prala, žehlila. Nic takového nepotřebuji, jelikož mi nic z toho nedělá problém. Ale pokud něco nebude z toho co jsem uvedl, tak ji nahradí dříve nebo později jiná.

Jednoduše nemusí se mnou dělat skoro nic co každá jiná žena v domácnosti dělá a bere jako normální.

A existovala vůbec kdy taková žena? Za celou historii lidstva?

Je to jako na houpačce - jednou si ji vychvaluješ, po druhé diktuješ podmínky. Nechápu, co tě u ní tak drží, jste spolu jen půl roku, nevím, o co ti jde. Ale jak jsem psala - pokud s ní nadále budeš, tak si pořád nestěžuj. Je to jen tvoje volba a budeš si za následky moct jen ty sám. Tohle stejně žádná velká láska není.

jesis ty jsi de*** : -) pevnější vedení??? jako ve středověku??? jsi vůbec normální? prostě jsi manipulátor každým coulem a jde ti o to ji vlastnit a "vychovat" k tomu, aby byla podle tvých představ, aby reagovala, jak ty si přeješ a aby se chovala jak tobě vyhovuje… o sexu se zmiňuješ v každém odstavci, čili je zřejmé, že je to tíživé téma, které tě zajímá víc než připouštíš a tím, jak je nedostupná, tak tě dráždí… podle mě to není láska ani z tvé strany, jen potřeba podrobit si ji, vlastnit ji…

Presne jak pise Rypousice! Vas vztah neni o lasce, ale o kompromisech, toleranci, submisivite, manipulaci, predelavani partnera. Zadny clovek se nemuze zmenit od zakladu, muze sice druhemu vyjit vstric, ale to dobrovolne a proto, ze to chce on sam.
Ty chces partnerku celou predelat.
Kazdy vi, ze pokud mezi partnery nefunguje sex, je vztah drive nebo pozdeji ztraceny.
Nevim, co chces lamat pres koleno? Taky nevim, co na ni milujes? Vzpomen si na jejiho otce, on svoji dceru zna dokonale a taky vi, co se od ni da cekat. On uz si tim prosel.
Proc si nenajdes normalni holku, se kterou si budes uzivat zivota, a nebudes ji muset menit od zakladu? Ale kdo chce kam.

Co na ní vidí? Jednoduše mu dělá problémy, takže čím dál více pozornosti, čím dál více času a čím dál větší procento jeho života ona doňa představuje. A vytěsňuje čas, energii a pozornost na jiné části jeho života. Skrze problémy a jeho naivitu se stala hlavním tématem jeho života.

Navíc o ní musí bojovat, takže se tak trochu cítí jako rytíř, okořeněné tím, že ze sebe dělá chudinku (nemoc, údajné dřívější divoké zážitky, … ). A občas mu dá zdání úspěchu, takže má jako by výsledek a optimistickou naději do budoucna. Na úrovni podvědomí to funguje excelentně.

Co nas drzi spolu? Zamilovanost? Pokud pominu to co jsme resili, tak mi vyhovuje po vsech ostatnich strankach. Ne jen ona, ale i vse kolem ni. Rodina, kamaradi, spolecne zajmy, pohled na svet.

Nejake zkusenosti ve vztazich uz mam a tohle je jedina holka, na kterou jsem zatim narazil a umim si s ni predstavit zivot.  Nikdy se nestalo, ze bychom si nemeli o cem povidat, nudili se.

Kdyz jsme spolu a zapomenu na neshody, da se rict, ze jsme nejstatnejsi par na svete a je to na nas videt.

Problem je v tom, ze to co mi vadi je spis dusledek nemoci, kterou si prosla. Podle ni ji v hodne vecech zmenila a nedivim se. Predtim mela treba i ten sex velmi casto, byla presny opak nez nyni. Verim, ze se to casem zlepsi. Ma to vliv i na jeji oblekani, liceni, jake barvy ma rada. Rozchazet se s ni kvuli tomu rozhodne nebudu, protoze tohle muze potkat kazdeho. A chtel bych mit partnera, ktery vi co je pomahat si v tezkych chvilich a ustat to spolu. Ne kopnout do riti a utect az to budu potrebovat ja.

