Téma: Mýlit se je lidské ale rány zůstávají

Opět jsi nezklamal. Moc pěkné téma k zamyšlení....

To mne těší, ale v poslední době zklamávám sám sebe...  

Svěřená bolest, poloviční bolest..... hm?

Možná jo, zkusím se na netu mrknout po nějakých stránkách, kde by mně mohli lidi poradit...  

Až tak? Tak hodně štěstí, já bych sázela spíš na kamarádku (i ve Tvém případě).

Medvěde, až nějaké takové stránky najdeš, dej mi také odkaz, díky. Pavla

     Moc pěkné počteníčko, Méďo, díky za něj, .... a jinak mám stejnou prosbu, jako Pavla....

 Co se to jen s námi děje..... ?

 Tak slečně nezávidím, ten pocit moc dobře znám....

Asi tak:

Kdyby jí to vyloženě štvalo, tak by mu to řekla hned. Jenže ona koketa to brala jako sport trochu a čekala než sní celé keksy??? . A pak ji borec dorazil tou půlkou. Toť vše.

Dnes jsem se dozvěděl, že vždycky je všude rovnováha čili vše je vykompenzováno - měla keksy zadara a svůj nosík nahoru a tak ty své pravé keksy pak v tašce našla - a rovnováha je nastolena.

Mě to moc jako rovnováha nepřipadá, ale hádat se s Tebou nebudu.

    Stalo se mi něco podobného. Šli jsme s manželem nakupovat, on tlačil vozík  já se seznamem šla před ním a dávala věci do košíku. Někde uprostřed nakupování se manžel zasek u nevím čeho, já to nezpozorovala a nakupovala do jiného vozíku s jiným chlapem!   Taky se nebránil, neupozornil a moc dobře věděl že jde z mé strany o omyl....

Protože to byla pro něj legrace.  

Ale moc podobnosti tam nevidím, sorry.

 Alejo, je tam, podívej se pořádně!

Při čtení závěru tématu jsem si vzpomněl, na knihu, kterou jsem četl před pár lety. Tehdy mi bylo skutečně špatně. Připadal jsem si, že mně nikdo nechápe a byl jsem domýšlivý. Odsuzoval jsem a posuzoval slovem určité lidi. Člověk, který mi knihu již, dávno daroval, mi tehdy řekl• „Kdybych tě nechápal, tak nejsem tady s Tebou. “ „Přečti si tu knihu. “ Ještě v ten samý večer jsem začal číst a skončil jsem ve tři ráno. Nemohl, jsem se od té knížky odpoutat. Na druhý den jsem ji dočetl. Udělal jsem si z knihy výpisky a zavěsil na lednici.

Dal jsem si tehdy 4 dohody.

První dohoda• Nehřeš slovem.

Druhá dohoda• Neber si nic osobně.

Třetí dohoda• Nedělej si žádné domněnky.

Čtvrtá dohoda• Vždy dělej vše, jak nejlépe dovedeš a umíš.

Když jsem danou dohodu porušil, dal jsem si v duchu novou. Dodnes mám knihu odloženou, je celá počáraná a je v ní rok a datum, když jsem se začal učit jinak žít, myslet a konat. Jsem rád a šťastný, že jsem se to naučil a vděčím za to člověku, který mi tuto knihu daroval z lásky a čistým srdcem. Jistěže, i teď se někdy chybička vloudí, ale umím to lépe zvládat a řešit. Naučil jsem se neposuzovat a neodsuzovat lidi, beru lidi takové, jací jsou, protože jiní nejsou. Ještě na závěr chci říci, že vyřčené špatné slovo bolí nejvíce toho, komu z úst vyjde a ne toho na koho ho vrhnu. Věřte mi.

Rád se neustále učím, v denním životě moudrosti, který mi nabízí kód chování, protože mění můj život v prožitky svobody, opravdového štěstí a lásky. Čekal jsem, Medvěde, kdy dáš opět téma k zamyšlení. Pěkné, rád jsem si to přečetl při kávě a balíčku sušenek.

Posielam Ti balíček keksov, ktoré mám najradšej. Samozrejme, že aj pre Tvojich priateľov. Sú veľmi dobré a pekne chrumkajú.