Téma: Vrácení daru pro nevděk obdarovaného - postup, návod, informace

Čendo, teď už asi nic moc, protože vaše vztahy rodinné vztahy jsou evidentně dost narušené.

Nicméně věcně. starší dcera od babičky dostala byt darem s tím, že ta podmínka Tvého vyplacení byla pouze ústní nebo součástí oné smlouvy? Pokud ústní, domnívám se, že s tím nijak nehneš.

Mladší dcera se k Tobě nějakém způsobem chová hrubě apod. ? Žádat vrácení daru můžeš tehdy, když se dárce vůči Tobě chová v rozporu s dobrými mravy. Tedy, např. to, že Ti její manžel naúčtoval vyšší částky než měl, je věc přímo nesouvisející.

V každém případě, máš-li jakékoliv pochybnosti o tom co dál dělat, na co máš a nemáš právo, osobně bych Ti doporučila konzultaci s právníkem. Návštěva Tě bude stát okolo cca 2tis a budeš mít jasno. Jen upozorňuji, že není právník jako právník a tak o všem co Ti sdělí si dělej poznámky a nech si to v klidu projít hlavou než se ev. rozhodneš co dál dělat.

Přeji Ti hodně štěstí.

to VESELKA:   děkuji za odpověď, rozumnou i cennou.

nejak nechapu jak muzes vypocitat to predrazeni o 15%, 20% a 50%, nekdo dela praci za 100, - na hodinu a nekdo dela tu stejnou za 300, - na hodinu, tak stejne material, si zapni heureku a najdi si treba pracku, nekdo ten a ten typ prodava za 5000, - a jiny eshop to prodava za 9000, -, je snad proto zlodej?

Velice jednoduše. Dnes je na netu mnoho "kalkulaček" v oboru. Např. zadat si u nějaké firmy vnitřní zateplení  bytu, rozměry, tlouštka zdi a jiné parametry. Někdy ihned, jindy brzo ti pošlou jejich cenu "na klíč". Tak jsem si s tím pohrál ve všech případech.

no to jasne, prijdou ti to vetsinou i zdarma nacenit

ale jak sem psal oni muzou delat nejakym smejdskym materialem za par kacek, druhy muze delat kvalitnim materialem a rozdil v cene tam byt musi, ale vim ze je dneska plno lidi kteri berou vzdycky to nejlevnejsi a pak se vetsinou divi

Cendo, to, co pises, je smutne ale stava se to dnes a denne. Rodinne vztahy funguji vetsinou do te doby, nez jde o penize nebo majetek. Nejsi prvni ani posledni. Velikou chybou bylo, ze nemas nic osetreno pisemnou smlouvou.
Kdyz jsme vyrizovali dedictvi po mamince, rekla mi asistentka pravnicky, ze musi tu praci polozit, protoze uz  neunese psychicky to prikori, kteremu je kazdy den vystavena. Rikalal mi pribeh, kdy matka vsechen majetek napsala na sve dva syny. Oni ji vyhodili zvlastniho  domu a poslali do domova duchodcu a dum prodali. Pani pak v domove zemrela zalem.
Takovych pribehu je, bohuzel, hodne a stale jich pribyva. Jedna mlada holcina, co pracuje u soudu, prisla za rok prace o vsechny sve iluze!! Pry se radeji nikdy vdavat nebude!

Právní dotazy je lépe pokládat ve webu k tomu určeném. Jde o spřátelené stránky - Bezplatná právní poradna online. Dotazy do webu poradny je možné poslat v liché týdny v pondělí po 10. hodině nebo formou online chatu v sudé týdny v sobotu po 9. hodině.

Tento web (www.MojeStarosti.cz) není primárně určen k právnímu poradenství a právníci sem nechodí.

… zatím to nechci hnát až k právníkovi. Spíše se jen "vypovídat" a přitom si vyslechnout názory jiných, nestranných…

Pokud není dohoda možná, možnost je jediná - soudit se (čímž se Vaše stavy smutku a odcizení k rodině ještě více prohloubí).  

Šance na úspěch v soudním sporu jsou malé (určitě dopouručuji před podáním jakékoliv žaloby celou věc probrat s právníkem nebo advokátem, sám žádné kroky nepodnikejte!!! ).  

Ústní dohoda o vyplacení z nájmu nebo prodeje nemovitosti v Praze je morálně platná, ale formálně nikoliv (co není psáno, to není dáno - nepsané dohody jsou v praxi nevymahatelné, pokud u dohody není přítomno X lidí a to ještě nesmí být lidi z rodiny - což je skoro nemožné).  

Můj komentář:

Osobně považuji darování nemovitosti potomkovi či vnukovi za nerozumné a sám bych to (s ohledem na skutečnost, že jsem 5 let správcem právní poradny a denně čtu v jakém osudovém bahně se darující ocitli) nikdy neudělal. Max. bych dovolil potomkovi nebo jeho rodině v nemovitosti bydlet, ale nikdy ne darovat. Protože člověk neví co ho čeká ve stáří a není nic horšího, než je smutné chudé stáří. Nehledě na to, že to, že člověk vlastní nemovitost a může její vlastnictví ovlivnit závětí mít vliv i na chování potomků k majiteli nemovitosti (rodiči, rodičům).  

• Vrácení (zpětvzetí) daru pro nevděk obdarovaného - informace vizte zde (klikněte) .  