Hlavne ale v dnes (10.02.2020) tni dobe neznam vztah, kde by vsechno bylo v poradku. Spis mi prijde, ze ten nas je podle ostatnich moc hezky.  Sice jsem tady psal hodne negativniho, ale ma i hodne pozitivniho. Resit tady ty kladne vlastnosti nema moc smysl.

To co tady pisete sice je pravda, ale vse je velmi relativni. Hodne jsem o vztazich mj. studoval a co jsem zjistil?

Zena se chova z velke casti podle toho, jakeho ma partnera. Vsechno to ridi podvedome instinkt at clovek chce nebo ne.

Stejna zena se bude chovat u ruznych chlapu naprosto odlisne.

Chlap, ktery je na zenu hodny, nikdy nerekne kriveho slova a da ji vse, dostane ze vsech uplne nejmene a bude nejmene spokojen jak on tak ona. I kdyby pro ni snesl modre z nebe, neprijde ji po nejake dobe ani trochu zajimavy a vykasle se na nej i kdyz tam byla v pocatcich laska.

Kdyby zeny rozmyslely pouze rozumem a ne instinkty, bylo by to presne opacne. Jenze takovy je dle zakonu prirody slaboch. Musi ji umet vest zivotem, ne aby kolem ni skakal a jakkoli se neprojevoval.

A vest zivotem tak, aby meli silne potomky a ochranil rodinu je to podle ceho si zeny vybiraji.

Pokud zena uciti, ze je muz slaboch, snazi se ho podvedome predelat, aby se z nej stal silnejsi a nebo na sebe veme muzskou roli. Jenze to chlapi v dnes (10.02.2020) tnim svete nechapou a tezko mohou pochopit.

Prijde borec z fitka, ktery by ji nekoupil ani kytku a pro nej je ta stejna schopna udelat co mu na ocich uvidi. Zvlastni, ze? A nemusel pro ni hnout ani prstem. I to co sama nesnasi najednou nemusi byt problem a jeste to dela se zapalem. Bohuzel tak to je, maji to tak zvirata i lide. A je to hlavne tim, jak se chova a jake ma sebevedomi.

Stejne tak chlapi nechteji hodne putky ale mrchy, ktere jsou sve. Sice je serou, ale pritahuji.

Vetsina hezkych zen jsou sebevedome, vedi co chteji a nenechaji si do toho kecat. A potrebuji k sobe podobne.

Sice si stezuji, ale pomaha mi to, kdyz se rozepisu a vidim nazory jinych.

V byvalem vztahu jsem chodil snad s nejvetsi mrchou sveta. Byla tak hezka, ze se za ni otacel kazdy chlap i zenske. O to vic mela negativnich vlastnosti. Ze zacatku me nemilovala, mela me jen nejdrive rada. Co si rekla, to jsem udelal. A presne jak jsem psal, tak to vypadalo. V jejich ocich jsem byl nula. Pak jsem zacal byt nevrly a najednou se zacaly dit zmeny. Pak uz mi dokonce pekla a varila skoro denne, aniz bych chtel. Nosila darecky i kdyz nemela sama moc financi. Dokonce prestala po letech kvuli me kourit. Zacala jist zdraveji, chovala se slusne. A az kdyz jsem mel jeji naladovosti a vsech blbosti, ktere tropila dost a chtel jsem ji dat sbohem, najednou mi zacala davat jeste vic, nez jsem chtel. Vazila si me a vse delala rada. Po nasem vztahu z nej byl mnohem lepsi clovek. Cely rok po rozchodu se me snazila kontaktovat vsemi moznymi zpusoby a litovala, jak byla hloupa, ze pro me nedelala vic.

To me naucilo, ze je lepsi si stezovat a snazit se neco s vecma delat. S byvalou jsem byl jen kvuli tomu, jak me pritahovala. Rozum by si ji nikdy nevybral.

