Téma: Rodiče mi vyhrožují vystěhováním z bytu, mám před maturitou - co dělat?

Asi záleží na tom, kdo je majitelem bytu nebo jestli máte nájemní smlouvu (to jsi nenapsal). Taky záleží i na tom, jestli se problém týká území ČR nebo SR  -  právní úprava ČR a SR může být v této věci odlišná.

Lepší by bylo se s tímto typem dotazu obracet spíše na Bezplatnou právní poradnu online, kde jsou právníci, kteří umí fundovaně odpovědět. Dotazy se tam přijímaly dneska mezi 10-11. hod. Tento web není primárně určen pro právní poradenství, právníci sem nechodí a pokud ano, tak tu neodpovídají.  

Mimochodem asi víš, že jsou rodiče povinni výživou (placením výživného) do doby, než doděláš školu a event. nastoupíš do zaměstnání. Tzn. i pokud by Tě vystěhovali z bytu, měl by jsi od obou rodičů nárok na výživné. Otázkou je, jestli by pokrylo veškeré Tvé náklady (asi podnájem bytu, potraviny, ošacení) nebo ne.

Zkus se mrknout třeba tady:

• Vystěhování potomka (syna, dcery) z nemovitosti - informace

Možná v tvém případě bych z domu odešla sama, kdyby bylo kam. Přesně jvšechno je již zodpovězeno v odpovědi nademnou. Každopádně co třeba babička s dědečkem, nějací sourozenci cokoli? Nemáš kde hledat pomoc jinde v rodině?  

Inde v rodine nemám šancu. Nemám kam odísť…sestra má len 13 a býva taktiež s rodičmi. Žijem na Slovensku. čo sa týka toho výživného myslíte tých 20-30 eur čo dostávajú ako prídavky alebo?

Prepáčte za spam neviem upraviť príspevok (nevidím tu takú možnosť) Bývame v byte po tatkovej mame ktorá je už nebohá. Dĺžoby nemám žiadne keďže som už spomenul že som študent. Platiť za mňa nemusia viac menej nić z domu nić nekradnem a dokonca ani peniaze som si od nich nikdy nepýtal.

Som z toho už zúfalí fakt neviem čo mám robiť aby som sa vyhol vyhrážnym sms, telefonátom atď. robia mi zo života doslova peklo.

Pokud žiješ na Slovensku, tam může být právní úprava jiná, ale v ČR je to takto: Dokud studuješ a nejsi schpný se sám živit, mají vůči Tobě rodiče vyživovací povinnost. To znamená, že Tě musí živit nebo Ti platit výživné. Pokud Ti platí výživné, nemusí Tě ale nechat u sebe bydlet. Každopádně bych na Tvém msítě navštívila sociální odbor na městském úřadě v místě Tvého bydliště - předpokládám, že tam něco podobného funguje - a začala bych situaci řešit tam.

Jiná věc už je to fyzické napadání a dokonce i výhrůžné SMS, o kterých se zmiňuješ v posledním příspěvku. Takto by se k Tobě rodiče chovat opravdu neměli a je to podle mě už záležitost, kterou by měla řešit spíše Policiie než úřady. Ale na tom úřadě doporučuji začít, pokud by Tě rodiče opravdu vyhodili, tak je žalovat o výživné, pokud je právní úprava na Slovensku podobná jako ta česká.

Dobrý deň,

tento problém som sa už pokúšal riešiť pomocou policie no samozrejme sa nič nevyriešilo. Je to zložité pretože tatko tam má nejaké známosti a mám problém niečo cez nich riešiť. Jedine že by som skúsil políciu v inom meste (ale predpokladám že by ma poslali na stanicu do svojho mesta) ale potom už len niekde vyžšie.
Čo sa týka tých sms tie ma celkovo nejak netrápia koľko krát ich ani neprečítam celé a zmažem alebo prepošlem priateľke. Skôr ma trápi to že ako sa mám pripravovať na maturitu atď. keď žijem doma v takých stresoch (ak teda môžem tomuto tu ešte hovoriť domov) a obávam sa toho vyhodenia na ulicu.  

Ahoj,

drž sa!! To snad není normální. Já bych se nedokázala ani připravit na maturitu v tak napjaté rodinné atmosféře, natož normálně fungovat.

