Téma: Mám ráda samotu a být sama se sebou, je mi tak nejlépe - jsem ve 21 letech divná?

Nejsi divná. Prostě teď to tak cítíš. Toto období nemusí trvat věčně.

Otázkou je, co bylo příčinou … jako by se Ti něco přihodilo.  

Pokud nemáš kolem sebe zajímavé lidi, tak je docela těžké jít s někým na „pokec o ničem“. To docela chápu.  

Na druhou stranu ale, kontakty které získáš na škole se Ti v budoucnu mohou hodit, protože budoucnost je s kontakty o něco málo lehčí. Není to zádrhel, ale výhoda to jistě je.

A vztahy je potřeba pěstovat a udržovat, jinak vyschnou, prostě, vztahy jsou práce.

Takže je to vždy o rozhodnutí co preferuješ. Ale být trochu sám rozhodně nelze považovat za nenormální. A pařit se dá i ve 40-ti nebo 80-ti. Já si teď užívám života mnohem víc než ve 20-ti a neplánuji s tím nejbližších 40 let končit. Taky si ale nenechám od nikoho do života kecat, co bych měl ve kterém věku dělat nebo nedělat. Pro mne neexistuje časový limit.  

pro nekoho je uzivani zivota vymetat kluby pro nekoho je uzivani zivota byt s rodinou

to ze ti je ted lip samotne vklidu neznamena ze se to po skole nemuze zmenit

Záleží na tom, jak dlouho tahle sociální izolace trvá, a jak dlouho ještě trvat bude. Odpočinout si od ostatních na nějakou dobu není nic proti ničemu, ale všeho moc škodí. Sama píšeš, že: "Na druhou stranu, už jsem přišla skoro o všechny přátele.  Když mám starosti a otevřu telefon nenajdu nikoho, komu bych se svěřila. Kdo by znal můj nynější život."

Zatím si jen s knížkami, psem a rodinou vystačíš, ale věčně ne. Čím déle bude tohle období trvat, tím horší bude návrat mezi lidi, bez kterých se prostě žít nedá, potkáváme je všude, v obchodě, u lékaře, na poště, venku, v práci atd. , a s těmi je potřeba minimálně komunikovat a umět komunikovat, a Ty teď nemluvíš skoro s nikým, kromě rodiny a pár slov se spolubydlícími, jak píšeš.

Vzhledem k tomu, že zmiňuješ nějaké své starosti, nemyslím si, že by příčinou bylo soustředění se na učení. Také dříve jsi taková nebyla, čili nelze řící, že Tvoje momentální osamělost je Tvůj osobnostní rys, nýbrž že se jedná o Tvůj momentální stav, ten musí být následkem něčeho, něčeho, co se v Tvém životě změnilo, stalo, přihodilo atd. , tudíž spustilo Tvůj momentální stav, ve kterém se nacházíš. Bylo by dobré, kdyby jsi se více rozepsala o tom, jaké jsou Tvé starosti, tam nejspíše bude "zakopaný pes", jak se říká.  

Jinak, nevím, jak dlouho už tenhle stav u Tebe trvá, ale je fakt, že život by se měl žít, ne přežívat. A žít přeci neznamená jen vymetat kluby atd. Je spousta jiných možností. Nepíšeš nic o vztazích, myslím partnerských. Nezklamal Tě hodně někdo?

No, když budeš chtít, napiš více, myslím si, že pak se to více rozuzlí, kde, co, proč a jak 

Souhlas se všemi.

Karolino - píšeš, že jsi se na VŠ začala měnit a že jsi se teď hodně uzavřela a že máš pocity, jakoby jsi s nikým nechtěla být.

Nepůsobí to na mně, že jsi nějaká divná. Máš teď svoje období, jak píšeš že se soustředíš na učení a nechceš se rozptylovat. Což je správné. Myslím, že Ti život jen tak neuteče mezi prsty, jak píšeš, protože všechno má svůj čas. Ale do budoucna je dobře, aby jsi to sledovala jak se to bude dal vyvíjet a jak to budeš cítit, protože se může u Tebe taky jednat např.   i o dar (kontemplativní - nazíravé) modlitby. (Nevím zda jsi křesťanka nebo ne - nezmiňuješ se o tom) .

Moje známa, taky vysokoškolačka, která byla dost akční člověk (byla ale nevěřící) -  měla taky podobnou zkušenost jako Ty. Začala se na VŠ postupně  měnit, jednoduše netoužila trávit večírky v klubech…. Bylo ji o samotě dobře - příjemně, dokonce samotu vyhledávala. Trochu nechápala co to má za období. Po nějakém čase se ji shodou okolnosti dostali do rukou křesťanské knihy o kontemplaci - o rozjímavé modlitbě… . Když si knihy přečetla, po čase zjistila a rozlišila, že i ona to přesně tak cítí. Dnes (02.09.2016), je to už víc než deset let co je v kontemplativním klášteře - bosých karmelitek. Dostala dar, vest zasvěcený - kontemplativní život v karmelitánském klášteře. (Povolání bosých karmelitek, vede život odpoutaný od světa, je to kontemplativní řehole, která má svoji tradici v komunitě poustevníků. Tyhle lidi jsou lidi modlitby a práce, kteří žijí v společenství s Bohem = v samotě, kde se ale také společně během dne setkávají se svou komunitou…).

Ale samozřejmě nemusí se u Tebe hned jednat o povolání k zasvěcenému životu v kontemplativním řáde.   Třeba se u Tebe rodí dar modlitby a i nadále budeš fungovat ve světě, nebo ve své rodině…. Už jsem byla seznámená s hodně podobnými případy. A to je tak úžasné

Stejně se o Tvoji situaci těžko píše, protože toho moc nevíme, každopádně pozoruj a rozlišuj.

Ptej se sebe Proč potřebuješ ujištění z venčí od těcho kdo nemají nic společnýho s tvými pocity který jsou tvoje a nikdo jim nemůže porozumět víc než ty sama.