U soucasne pritelkyne je pro jak srdce tak rozum.

Takže jen pro ujasnění: Tuto i předchozí ženu jste si rychle nastěhoval/přivedl do svého bytu, aniž jste nechal proběhnout úvodní fáze vztahu? A pak řešíte, jak napravit to, co se přeskočilo?

To, že přitahuješ mrchy či nějaké podivné ženy, je jen tvoje chyba. Něco vysíláš a ony se na tebe lepí - za to  ale nemohou ony, ale jen ty sám. Možná si myslíš, že když jsi zajištěný a já nevím co, jak je to super. Tohle ale není vše, měl by ses zamyslet nad sebou a nad tím, co jako člověk dokážeš někomu jinému nabídnout.

Stejně tak mi přijdou úsměvné ty analýzy, kdy muži chtějí tohle a ženy zase tohle, byť je pravda, že slabocha chtějí leda ženy, co potřebují podpantofláky, jinak jsou takoví muži tuze neatraktivní. Kdybys měl totiž normální a hlavně vyzrálou, moudrou ženu, nebude s tebou hrát nějaké nesmyslné hry. Ale opět - je to jen o tobě. Chyba je primárně u tebe.

Ani jednu jsem si nenastěhoval ke mě domů. Současná přítelkyně sice má u mě už poměrně hodně věcí a také mi jde o to, aby se zde cítila jako doma, ale spolu ještě nebydlíme. O společném bydlení uvažuji nejrychleji po roce vztahu.

Ano, přitahuji mrchy a zlatokopky. Bohužel to nezměním a nedivím se tomu. Na druhou stranu si jsem jistý, že i ty největší potvory dokážou být hodné.

Možná na ně taky působím sebevědomě a proto se mnou zůstanou, ale zároveň pro toho koho miluji nemám problém udělat skoro vše. Byla by hloupá, kdyby někoho takového odkopla. A to je ta chyba. Pořád se učím, kde je ta hranice a pořád ji zvyšuji, abych nedával do vztahu mnohem víc než ony.

Neříkám, že není chyba ve mě. Jsem si jistý, že kdybych byl hajzl, měl bych vše co chci.

Ono je to ale opravdu o lidech, co v nich je a co přitahují. Např. máma mi z legrace říká, ať si najdu bohatýho dědka, a já ji zase z legrace říkám, že ona jej přeci má! co se mě týče, mě peníze nezajímají, jsou to jen papírky, kvůli kterým nejsem na ulici a můžu si chodit na pivo.

A máma to má stejně - měla naprosto nepředstavitelné problémy, i finanční a nikdy ho neoškubala, ač si myslím, že v krizi by jí něco půjčil - a to zdůrazňuji, půjčil, myslím, že by nedal. On je docela žid a my víme, že s ním by žádná ženská nevymetla.

A o tom to je - jednak mít nastavené hranice a jednak přitáhnout partnera, který si mě bude vážit pro osobnost, nikoliv pro prachy. To je opravdu tvoje chyba.

Proto si ji tak vážím, protože je první holka u které jsem si 100% jistý, že kvůli penězům to není.  

Je skoro jisté, že u jiné by to tak nebylo. Bohužel v tomhle ohledu to mám podstatně ztížené.

To je můj problém, do dneška nevím, jak nastavit hranice, co si dovolit může a co ne. Pořád se snažím jednat tak, aby ji to neurazilo. Ale kdybych řekl na rovinu - "Tak tohle bylo naposled co jsi … ". možná, že by to fungovalo daleko lépe.

A jsme znovu u mého původního dotazu - jak na dominantní ženu?

Netuším, zda to zabere, ale zkusit to můžeš. Každopádně je to stejně nešťastné vedení vztahu - nevztahu - někoho měnit… ona si chce podmanit tebe, ty zas ji… Nevím, ale když s ní chceš za každou cenu být… Jste jak rodič a neposlušné dítě.

