Téma: Vetřelec - máte podobný zážitek?

Příběhy od kamarádky bývalé manželky mého souseda z předchozího bydliště, která zaslechla  ve frontě, už neví kde... ode mě nečekejte. Stalo se mně, na vlastní sešívanou kůži. Povídání je pravdivé, ale berte ho s nadhledem jako já, ani jinak je chápat nelze. Někdy se vloudí nejasný pocit, zda je kolem nás zcela bezpečno...

„Co si tam pořád škrábeš... ukaž? “ Ženy bývají starostlivé.

„Ale niic, mám tam jizvu, už dlouho, ani nevím od čeho. “

„Podívám se na to... tohle, jo? “

„Říkám, že to nic není. “

„Počkej, něco ostrýho tam máš, hele ta špička. Raději jdi na chirurgii. A bolí to? “

„Vůbec ne, jen mě rozčiluje cizí těleso. “

Rozhodl jsem se a čekám před ordinací.

„Další... „

„Znám, to byl sekáč, pane, ” moudře pokyvuje bílý plášť.

“Ste do něj mlátil, kousek ulít, to je mrcha vostrá, sek vás, ani ste si nevšiml. “

„Jo, sekáč, bouchám a on mi střelí zezadu do ruky. “ Můj ohnutý ukazovák vyskočí, rád by si významně zaklepal na čelo.

„Muselo by to krvácet, rezavět a vůbec... „ nesouhlasně vrtím makovicí.

„Nó to jó, by musela bejt pěkná polízanice vod rezatýho železa... hmm,   nevim, zrentgenuju a uvidíme. "

"Ták pojďte. Košili dolů, sem přitisknout, takhle se narafičte, nehejbat, nedejchat. “

 Tsssšumm...

„Hotovo, dýchejte si. Ještě z boku. A znova. “

„Mi podržte! ” Vece studovaná hlava nad monitorem s fotkou mojí paže.

Lékařský ukazovák mi přejíždí po kůži.

“V tej ruce na pohmat něco je a na snímku nic. A na druhým taky ne. Helejte, překáží vám to v práci nebo tak něco? “ Nápadně přelétne zrakem hodinky. Na doktorově stole čekají dva rohlíky s umaštěným balíčkem.

„Samozřejmě,   sotva hejbu rukou, jinak bych vás neotravoval, “  kecám, aby mě hned nevyhodil.

Mezi námi poletuje neustále nějaké TO. Nikdo si netroufá pojmenovat.

Chci TO ven!

Ležím na břiše, chirurg se mi drape v paži.

„Už to máte venku, doktore? “

„Počkej... te,    ještě chvilku... potvora je zarostlá... nejde... se k tomu dořežu. ”

 „Popisujte,   přehánějte, za třicet kaček mám právo na dokonalé informace. “

„Už de... eště kousek... hele... do prdele co to jee? “ Miluju profesionální závěry.

„Kde jste k tomu...  jako ňáká destička nebo có...  tohle vystříhnu...   už to bude venku... tady jsi hajzle... , “  podává mi kousek zkrvavené gázy.

„Nešahejte na to, jen vám to štychnu, to mě vážně zajímá. “ První lékař, co má zájem.  

Poslední uzlík je zašmodrchán, „ták, sestři, je váš a teď se po-dí-vá-me... “  tahá lupu ze šuplíku, pinzetou prohrabuje zbytky vetřelce,   „štvereček zlomenej, vidíte tudleten roh? Úplně pravidelnej, Vidíte?   "Kde zas surfujete sestro, hergot?   Dejte mi tam snímek tady pana... pana... “

„Můžu mu to aspoň přelepit? ! “ Sestry nemají lehké povolání.

Lékař  zkoumá negativ, co chvíli porovnává s drobky v gáze.

„Kovový to neni, už jsem tahal z lidí leccos... divný... tělo se tomu vůbec nebránilo, počkejte, cvaknu fotku, než to rozbíjou na histolce, “ bere mobil. „Sem zvědavej, ráno to ukážu na konzíliu, co bude starej říkat. Sestro, odeslat a vy se u nich stavte tak za tři dny, po telefonu vám neřeknou nic. “

„Jo na starej fakultě, “ odpoví na můj tázavý pohled.

     Hlouposti pouštím z hlavy brzo, vzpomenu, když je pátý den v polovině.

„Počkejte,   počkejte... “ listuje paní v administrativě,   „jó, přišlo to sem, ale výsledky ještě nemám...  už by ale měly bejt...  pátej den, žejó?  Zaskočte si přímo do laborky toudle chodbou na konci, tumáte číslo, pod kterým... voni vás pustěj, brnknu jim. “

„Destička? Jaká destička?? “ Vrchní laborantku nezajímám, jsem bezejmenný případ. „Pane doktore, dělal jste nějaké cizí těleso? “

„Ukažte číslo, “  šedovlasý patolog posune brýle na čelo, „to tu najde-me...  a kdy že to... ?   To by muselo bejt tadyhle. Neni tu! To je bordel. “

Laborka nevypadá. že je v binci. Regály s daty a čísly, čárové kódy, registračky, nezbytný počítač. Jdu zpět na chirurgii.

„Dobrý den, pane doktore. Já jsem ten s tim... “

“Já vím, ” štěkne bílý plášť.

“Vyjádřil se primář k tomu vyoperovanému kousku? “

„No eště vy si dělejte srandu, to mi chybělo. Jsem tu za blbce. Nevím, co jsem dělal, fotka v mým mobilu není. “

Rána se zavřela, stehy jsem vytáhl včera.

Corpus delicti je v čoudu