Téma: Rodiče mé přítelkyně mě před ní zhazují

Dovolil jsem si trošku poopravit název tématu, který snad více vystihuje obsah. 

Jak to tak čtu, tak je to tak. "Postiženého" to holt nenapadne. dík

A jaj.
Tak to je poměrně složité téma.
Pochopila-li jsem článek správně,po dohodě se svou partnerkou jsi odešel ze zaměstnání,2roky nemáš práci,a ikdyž se snažíš něco najít,nemáš štěstí,jelikož všude je žádána praxe.
Pokud je to jinak oprav mne.
Předně:co je mi divné,je skutečnost,že jsi opustil zaměstnání aniž bys měl v záloze něco jiného.To mi připadá tak trochu nezodpovědné ze strany tvé,i partnerky.
Jistě,byla podpora v nezaměstnanosti a jak uvádíš,měli jste dost našetřeno.
A nezahálíš,pracuješ na domečku atd.,čili takový muž v domácnosti
Nicméně,předpokládám,a doufám,že správně,že občas byla nějaká brigáda,nebo práce na krátkou dohodu.
Z pohledu ženy mohu říci,že ani mně by se moc nelíbilo,kdyby můj partner byl doma tak dlouhou dobu,2roky je přeci jen nepřirozené,nezlob se.
Když tvá přítelkyně souhlasila, s tím,že odejdeš z práce,zcela určitě předpokládala,že si tak do půl roku něco najdeš,ikdyby to nemělo být ve tvém oboru,ale jisté finanční zázemí by bylo a pochopitelně mezitím by sis hledal podobnou práci,jakou jsi dělal a se kterou máš zkušenosti.
Co se týče pohledu rodičů tvé partnerky,píšeš,že jsou na peníze.Nemohu soudit,neznám natolik tuto situaci,nicméně brala bych to spíše z jiného úhlu.
Jak jsem již zmínila výše,2ROKY bez práce není  v pořádku.Ber to tak,že rodiče svého potomka-tvou přítelkyni vychovali,záleží jim na ní a chtějí,aby se měla v živoě dobře,respektive,aby byla šťastná a spokojená.A miliony to zrovna nemusí být.To si spíš namlouváš ty.
Čili chápu,že se již začínají starat.
SHRNUTO:Přikláním se spíše k názoru,že rodiče tvé partnerky mají přeci jen tak trochu pravdu,já jako rodič bych reagovala obdobně.
Hledej si OKAMŽITĚ jakoukoli práci i za cenu,že nebudeš mít bůh ví jak vysoké ohodnocení.
Najseš ji jistě brzy a tím odpadne také téma rozchodu a celý problém se vyřeší.
A mezitím si hledej něco lepšího.

Z tvé strany je to již trochu nezodpovědnost...2 roky....

Možná jistou roli ve tvém nahlížení na problém hraje tak trochu i tvá mužská ješitnost.

Promiň,takhle to prostě vidím.
Tím rozhodně nechci tvdit,že celá vina je jen a jen na tobě,ale přeci jen....zamysli se.
Je ti přeci kolem 30ti,tak už nejsi žádný puberťák!!!
Přeji hodně zdaru

  A co ona?  Když se spolu bavíte třeba po milování, plánujete budoucnost? Miminko? Rodinu?  Podle mě jste zamrzli na mrtvém bodě a je na Vás jestli se ve vztahu posunete dál, nebo ne. musíte spolu komunikovat, když se jí nezeptáš na názor, nic se nedozvíš. Co se týče těch rodičů s přítelkyní si promluv. My s manželem jsme to probrali ještě před svabou. Na finance jsme uvalili embargo, naši byli v pohodě, ale tchýně byla zvědavá a několikrát jí manžel musel říct, že je to pouze naše věc. A stašilo to, nos už nestrká do ničeho a dlouho se nezeptala na cenu dovolené, tábora atd. Začněte se řídit rčením: Co se doma uvaří, to se doma sní.

Indiánka: práci mám pořád (snad krom dvou měsíců hned po skončení zaměstnání) - z čeho bych platil účty...? Ale není to na rozhazování. Jak jsem psal, nalej, vylej, ušetří jen přítelkyně, já ne.

Julie: Jak co ona?  Plány jsou, ale teď potřebuje čas... A chová se odtažitě. Taky bych řekl, že jsme na mrtvém bodě, ale bylo mi řečeno právě že se o mě nemůže opřít nebo odejít z práce, když momentálně nevydělávám dostatek,abych sám utáhl celou domácnost. Což je pravda. Jo a zásnuby proběhly před rokem...