Opravdu nevím jak to bude pokračovat, ale rozhodně to vztah je a není to tak hrozné, jak to vypadá : )

Ona tvrdí, že mě předělat nechce a já ji taky ne. Jen chci, aby věděla co má/nemá dělat.

Chyba může být jenom v tom, že je zvyklá na jiný druh komunikace. A teď jsme ve fázi, kdy to zjišťujeme.

Tyhle věci se na rande, výletech prostě nepoznají. Tohle se zjistí, až když jsou dva v jedné domácnosti a nějakým způsobem spolu žijí.

Pro mě slovo má mnohem větší hodnotu než pro ni, to už vím teď. Prostě to vypadá, že musím používat silnější slova a nebrát na ni tak ohled.

Já už do toho nechci zasahovat. V zásadě jsem zjistil, že jakákoli rada do vztahu skrze internet nemá smysl, a je k ničemu. Je to proto, že žadatel o radu nevidí reálně. A jiné informace nejsou. Nevidíme vás, nevíme jak dotyční vypadají, jak se chovají, jací jsou.

Když budu vaši dotyčnou chválit, budete předstírat její nevýhody. Když ji budu kritizovat, napíšete, že je vlastně skvělá. Tak to neděláte jenom vy, ale stovky dalších, které žádají radu do vztahu zde i jinde. Proto jakékoli rady do vztahu přes internet mají víceméně hodnotu exkrementu.

Je úplně jedno, jestli jsou to rady "Jak na dominantní partnerku", nebo "Je nutná zamilovanost ke šťastnému vztahu" nebo jiné - pokaždé to závisí na konkrétních příkladech, situacích, místě a čase.

***

U vás také není jasné, co je idealizace, a co je skutečnost.

Pro ženy obecně - a to nemám nic proti ženám - má slovo, které dá mnohem menší váhu, než slovo muže. Je prostě obecnou vlastností ženy, že svá slova dodržují jen minimálně, řada žen vůbec, a vůbec se svým slovem či slibem necítí jakkoli vázána. To není nic proti ženám.

Pro jakéhokoli člověka obecně platí, že pokud chcete někoho velmi výrazně předělávat - nejspíše byste se měl zamyslet, jestli nezanášíte do lidských vztahů metody Frankesteina.

Že přitahujete zlatokopky je jasné od první chvíle. To není nic o vaší současné přítelkyni, ta může být klidně altruistická výjimka. Ale máte takový ten byrokratický přístup ke vztahům, kdy máte směrnice, lejstra, zákony a nařízení, jak má vztah vypadat - a úředník rozhodl, úředník vyžaduje. Pokud navíc na ženu činíte silný nátlak, pak je jasné jaký typ žen statisticky se k vám ve zvýšené míře dostane.

***

V zásadě opravdu radit přes internet o vztazích nemá smysl. Každý do toho bude vnášet své idealizace či představy - jak tazatelé tak odpovídající. Protože láska a vztahy jsou svou podstatou o velmi vysoké míře idealizace a často i různých potřebách - tak výsledek jsou jen fantazie.

Odhadl jste to myslím trefně. Ale už jen samotná debata tazatelům může pomoci. A o to tady jde.

Pouze je rozdíl v tom, že jsem do teď byl ve vztahu ten, kdo rozhodně nikoho nikam netlačí. A nikdy to nefungovalo.  

Netlačit na partnera (jakéhokoli pohlaví) a nic neříkat, nechtít a nevyžadovat je jeden extrém. Tlačit příliš je druhý extrém.

Líbí se mi vaše upřímnost i otevřenost. Držím vám palce.

Spíš tě nemiluje, jen nechce být sama… a dost možná si ani nepřipustíš, že některý věci prostě děláš blbě a chováš se jako mimoň. Kromě toho jsi manipulátor, jak se popisuješ v situacích, jak se chováš, to by štvalo každou ženu. Ženy nejsou blbé a jak ona podle tebe tě nesmí chtít předělávat, tak proč ty jí předělávat chceš… ? ty máš nějaký zvláštní práva pro sebe a pro ni jiná?

