Téma: Stalking, stalkování rodiče potomkem - jak se bránit?

Milá Rypoušice,

i toto je jeden z nezanedbatelných důvodů, proč jsem Ti radila i odborníka psychologa. Toto vše, co se u Vás děje, respektive jaké máte starosti, prostě samo jen tak neskončí. To jsou roky nastřádané výsledky chyb, které se staly. Řešení mají, ale potíž je v tom, že Vás to, hlavně Tebe a mamku dlouhodobě velmi stresuje a nechalo to velké šrámy na duši. Jenže ty duše potřebují pomoci uzdravit.  

Uvědom si jednu věc, Ty už nepotřebuješ uzdravit pouze duši, ale i tělo. Tvoje mamka, ač o tom si myslím tolik nemluví nebo to nedává znát, na tom nebude o moc lépe. Je ve věku, který jak si všímám, je celkem častý na probuzení nemocí, které člověk nechce, bohužel však je současně věkem, kdy nebývá úplně ojedinělé, že následky mohou být až fatální. Tzn. , že se jedná o věk, kdy už opravdu je třeba se o své tělo starat po obou stránkách, fyzické i psychické = tělu i duši ulevovat a pečovat o ně, ne naopak. Tohle se nedá vydržet věčně… a zloba a nenávist to řešit nepomohou, těmi člověk ubližuje jen sám sobě a za to to nestojí, opravdu ne.

Bratr, tam je to jasné, dokud bude dostávat pomocnou ruku, nic si neuvědomí a neosamostatní se. Ta pomocná ruka musí začít myslet na sebe a svůj život. Natažená ruka je dospělá, jaké si to udělá, takové to bude mít, i kdyby měla padnout až na dno. Teprve pak si to v nejlepším případě uvědomí, že už je to jenom na ní/na něm, že musí se o sebe postarat sám = práce, bydlení, strava atd. Mamka musí řici jasné NE, jinak se nechá stáhnout na to dno také…

Týká-li se prodeje domu, psala jsi, že mamka má na svém podílu nemovistosti exekuci či zápis od exekutora. Pokud to stále trvá, mamka svůj podíl bez jeho souhlasu prodat nemůže. S jeho souhlasem to lze, ale má to svůj specifický postup, který znamená více papírování a delší proces k tomu, než by mohl být prodej dokončen.  

Ještě jsem zapomněla, kočičky si můžeš vzít obě sebou, neboj. My, ty co jsme měli, jsme si jich ujali postupně z venku, pak byly u nás jen doma, zvykly si, nic jim nechybělo, byly spokojené 

Danuško, moc děkuji za vlídná slova, to teď potřebuju 

Kočky: včera (13.04.2018) jsem mámě říkala, že když tak i z bělouška uděláme kočku domácí - dá to se víc práce, ale půjde to. Ona je víc svérázná šelmička a paní lovkyně, takže to bude chtít si s ní fakt hrát (škrabadla, šidítka, hračky) opravdu se jí věnovat, aby se vybila a pak byla klidná.

Dokonce si říkám, že to bude další novej začátek a snad už to bude lepší. Řekla jsem mámě, že jí přeji, aby se vyřešili exekutoři (většina jejího podílu bohužel půjde na ně, ale důležitý bude, že se to konečně vyřeší) a ona po víc, jak 20 letech živoření, permanentního stresu skrz peníze snad už bude mít klid. Taky jsem jí řekla, ať pak hledá byt v klidu, ne impulzivně, aby jednala dle svých možností (potřebujeme co nejnižší nájem a byt tak 2 pllus jedna či kk, max 3 plus jedna). A s balkonem. Moc ráda bych zůstala v lokalitě, kde bydlíme teď, je tu blízko příroda, klid, ale zárovň je to chvilka od centra.

Svým způsobem se na to snažím těšit.

Jinak já právě mámu obdivuju za to vše, co snášela/snáší. Já se přiznám - a to jí asi ještě řeknu - že já bych to nesnesla, ani tu finanční tíži, ani bratra. Já prostě přesáhla limit - už se mi začlo bortit zdraví - a víc už prostě unést nedokážu. Zato máma ano a za to má u mě opravdu respekt.  

