Téma: Cítím se jako kůl v plotě a chci skončit se životem

Zkuste se nám trošku svěřit....sdělená bolest - poloviční bolest. Hodně lidí ten pocit zná a je ochotna se podělit o zkušenost...

Ahoj všichni. Prosím o radu, protože se cítím strašně. Už nevím jak dál. Často mě napadá myšlenka že bych radši chtěla umřít. Diky

A copak se děje? Vše má řešení, jen ho najít ... My třeba pomůžeme.

  Prosím, ale já bych to nedělala.

  Mě osobně by to bylo blbý vůči těm, kteří tolik chtějí žít a umírají na rakovinu.

Velmi trefně řečeno. Je spousta lidí, kteří by chtěli žít a ani nevíš, jak moc by Ti záviděli Tvé zdraví. Jestli teda není problém ve Tvém zdraví. Ale to se, milý Mondeo, asi nedozvíme, pokud nám nenapíšeš víc.

Určitě to není s tebou tak strašné, možná, že když povíš co tě trápí, tak zjistíš, že takové, či podobné problémy mají mnozí. Ono člověk se musí trochu otevřít, protože napsat jen tu tvoji alarmující větu je pro nás, kteří o tobě nic nevíme dost problematické jak zareagovat, abychom ti mohli  pomoct.

Mondeo, bojujte!

Třeba někdo jiný zase teď září štěstím a třeba za pět let se může z nějakých důvodů cítit jako Vy teď.

A u Vás to může být přesně naopak, nezahoďte tu šanci.

Každý okamžik bolesti se snažte přetrpět s motivací, že přijde něco krásného, a určitě přijde...

A co na to chcete říct? Sbohem?!

Je škoda, že se znovu Mondeo neozval. Protože právě pro takové lidi, jako je on tu tento web je.

Avatárku, pokud  ta jeho  slova jsou pravdivá, a já nemám důvod tomu nevěřit, člověka až mrazí, jak málo může pomoct. Pokud máš na něho mejl nezkusíš  mu ještě napsat.? 

JÁ MÁM TEN SAMÝ POCIT A UŽ VELMI DLOUHO A NEDOKÁŽU SE MU UŽ BRÁNIT. PRÁŠKŮ MÁM DOST

ve 44 jste pravděpodobně již  dost prožil.máte zkušenosti. pokud osud nevyšel- neznam důvod proč nezahodit včerejšek ,ráno vstát a TET změnit situaci. bydlení práci ..... nebo naopak vyřešit TET co jde. co nejde je osudoví- neřešila bych ,ale šla životem dál- nezavírat se před světem před lidmi ALE UDĚLAT TO CO MĚ NAPADNE CO MĚ BAVÍ....Z.

Lidi copak nedokážete pochopit že někdy už nejde OPRAVU žít????? TENTO VEB UŽ ASI NENAJDU

Jarko a chcete si o svém trápení popovídat, svěřit se, najít třeba někoho, kdo byl v podobné situaci a dostal se z ní a jak, nebo kdo je v podobé situaci a můžete si vyměnit zkušenosti, jak on s tím bojuje --- nebo nám jen chcete přijít oznámit, že se zabijete, abychom kvůli tomu cítili nějakou bolest nebo lítost my, co za to nejenže nemůžem, ale ani nám neřeknete oč jde???

Jinak řečeno: voláte o pomoc nebo nás chcete jen emočně vydírat?

Bude se vám snad umírat líp, když ještě pár lidí postavíte do situace, kdy o tom budou vědět a nebudou tomu moct zabránit?

Nebo je vám snad nějak ulehčuje ve vašem trápení, když přenesete své neštěstí na druhé tím, že je sem přijdete strašit se sebevraždou a nedáte jim šanci vám nějak pomoct?

Pokud si o tom chcete popovídat, určitě tu je mnoho lidí, co si to přečte a zamyslí se, jak vám poradit, pomoct, jak vás podpořit.

Lidem není trápení druhých lhostejné!!!

Ale pokud si jen někde chcete umixovat nějaký sebevražedný koktejl, tak nás o tom informovat nemusíte. Nám taková informace k ničemu není a těžko vám k tomu řekně někdo něco jiného než ať to neděláte.

JARKO 123 - život dokáže být někdy i dost děsivý, ale VŽDY se najde řešení.

Jaký je Tvůj problém, nebo co Tě ničí?

smutné. ale chápu to

ahoj vsem jsem opet na pokraji sve psychyky uz me nebavi cokoli resit uz jsem se pokusila tolikrat skoncit, ale proste me tam na hore nechteji. pred 4roky jsem prozila klinickou smrt, doktori me prelozili na psychynu jen rekli ze se me neco zdalo ale vim svoje je tam krasne radeji bych odesla uz tam a nedari se me to

To je dobře, že tě nahoře nechtějí. Nejspíš tě tu ještě něco čeká a co ty víš … třeba to může být ještě pěkné a budeš za to ráda. Hlavně se nebraň léčbě, potřebuješ ji. Chodíš doufám k psychiatrovi?

ahoj jo chodim je fajn pani doktorka jen toho ma hodne a neni cas si popovidat

Možná by bylo fajn to zkusit ještě u psychologa. Tam je toho času trochu víc.

Úplně to chápu. pořád brát ohledy na okolí. kterýmu jsem stejně u prdele. Kdo nezažil. nepochopí. léčim se neúspěšně roky. neustále pokusy v konečném důsledku  jen umožňující jakes takes roboticke fungování z nutnosti.   jen slzy. smutek.   třes a tíseň. strach ze světa a nulová radost. neustále nevolnosti… a že jsou na tom lidi hůř. to mi nepřidá. jen důkaz nesmyslnosti všeho… a bolesti všude kolem… a síla k nějaké víře už mizi.

Ja vim ze kdyz si nepomuzu sama tak mam smulu ale musim se aspon vypsat. Zemrel mi manzel, mam rakovinu a nedokazu to nikomu rict. Vi to jen sestra ale ta ma svuj zivot  pohode a myslim si ze si nezaslouzi se semnou trapit. Udelam co musim. Rozloucim se s mojim milackem a hned pujdu za nim Hned jak to pujde je toho hodne na vyrizeni. Prasky nezabiraji vsechno ztracim a zapominm nic nebavi a a uz uz abych byla u neho. Me dite o mne moc zajem nejevi a o me nemoci nevi a a ani nechci aby vedel. Zadna rada neexistuje je mi to jasne. Uz nemam silu ani nervy. Prasky jsou na nic. Je to jeste horsi. Uz nic brat nebudu bude to rychlejsi. Kdo zije rad. moc mu to preji.