Téma: Nemám vztah k vnučce - postarám se prakticky, ale nepochovám si ji a nic k ní necítím

Proč jsou ty návštěvy tak stresující? Je něco v nepořádku s manželovou dcerou nebo synem-rodiči toho dítěte, nebo zneužívají péče a svěřují miminko k opatrování často?  

Problémy byly, a veliké, se synem manžela. Nadělal si obrovské dluhy, pak bydlel dlouho u nás a byly s ním často problémy. Nedodělal žádnou školu, dluhy splacené ještě nemá ale nyní již našel slušné zaměstnání - snad si práci udrží, vydržel v této práci nejdéle. A pořídili si dítě. Naštěstí již u nás nebydlí.

Po tom, co jsme s ním zažili mu stále příliš nevěřím.

Můj názor je, že chování otce dítěte je jedna věc, a vztah k jeho dítěti je věc druhá s tím, že první věc by neměla ovlivnit věc druhou, tzn. , že Tvoje nedůvěra k synovi manžela, byť i pochopitelná, by neměla ovlivnit vztah k dítěti, vnučce Tvého manžela. Dříve či později toto vnučka vycítí, jakmile si to začne uvědomovat, a pro dítě není nic horšího, než cítit a vědět, že je někým z rodiny nemilováno.  

No jo, no a z miminka taky moc nadšená nejsi, když musíš tlumit pocity směrem k jeho rodiči.

Samozřejmě, že to může být leccos, ale pokud jsi musela v rámci zachování dekora vypnout vztahy s problematickým synem, je vysoce pravděpodobné, že je máš vypnuté i vůči potomkovi, taková trochu rozšířená averze. Ale snad se na miminku najde něco, proč bys ho mohla mít ráda, bude růst, třeba bude roztomilé, uvidíš sama. A když ne, tak ne. Jestli ho mají rádi rodiče, tvůj minimální kontakt s ním ho asi moc nepoškodí, jde jen o krátké časové epizody, předpokládám.  

Asi to bude ono. Až se přesvědčím, že je schopný se postarat, snad se to vylepší. Zpět se důvěra získává obtížně. Velice děkuji za rozhovor s někým nestranným a také blížencem.   Snad to bede lepší.