Kdyz tak ctu, co o sve pritelkyni a vasem vztahu pises, tak si rikam, ze jsi vlastne nasel idelani zenu pro svuj zivot. Nenudis se s ni a dokonce jsi ochoten vzdat se sexu.
Jsi slepy a hluchy k nazorum ostatnich, hlavne k nazoru jejiho otce! Mozna si na nej brzy vzpomenes. Nezapomen, ze vetsina dcer se svym matkam po tricitce zacne podobat.
Tenhle vztah je pro tebe vylozene vyzva a ty jsi presvedceny, ze ji predelas k obrazu sveOna je zase presvedcena, ze si podmani tebe. V podstate spolu oba manipulujete.
Delej si jak myslis, ale vic se dozvis pri spolecnem bydleni.
Hezkeho Valentyna!!

Myslím, že to tady trochu zbytečně vyhrocujete : -)

Jakmile se budu cítit v tom vztahu nepříjemně, tak odejdu. Třeba to bude z úplně jiného důvodu, než řešíme tady.

Úplně v každém vztahu snad nastane moment, kdy jeden chce něco po druhém. Přítelkyně po mě chtěla, co se týče věcí v domácnosti, pravděpodobně pár desítek požadavků. Změnil jsem se v nich kvůli ni v tom, co jsem dělal špatně. Vysvětlila mi důvody proč to tak chce a neměl jsem s tím dále problém. Nevím, zda se tomu dá říkat manipulace, možná.  To jsou věci, které potřebuje ona ke štěstí - takové co ocení skoro každá žena, to ostatní měla už od začátku a tam není třeba nic měnit.

Já jsem měl taky nějaké požadavky, vždycky měla na jakýkoli z nich řeči, to je pravda. Ale s ohledem na to, jaká je k ostatním beru, že prostě takový má charakter a ten ji měnit nehodlám. Ale i přes ty kecy si nakonec dala říct a snaží se. Aspoň teď.

Dokud se snaží, jsem spokojen. Pokud by se nesnažila, nemělo by to opravdu cenu.

O tom, že mě nemiluje musím pochybovat. Už jen z toho důvodu, že jsem byl první přítel, kterého představila celé rodině a pravidelně se se všemi stýkám, to myslí vážně.

Že se mi kouká jen tak do očí, že se ke mě tulí, že mě drží za ruku při usínání nebo kdykoli a kdekoli jdeme, že se směje skoro všemu co řeknu, že nebyl den, kdy by jsme nebyli v kontaktu a všechno neprobrali, . mi nepřijde jako, že by mě měla jen ráda.

Jediný zádrhel je tedy v tom sexu a zde uvidím jak se to vyvine. Hlavní problém by mohl být v tom, že musí brát denně hormonální náhradu, jelikož je její tělo nemá jak produkovat. Chci přijít na to, zda je v pořádku vše tam. Je pravda, že je paličatá a mohla by se snažit daleko víc. Jenže je tak paličatá i v jiných okolnostech, ne jen ke mě. Hloupá ale není jednoznačně. V každém případě ke 100% spokojenosti momentálně nechybí moc.

Ale jinak máte pravdu, mám rád, když není ve vztahu nuda. Ta by neměla být nikdy.

Věřím, že si svátek užijeme.  

Takze presne, jak jsem to napsala: ta zena je pro tebe idealni. V tom pripade nechapu tvuj dotaz: jak na dominantni zenu?

Taky nechápu, na co se pořád ptáš, když je tak dokonalá a myslíš si, jak tě miluje…

Tak vse vypada zatim dobre. Proste ji hodne miluji a jsem si jisty, ze i ona me. Od te doby, co pouzivam slova, kterym davam na jevo, ze to opravdu myslim vazne, se veci zacaly menit.

Proste kaslat na sebe nenecham, potrebuji toho myslim opravdu malo, ale v tom co vyzaduji jsem nekompromisni. A za to malo jsem zase schopen davat ze sebe vse. I kdybych mel delat ve vztahu skoro vse ja, ale dostanu to co potrebuji, tak nebudu mit s nicim problem. Kdyz to mit nebudu, umim ze sebe dat jen malou cast.