Však říkala, že z toho byla úplně hotová (z bratra), strašně na nervy, že jak přišla dom, už si šla lehnout, byla to hrůza…

Už kdysi jsem jí chtěla něco navrhnout, protože si přesně to, co píšeš, sama uvědomuji. A to, aby se mi svěřovala. My jsme na tom stejně. vše řešíme sami. Ale ona se nesvěřuje vlastně nikomu jinýmu - její přítel je celoživotní samotář, má se dobře, finanční problémy by nepochopil a ty mateřské už vůbec. Takže ač jsem řekla, že o bratrovi nechci ani slyšet, navrhnu jí, aby ať bude cokoliv - stres z baráku, bratra, peněz - ať mi to řekne, protože to musí ven. A dnes (14.04.2018) vypadá spokojeně, mám dojem, že po té, co mi to včera (13.04.2018) všechno řekla, se jí ulevilo.

Já už to nějak snesu, sice mě to též stresuje, ale důležitý bude, aby si máma ulevila.

A ano, o její zdraví se bojím, fakt se divím - i ona - že se ještě nesložila.  

Hlavně má zvýšený hodnotny na děložním čípku, chodí po půl roku na kontroly. A já, jak mám vtíravý myšlenky, tak se o ni bojím, už jsem jí říkala, ať tam jde, ať mám klid (a i ona samozřejmě).

A zlobím se na otce, za to, že byl s nějakou čubkou máma pyká po zbytek života!!!

Fakt, ať si psychologové na mou mámu prskají, jak chtějí, já ji obdivuju a myslím, že kdyby neměla tak tvrdou povahu, tak by to nesnesla. Vlastně jsme na tom stejně - já měla 20 let permanentní stres, a ona jej má taky a stále. Takže další věc, kterou mámě společnou.

A ta exekuce - děkuji za info, to ani nevím. Každopádně její podíl se musí prodat, právě pro to, aby ukojla exekutory a něco jí i  zbyde (i když asi ne moc, já se radši ani neptám, jak moc jsou ty exekuce velké).

A s bratrem máš pravdu, opravdu to chce přísnou stopku. Prostě nejde, aby ji stresoval a abychom my kvůli němu nadále neměli peníze - viz minulý měsíc, kdy jsem mámu musela podpořit, abychom vůbec jely do Čech na pohřeb!! Já si říkala, že je to nějaký divný, vím, že má tu exekuci na plat, ale aby až tak neměla peníze… a to vše jen kvůli němu!!

Tak dnes (14.04.2018) jsem se dozvěděla, že na ni čekal nejen na zastávce u práce, ale i v neděli odpo, když šla od přítele! Taky ji vylapil na zastávce, prý ji někdo zaťukal na rameno… už šla parkrát jinou cestou na šalinu… to je fakt děs.

Dnes (14.04.2018) jsme grilovali u jejího přítele a v mezičase mi řekla, že jí zas napsal nějakej srdceryvnej canec, ale řekla, že to bude ignorovat, že to prostě nejde.

Už včera (13.04.2018) jsem jí říkala, že je dospělý a že je jen jeho volba, zda bude alkoholik a bezdmovec, nebo ne. Tak, jako já se snažím vymanit z minulosti a léčit svou pošramocenou duši.

Ta teď zase dostává na frak, dloouhoo jsem neměla špatný myšlenky a dnes (14.04.2018) jsem si vzpomněla na frontmana Linkin Park, který se zabil zrovna, když jsme byly s mámou v létě v Čechách. Byl v dětství sexuálně zneužíván chudák.

A zase jsem snila o tom, že bych udělala to, co on. Ale vím, že kvůli mámě nemůžu.

A taky přemýšlím, jak zahnat úzkosti a vnitřní bolest, neřežu se, tak je to složité.

Zase se mi vrací minulost, to bahno, ten hnus, všichni ti zatracení alkoholici, tři generace alkoholiků! Babička, otec, bratr a taky třeba můj strýc, bývalý manžel mé tety a zároveň bratranec mé babičky… máme to v genech.

Kdyby alkohol a drogy neničili zdraví a nevypadal po nich - hlavně ženy - hrozně, tak bych taky pila/fetovala.

Vybavuji si ten šílený stres, strach, co zas bude? Kdy přijde? Bude mít peníze? Bude vyvádět?

Ta beznaděj, ta byla nejhorší. A tu beznaděj cítím i teď. Zase mám pocit, že to, že jsem slušný člověk, co se snaží pracovat a vydělávat peníze, je úplná nula, když si tady může po světě klidně běhat někdo, kdo obírá svou vlastní mámu. Připadám si zbytečná a směšná. Mám pocit, jako bych byla pošpiněna.

