Téma: Nehas co Tě nepálí - jak chápete toto přísloví?

Bohužel v tomto jsem katastrofální národ. Kde je třeba, tam se otáčíme zády a opravdu "nehasíme". Ale když na něco člověk nemá "koule" a druhý jo, tak se o toho druhého "stará" ten bez koulí a sere se do něj nebo mu blokuje cestu, háže klacky pod nohy apod.... jen aby nebyl lepší, rychlejší, úspěšnější než je on sám, protože veškerá pravidla a nejen ta se mají slepě dodržovat.

Je pravda, že v dnešní době je lhostejných lidí alarmující počet. Myslím, že by se měli všichni vždy zamyslet nad tím: "Jak bych já pomohl, mohu-li. " a ne zavřít oči a dělat, že se nás to netýká.
Naopak. Domnívám se, že se spousta věcí, situací a událostí týká nás všech a čím více se budeme navzájem ignorovat, tím se problémy budou prohlubovat, to jen my je třeba za svého života nebudeme mít tu čest zažít.

Je pravda, že někdy je velice těžké zhodnotit, jestli bychom se měli plést mezi ostatní, cizí... , ale je také pravda, že mnohdy některé nětíží se zajímat ani o ty nejbližší, což je moc smutné.

.... takže za sebe: "Až umřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi tehdy konečně celý svět mohl políbit pr@l. " 

Taky je ale pravda, že tahle lhostejnost dává velké možnosti hajzlům, lhářům a podvodníkům všeho druhu. Máš pravdu, je potřeba zvažovat, ale většinou se neděje ani to.

Jenomže kdyby lidé aspoň svoje možnosti zvažovali, to by byl první správný krok na cestě k úspěchu, ale pravda je taková, že spousta lidí se otočí k druhým zády ještě dřív, než by jim taková myšlenka přišla vůbec na mysl.
Nechtějí si totiž vůbec ani uvědomit, že by mohli pomoci, aniž by se nějak věřejně či viditelně angažovali. A v dnešním světě dokonalé techniky, kdy snad i ten nejstarší občan téhle země vlastní mobil a umé s ním zacházet, se stejně většina chová, jak kdyby neuměla ani do pěti počítat.
Každý by si měl uvědomit, co kdyby se v takové situaci ocitl on sám, jakou pomoc by uvítal nebo alespoň s čím by se jen spokojil. A myslím, že s pouhou myšlenkou "možná je Bůh nade mnou a pomůže" asi ne.

Je taky pravděpodobné, že dotyčný ani pomoci nechce, ale co je pak lepší pro nás? Dostat vynadáno, co se staráme, když se nás nikdo neprosil, anebo vědění, že jsem třeba mohli být nápomocni a nic jsme neudělali.  

Všechno je otázka nastavení hranic každého z nás, jen s tím rozdílem, že to, co je v nás Češích zakořenění víc, než si dokážeme představit je "postkomunistické" trauma - mlč a nic se ti nestane.

Tohle téma jsem už se svými známými rozebírala mnohokrát a často se setkávám spíš s odpovědí, že s tím nic prostě nenadělám. Ale někde a někdy se už začít musí. Každý sám u sebe.
Zahodit předsudky a být k sobě ohleduplní. To si hrozně moc přeji.  

Pěkné téma. Pravdou je, že mnoho lidí si zmíněné přísloví interpretuje po svém, což člověka nepřímo nabádá k lhostejnosti.

,, Nehasit" je na místě, pokud je například někdo jaksi,, jiný" než my, ale přitom nám tou svou jinakostí nijak neškodí. Prostě je jen svůj, má svůj svět.

Pokud ale jde o bezpráví, pokud se někdo svým jednáním nabourává do naší osobní svobody nebo celkově dělá něco, co nemá, je na místě jednat.

Nemůžeem mlčet jen proto, že nejde o nás osobně. V životě nehájíme jen své zájmy, nýbrž obecné principy, které stojí na nějakých hodnotách, které uznáváme.

Mám ráda filozofa Immanuela Kanta. Jeho filozofie je obsáhlá a sama v ní nejsem znalec, ale třeba jeho známá teorie o kategorickém imperativu, o maximách...

Myšlenka, že máme jednat tak, abychom byli vnitřně přesvědčeni, že naše vnitřní proncipy, podle kterých jednáme, by se mohli stát principy obecného zákonodárstí.. Aneb jednej tak, jak si myslíš, že by se mělo jednat.