  Tak když Ti řekla, že potřebuje čas, tak co ještě potřebuješ vědět?  Já nevím co se jí honí hlavou.  Pokud je slečna mamánek tak si s ní promluv a určete si pravidla.  Univerzální rada neexistuje, dost možná, že je Váš vztah přechozený.

To mě taky napadlo. Možná jsem ale zapomněl uvést, že už tři roky spolu bydlíme (žijeme).
Asi jako žena víš, že stačí říct, že potřebuju čas je potřebuju čas. Ale já bych rád dodělal ještě věci na baráku a pokud se po tom čase rozhodne, že to skončí, tak to bude k  ničemu, protože už to jsou takové specifické detaily. 
Nebo je u mě paranoia?? Snažím se hledat problém tam, kde zas až tak není a chce to opravdu jen čas? Možná proto, že taková situace ještě nenastala (do června bylo vše zdálo se dokonalé...) a já to dost a zbytečně řeším? 

   Šmankote tak jí řekni, že postrádáš z její strany zpětnou vazbu. Nějakou odezvu na Tvé snažení. Řekni jí, že jí dáš čas a prostor, ale že Ti to bere pevnou půdu pod nohama, aby to netrvalo moc dlouho. Promluvte si, nic na tom není, hlavně bez emocí.

Aha,takže práci máš,promiň,ale Tvůj článek je napsán trochu zmateně,nějak jsem se v tom nevyznala.I mě se ale stává,že myšlenky plynou rychle....nejsme dokonalí.

Tak zde se karta trochu obrací:v tom případě se mi spíše zdá,že Tvá drahá polovička je asi přeci jen trochu rozhýčkaná penězi.Byla dívenka zvyklá na jistý,standart"a nyní,když vycházíte tak tak se jí to nelíbí.Mám pocit,že je zde jakési sobectví z její strany.Trochu dětské chování,řekla bych,možná by to chtělo dospět a dozrát.Měla by být vstřícná a podpořit Tě,stát za Tebou,protože to je základ partnerství,nejste každý sám za sebe,ale jeden celek.Co bude,až budete manželé a budete mít děti??Nechá se ovlivňovat názory rodičů a Tebe bude kritizovat,Ty z toho budeš mít akorát trauma,budeš podrážděný,nespokojený a to JE ZAČÁTEK KONCE každého svazku.

Viiděla bych to,že mezi vámi dvěmi je:

jistý nepoměr mezi osobnostmi-Ty-jsi asi duševně dospělejší

                                                 -Ona-je ještě ve vývinu,teprve se formuje její osobnost a tudíž je i snadněji ovlivnitelná okolím-rodiče,kamarádky

Osobně bych to neviděla jako dobrý výhled do budoucna.Vaše společná cesta životem.Ne.

Jste spolu teprve krátce,a->objevila se první krize a->už ji nezvládáte,nedokážete se dohodnout

Až budou děti,bude to ještě horší.pak budete mít závazek v dětech a budete spolu žít kvůli nim a oba budete akorát nešťastní.

Také předpokládám,že ikdyž pracuješ,i nadále si hledáš lépe ohodnocenou práci a ona to ví,je to tak?Už to je znamením,že asi není dobrá partnerka pro život.

Promluv si s ní pořádně ještě,zcela otevřeně,nalejte si skleničku dobrého vínka,hezky se oba uvolníte a budete více otevřenější.Mám z Vás obou pocit,že oba trošičku TRUCUJETE.

KOMUNIKUJTE.to je základ vztahu

Pokud ale nemá zájem o komunikaci....

ŠLA bych od toho.

JEN MŮJ POHLED NA VĚC

AŤ TI TO VYJDE

ZAJÍMALO BY MNE,JAK VÁM TO DOPADLO,OZVI SE?

Julie: zpětnou vazbu mám, ale jednou za rok, kdy už si myslí, že se snažím málo. Tak pak vybuchne (žádný křik apod.) na podnět problémů a tlaků od rodičů v kombinaci s hodně pracovními povinnostmi. V mé poslední práci, která trvá 14 měsíců,  byly dohodnuty nějaké kroky, které se však bohužel změnily (zásah vedení a úprava kritérií pro další postup) a na to jsem měl zareagovat třeba další brigádou k této práci. To je asi moje chyba, ale mě to prostě nenapadlo v danou chvíli.

