Téma: Únava životem a každodenní stres

Jojo, to znám velice dobře a přesně vím o čem mluvíš. A jsem si skoro jistý, že nebudu sám, kdo má podobné pocity.

Únava životem?

Hm

Jsem nějakých 6-8 let na pracáku (vážně ani nevím jak dlouho) přestal jsem to sledovat.

Práce nikde není, a už dlouho ani chuť ji vubec hledat a nechat se stresovat nezájmem, nebo povýšeností zaměstnavatelů.

Asi jako spoust asednu k počítači kvuli "zábavě" ale už ani to není ono.

Zcela mi utíkají léta, vubec nemám přehled o čase, dnech. K tomu nespavost narušený bioritmus.

nevyplatilo by se pak zajít na "psychinu" ? a poradit se co a jak dál?

Dneska jsem "opustil" svět internetu a koukal se z okna, ani nevím jak ale uběhlo celé odpoledne.

Sednu k internetu, napíšu "Únava životem" a první link sem.

Karle: Prsolog by řekl najít si koníčka, ale už si nedokáe představit, že prostě i to hledání je "unavné" a co je únavné to časem odrazuje... ale někteří to prostě nepochopí :) nj nejsme sami, je nás víc ;)

  ??????????

   Neznám.

Julie: Unaveni životem nejsou všichni. Ba naopak je to jen pár idí, navíc, ti co mají i nízký pud sebezáchovy to řeší pak extrémním způsobem (sebevraždou) ikdyž ve velké míře neuspěšně :)

Vem si třebas mě...

studoval jsem, ale rodina potřebovala peníze, zkončil jsem tedy ve druháku školu a šel pracovat. Po pár měsicích skvělé práce (s velkými vyýplatami mezi 18-22k) jsem byl povolán na vojnu.

Po vojně jsem si asi do měsíce našel práci, ale díky vojně se mi mnohonásobně zhoršilo zdraví (ne natolik abych spadal do "důchodové" skupiny ale dost na to aby se odemne zaměstnavatel odvrátil a místo prodloužení smlouvy semnou vylil. I což, jsem mladý, našel jsem si další práci, kde se ale zaměstnavatelům nelíbilo, že mám "proříznutou papuli" (prostě s emi nelíbilo pár věcí, jakožto nedostatečné zabezpečení apod.) takže semnou zaměstnavatel vylili, buď pujdu makat XXX km od "domova" (s extrémě špatnými spoji, sníženým platem etc.) nebo zkončím. I zkončil jsem, jelikož se trochu vyznám v zákoníku práce (ku moji škodě) zkončil jsem s "čisstým" štítem. I následovala drobná pauza a další zaměstnání, jenže mě vylili kvuli zdraví. Takže suma sumárum mam do "důchodu" odpracováno jen něco přes rok. Zkončil jsem na úřadě práce, kde jsem se účastnil VŠECH kurzů, pohovorů apod. s vidinou brzké práce. Díky podpoře jsem jezdil i po okolí kvuli nabídkám. Ale jak je vidno v našem městě (pardón státu ve státě) podpora zkončila (od oboru soc.věcí) a ejhle, jediná možnost hledání práce pěšky - v našem městě a okresním vubec nic. vzhledem k mé kvalifikaci (přerušenému studiu) a rekvalifikační kurzy, i s evropskou certifikací, prostě zaměstnavatelé v ČR neberou navědomí (ikdyž všude v EU ano,  tedy má zkušenost) byl jsme odříznut finančně od možnosti hledání zaměstnání. Po asi roce, tě to opravdu zdeptá.

Našel sjem si alespoň zábavu (online hry, a single hry) ale i to po dvou /třech/čtyřech letech) Tě omrzí.

Teď se ozvala banka, jelikož jsem při zaměstnání naivně skočil na slovo "pujčka" a hrozí mi exekutor, následně jsem zjistil, že jeden zmých zaměstnavatelů neplatil pojištění (a ve smlouvě nic neuvedl) takže další exekutor.

Stěhování, prodej bytu do družstva a žijeme v PODnájmu

Práce nikde není... což potvrdilo, když největší podnik u nás ve městě propustil 1/3 lidí....

tak a teď "babo raď" (úsoví)  co pak má takhle člověk dělat?

ono se to zdá pěkně napsané, ale člověk se cítí hrozně, což časem odnáší i fyzické a duševní zdraví ne že bych byl cvok, ikdyž časem asi budu ;)

Shrnutím:

vzdělání - nedokončeno
zaměstnání -  nejsou (490.000 nezaměstnaných, 16.000 pracovních míst, 800 míst bez požadavku na ŘP-B) - tedy dle portálu úřadu práce, jiné pracovní portály (jsem asi na 16ti taktéž nic)
příjem - není
koníčky - přestali bavit

Já rád uvítám jakoukoliv radu ...

  Nesedí mi jedna věc, je Ti 29 a byl jsi na vojně?  Co vím, ta poslení vojnu mel ročník kolem roku 1975.

  Ale k věci. Na Tvém místě bych zažádala o osobní bankrot a odjela makat do zahraničí. Pokud ovšemže pracovat chceš a máš vnitří touhu mít se lépe a život prožít, ne přežít.  Nebudu moralizovat o tom, že do problému se dostane každý, ale jen slaboch to vzdá. Osobně taky řeším zaměstnání a zvažuji odchod, protože jít ráno do práce s tím aby už bylo odpoledne a já šla domů, není pro mne. Neskutečně mě to vysává, ale nevzdávám se, jsem optimista. Vystačím si s fotkou šéfa na kurníku a třema šipkama.

vojna: byl jse poslední vlna. Za mě se už záklaďáci začli posílat dom, kvuli profesionalizaci.

osobní bankrot NENÍ možný bez trvalého měsičního "přijmu" to už jsem zjišťoval. Je to padlý na hlavu, ale je to tak. Když nemáš peníze, nemůžeš právně vyhlásit bankrot, jelikož nemáš z čeho platit pár procent. (Příště to můžu i rozepsat, ale stačí se podívat na jakékoliv právnické stránky týkající se financí, kde je osobní bankrot rozepsán)

samozřejmě, že práci chci, ale prostě už pár let nemám prostředky na to si ji hledat a tak opěvovaný internet, zas tak opěvovaný být nemusí.

Rekvalifikace mam v oblastech Informační technologie, kde neustále narážím na dva klíny.
- řidičák skup. B (a nikdo nepujčí na řidičák a já na to nemám)
- jazykové znalosti na komunikativní úrovni. (Zvládám se sice v bisu pohybovat zcela bez problému, v Linuxu po chvíli "zvyku", v ostatních systémech se to dá také) ale český trh je "přesycen" a zahraniční mi z "technologickou" znalostí jazyků nevystačí

Právě proto to je "únava životem" jelikož vlastně nemůžu nic, čímž se Ti zprotiví a znudí Tě zcela vše.

A že bych to nechtěl změnit? No samozřejmě že chtěl, jenže i to CHTÍT chce peníze...