Vse co jsem si pral bylo. Samozrejme se ji nelibilo co v posledni dobe rikam, ale vzdy jsme si to vyrikali a vysledkem bylo pokazde objeti a pocit stesti, ze se oba mame. Cim vice toho spolu vyresime, tak mam pocit, ze jsme si zase o kus blize a vazime si sebe vice, nez predtim. To co prozivame je daleko intimnejsi a hlubsi nez na zacatku vztahu. Neni treba slov, ale oba vime co ten druhy citi, oba nas zranuje cim dal vic, kdyz si delame neco zleho a chceme se tomu vyhybat jak to jen jde. Sice se to muze zdat vse ukvapene, ale aspon z meho pohledu se ten vztah vyviji tim spravnym smerem a jsem si cim dal jistejsi, ze vydrzi dlouho.

Dokonce i sex byl aniz bych ho chtel.

Další týden za náma a vše bylo super : ) Už nemusím říct ani slovo a děje se vše tak jak jsem chtěl.

Takže opravdu to jak se řekne některým ženám co člověk chce hraje velkou roli.

Pokud někdo bude ve stejné situaci, tak vám možná ušetřím trochu času.

Prostě se s ničím nemazat, namísto prosby a braní ohledu na její city, je třeba oznámit, jak to bude.

Jinak se člověk nemusí domluvit ani na kompromisu.

Vztahu to neuškodí, spíše naopak. Najednou mě bere jinak a jsem 100% šťastný. Podle jejího chování i ona. Najednou je í mnohem více fyzického kontaktu. I takový, co nikdy předtím nebyl.

Povedlo se nám spolu vyřešit úplně všechny problémy. Vidím, že se ke mě chová jinak. Vzájemně se respektujeme a snažíme se. A moc se milujeme.

Opravdu si myslím, že to bylo tím, že jsem si v jeji očích některé věci nezasloužil. Možná to tak bral její instinkt, protože dostávala z mé strany víc, než sama čekala. A tak ubírala z toho co mohla. Aby to vypadalo, že oba děláme pro vztah stejně, jelikož jsem dlouho byl ten, kdo neřekl jediné slovo. A byl jsem kvůli zamilovanosti spokojen úplně ve všem. Snažil jsem se pořád dávat ze sebe co nejvíc i když pro to nemusela dělat nic.

Jakmile jsem se začal ozývat a začala cítit, že jsou věci, se kterými jsem velmi nespokojen, dává do vztahu víc. Najednou se cítím, že jsme na stejné úrovni a takto by to mělo být.

Nevidí mě už jako toho, co si nechá všechno líbit a dává si pozor na to, co řekne. A najednou všechno jde i když to vypadalo nesplnitelně.

Mám ji opravdu rád a můžu si ji opravdu vážit.

Tak tu máme aktualizaci stavu.  

Všechno je pořád super co se týče vztahu. Za normálních okolností bychom se určitě vzali. Bohužel přítelkyni se vrátila vážná nemoc a nevypadá to moc nadějně. Doktoři už neví jak ji pomoci.

Stalo se přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout. Už několik měsíců lítáme jen po doktorech, operace, spousta vyšetření a jen doufání, že se to zlepší. Jenže ono se to nelepší, ale horší každý týden.

Prožívá neskutečné muka, kdy ani silné opiáty nepomáhají. Nemůže prakticky vůbec spát ani jíst.

O moc horší stavy už člověk asi mít nemůže. Bohužel už nemá sílu bojovat dál.

Jediné co mě utěšuje, že jsem udělal úplně vše co jsem mohl. Zkusili jsme vše co se dalo.

A hned ze začátku vztahu jsem se ji snažil vést cestou, která by tomu mohla zabránit. Bohužel na mé rady dala, až když bylo hodně pozdě. To mě sice mrzí, ale více jsem udělat nemohl.

Takže si aspoň nedávám otázky, co by kdyby.

Snad to zvládneme do samotného konce. Třeba se stane ještě zázrak.

