Téma: Příběh o učitelce a žácích

Smutné, ale hezké a pravdivé....

Bývala doba, kdy byl učitel učitelem a příkladem ve všech směrech... Autority se nemusel domáhat, autoritou byl... Nebyl ukřičeným odborářem, který neustále naříká nad svým platem, nenechal se vtahovat do politických bitev, nebral si jako rukojmí rodiče svých žáků při prosazování svých cílů... Své povolání povýšil na poslání... Ano, bývala doba...

Jak pravil velký pedagog, filosof, teolog, spisovatel a biskup Jednoty bratrské: Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.  

Ano, máš pravdu medvěde, ačkoli to, o čem píšeš, je dááávná minulost. Tak dvě tři století... Nebudu se teď po tom pídit. Ale s čím jsi mne tedy momentálně zklamal Ty, je to, že jsi vyměnil toho krásného, a poskakujícího méďu, za rozzuřeného Grizliho. Jestli to Grizli ovšem je, nejsem odborník. Ale nehodí se to k Tobě. Můj osobní názor. Proč jsi to udělal? Co Tě k tomuto činu probůh vedlo, jestli smím položit otázku. Dag.

Veselý medvídek už byl okoukaný, tak jsem se proměnil... Aby každý věděl, kdo je tady největší zvíře...

Ale, Medvěde, to mi přece víme i tak - ta nová fotka k tomu ani nebyla potřeba  Ale je fakt, že každý admin by měl budit respekt a občas i - jak se říká - "pouštět hrůzu", a to tvoje nová fotka beze zbytku splňuje  Taky si budu muset na tu změnu image zvyknout, ta nová mi k tobě a k tomu, jak se tady na MS prezetuješ, tak úplně nesedí... Nicméně na mém názoru nezáleží, důležité je, že jsi se svou novou vizáží spokojený ty.

Dagy, Medvěd nám už zase tancuje, udělal mi tím radost, Taky jsem neměla dobrý pocit z toho zubatého.

Vidíš, a pro mne jsi právě představoval to "velké" zvíře v tom poskakujícím medvědovi. Ten vyzařoval zvláštní kouzlo charakteru... Ale budiž, je to Tvé rozhodnutí a Tvůj pocit....

... bože, tohle téma mě vrátilo nějakých cca 20let zpátky... my jsme ve škole udělaly něco podobného, byly jsme samé holky a jednou nás napadlo že uděláme hru na pravdu a každá napsala o svých zbylých spolužačkách co si myslí a pak jsme si ty papírky navzájem poslaly. no bylo to zajímavé, co se člověk o sobě dočetl, někdy to ani nebylo příjemné... nevím jestli to mělo vliv na naše další vztahy a chování mezi sebou, ale byly jsme skvělý kolektiv a určitě jsme neměly problém si cokoli vyříkat... bylo to fajn. děkuji za příspěvek Darilo... krásně jsem si zavzpomínala na studentská léta... )     pro medvěda:ani mě se nelíbí tvůj nový drsný"imidž"tancující méda byl super....

 Pěkný příběh Darilo.  

Poděkování.

Paní učitelka požádala žáčky z první třídy, aby nakreslili něco, za co by chtěli Pánu Bohu poděkovat. Říkala si, že děti z chudých čtvrtí nemají mnoho věcí, za které mohou být vděčné. Ale věděla, že téměř všichni nakreslí dorty nebo plné stoly.

Překvapil ji obrázek, který nakreslil, Tino. Byla na něm ruka.

Ale čí to byla ruka?

Celá třída byla abstraktním obrázkem nadšena. „Podle mě je to ruka Boží, která nám přináší jídlo, “ prohlásil jeden chlapec. „To je ruka zemědělce, “ oponoval druhý, protože chová slepice a pěstuje brambory na hranolky. “

Zatímco ostatní pracovali, sklonila se učitelka k Tinovi a zeptala se ho, čí ruka to je. „Ta vaše, paní učitelko, “ zašeptal chlapec.

Pamatoval si totiž, že ho každé odpoledne brala za ruku a vyprovázela ke dveřím. Byl ze všech nejmenší. Vyprovázela tak sice i jiné děti, ale pro Tina to znamenalo hodně.

Tak jsem ráda, že můžu číst něco k zamyšlení, k povzbuzení. Jsem ráda, že jsou zde lidé, kteří se o takové příběhy zajímají a dají ve prospěch všem. To vede lidi k tomu, aby byli lepšími.