Téma: Je na vozíčku,moc se milujeme, naši ho nemohou vystát

Ježibabko, tady si tykáme všichni, tak ahoj

"Máma to ale vidí jinak, nezná kompletně jeho zdravotní stav. Prostě jsme se chytly. Řekla o něm, že je mrzák, který si nezaslouží žít. To mě stašně zamrzelo. Já ho beru takového jaký je a vždy to tak bude."

Co na to slušně říci? Raději nic, je to Tvoje mamka  Ale já bych měla jasno, šla bych si za svým. Mamce bys mohla zkusit vysvětlit, že nikdo nevíme, co se nám kdy může přihodit, a že by Tě zajímalo, co by teda říkala, kdyby jsi byla na jeho místě Ty? Ne, že bych Ti něco takového přála, to opravdu ne. Ale když už se někomu něco takového stane, má také právo na život a na lásku, no ne? Jestli ho miluješ, jakože čtu a cítím z Tvého psaní, že ano, tak směle do toho a hodně štěstí Ti přeji.  A zdravím i Tvého milovaného broučka (to je roztomilé), a držím mu pěstičky a přeji hodně štěstí, ať mu operace dobře dopadne 

Ahoj, ano máš pravdu. Ale jak to mamce mám vysvětlit?? Nechce o něm vůbec mluvit.  

Jinak děkujeme za podporu.

Obávám se, že jí to nevysvětlíš. Má tvoje matka nějaké závažné důvody, špatné zkušenosti atd, k tomu, aby tvého přítele nesnášela? To co říká, je samozřejmě nepřijatelné, ale udělali si něco? Nebo je to její názor na postižené?

Pokud s ním má nějakou špatnou zkušenost, asi by stálo za to si to poslechnout, ale pokud jse o zlý předsudek, nijak to nevyřešíš.  

No a to hrocení -buď on anebo my- jak moc je realistické, že tohle matka řekne? Na druhou stranu, už hodnocení tvého přítele je neakceptovatelné, přehání a hrotí ona často?  

Soudí pouze podle postižení. Žádný konflikt neměli.

Tak to vypadá skutečně na problém.  

Vztah s přítelem asi tajit nechceš, můžeš se samozřejmě pokusit s matkou ještě promluvit, ale asi to moc nadějně nevypadá. na druhou stranu, je to tvůj život.  

Jak by v praxi vypadalo, to- "buď on anebo my"? Musela bys odejít s domu, nebo by s tebou nikdo nepromluvil?

Má i tvůj otec a zbytek rodiny tento názor?

Milá babka (-ježi),

dostala si se do věku, kde končí dětské hry a začínají ty dospělácké „hry“. Na rozdíl od těch dětských jsou zejména o vztazích a důležitých rozhodnutích.

Někdy nemůžeš mít obojí bez starostí a budeš muset bojovat sama za sebe a za ty, které miluješ.

Někdy nepomůže vysvětlování, protože lidi řídí víc emoce než zdravý rozum (a oni si to ani nedovedou připustit).

Postoj mamky je postoj člověka bez dostatku životních zkušeností. Je na Tobě, abys sis začala sbírat zkušenosti svoje.

Mamka si asi myslí, že vztahy jsou o penězích, prestiži a postavení. Ale pokud je Tobě s přítelem dobře, je to mnohem hodnotnější než hodnoty uznávané Tvojí mamkou.

Mamka by Ti neměla dávat ultimáta a zakazovat vztahy. Nemá na to právo. Pokud ho dá, tak ho přijmi a odejdi.

Garantuji Ti, že časem dostane rozum, protože to co dělá, nedělá dobře, ale potřebuje to pochopit.

Na druhou stranu: ani život s postiženým nemusí být snadný a žádná láska není garantována. Pokud se to rodičům nebude líbit, nebude snadné to ustát.

Ale myslím si, že byste to měli zkusit i kdyby to nevyšlo. Život je o neustálém zkoušení.

Přeji hodně nadhledu a vytrvalosti.

Říci o někom, že je mrzák a nezaslouží si žít, to je opravdu "přes čáru". Na druhou stravu však Tvoji maminku chápu. Jistě si pro svou dceru představovala jiný život, než její péči o vozíčkáře.

I Ty jistě budeš mít známost v jistém ohledu ztíženou vzhledem k jeho zdravotnímu omezení.

Ale je mi jasné, že láska je láska a ta bývá slepá.

Určitě nedělej ve 20 letech žádné závěry, možná se ani nejdená o lásku na celý život. Prostě udržuj kamarádský vztah s přítelem a ono se to nějak vyvine??