Dobrý den, Čendo, přečetla jsem si Vaše povídání. Myslím, že jste ještě nemusel rozdávat dary, ale stalo se. Nakonec jste obdaroval své děti, svou dceru, ona za jednání svého manžela nemůže. Podívejte se, my jsme už ve věku, kdy musíme mít rozum a máme zkušenosti. Děti, i když dospělé si myslí, že jim patří svět, jsou ještě plni energie a plánů. Nechte to tak. Máte, kde bydlet? Máte. Snažte se mít rád děti a rodinu, takové, jaké jsou. Dejte jim svůj příklad do života, dejte jim porozumění a lásku. Vykašlete se na soudy a na peníze, nám už nezbývá čas na hádky, na soudy, to je zbytečné otravování života. Běžte do přírody se projít, scházejte se s kamarády, dělejte si radost, a nechte to plavat. Pavla

Pavli, 61 let ještě není tak moc, aby člověk složil hrdost do klína a nechal se vláčet jak hadr na holi.

Asi to bude věc názoru, Jsem jen o něco málo mladší, ale nevěřím, že bych dospěla někdy tak daleko, abych rezignovala na sebeúctu.

Na soudy bych se vykašlala, ale zrovna tak na děti. Určitě bych začala vyvíjet takové aktivity, které by mi pomáhaly zapomenout a rozhodně bych neškudlila, aby po mně jednou něco ještě shrábly. A vnoučata? Ty žijí v určitém příkladu, který si taky převezmou. Jednou si milé děti vzpomenou …

Pavli, s tím co píšeš nemůžu souhlasit. Jak už píše Barča, to ještě není věk na rezignaci.

Znám trochu Tvůj příběh a je to samozřejmě Tvá volba a podle toho radíš i Čendovi. Ale já se Tě zeptám, jsi takhle šťastná? Je Ti 62 let, jsi pořád "babka" v plné síle (promiń to slovo, ale myslím ho prostě v dobrém). Život rozhodně nemáš za sebou. Kolik ho ve skutečnosti máme, to nikdo neví, ale představ si, že ho máš před sebou třeba ještě dalších dvacet let, proč ne, není to zase tak moc výjimečné a opravdu si myslíš, že vnitřně se trápit a čekat na to co možná nikdy nepřijde, po zbytek klidně ještě dlouhého života, má smysl?

Možná jsem to jen nepochopila a ve skutečnosti třeba aktuálně šťastná jsi a opravdu bych Ti to přála. Ale nemyslím si, že rezignace je správná cesta a Čenda z toho co psal se situací smířen není a dle mého názoru není dost starý na to, aby svůj život žil v odevzdání pro děti/vnuky co kdyby jednou přišli k rozumu. Ono to co kdyby totiž nikdy přijít nemusí.

Nejsem zastánce toho, aby se bojovalo za každou cenu, ale jsem zastánce toho, aby si každý podle svých možností zařídil život pro sebe tak, aby se jemu dobře žilo.

Předem se Pavli omlouvám, ale nemohu souhlasit s tím, že bych měla mít porozumnění pro nevděk, ale hlavně pro neúctu dítěte ke mně, jako k rodiči - to je pro mě něco, v čem nehodlám nikdy ustoupit. Pokud jsem své dítě od malinka vypiplala, živila ho, šatila ho, umožnila mu studia, věnovat se zájmům a koníčkům, řádně se o něj starala, pomohla mu se postavit do života atd. , zkrátka věnovala mu svojí péči, lásku, respekt k jeho individualitě a osobnosti atd. , pak totéž oprávněně očekávám od svého dítěte. Pokud bych mu umožnila či dovolila, aby si mě nevážilo a rezignovala bych, nemohla bych si vážit sama sebe, ale hlavně, mé dítě by mylně nabylo dojmu, že se ke mně může chovat bez hranic.

Čendo, Tobě bych poradila hlavně jednu věc, aby jsi v těchto věcech nepsal nic dcerám sám bez porady s právníkem a už vůbec ne mailem. Tohle jsou poměrně složité právní věci, pak stačí nějaké nesprávné slůvko, formulace či postup a to již nevezmeš zpět, kdyby jsi to nakonec řešil úředně - soudně. Týká-li se starší dcery, tam záleží na tom, zda-li to máš podloženo písemně či nikoliv, jak psala výše Veselka. Týká-li se mladší dcery, tam podle NOZ nejde o žádost o vrácení daru, nýbrž o odvolání daru pro nouzi nebo pro nevděk. Vysvětleno tady:

http://www.epravo.cz/top/clanky/vraceni-daru-v-nove-uprave-aneb-odvolani-pro-nouzi-a-nevdek-91453.html

Ovšem zda-li máš reálnou šanci netuším, to může podle všech souvisejících skutečností + případných dostupných důkazů posoudit jen právník.

Co však tuším zcela jistě je to, že pokud jsi byt mladší dceři daroval již v 5/2012, pak mi není jasné, proč jí stále vše kolem toho bytu dosud financuješ. Dostala byt? Dostala. Chce si ho zrekonstruovat? Dobrá, ale za své, když je její. Jinak se na Tobě bezdůvodně obohacuje. Ty peníze za cca 2,5 roku jsi si mohl našetřit pro sebe a třeba cestovat či si udělat jinou radost.

Chápu odpovědi všech, chápu pana Čendu, jen vím, kdybych já si svou hrdost nechala, neměla bych dnes vnoučata a mladí by si mysleli, že měli pravdu. Myslím, že chyby děláme všichni, staří, mladí, že to chybování bolí. Čím déle nebudete, Čendo, s rodinou komunikovat, tím Vám bude hůř, dcery mají své rodiny, ale Vy jste zůstal sám.  Každý jsme jiný, třeba svou samotu zvládnete, já bych asi umřela. Pane Čendo, napište dcerám mejla, napište své pocity křivdy, ale bez vyčítání, napiště, že máte vnoučata rád, že byste je rád vídal,  možná si to dcery přečtou opakovaně a uvidíte třeba snahu věci napravit.  Přála bych Vám to.