Indiánka: Asi to je kapku zmatené, ale pořád se mi to honí hlavou různě... Problém asi bude v tom, že jsem nepoznal, že ji to trápí, že se nemůže o mě opřít (finančně). Ale když se chová normálně jako vždy, - legrace, milování, pohoda - jak to mám poznat? A pak výbuch na podnět viz co jsem psal Julii. 
Komunikovat komunikujeme jen je to super super super báááááááác. A teď jsme na báááác. Rodiče jsou v tomhletom dost dobří manipulátoři - nechceš si někam zajet? proč si tak dlouho v práci? Nepřeháněj to tak s tou praci. Proč nemáš paní na úklid? - Vnukávají ji tyhle věci a toto se převede v hlavě na peníze (kolik to vše stojí) a jsme tady, kde jsme. Holt teď si to dovolit nemůžeme, ale tlak je tlak a z něho kolaps, který padne na moji hlavu.

Včera jsme si povídali a je to o tom, že se o mě nemůže opřít jako lo chlapa, který by měl zajistit chod domácnosti po finanční stránce. Momentálně je to tak, přiznávám. Už mě to říkala než jsem nastoupil do momentální práce, pak se to uklidnilo a teď, když se nedaří, tak je to zase tady. Taky o budoucnosti jsme se bavili, kdy cestovat než teď, když nejsou děti. Ano, ale děti jsme si řekli nejdříve za 2 roky (od teď), tak na podzim můžeme na víkendy vyrážet.
  Jak jsem uznal u Julie, na podzim loni jsem si měl najít ještě brigádu, stíhal bych to. Ale fakt mě to nenapadlo a dodělal jsem skoro všechno doma. Tudíž moje chyba celkově a z ní to vyplynulo.

Takže si intenzivně jako nikdy hledám novou práci a uvidím... Jen si myslím, že  by partner měl druhého podpořit i v neblahých časech - zase nechci křivdit, ale teď jsem dostal ránu a podporu nemám nebo ji aspoň necítím. Mám rozjeté nějaké věci (jednu už skoro rok), ale nebude to hned.

Díky, dám vědět, jak pokračujeme / nepokračujeme.  

   Tvoje partnerka není jen náročná, ale i náladová. Pokud jí nabízíš do společného života lásku, úctu, věrnost a dvě pracovité ruce, nechápu její touhu po penězích. Né, že ona si to promýšlí a potřebuje čas, přemýšlet by jsi měl Ty. Může se totiž stát, že vše nepoběží jak po drátku a co potom?  Máš Ty u ní záruku, že když vážně onemocníš, že se o Tebe postará a nevyhodí Tě jako psa? 

Nepotřebuje hodně, jen abych finančně zajistil chod domácnosti...  Na ostatní má svoji práci a výdělek, tak si může kupovat hadry apod.
Nemoc -  To snad ne, zas taková není.

Jinak s tím chodem domácnosti by to bylo v pohodě, kdybych nekoupil druhé auto (platím leasing už 2 roky) a nespořil nám na důchod (každý máme něco) - jen toto dělá cca 14 tis. měsíčně.... Ale to se nepočítá... (musím zopakovat však, že posledních cca 7 měsíců přispívá větší půlkou z tohoto)

  No právě,partner by měl podpořit,psala jsem to vše výše.Když nepodpoří,asi to nebude ono...Nebudu soudit,neznám vaši situaci natolik,jen z toho co píšeš

Každopádně Vám opravdu přeji hodně štěstí

Nevím, momentálně podporu necítím, spíš jen odtažitost a rozhodování zda má cenu se mnou zůstat, když se o ni nedokážu finančně postarat...
Díky.

kdepak to je marny, prachy znicej vsechno!!!!

pani na úklid? ty máš vydělávat na domácnost a ona si z výplaty kupovat hadry? přijde mi to celé... no, řekněme zvláštní. chápu to dobře že podle slečny vztah znamená zhruba "najít si chlapa, kterej vydělává dost na to abych si žila jako královna, a když nevydělává, vyměnit ho za nový, výkonější model"? zvláštní. pro mě byl vztah vždycky "najít si chlapa, kterej mě umí rozesmát, se kterym je mi dobře, kterej mi bude věrnej a budu si s ním jako královna připadat, i kdybych s ním žila v maringotce". a jestli tě opravdu opustí kvůli penězům? nelituj, ale gratuluj si, že sis jí nevzal.

Mám z toho bohužel stejný pocit. Do teď nám bylo fajn, sranda, byli jsme spolu každý den (to je logické, když spolu 3 roky žijeme), vše OK.
 Přikládám to pořád zatížení v práci a tlaku rodičů, ale jestli tomu podlehne, tak mě teda hodně zklame.

