Téma: Jste spokojení s chováním Čechů?

Nechápu téma. Ke komu? K sobě? K Romům? Ke zvířatům? K cizincům? Chudí k bohatým? Bohatí k chudým? Děti mezi sebou? Dospělí mezi sebou? Děti k dospělým? Dospělí k dětem? Dospělí k seniorům? Senioři k dospělým? Děti k seniorům? Senioři k dětem? Či myslíš trestné činy, přestupky, vandalismus? Chování na silnici? Nebo je to myšleno úplně jinak?

Nechceš upřesnit, jak to myslíš?

pokud jde o romy tak by se mohlo pritvrdit

Chováme se jako všichni ostatní, akorát máme s námi větší zkušenosti. Mohli bychom se na sebe trošku více usmívat.

Co se tyce zivotniho prostredi, tak se maji Cesi jeste opravdu co ucit!! Hodne lidi si mysli, ze kdyz je nikdo nevidi, mohou delat vsechno. Treba lit motorovy olej do kanalu!! Neni to zadna vyjimka.
Nebo se jdou koupat k rybniku, posvaci a vsechny odpadky nechaji na miste. Stare pneumatiky se hodi do rybnika, aby nebyly videt!!
Co se tyce chovani lidi k lidem, myslim si, ze Cesi jsou pratelsti a i si radi vypomohou.  

Tak tohle není jen "český" problém. Španělé se chovají k životnímu prostředí daleko hůř. A nejen oni.

a ja ten olej poctive odevzdavam

Myslela jsem celkově v rodině, v zaměstnání, v MHD, prostě chování. Potřebuji žebíček (do školy) jak na tom jsme, ale nikde žádná gentura tohle nezkoumá.  

Výzkum se zabývá jednotlivými údaji, vyhledat si je budeš muset jeden po druhém sama ZDE

V první řade, musím být spokojený sám se sebou.  

Jsi-li nespokojen s chováním kohokoliv k tobě, včetně manželky, tchyně, dětí, a všech národů tak věz, že ti dotyční tobě jenom nastavují zrcadlo.

Druhá věc, také důležitá, je definice: Kdo to je vlastně ten Čech. Přímý potomek praotce Čecha, nebo ten, jenž má oba rodiče Čechy, nebo může být jeden rodič „Nečech“, a co když někdo s prapředků byl nájezdník, třeba Avar, nebo Prus, nebo Francouz, ti prý byli velmi oblíbení našimi prapředkyněmi.

To mně nikdo zatím nedokázal vysvětlit, nebo zavedeme rasové zákony?

   Čech je ten, kdo má české občanství a cítí se čechem. Myslím, že ten pocit tam je zásadní.  

Chtěl jsem svým příspěvkem říci pouze to, že nevhodné chování, bezohlednost, hloupost a případně darebáctví nemá národnost, ale táhne se napříč příslušníky různých národů i příslušníky různých států. Vychází to přibližně stejně, v každém státě skoro stejné procento lidí to nemá v hlavě zcela v pořádku. Sociologové celého světa to vidí obdobně, a nezáleží ani tak na úrovni vzdělanosti, spíše na kulturních tradicích toho kterého kulturního okruhu. Nemá to tedy žádnou souvislost s národností.

Co mě ovšem přímo děsí, že dnešní občanka našeho Českého státu prohlásí o popravě Dr. Milady Horákové, že se přeci Dr. Horáková přiznala. A nevnímá, že to k čemu se přiznala, nebylo ani tehdy trestné, a že tedy šlo o sprostou vraždu, navíc těhotné ženy. S takovým chováním nejsem spokojený a dokonce se mně jeví takovéto chování jako příznak značné a nebezpečné psychické deviace.

   Většinou jsem spokojena. Vadí mi nepořádek kolem silnic a závist. Dobrý pocit mám z hor, kde byla velká koncentrace lidí a já nechala lyže bez dohledu (všichni to tak měli) a nic se neztratilo. Dokonce jsme jednu noc zapoměli zamčít a taky nás nikdo neukrad.   Myslím, že se lepšíme, jen by to chtělo větší pospolitost a zatočit se zloději ve vládě. Jenže k tomu je potřeba odvaha a ta není a nebyla až na vyjímky, nám čechům dána.

Já jsem spokojena, musím říct, že kudy chodím, tudy narážím na lidi milé, dobrosrdečné, ochotné pomoci.  

Myslím, že jako národ jsme jací jsme, jak už bylo napsáno, mohli bychom se více usmívat, ale třeba Moraváci mají velká srdce a jsou milí.