Zase nás tahá ke dnu…

Rypousice, opravdu - psychologa a hned

Smutný příběh. Bohužel jsem tu dlouho nebyl, takže jsem nemohl napsat pár útěšných slov. Má 88letá invalidní matka marodí, ona totiž v noci upadla a zle se namlátila a tak nemám náladu. Snad někdy příště, tak promiň…

Dážď, nech dážď, dážď,
ten jazdec v dlhej tme,
dážď, nech dážď, dážď,
škrtá tie noci neplatné.
Dážď, ten zlodej ciest a hviezd,
príliš nádherný, spraví ten trik.

Spíš, Ty spíš,
zakiaľ ja niekde bdiem.
Spíš, Ty spíš, spíš,
tak čo si odpoviem.
Otázka ma prísne súdi,
pomôž mi sebe prisvedčiť,
mať dôvod žiť.

Obloha má zavreté,
kde si môj túlavý cieľ?
Už taxík zúfalých snov,
konečne preč odišiel.

Buď pri mne, dýchať Ťa chcem,
pozri sa, žiť opäť viem.
Raz musí prísť aj môj deň,
raz musí prísť aj môj deň.

Buď pri mne, dýchať Ťa chcem,
pozri sa, žiť opäť viem.
Raz musí prísť aj môj deň,
raz musí prísť aj môj deň.

Deň veľkých nádejí….

Jsi blazen jako cela vase rodina, bez se lecit

Nenech se uzrážet, to není tvůj problém, ani tvé mámy, je to problém bráchy. Na tohle všechno kšli. Zvládnete to…

Psala jsi minule, že bydlíte v baráku s mámou, tetou a strýcem. To kvůli exekuci mámy teda všichni přijdou o bydlení?  

V podstatě ano, ale na mámu bych vinu neházela. Kdyby strýc dodržel slib a dávno ji vyplatili, nemuselo k tomuto vůbec dojít… Furt ji sliboval a nic. A pak se máma dostala do problémů, které vyústily exekucí. Jinak si myslím, že k prodeji by nemuselo dojít - teta je na tom skutečně nejlíp a dle mě by bez problémů získala peníze na mámino vyplacnení. Ale strýc, Žid jeden, čuchá prachy, a tak chce on barák prodat, tetu k tomu manipuluje.

Já bych si nejvíc přála, kdyby barák někdo koupil a my tu mohli všichni zůstat v nájmu…

A strýc zde nebydlí, pouze tu často přespává. Bydlí tu ještě můj bratranec, tetin syn.

No, tak zase pokud tam strýc nebydlí, byl by blázen, kdyby si kupoval větší podíl toho domu, nebo ne? Každý přece musí investovat nejdřív do svého bydlení.  

To ano, ale zase tím přijde o bydlení právě teta s bratrancem a my… A to, že mámě sliboval a nic a teď najednou chce prodávat, to mu nezapomenu. Děla jen to, co se mu hodí. Není to čestný člověk a u mě skončil tak, jako u mámy.  

Aha. A proč ten slib nakonec nedodržel?

To se právě vůbec neví. Mě jen napadá, že se mu to jednoduše řešit nechtělo, bylo by s tím moc práce… Pak ale nevím, proč to neřekl na rovinu "nevím jak to řešit" nebo "nechce se mi to řešit"… kdyby řekl cokoliv, ale hlavně na rovinu, bylo by to mnohem snazší, protože by se s tím dalo pracovat…

A vůbec bych se u něj nedivila tomu, kdyby mazal mámě med na pusu /tehdy/ a před ní pomlouval tetu a totéž dělal u tety - pomlouval mámu a jí mazal med kolem pusy… Což mimochodem dělá dnes (21.04.2018), pomlouvá mámu…

Dřív právě pomlouval tetu, že se strýcem chlastaj, že je tu bordel, že se tu válej jak prasata a že barák se prodá… a pak najednou nic…

Myslím, že jeho chování o něm hodně vypovídá…

No tak pokud je takovej tak je lepší že se barák prodá a vy s nima nemusíte bydlet, ne?  

Ano, to by bylo jediné pozitivum. Vždy když je tady, tak zhoustne atmosféra, já se mu vyhýbám…

Problém s exekucí určitě nezavinil někdo třetí, byť něco sliboval a nedodržel. I když neznám pozadí exekuce (půjčka, cokoli), tak v tom jistě nikdo třetí nefiguroval, maximálně se někdo spoléhal na jeho slib a to je ta chyba. Spoléhat by se měl člověk vždy jen sám na sebe, protože v tom riziku je sám za sebe.

