Téma: Jaký dárek jste si přáli jako děti a nikdy nedostali?

Tak nevím, jestli bylo něco, co jsem si vyloženě přála a nedostala. Asi to nebylo tak zásadní, aby mi to utkvělo v paměti

Teď si přeji upřímnou lásku, štěstí, zdraví a splnění těch nejkrásnějších přání.

A toto přeji Vám všem.

Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměl žádná přehnaná přání ohledně dárků, tak jsem zřejmě dostal všechny, které jsem si skutečně přál.

Já chtěl šlapací autíčko a bylo mi slíbeno, ale nikdy jsem ho nedostal a čekám pořád. Asi se letos o Vánocích u našich připomenu.

Šlapací autíčko jsem chtěla taky, zeleného Moskviče Rodiče to okomentovali tím, že je to přeci pro kluky.

Taky jsem si hned cca v polovině osmdesátých let moc přála Barbie - tenkrát byly k dostání asi jenom v Tuzexu ale pár holčiček ve školce a později ve škole už je mělo. Mamce se " prsaté panenky " zdály nevkusné a tak jsem místo toho dostávala všechny ty klasické panenky, miminka s dudlíkama do kočárku apod. Barbie jsem si vybojovala až později, někdy v době revoluce, kdy mi bylo deset.

Poslední věc, po které jsem marně toužila, byly boby s volantem. Kamarád je měl, modré a ve srovnání s obyčejnými boby s brzdama to byl docela jiný level

ja jako maly chtel auticko na dalkove ovladani - antenou ale vzdycky jsem dostal na kabel a musel za tim litat jak blbec

ted uz darky neresim ( co chci a da se to koupit si koupim ) a nepatrim k lidem ktere potesi " jakakoliv malickost ", to radeji nechci nic, staci mi ze jsme zdravi a cela rodina pohromade

k te malickosti, ne zebych musel dostavat jenom drahe darky ale proste vanoce nejsou jenom o darcich at malych nebo velkych

Já jsem byl hodný kluk a Ježíšek mi pokaždé splnil má přání. Jako kluk jsem byl, Racku, nejlepší slídič dárku. Naši už nevěděli, kde je mají přede mnou ukrývat. Už tehdy jsem byl dobrý stopovací pes.  

     Jako malá jsem toužila po Barbie. Viděla jsem ji v zahraničí a nechápala jsem, že tady není k sehnání. njn, komunisti.