Téma: Nejlepší kamarád, co chce být víc, než kamarád

Zdravím…

Mám menší/větší problém. Jde o mého kamaráda. Opravdu hodně dobrého kamaráda, důvěrného kamaráda, se kterým jsem se seznámila před rokem a půl přes internet. Ač se to nezdá, jsme si hodně podobní a vážně moc si rozumíme.  Stal mi bratrem,  já jsem jeho sestrou a řešíme spolu věci, které zkrátka s nikým jiným neřešíte. A jde opravdu o hodně důvěrné věci, i o ty intimní. Nebojím se mu otevřít, nestydím se před ním brečet a říkat mu zkrátka všechno. A chci tu pro něj být, i kdyby měl přijít konec světa. Krapet problém je mezi námi vzdálenost, jelikož jsme od sebe přes celou republiku, takže jde o komunikaci především přes skype a mobil, ačkoli se samozřejmě občas scházíme. Nikdy nám ale tahle komplikace nezabránila být sourozenci. Vážně mi na něm moc záleží a kdybych o něj přišla, asi bych to neustála.

Ještě před nedávnem měl přítelkyni, ale před několika dny se rozešli. Pomáhala jsem mu, když řešili všechny ty problémy a stála jsem při něm, když k rozchodu došlo. Jenže on mi pak napsal, že si díky tomu uvědomil, že mu na mně vlastně celou tu dobu záleželo víc, než na jeho ex, a že vymyslel tu věc se sourozenci, aby ospravedlnil jeho lásku ke mně. A zkrátka tak nějak řekl, že by se mnou chtěl chodit. Jenže znáte to, v jistou chvíli se přátelství dostane do takové fáze, kdy už zkrátka nejde proměnit ho v milostný vztah. A k tomuhle bodu jsme dospěli už dávno a já teď prostě nevím, co s tím. Zavolala jsem mu a řekla jsem mu, že je mým bratrem, a že nemůžu být jeho přítelkyní. Nemluvě o té vzdálenosti mezi námi a o tom… že mě vlastně fyzicky vůbec nepřitahuje. A mám strach, že kdybychom se dali dohromady, jednou bych o něj přišla. Naprosto bychom tím zničili naše přátelství.  Domluvili jsme se na tom, že mezi námi zůstane všechno při starém, že zůstaneme přátelé sourozenci, a že tu pro sebe budme, ale znáte to. Mám pocit, jako by se něco změnilo, jako by mezi námi vznikla drobná propast a opravdu se bojím, že se bude jenom rozšiřovat a rozšiřovat a já ho nakonec ztratím. Jenže to bych prostě nezvládla, až příliš mi na něm záleží, až příliš mě drží nad vodou a já nevím, co mám dělat. Nezvládla bych ani jeden den s myšlenkou, že je pryč.

Nevíte někdo, co si v takové prekérní situaci počít?