Teta mi v popisu problému připadá, jako jediný rozumný člověk. Odmítá půjčku, protože by ji měla na sebe a taky by za ni zodpovídala, platila nehorázné úroky. Proč, když se dá věc řešit jinak? Na to určitě nepotřebuje strejdu a jeho manipulaci, aby si to spočítala.

Prodej domu a následné vyplacení zúčastněných je rozumná cesta, jak se mezi sebou vypořádat.

Co se bratra týká, takových znám víc. Jeho sourozence to může vytáčet, ale oni sami s tím nic udělat nemůžou. Teda ano, můžou. Osamostatnit se.

Přesně tak, jak to píše Barča. Plus člověk, který se zadluží a dostane do exekuce kvůli příbuzným kterým nedovede odmítnout další půjčky je podle finančního poradenství jedním z nejrizikovějších dlužníků. Nemůžete po příbuzných žádat, aby si kvůli mamčině dluhu zkomplikovali život a - upřímně, jak si mají být jisti, že by teď splácela když doteď tedy zřejmě opakovaně nesplácela? Protože pokud správně chápu, bydlely jste jinde a až tyhle finanční problémy vás dohnaly zpět do rodného domu, kteŕ se teď kvůli nim prodává? Ale možná to chápu špatně.  

Ano, její problémy nás dohnaly k tomu, že jsme šli sem do baráku.

Na mámu mi nešahejte, vůbec netušíte, čím si prošla. Je však pravda, že strýc za její dluhy nemůže, on jen sliboval, to ano… Ale slušný a čestný člověk to opravdu není. Bohužel on ten barák řeší nejvíc, teta se nechává jen vléct.

Ale co bratr, do kterého cpala peníze, co otec, kdy se nedovolala spravedlonsti, dluží na nás miliony… snadno se káže. Ale tady se už radši s ničím svěřovat fakt nebudu.

Milá Rypoušice, neber to vše, co k tomu píší ostatní jako útok na Tebe nebo Tvojí mamku. V podstatě dostáváš stejné reakce jako kdokoliv jiný = tedy na rovinu a upřímně. Rozhodně je to lepší než falešné pochlebování od Ser. muže, i když to pro Tebe není příjemné číst, taková někdy pravda bývá, bolí, chápu to…

Tak si to zrekapitulujeme:

1) Dům má 3 vlastníky = sourozence, Tvojí mamku, tetu a strejdu.

2) Na 1/3 domu Tvé mamky je exekuce. Důvody jsou jasné, včasné neřešení.

Nevím, o kolik a jaké exekuce jde, nicméně u některých exekucí, které obsahují tzv. rozhodčí doložku, lze prostřednictvím soudu docílit rozhodnutí o jejich neplatnosti (netrvá to dlouho), tudíž se jich i zbavit. Jedná se o např. starší typy nebankovních půjček Cetelem, Homecredit, Cofidis apod.  

Je-li exekucí více, tedy více věřitelů, lze podat návrh na insolvenci a to buď:

a) zpeněžením majetku = méně výhodné, menší výnos či zisk.

b) plněním splátkového kalendáře, který schválí soud.

Ten bývá na 5 let, pokud jej soud schválí, kdy během těch 5ti let povinný musí zaplatit minimálně 30 procent z celkové dlužné částky všech věřitelů, zbytek odpadá, pokud povinný neporuší během těch 5 podmínky soudu. Je pravda, že po tu dobu povinnému zůstává jen nějaké mimimum, ale podáním návrhu k soudu se probíhající exekuce stopnou, a věřitelé musí své pohledávky přihlásit k soudu.

Vzhledem k tomu, že má mamka majetek = 1/3 nemovitosti, nemusí soud povolit splátkový kalendář, nýbrž může přistoupit ke zpeněžení majetku, neboť to je pro uspokojení věřitelů větší jistota ve všech ohledech = získají všechny své peníze včetně úroků + nákladů zpět a v kratším čase.

Ve Vašem případě, tedy v případě mamky je úplně jedno, jestli něco strýc slíbil nebo ne, protože výsledek bude stejný = mamka tak jako tak o svůj podíl nemovitosti přijde. Čili je úplně jedno, jestli by mamku vyplatil nebo se dům prodá jako celek a obdržená suma se rozdělí dle podílů. Opět připomínám, že k prodeji nemovitosti je s ohledem na exekuci na podílu nemovitosti mamky třeba souhlasu exekutora a postup prodeje je jiný (větší počet smluv + delší doba trvání do ukončení prodeje).