Včera padlo srovnání s nevěrou! Že se tak cítí. To jsem myslel, že padnu. Pak že se na mě nemůže spolehnout - ale zase jen finančně. Kdyby platila vše a stálo vše na ni a já se flákal, tak držím hubu.  
Prachy, to je děs.   Teď jezdí na výlety...

jestli to srovnává s nevěrou a jezdí na výlety, dej si pozor jestli náhodou nejde o něco úplně jiného... myslím tím jestli ty kecy o tom že se na tebe nemůže spolehnout a že to je pro ní skoro jako nevěra není příprava výmluvy, proč si našla někoho jinýho (jako že je to vlastně tvoje chyba). kdyby ses válel doma na gauči a její výplatu z velké části prochlastal a prokouřil (ano, i takoví jsou), pak je přirozené že jí to bude vadit. ty ale makáš, takže buď máš doma sobeckou zlatokopku (a když se na ní vykašleš, najdeš hafo žen, které budou za pracovitého a věrného chlapa vděčné), a nebo má jinýho a takhle trapně si hledá výmluvy pro tebe proč to vlastně udělala - a dost možná to nalhává i sobě, aby neměla výčitky svědomí. nechci bejt zlá, ale prostě mi to tak podle toho co píšeš přijde. btw, když studovala vš, předpokládám že jsi jí živil...?

To je ta rodičovská zmanipulovanost. Poznávám ji. Byl jsem pár takových "rodinných porad" svědkem a jak se říká Dej pokoj... Finanční podpora ze strany rodičů byla vždy perfektní, ale to je vše. Duševní, lidská apod. nic. Samé ty to neuděláš, co budeš dělat když to neuděláš, po pul roce v práci proč už nejsi ředitelka a když ne, tak kdy bys být mohla.... To by dostalo asi každého a k tomu se hodí, že se mi teď nedaří a je to tu. Co když si půjčím od lichvářů, co když budu hrát automaty, co když ona přijde o práci, nedokážu se o ni ani postarat... dokážou to tak vnutit nenásilně člověku, že tomu pak uvěří a zopakuje to mě, ale už ne tak manipulativně, jen že jsem k ničemu, když zrovna nemám nadbytek financí.
Při studiu ji rodiče posílali peníze, ale to jsem na to byl dobře, takže veškeré hadry apod. jsem nakupoval já, ale rád podotýkám! A ona si mohla šetřit na další nebo tak. Kdo by taky kupoval své ženě nerad dárky....

proto je název jaký je. Ona není v jádru špatná, jen rodiče ví kam mířit a jak to vnuknout a jí tím zmanipulovat, že vlastně na to přijde sama a ještě řekne "naši mají vlastně pravdu". A tím že mají rodiče peníze a myslí si, že láska jsou vlastně prachy...

Pak je načase aby dospěla. Pokud jí budou rodiče ovlivňovat celý život, stejně bys nikdy nebyl šťastný... Až zas začne o penězích a o tom že jí neuživíš, prostě jí řekni že pokud by přišla o práci a vy jste měli finanční potíže, byl bys pořád šťastný že máš aspoň ji. A pokud ona miluje více peníze než tebe (peníze jí ve vztahu chybí víc než bys chyběl ty), pak je ti to líto. Řekni jí že jsi dospělej chlap co chce vlastní život, ne život který si přejou její rodiče. Pokud tě má ráda, dojde jí že se chová s prominutím jako totální kráva.

hae ta tvoje frajerka se akorat vymlouva a ty ji zivis. se ti divim, ze s ni jeste muzes vubec byt, chapu ze je to tezke se po trech letech k necemu takoveho odhodlat - myslim k rozchodu, ale nevahala bych ani minutu, bude te to vic a vic zrat a nicit, az to stejne bouchne, je to jen otazka casu a tahle holka te ma tezce na haku - podle toho, co tu pises.