Tak pořád se nic nelepší.

Pomalu ale začínám chápat vztahy v jeji rodině.

Dost jsem studoval a zjistil, že ta nemoc by mohla být příčinou toho, jak se k sobě mají rodiče. A celkové nálady a všech emocí, které tam roky byly.

Zjistil jsem, že se chtěli už dávno rozvádět a ten vztah nikdy nebyl růžový.

A pak je tam ten soubor, který pobrala po matce v chování k mužům.

Oba rodiče jsou fajn, dobří lidé, ale matka si absolutně neumí vážit a respektovat svého muže. Vše co udělá nebo by chtěl je špatně.

Matka je v některých věcech zcela pesimistická, to stejné má po ni dcera. I když chce dceři pomoct ze všech sil tak ji spíše sráží dolů. Nepodporuje v ni zdravého ducha. Ale to že nic nepomůže.

Tohle mě asi vadí nejvíce. Mohla by mít daleko větší šanci se z nemoci dostat.

Přijde mi to snad jako by měla hodně špatnou karmu nebo něco takového. A to špatné v psychice se přenáší pak na zdraví.

Jsem velký optimista ale tohle mi vyloženě vadí. A na tohle jsem malý pán, abych něco takového změnil. Ale aspoň mi to takhle dává smysl a nedivím se.  

Přítelkyně bohužel pomalu umírá, moc nadejně to nevypadá. Naštěstí ji navštěvuje z hospicu psycholožka. A ta zjistila přesně to, na co jsem přišel už před rokem.

Hodně celé rodině pomáhá. A postupně se dobrala k tomu, že možná za všechno může matka.

A ani bych se nedivil, kdyby přítelkyně onemocněla právě kvůli tomu.

Roky není vztah mezi matkou a otcem ani trochu v pořádku. Otec nemá sílu se ji postavit, protože všechny názory přebrala přítelkyně po matce. Takže byly proti němu pak obě. On může za vše. Cokoli udělá je špatně, cokoli udělá je bez vděku. Jinými slovy, tam neudělal podle nich nikdy nic dobrého.

A i teď v téhle situaci neumějí táhnout za stejný provaz.

Jako pozorovatel mám ale úplně jiný dojem a snažím se alespoň vždy situaci odlehčit. Podobně se o to snaží psycholožka. Prostě naprosto přesně odhadla to, co jsem pozoroval na přítelkyni od samého začátku jako divné. Stejné vzorce chování, jako má matka.

A už se ji povedlo mamku dokopat k psychologovi, který by její poruchu řešil.

Podle mě v hlavě přítelkyně nemůže být rovnováha. Bohužel se to na ni za život podepsalo a minimálně zvýšilo pravděpodobnost onemocnění. A na to o co jsem se snažil je pozdě. Říkal jsem ji už na začátku vztahu, že je třeba změnit v jejim životě některé věci. Aby aktivně pro své zdraví něco dělala. Bohužel přes jakékoli snahy si nedala říct. A za to zase může mamka s tím, jak ji vychovala. Dělat si vše po svém.

Mrzí mě i to, že jeji povaha ji nedovolí ani odpustit lidem, kteří ji v minulosti ublížili.

Jinými slovy mi přijde, že v hlavě nosí spoustu negativních emocí, které ji fatálně zevnitř ničily. Už jen být potomkem někoho, koho nemám rád, může způsobit vědomé nebo nevědomé sebedestruktivní chování.

Některé věci jednoduše změnit nejdou, alespoň ne včas. A možná až po smrti je člověk pochopí : -)

Za to všechno se ale na ni nemůžu v ničem zlobit, prostě taková je a miluji ji pořád. A zlobit se na rodiče taky nejde a stejně by to ničemu nepomohlo.

Takže rada pro ostatní, vybírejte partnera podle rodičů.

Ale ničeho nelituji. Mohu s klidným svědomím říct, že jsem udělal přesně vše tak, jak jsem chtěl a mohl. A třeba se stane ještě zázrak : )