Prodej domu je z mého pohledu nejlepším řešením, bude-li exekutor souhlasit = více výhodné, větší výnos či zisk. Naopak, pokud strýc s tetou nemají hotovost na vyplacení mamky, je pro ně či jednoho z nich nevýhodné si brát půjčku či hypotéku, neboť by platili x let ještě zbytečně procenta navíc.  

Týká-li se bratra, mamka ho prostě musí přestat dotovat = to pomůže v tom, aby mamce zbytečně neubývaly finance, na které bratr nemá absolutně žádný nárok

Týká-li se Tvého otce, máš nárok dlužné výživné žádat zpětně prostřednictvím soudu (výživné se nepromlčuje), to ale nechceš, přitom by sis tím mohla pomoci.  

Omlouvám se za upřímnost, ale to je můj pohled na věc. To není nic proti Tobě a Tvé mamce, jsem jen upřímná a myslím to v dobrém 

Danuško, já vím a děkuji, mnou holt cloumají emoce, fakt, kdyby si člověk prožil mámin život… Měla chuděra smůlu, otec, syn, bratr, měla např. i na úřadě práce smůlu - nechtěli jí poskytnout kurz, na pohovorech měla smůlu - páč měla děti… byla svým způsobem diskriminována… od mého otce bita, od syna terorizována, od bratra se dočkala jen falešnosti…

Je mi jí líto, byť vím, že za některé věci si tak trochu může, ale tomu všemu předcházeli velmi složité životní situace, v kterých by dost možná jiný tak dobře neobstál…

Jinak insolvence, nad tím jsem taky přemýšlela. A ano, i já už teď vnímám, že prodej je asi nejlepší a nejférovější pro všechny. Jen mi je líto tohoto baráku, je tu dědova práce, mé dětství, navíc jsem zvyklá bydlet v prostředí více lidí…Já nemám ráda změny.

Takže děkuji za upřímnost, ty k tomu totiž, narozdíl od jiných, dokážeš přiložit i cit a selský rozum.  

Uvidíme, jak to tedy bude, zatím jsou dva zájemci, z toho jedni jsou naši sousedé, že mají dobrou platební morálku a sem by strčili své děti…

A ano, já nemám to srdce, podat trestní oznámení na svého otce. To prostě nemůžu. Nedovedu si představit, co by to bylo zas za šaškárnu u soudu, musela bych se vracet do minulosti, on by se kál na oko, soudce by byl zase mírný a otec by z toho vyšel… hlavně, že jiní po blbým půl roku neplacení jdou do basy a on nic…

Souhlas s Danou, vše zbytečné beres jako útok na sebe. Jak můžeš vědět, ze to ostatní nepíší s citem? To ze ti u toho nepochlebuji?

Me je líto, jaký jsi mela život, ale ber to i z te lepší stránky. Maminka ti neumrela, me nejlepší kamarádce na základní škole v 8 letech umřela maminka. Bydlela sama s tatinkem, ale stal docela za prd. A ještě ji jako nezletile utratil peníze, co ji mamincina rodina nasetrila. Nechala to byt, nesoudila se s nim. A život bere docela v pohodě.

Bud rada, ze vaší předci byli spravedliví a dum dědili sourozenci rovným dílem. To v naší vlastni rodině ma vlastni babička darovala dum (který i můj otec-tedy její syn pomáhal stavět a dával ještě jako svobodný do nej nekolik let své výplaty) v dnešní době v hodnotě nejméně 5 miliónu, tak jej babička před svoji smrti  darovala svému nejoblíbenějšími dítěti a ostatní její děti dostaly nula, nula prd. A jak bychom nějaký podíl taky potřebovali. A rovněž to bylo citové, stravila jsem v tom dome u babičky kus dětství a stýská se mi po něm. Nemohu pochopit, jak to babicka memu tatovi a tim i nam mohla udelat. Ale to vše k životu patří, co dělát? Jen jít zkratka dal.

A o dalším svém životě už raději ani nepíší. Zkratka se musí jít dal. A když te nepolituji a nebudu te nějak virtuálně podepirat (ale jen v dalším tématu jsem ti dala dobře míněné rady), neznamená to, ze jsem necitlivá. Stejně jako dalsi zde. Každý si nesemé nějaký svůj těžší příběh a každá musíme jít dal.

