Téma: Sebevědomí a sebeláska - jak si vystačit sama se sebou?

Nikdo nechce být trvale sám. Když ale kolem sebe máme partnera, rodinu, přátele… Tak v těch chvílích, kdy jsme sami, podvědomě víme, že vlastně sami nejsme. Chvíle samoty je skvělé užít k přemýšlení, třídění myšlenek, čtení, kultivování těla i ducha…

Zvláštní přání. Proč tak enormní soběstačnost? Ublížil ti někdo?  

Pokud máš skutečně potřebu se od ostatních izolovat a věnovat se jen sobě, nepůjde to bez nějakého vypořádání se s okolím, jinak by to mělo charakter útěku. Jestliže se ti podaří dát do pořádku svoje vztahy s okolím a přesto ho stále ještě budeš chtít opustit, doporučuju nějaký ašram. Pro začátek by to mohlo stačit, alespoň pro studium.  

Člověk by neměl být sám, pokud to jenom trošku jde.

Ahoj Madhuri,

nejde to, jsou to jen všechno kecy. Já byla s muži (3), přes dvacet let, jsem rozvedená i rozešlá, mnohokrát, a nejde to žít sám a už vůbec zvykat si na to. Člověk je bytost, stvořená k životu v páru. Já jsem ze samoty zoufalá, uvažuju denně, že to skončím. Jsem sama - dnes je to půl roku, a ničí mě to tím nejhorším způsobem. Mám hodně perfektních přátel, hodných, ochotných kdykoli pomoci, ale to většinou tak na pobavení. Partnera chci a potřebuji. Každá ženská, která tvrdí, že je sama šťastná, LŽE!!!! Ahoj, Abigail

Ahoj Abig.

Napadníky mám ale nikdy jsem s nikým nechodila, nemám zatím potřebu mít vztah s nějakým partnerem at už závazný nebo nezávazný. ,, Sama" se cítím dobře a v tomhle směru jsem spokojená. Nevím jak to bude do budoucna ale momentálně si sama v této oblasti vystačím.

Muj dotas se spíš týká mých přátel, kamarádu, rodiny a spolužáků… Snažím se být samostatná a zkrátka nechci být závislá na jejich přízní, pozornosti a tak. Kdyby to i v této oblasti bylo jako to mám s partnerstvím byl by můj problém vyřešen.

Lidi mi nevadí, jsem s nimi ráda ale vystačit si sám si myslím že je no alespon pro mě důležité.

Proč nechceš po někom toužit a chceš být sama? V tvém věku toužit po někom je normální. Až budeš stará, tak si třeba vystačíš sama. Do stáří ale máš času dost. Buď ráda, že jsi mladá a užívej si to. Sama se sebou si moc neužiješ. Ale každý jsme jiný. Jsem hodně let sama a jsem na to už zvyklá, proto si myslím, že se dá na to zvyknout. Na sebevraždu rozhodně nepomýšlím. Zoufalá taky nejsem. Je lepší nebýt sama, ale být sama mě rozhodně neničí. Nemusím se nikomu přizpůsobovat. Můžu si dělat, co chci a nikdo mě neomezuje. Je to pro mě svoboda. Bojím se, že s mužem o tu svobodu přijdu. Pokud chci jít mezi lidi, tak mezi ně jdu a netrápím se doma. Kdyby měla paní Abig zkušenost s nějakým sadistou, co ji terorizuje od rána do večera, tak by byla ještě ráda sama a na sebevraždu by pomýšlela, když by byla  s ním a ne bez něj. Rozhodně by mluvila jinak.

Bodejť. Nikomu se nemuset přizpůsobovat je lahoda. Já jsem se x let profesně věnovala lidem, být sama považuju za nádherný relax. Ono ne každý má člověku co povědět, těch pitomin, co člověk na návštevách vyslechne… a samotných spokojených ženských bez cjhlapa znám taky dost.  

"samotných spokojených ženských bez cjhlapa znám taky dost"

No, pokud to mají tak 3-4 měsíce tak možná. Ale nevěřím tomu, že být sám může někomu vyhovovat dlouhodobě. A je jedno, zda mužům nebo ženám.

Já myslím, že je to jen tím, že lhát o své "spokojenosti" je méně bolestivé a více společensky přijatelné. Ti ale co samotu zažili, tak ty IMHO neobelháš.

Dost záleží i na věku. Jinak člověk vnímá samotu do 30-ti, kdy si myslí, že má ještě dost času a jinak po 30, kdy čas „vypršel“.

Když jsem si přečetla začátek Tvého příspěvku, myslela jsem si, že to myslíš ironicky. Pak ale když jsem dočetla Tvůj příspěvek celý, zjistila jsem, že to myslíš zcela vážně. Já teda sama za sebe mohu říci a cítím to čím dál intenzivněji, že být sama, nepovažuji vůbec za žádný příjemný relax, ba naopak. Samozřejmě záleží na tom, po jakých, nebo za jakých okolností, ale načas - na potřebný čas, který je u každého individuálně jiný, než se třeba s něčím vyrovná či si od někoho odpočine. Ale neumím si to představit napořád, to vážně ne.  

A k dotazu tazatelky. Nejsem si jistá, zda-li si neplete pojmy. Pro mě sebeláska a sebevědomí neznamená být samostatná ve všech oblastech a to i v těch sociálních. Vystačit si sama se sebou je podle mě a pro mě něco naprosto nereálného a sebeleláska a sebevědomí s tím z mého úhlu pohledu vůbec nemají nic společného.  

"Pořád po někom toužím ale to právě nechci" - to je snad normální, ne? Člověk je tvor společenský a družný. Není běžné, aby se třeba někdo zavřel půl roku doma a chodil jen na nákupy a nepotřoboval další lidi. Moc Tvé téma nechápu, ale Tvé myšlenky se mi zdají být zvláštní a atypické, možná trošku abnormální. Snad jsem Tvé téma správně pochopil.