Téma: Emočně chladný přítel se sklonem k pesimismu a negativismu - co bude dál?

Jestli on to není "energetický upír". Negativističtí lidé jimi bývají a když je člověk z někoho opakovaně unavený, tak to právě bývá příznak toho "vysávání".  

Bohužel nejlepší je držet se od podobných lidí dál, pokud člověk může.

"Od přírody" nejsem pesimista, ale myslím si, že co Ti vadí po 3 měsících vztahu, to Ti bude za rok vadit 10x tolik. Velkou šanci vztahu nedávám, ale kdo ví …

"Začínám mít pocit, že má nějaký problém."

Myslím si, že Tvůj pocit je správný, a tipla bych si, že nezůstane pouze u jednoho problému na jeho straně. Jen se ještě všechny neprojevily, znáte se a jste spolu krátce, navíc i na dálku.

"Nevím, jestli si s ním o tom promluvit, nebo to nechat být."

Nechat to být - ne. Měl by vědět co cítíš, co Ti vadí, chtěla by jsi jinak atd. Ovšem v jeho případě si myslím, že to nebude mít efekt, který by jsi očekávala = musel by sám chtít své problémy řešit, a do toho se každému nechce  

Ahoj, tohle jsem loni (2016) opustila, jak přes kopírák /krom chlastu/! Máš pocit že je ve své bublině? že si dělá svoje? nic necítíš? vztah se neposouvá? Pravda je ta, že to bude stále stejné, stále! Pokud nejsi samaritánka, odejdeš co nevidět, pokud jsi, nikdy se Ti nepodaří ho změnit. Má bloky z dětství, pracovat na sobě určitě nechce, nebude se měnit - kvůli nikomu a kvůli ničemu!! Veř mi, jemu to takhle vyhovuje, teď Ti to možná neprijde, ale vyhovuje.  

Zkus sem napsat za další 3 měsíce, co se změnilo, vím že se nezmění vůbec nic. Můj ex alien měl ještě ke všemu nevyřešenou minulost a sponzoroval bejvalku, no, bylo toho víc! A jaký byl manipulátor! Nejlepší na světě a dala bych dnes (06.01.2017) ruku do ohně za to, že detektor lži by neměl šanci!  

Já se vedle něj cítila tak moc špatně, že jsem přestávala fungovat. Fakt jsem musela odejít…

Napadlo mě, že má bloky z dětství. Ale copak ho to takhle baví s tím žít? To se jich nechce zbavit?  

Ke kamarádům chladný nebývá, je normální, i když teda nijak vřelý není, to ne.  

Když mi řekl, co ke mně cítí, zároveň taky řekl, že nechce udělat chybu, co se týče mě, že těch chyb udělal v životě už dost. Ptala jsem se ho, co tím myslí a on řekl, že jsem pro něj důležitý člověk a protě nechce udělat chybu. Tak doteď nevím, co to mělo být…

Ahoj, ne že ho to baví s tím žít, on to takhle má nastavené, on si to neuvědomuje, on ze sebe víc "nevymáčkne". Nenapadne ho, zda se bloků chce zbavit, on si přijde normální, tohle je jeho realita. Já vím že je to děsivé, je to ale i smutné…

Nedoporučuji žít s emočně plochým člověkem!

Ano, na návštěvě, před kamarády a tak nějak všude jinde se tváří normálně, chladný nebývá, jen co zavřeš dveře bytu - je to tak.  

To co Ti řekl, to z jeho strany nic neznamená, on to řekne, jelikož se to od něj očekává, ale vážně to nemá žádnou váhu, ano? Úplně to samé bylo u nás, úplně.  

Teď sem budu chodit častěji, tak piš, ptej se na co chceš…