Musím jít do práce, tak jen v krátkosti: nejsem ani tak háklivá na sebe, ale na maminku, opravdu měla extrémně těžký život a těžko snáším jakoukoliv kritiku na ni, mmch. jsem s tím měla problém i u psychologů, to je něco, co mě provází. Takže si to nikdo neberte osobně, to je něco, co ke mně prozatím patří.

A ano, každý si zažil něco hrozného, to vůbec nepopírám a obdivuju všechny dobrý lidi, které to nesmetlo. A je to od nich hezké, že to nechali na třetiny, ale na druhou stranu to stejně v nic jiného, nežli prodej, nemohlo vyústit.

Nemusí mi nikdo pochlebovat, jen bych uvítala pochopení, protože ani pro mě to není jednoduchá situace. Ale víc to radši nebudem rozebírat, aby se zas nespamovalo téma něčím, co k tomu nepatří.

Tak alespoň nápis jak si to pochopení predstavujes.

Na tvou maminku nikdo neútočí.

To umí třeba právě Dany. Prostě pohled ze své strany-matky na dívku /mě/ jako na dceru. Ale přesto k tomu všemu mít racionální argumenty - viz paleta možností, která v našem případě je  eventuálně možná apod.

Ale nechci si diktovat "pište tak a tak". To samozřejmě ne. Jen musím uznat, že Dany to prostě v sobě má, přirozenou empatii a dokonce je schopná pochopit i moje rozjitření.

Ale každý je jiný a originální, nechci tímto nikoho shazovat.  

A Dany mi ani nepochlebuje, prostě píše, jak to vidí a přesto právě i s citem.

Já znovu opakuji, že jsem jednak sentimentální, druhak nesnáším změny, plus když si vemu ty šílené povahy, co jsou kolem mě, tak mě to vše zraňuje a moc mrzí. Čili mnou cloumají emoce a vůbec nepopírám, že jsem nebo můžu být úplně mimo a iracionální.

Ale nebráním se žádným názorům, jen mohu prostě bezdůvodně vypěnit, což není fér, ale radši vám o tom předem řeknu, kdyby k tomu nedejbůh došlo.

Teď jsem měla poprvé 14 stupňové pivo, práce byla dobrá, teď jsem spokojená a usnu jak dudek

No jo, o tom to je. Dany ti to píše z pozice matky, ale my z pozice kamarádky. A ty spis potřebujes tu chápající maminku a mateřské pochopení. Proto ti asi ani nevyhovovaly ty psycholozky. I ty te braly jako dospělou zenu.

Ano, na tom něco bude a právě ta první psycholožka na mě působila moc mateřsky a já to v tu chvíli potřebovala… A právě skrz mateřství negativně nahlížela na mou mámu, což se mě dotýkalo. Ta druhá byla chladná a to mi nevyhovovalo.

Ale uznávám, já vyhledávám mateřské typy, konejší mě to.

Tak je to rozklicovane, potřebujes konejsit.

O tom už kdysi psala Plaminek, bylo to v době, když jsem ji ještě zcela nekriticky obdivovala (stydim se za to, ale to je jiná kapitola). Ze ta vaše generace je taková nedospěla. Ty ses tehdy hodně čertila a neuznala jsi to. A teď vidím, ze opravdu mela pravdu.  Tehdy ještě psala, ze to právě vidí u svých klientu tvého věku.

Ale za tou údajnou nedospělostí jsou úplně jiné věci, ale to zde nebudu rozebírat. Nesouhlasím s tebou, ale polemizovat o tom s tebou nebudu.

(smazala jsem co jsem sem včera (22.04.2018) ještě před vypnutím webu stačila napsat, rozmyslela jsem si to, víc se k tématu už nechci vyjadřovat-dnesni den je pondělí 23.4. 15,17 hod.)

Jenom pro upřesnění: Nejsem ser. muž, ale seriozní muž a Rypoušenka se ode mně nedočkala falešného pochlebování, ale úpřímného porozumění pro její nesnadný a komplikovaný život. Ale to ona ví sama nejlépe.

A ještě dodávám, že tohle téma je primárně o stalkingu a ne o mámině exekuci. A doufám, že mě nikdo nebude vyčítat, že mámu automaticky bráním. Jen z ní ani ze sebe nenechám dělat hlupáka, to říkám předem.