Poslední dobu to tak je. Ne pořád. Od návštěvy rodičů - kdy já byl na semináři ohledně jistého podnikání. A neživím ji, jen platím poplatky apod. (ale jak jsem psal, teď se o to dělí)
Včera to bylo zas v úplně pohodě. Dokonce zase plány byly, že na podzim uděláme to a to... Možná má krizi a bude chtít opravdu jen ten čas a prostor???
Jinak jsme spolu přes 6 let, 3 roky žijeme spolu

Chápu ji! Pocházím z velmi podobného prostředí. Samozřejmě, že ovlivňování ze strany rodičů je špatné, ale nemyslím is, že je to hlavním důvodem vašich problémů.
Já muže opustila proto, protože se o mě prostě nedokázal postarat. Na konci to vypadalo tak, že jsem studovala, pracovala, starala se o domácnost a on se rozhlížel, kde by udělal kariéru. Vydržela jsem to rok a potom už mi došly síly. 
Ano, jsem žena, která potřebuje mít vedle sebe muže, který zajistí finanční chod domácnosti (zvláště, pokud bych s takovým mužem chtěla mít dítě, tak je to opravdu nezbytné).  Svůj příjem mám pro sebe - ráda o sebe pečuji, ráda kupuji dárky, jsem ráda ozdobou svého partnera, pečuji o dům, miluji vaření. Myslím, že nám to klape velmi dobře.
A v případě, že by partner onemocněl vím, že se o něj budu starat a že bych to zvládla i sama... velmi si ho vážím za to, co pro mě dělá, uvědomuji si, že je to něco výjimečného.

a nebojíš se že si koupí novější model, až se jako ozdoba "ošoupeš"?

Když studovala, tak bylo vše OK, protože jsem měl dobrou práci a ona od rodičů měla jen pro sebe, ale ani to nepotřebovala, protože jsem ji dal/zařídil, co chtěla. Teď je akorát horší doba.

Ještě jedna věc, což asi budete mít taky společné, že si vybíráte z obou možností - klasický systém (chlap vydělává, žena doma) a feministický (žena má právo na kariéru apod.) - to nejlepší pro vás samotné, protože jeden tento systém byl doma a řekl bych že ten první... Bohužel přítelkyně doma teď nedělá nic (krom vložení prádla do pračky a její zapnutí). Takže extrém, žádná míra.

A budu i souhlasit s Chiquitou.   

dobrý den, nevím jestli si mě pamatujete, ale před asi půl rokem jsem tady psal, a nechci říct že jste mi tu pomohli, ani že by se něco zlepšilo, ale zdrželi jste mě natolik že jsem potkal kamarádku pro kterou stálo žít, tak bych vám tu chtěl poděkovat.

a měl bych ještě jednu prosbu, já se zajímám o psychyku člověka, ale nemám dost dobrý známkdy na to abych se dostal na vysokou školu. ale vy jste psychologové, proto bych vás chtěl poprosit jestli by jste mi nemohli poslat nějaký materiáli který bych mohl prostudovat, a něco se přiučit.

děkuji za odpověď

ps: Žlebís

Je super vědět, že jsi našel smysl života co se týká psychologie, nejlepší bude když zajdeš do nějakého většího knihkupectví a zeptáš se přímo tam, aby ti doporučili nějakou knížku o psychologii pro začátečníky - například TUHLE nebo pokud za to nechceš utrácet, zajdi do knihovny, tam jich taky bude určitě velký výběr... materiály ve smyslu vysokoškolských skript nebudou zrovna příjemné na čtení, spíš půjde o sbírku odborných výrazů, takže být tebou, hledala bych knížky, které byly nápsány nějakým psychologem pro neodbornou veřejnost jinak ti přeji hodně štěstí do života, a ať jde všechno stále lépe a lépe 

ps: píšu to sem protože téma bezbolestná sebevražda jste zablokovali

díky za přání, a k těm knížkám, už mám některý přečtený a některý jsem našel namluvený v mp3 prot jsem si říkal že by to mohlo být zajímaví

a z čeho vy čerpáte informace? to stačí vystudovat, a dál se nic neučit?

My tu nejsme vystudovany psychologove - alespon rozhodne ne vsichni... Tady vsichni cerpaji ze zivota, vlastnich zkusenosti, ... pokud uz mas neco nacteno, hledej dal na internetu mnohem lepsi nez nejake ucebnice budou odborne clanky uznavanych specialistu, urcite existuje neco jako casopis s psychologickou tematikou... zeptej se pana googla, povi ti vic

ok, díky kouknu

Chtěla bych Ti ještě k Tobě říci, že Ti moc přeji, že jsi dokázal svoji situaci tak dobře zvládnout. Ustál jsi to, a teď už víš, že kdyby se Ti někdy v životě ještě třeba nedařilo, zase to zvládneš a hlavně, vždycky je něco nebo někdo, pro co stojí za to žít. Přeji Ti hodně štěstí.

ale kdepak, ty prášky a půl litru vodky mám pořád připravenou, :D a dokud nenajdu smysl mého života tak to nevyhodím, smrt je opravdu jediná věc na tomto světě čeho se nebojím,

ale díky za štěstí, to se hodí vždy