Téma: Irena Sendler zachránila 2500 dětí - sir Nicholas Winton v sukních

Kdysi jsem o těchto událostech četla, ale bohužel.... jména mi vypadla.

Já se přiznám, že jsem jméno Irena Sendler nikdy neslyšel...

Bude to nejpíš proto, že se asi nikde nepsalo přímo o její pomoci, ale jen o událostech a různé pomoci v onom ghettu všeobecně. Viděl jsi film Pianista?

Jj, ten jsem viděl...

Našla jsem ke stažení film z tématu.

 na film se podívám . Pianistu jsem viděl.

Taky už stahuju...

  Neslyšela.

Já tohle jméno slyšela taky poprvé.

Děkuji za téma, zase jsem se dozvěděla něco nového... Je dobré tyhle věci připomínat...

Je spousta velkých lidí, o kterých jsme nikdy neslyšeli, nečetli. Jen proto, že jejich skutky zůstali za oponou tohoto velkého divadla.

Nevím, jestli jsem četla zrovna o této ženě, jelikož jména si až tak nepamatuji, ale podobný příběh znám. Možná tedy to byla ona.  

O této ženě jsem nikdy neslyšel a také film: „Odvážné srdce Ireny Sendler“ neviděl. Právě jsem si přečetl tento článek.

Já jsem o jméně tedy také neslyšel, ale minulý rok jsem měl ve škole besedu od jednoho, dnes už starého pána, kterého zachránil sir Nicholas Winton. Jeho život byl smutný, ale velice zajímavý.

Tady je s ním rozhovor http://www.wintonfilm.com/archiv-osudu/thomas-graumann.html

P. S. : Jelikož v z čech odešel už jako malý, dnes už mluví skoro jen anglicky, ale i přesto se do čech rád vrací a dělá tyto besedy po školách

EDIT: Víte také, že sir Nicholas Winton, o svém skutku vůbec nikomu neřekl, a přišla na to jeho žena náhodou, když na půdě objevila kufr s věcmi, které používal pro záchranu? Ani nechtěl, aby se to idé dozvěděli, je velice skromný.

Musím se taky přiznat, že jsem o této své předchůdkyni až dodneška neslyšela. Je to velká škoda, že se o ní více nemluví - její životní příběh by si měly připomínat všechny generace. Podle toho, co jsem si o ní teď přečetla, to byla velká žena s velkým a odvážným srdcem na pravém místě. Zkrátka opravdová hrdinka, kterých není nikdy dost - a já před ní hluboce smekám.  

Také dohledávám informace a její příběh se mi zdá naprosto neskutečný... Čím více se dozvídám o této statečné ženě, tím více žasnu... A také se více stydím, že mi jméno Irena Sendler nic neříkalo...  

Po shlédnutí filmu musím říct, že nejen Irena Sendler nasazovala svůj život k hromadné záchraně dětí. Měla více společníků, jejichž jména zůstala k velké škodě zapomenuta a bez jejichž pomoci by to nikdy nedokázala. Byli to všichni opravdu hodně odvážní lidé v tom, co dělali a neměli by být nikdy zapomenuti. (V této souvislosti mě napadla otázka, jak je možné, že když zemře válečný zločinec, celý svět se o tom informuje, ale ti, kdo si zaslouží poctu a vzpomínku... o těch se ví tak málo, nebo ani to. ) Medvěde, díky za připomenutí, každá kapka - zmínka pomůže, abychom my a další generace nezapomněly....

Jistě, byla to týmová spolupráce... Nicméně byla organizátorkou, údajně pouze Irena Sendler znala skutečnou identitu všech dětí a místo jejich pozdějšího úkrytu... Kdyby se zlomila při výslechu, byla celá akce v háji... Její kartotéka šifrovaných jmen dětí v zavařovačce, kterou zakopala někde pod strom, mě taky celkem dostala...

A víš, co dostalo, nebo překvapilo mě? Že se tady v diskuzi ozval patnáctiletý kluk (zelvik) se svou vzpomínkou. Je to důkaz, že to další generace ponese dál....

Taky jsem na to koukala. Je to super. Když jsem byla v Osvětimi, bylo tam dost mladých lidí, kteří tam přijeli ne se školou, ale na vlastní ose. Což mne udivilo a zároveň potěšilo.  

Přemýšlím, v kolika letech tam vezmu svoji dceru, aby to byla schopna pochopit v celé šíři.  

   Naše ZŠ to má v rámci výuky jako poznávací výlet. A Dojčland kinder to mají povinné......

Znám ten příběh. A Nobelovu cenu míru místo ní tehdy dostal Al Gore za klimatický podvod...

Medvěd měl obavu, aby se tato stránka nezvrhla.  

Možná lidi, kteří chtějí nevhodně přispívat, by se měli kouknout na toto. 

Je to úryvek z knihy.  

Možná by si ji měl přečíst každý z nás.  

Ano, Sorbi, tu knihu jsem četla, je to už spousta let.... ale pořád si ta zvěrstva pamatuju. Jsem nespravedlivá, ale "díky" tomu mám k německému národu averzi, ač z poloviny jsem jejich krve.

Ahoj Baru. Já ji četla poprvé když mi bylo 12.

Ona mne vlastně k tomuto dovedla a od té doby jsem jich přečetla mračna. Patří k jedné z " nejlehčích".  

Zvláštní Baruš, moje maminka taky patří k těm, které po válce  musely nosit označení, v bílem kolečku černé N a já mám averzi vůči němčině.  A tím, že se teta vdala za dobře postaveného soudruha tak je neodsunuli.

I když to nemá spojitost s tím, co jsem četla, němce  taky nemusím.  

Ale nechápu jendu věc a to, proč spojenci  nebombardovali KT, ač museli vědět, co se skrývá třeba v  Březince.

To, že existovali a existují takoví lidé, kteří plní své lidské povinnosti, skromně, tiše, to dává lidem, jako druhu, naději existence do budoucna.