Máme dvě děti, starší syn je už dospělák a můj manžel ho v podstatě vyženil, podporoval celé jeho studování a syn bydlí pořád s náma,   už je zaměstnán a nechceme po něm nic  na domácnost, páč mládež to má dneska čím dál těžší-bydlení, sehnat práci, tak at´ si raději šetří. manžel vždycky říká-dokud´ mám kde bydlet já a co jíst já bude to samo mít i moje rodina. A taky vždycky tvrdí, nedělám to proto, že bych to očekával, že někdy mi do děcka na stáří oplatí, ale dělám to protože svoji rodinu chci zabezpečit co to půjde, není žádný skrblík a na nás nedá dopustit-nazpátek dostává pohodouvou rodinu.

Mladší syn, ten chodí ještě na základku.

Musí ti být hodně těžko, ale podle toho jak to opisuješ, nezbývá, než vydržet a co nejrychleji vypadnout  a zařídit si život, a tohle brát jako zkušenost, že takhle se ty sám nikdy nebudeš chovat, páč víš jaké to je.

Je to tvoje hořká životní zkušenost, která tě může do budoucna posílit a posunout v životě dál.

Ber to tak, že to ted´ musíš zvládnout a že bude pak už jenom lépe.

Hodně štěstí

I.

Nechápu

Ďakujem za podporu No máte fajn manžela

Já jsem původně z Blavy, ale nakonec jsem skončila na Hané a manžel je hanák.

V dospívání jsem to jedno období měla blbý, do té doby vše ok, ale  zrovna při studiu střední, jsem se neměla ani kde učit. takže  děs, škola ani nemluvím.

Pravda je, že mně fyzicky nenapadall nikdo z rodičů, ale bylo tam něco jiného, a doma to bylo jedno období šílené, nechtěla jsem ani žít a život jaký žiju ted´,   jsem tenkrát ani neočekávala, ale právě protože jsem zažila období, kdy jsem se neměla ani kde učit, ani kde umýt, ani jak si rosvítit večer. prostě na jednou nic, tak si ted´ všeho více vážím, ač už je to několik let za  mnou))) Trvalo to tenkrát necelé 2roky, já zato nikoho neviním, ale mám jiný žebříček hodnot v životě na rozdíl od většiny lidí se kterýma  se stýkám.

Vydrž, nic jiného nezbývá, horší je že tě i fyzicky napadají…to je mi líto.

Nejhorší to bylo přes zimu…

Uvidíš jak si najdeš nové zázemí, až toto budeš mít za sebou, tak budeš o hodně silnější do budoucna a taky budeš mít životní zkušenost za sebou, takže chce to čas a zvolit si cíl v životě a jít si  za ním.

Nenech si házet klacky po nohy  a když už , tak je s klidem  přeskakuj)))

Viem si predstaviť o čom hovoríte Sviatky u susedov atď. viem čo to je

Mirko, ani ty svátky u susedov. zima protože mi byla opravdu zima, tma. Jsem byla ráda, že mám psa.

Naši se rozváděli, naschvály. vyplá elektrika, starý barák, zamrzlé vodovodní trubky, bez světla, topění kamna, ale  do kamen -naschvál -nic ve sklepě … nešlo ani splachovat…

V tom jsem pentlovala já, ty dva roky.

Do toho hysterické hádky rodičů, následně  alkohol, no prostě děs.

Vím, že si neplánovali takhle žít, ale stalo se,   nezvládli to.

Akorát ted´  si myslím, že je ještě horší, když jak píšeš jsou vaši k sobě ok a na tebe ne----to je hrozný.

Přeci jenom u nás to bylo tak, že jsem se dostala doprostřed hádky, ale nikdo neůtočil vysloveně na mně. Jenom nedokázali v těch emocí hádek a výčitek se zastavit a zjistit, že jsme rodina. Proti mně to nebylo, já byla jenom v té jejich mele a do toho se měla učit, ale kde. I když, musím přiznat, že  v afektu padlo, že jsem dokonce na vině i já…))) to už je ta zoufalost vztahů a rozpadů, vinit vše kolem…to beru s rezervou takový výrok, ale nikdy žádný fyzický atak, jak to máš ty doma, ještě ke všmu tomu co uvádíš.

Drž se a dej vědet, kdyby bylo potřeba si povykládat.

až zanecháte prípadne nejaký mail tak môžem informovať sem tam čo a ako