Téma: Vztah s přítelkyní - máme se rádi ale nemilujeme se

To se někdy stává, že si spolu začnou lidé dříve než mají ve svých pocitech jasno a jakmile opadne první nadšení, tak zjistí, že to není úplně ono.

Není to konec světa, je vhodné zvážit zda spolu skutečně chcete či nechcete být. Pokud to jeden z vás cítí jinak než druhý, není to pro další vztah dobré.

Já se hodně snažím, aby to vydrželo, ale přijde mi, že o to ani moc nestojí a já už pak ani nevím co mám dělat. Vážně nevím, co víc zkusit. A když si o tom chci promluvit, tak většinou nemá zájem, nechce se jí, nebo tak něco a já vlastně ani v podstatě nevím na čem jsem..

Jo, Vendo, vztahy jsou alchymie a občas je vše tak křehké a nevyzpytatelné... Před časem jsme se seznámili s jendím mužem, projevoval zájem, jak nejvíc to jde, skoro 4 měsíce to bylo nádherné, ale on pak prostě nějak usoudil, že teď nechce vztah, že se chce soustředit na své aktivity. Źe já z anic nemůžu. Tak jsme se rozešli. Dodnes mě to mrzí, protože mi přišel něčím osudový. A to jsme spolu nebydleli jako vy. Obecně si ale myslím, že jste do toho šli moc brzy, zvláště když jste tak mladí...

Děkuju, taky si myslím, že to bylo poněkud ukvapené rozhodnutí, ale vrátit ho nelze a v tu dobu nám to připadalo tak úžasné. Jenže to člověk nemyslel na nic jiného, než na to jak být spolu..Je mi líto, čím jsi si prošla ty, ale jestli se takhle zachoval, tak si tě nezaslouží a ty budeš jednoho krásného dne mnohem šťastnější..

  Já si myslím, že jste se sestěhovali moc brzy.  Ale nic si z toho nedělej, někdy si to sedne. Záleží kolik toho máte společného, co vás pojí. U někoho je to stejný názor na život, nebo žebříček hodnot. Musíte to probrat spolu.

Možná je to brzy, ale i tohle je velmi relativní. 
Pokud je to ta pravá, tak i po 14 dnech můžete spolu zůstat celý života někdy i po 7 letém chození , když se vezmou, tak po roce přijdou na to, že to není ono. Je to loterie. Odnes si zkušenost ... 

Já si nedovedu představit být bez ní. Do teď jsem měl na vztahy smůlu a ona je jediná, s kým jsem opravdu šťastnej. Vím, že si určitě někdo řekne, ten je mladej, všechno má před sebou. Ale ne vždy to tak musí být.. Možná je to i tím, že teď bylo spousta starostí a tak to na nás i zapůsobilo, těžko říc. Jediné co vím, že to poslední co chci je se s ní rozejít..

ženy jsou citlivé, tak jako muži- možná cítí v novém bytě samotu a neví neumí jí zaplnit .Každý máte své potřeby,zájmi .Doma člověk musí cítit domácí rodiné teplo-harmonii. Vonaví čaj- a vědět ,co příjde podvečer, co bude zítra ráno, kdo příjde na návštěvu a kdy půjdete zase vy.NAUČTE SE VZÁJEMNĚ KOMUNIKOVAT O SPOLEČNÝCH I NESPOLEČNÝCH VĚCECH. O RADOSTECH I VZTEKU.MOŽNÁ MILOVÁNÍ NENI JEN PROTO -ŽE Z MILIVÁNÍM PŘICHÁZEJÍ  DĚTI A NA DĚTI SE TŘEBA JEN JEŠTĚ NECÍTÍ- NEBO NEMÁ JASNO JAK SE ŽIJE tento  SPOLEČNÝ ŽIVOT A NE TEN Z VLASTNÍ RODINOU. VŠE CHCE ČAS,JE TO O VYTVOŘENÍ NOVÉHO DOMOVA I CITOVĚ.

To že nebydlíte někde společně s rodiči , ale máte UŽ svůj vlastní byt V DNEŠNÍ DOBĚ je ůžasné . Tím přebírá člověk obrovskou míru zodpovědnosti KAŽDÝ SÁM ZA SEBE. A ČLOVĚK RYCHLEJI DOSPĚJE PRÁVĚ NOVÝMA SKUŠENOSTMA.

dej jí krásný dárekneboj bude to dobrý. já mám kluka tak o tom něco vím NÉ

Ahoj,

nevím jestli je toto téma aktuální, ale stala se mi stejná věc. Dlouho sem byl sám a jeden večer sem narazil na jednu úžasnou holčinu, celou dobu sme si povídali, vzájemně se doplňovali, ale nevzali sme si ani jeden na druhého číslo. Já si jí vyhledal, ozval jsem se, povedlo se mi ji dostat ven. Užili sme si nádherné společné chvíle, políbili se a od dalšího dne sme spolu chodili. Mě bylo před 24týma narozeninama, jí je 25. Má vlastní byt a dá se říci, že si mě tam nastěhovala. Chtěla, abych bydlel sní, ale já odmítl, ale přesto jsem tam byl pořád. Co dva měsíce sme byli pořád spolu, chodli sme za koníčky toho druhého, ona sledovala mě na zápasech, já sní chodil ke koním. Zamiloval sem si i jejího uslintaného psa a trávil sní čas jak jen to šlo, dělal proní první poslední, jako ona pro mě. Někdy po měsíci mě řekla, že mě miluje, což sem byl nadšený. Bohužel po necelých třech měsících se to najednou zničehonic zlomilo. Bylo to na mikuláše a ona udělala slavnostní večeři pro bráchu a tátu a mě to dost mrzelo protože mě nepozvala a dal sem jí to patřičně znát. Od té doby to šlo z kopce, najednou byla odtažitá, o pusu sem si musel skoro říkat. Najednou říkala, že má ponorku a už mě nechce tolik vídat. Nakonec to došlo do fáze, že mě má hodně ráda, ale že mě nemiluje. Prý se oto snažila celou dobu, ale nešlo to. Přitom mě i řekla předtím, že mě miluje. Najednou já byl zvyklej že sme spolu byli pořád a teď už se moc nevidíme, stýskalo se mi, bylo mi to smutno, ale ona že má v hlavě děsný zmatek. Teď po asi po měsíci od propuknutí krize má v hlavě stále zmatek, když jí řeknu, jestli se uvidíme, tak řekne, že neví, což jakoby říkala já nechci. Rád bych aby se do mě zamilovala, ale bohužel vím že jsem udělal vše a snesl bych ji modré z nebe, ale hold to není to co by si představovala. Na oko spolu chodíme, ale vůbec se nevidíme. Vůbec nevím co mám dělat, všichni říkají ať se nato vykašlu, ale já prostě vím, že mě sní potkalo štěstí a vše sní spojené mě naprosto vyhovuje a sem zato moc rád..

Bohužel ale nedokážu být bez ní a dát jí ten velkej čas co potřebuje, dokonce ani na silvestra spolu nebudeme. Je to celé zapeklité a vím, že sem do toho dal všechno. Jen pořád čekám, kdy spadne poslední sirka a bude konec.

Tím jen chci říct, že sme to asi také uspěchali, moc často sme se vídali a to bydlení taky nebylo košér. Chtěl bych začít od začátku, ale těžko říci jestli to chce i ona.. Můžu jen doufat a dát jí čas..