Téma: Zemřel Arnošt Lustig - znáte jeho knihy?

Ne. Ale už dlouho se na ně chystám.

Škoda, velký životní optimista, člověk s osobitým smyslem pro humor, možná to tak mělo být, v posledních letech se s ním život nemazlil... Ale do poslední chvíle měl v jakémkoliv rozhovoru co říct... Knihy jsem kdysi dávno četl, budu je muset oprášit...

Nečetl.

Taky mě ráno ta zpráva rozesmutnila. Dožil se ale požehnaného věku, 85. Čest jeho památce. Knihu jsem četla jen jednu, ael hodlám to změnit

  Naposledy jsem jej viděla ve filmu Líbáš jako Bůh.  Knihu jsem četla jednu.

                                    Čest jeho památce.

Četla jsem KRÁSNÉ ZELENÉ OČI.Velice pěkný román můžu jen doporučit.

Bohužel beletrii nestíhám ... ale popravdě mě to mrzí celý život

Velikáni odchází, ale nikdo je na jejich místa nenásleduje. Není to škoda?

svatá pravda....zůstávají akorát grafomani jako Vieveg

Přestože zemřel, je stále živ. Zní to jako klišé, ale přečtěte si jeho knihy - nejsou to líbivé romány a povídky, ale mají nesmírnou neodiskutovatelnou hodnotu pro každého člověka, jelikož je v nich pravda o životě, o lidech, kteří dokáží činit hrůznosti jeden druhému, někdy v zájmu sebe a někdy v zájmu svých přesvědčení a to i přes tragické následky a důsledky, dotýkající se samé podstaty lidského života a důstojnosti člověka a přitom nejde jen o to, že se odehrávají v době války - zkuste odmyslet kulisy a zůstane vám syrová podstata o tom, že člověk dokáže ublížit člověku a že to je špatně a proto je důležité se každodenně rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné, co prospívá jen mě a co je ohled na druhé, co znamená žít a nechat žít a kdy je třeba se zvednout a netolerovat násilí, ani v hloupých vtipech s podtextem nesnášenlivostí ke komukoliv odlišnému, kdy je třeba nesedět se složenýma rukama a doufat v naději, ale ozvat se a říct nahlas "ne" ponižování a zastrašování, a mnoho dalšího podstatného pro život, co si každý najde sám v sobě při čtení jeho knih, které vzešly z hrůznosti války, ale které mluví i o každodennosti zápasu o lidskost v každé době. Arnošta už nemohu obejmout a dát mu pusu a to jemi nesmírněl íto, ale všichni máme možnost dotknout se jeho duše a srdce skrze slova, která nám zde zanechal a co je podstatné, každý v nich může nalézt to podstatné pro rozhodování se mezi dobrem a zlem, bez černobílých klapek na očích a čerpat denně to lepší v nás pro svůj život. Za to, že Arnošt uměl "BÝT", za to mu velice děkuji.

Arnošt Lustig byl (a vážně je) úžasná osobnost. Asi před měsícem jsem četla knížku Tachles, Lustig. Napsal to Karel Hvížďala a je to vlastně dlouhý rozhovor s Lustigem. Je to o životě, tak jak otázky přicházely, jak přicházely myšlenky. Je to krásné, i když tam už hodně mluví o své nemoci. Měl úžasnou sílu, obrovskou chuť žít a moc tu chuť šířit kolem sebe. Přála jsem si, když jsem to dočetla, aby stihl potěšit takto ještě víc lidí, aby tu ještě s námi zůstal... A on zemřel. Jenže jeho slova zůstala, jsou vyřčena a napsána Arnošt Lustig žije dál, protože to moje přání se splnilo - chuť žít šíří stále dál.

ja se to bohuzel dozvedela az dneska...Ceske zpravy moc nectu, jsem v zahranici, jeho knihy strasne moc miluju. A jak jsem k tomu dosla ze zemrel? Pripravuju se na pohovor do skoly, kde mam doporucit tazateli jednu knihu...

Arnost bude vzdycky ziv mezi nami, co mame radi jeho knihy....