Taky si myslím, že lidé jsou dnes dost lhostejní k otmu, oc se dějek kolem nich, pokud se to netýká jich samotných - ano, lhostejnost je podle mě v dnešní době problém. Spousta lidí si raději řekne: "není to moje věc, proč bych se staral" nebo "jsou tu i další lidé, když nepomůžu já, pomůže někdo jiný" - jenže když si to takhle řekne každý...

Na druho stranu je "hasit a "hasit". V příkladu, který sis, Barčo, vybrala do tematu, bych se taky asi hodně rozmýšlela, jestli se toho dobráka, který se postavil zlodějkám, zastanu veřejně - byť třeba jen slovně. a budu riskovat nakládačku a odvoz sanitkou. Ale rozhodně bych se alespoň snažila přivolat někoho z Dopravního podniku, zavolat Policii nebo přivolat sanitku, kdybych viděla, že ten člověk bude potřebovat ošetření. Pokud by nešlo o hrozbu fyzického úteu, pak bych se asi ozvala, ale jinak spíš ne - prostě bych se bála.

To je pravda, člověk si nesmí hrát na hrdinu, když vidí, že na věc nestačí, ale jak říkáš - pokusit se tu pomoc alespoň přivolat.

Je to téma k zamyšlení a je dobře Baru, že je tady. Zatím se hlavně psalo o lidech a pomoci člověku. A co zvířátka, jak ty se máji bránit, když neumí mluvit? Včera jsem byla na Veterině psíkovi pro inzulín, když v tom přišla do čekárny mladá paní se štěňátkem v náručí  a prosila lidi, aby ji pokud možno pustili, že jela autem a ve škarpě uviděla štěňátko, jak se snaží vyhrabat. Vešla do ordinace a já s ní. Veterináři řekla, co se stalo, ten zjistil, že má psík zlomenou nožku, že ho zrentgenuje. Já zaplatila léky, ale ještě jsem slyšela, jak paní říká, co bude s psíkem? Veterinář řekl, že neví, co jí poradit, já pak po zaplacení odcházela a jen jsem prosila pana doktora i mladou paní, aby psíkovi pomohli. pevně věřím, že ho lékař ošetřil, a že mladá paní se prozatím psíka ujala. Jeli jsme domů a já brečela,     jak jsou lidi neohleduplní. Náš psík  je moc nemocný a léčba už stála tísíce. Už bych další zvířátko finančně nezvládla, jinak bych si to štěňátko vzala. Jen doufám, že takové případy některých zvířátek nakonec dobře dopadnou.  A to díky lidem, jako byla mladá paní, které nebyl osud štěňátka lhojstejný, ujala se ho a poskytla mu odbornou pomoc.

Odhodit živého tvora do příkopu, nebo ho tam nechat, to už není neohleduplnost.... to je hyenismus.

Baru, je to k nepochopení, jak se někteří lidi zachovají ke zvířeti.

Pavli, Ty jedna duše dobrá. Držím palce Tvému Pupíkovi. Ahoj Dag.

Dagy, děkuju, Pupík zatím bojuje, ale vidím, jak se jeho stav horší. Vím, že ses také ujala psíka a koček. Pavla 

Ano Pavli a také jsem byla nucena některé z těch zvířátek pohřbít. Tři kočičky přejeli na silnici, čtvrtá měla nějakou nemoc, zemřela mi v koupelně, pátá, moje Micinka, která se mnou žila patnáct let, zemřela letos v březnu. Povídám si s ní....

 Ahoj Dagy!

Tak ty máš ráda kočičky? To jsem nevěděl. Ještě, že to na Tebe Pavla prozradila. Ztráta zvířátka je také bolestná záležitost, obzvlášť když s ní žiješ 15 let. Uvažovala jsi Dagy o další kočičce? Ještě máme volnou Bětku. Popřemýšlej. Je to čistokrevná Britka, klidná a velmi rozkošná. Naučená na hygienu a je to kočka do bytu, ale vhodná i na procházku po venku.

PS: Každá správná čarodějka, nebo věštkyně, jako máš ve svém profilu, má mít černou kočku na rameni.

Dagy, to už nemáš to koťátko, co se k tobě zatoulalo a co spávalo s pejskem? To je mi líto.

Nehas co tě nepálí.   To je snad jasné, ne? Toto přísloví bylo mottem prvního hasičského sboru který byl založen ještě v c. k. Rakousku.   Od té doby se rozšířilo do celé společnosti.