Téma: 7 pravidel, díky nimž se plní přání

Hezké téma, Plutíku.  

A potvrzuji Tvá slova. Je to pravda. Podobně jsem do  vesmíru "vysílala" přání (jen jsem je nenapsala) a zdá se, že snad. no, uvidíme, co bude dál. Ale raději to hned zaklepu.

Před pár lety jsem si taková přání napsala na lístek papíru, složila, dala do obálky a přilepila z druhé strany zrcadla, které visí na chodbě. Bylo to podle návodu z jedné knihy o pozitivním myšlení.

Po čase, když už jsem na to zapoměla a jednou při malování jsme zrcadlo sundali, se zájmem jsem si přečetla přání, která jsem si tam před lety ukryla. Věřte nebo ne, vše, co jsem si tehdy přála a napsala na papír, se mi splnilo.

také jsem jednou cca 2 roky zpátky napsala své přání, no byl to trochu složitější rituál i se svíčky atd. dlouho se nic nedělo tak jsem se trochu nakrkla a časem na to zapomněla. ale po cca roce zničeho nic, se mi moje přání splnilo. kdo si počká.

Kdysi jsem taky vysílala přání než by bylo vysvětleno, že v tom není pokora a respekt, že se musím naučit brát osud se vším všudy, protože já jsem si jej takový vybrala.  

Takže ted se pomalounku učím být spokojená s tím, co mám a co  dostávám a nepřát si nic.

Ideální je na to Tomáš Klus, stačí si jej poslechnout, tedy rozhovor a hned mi je líp.  

Plutíku, máme jistotu v Božím slibu: "proste a bude vám dáno, klepejte a bude vám otevřeno."

Také prosím, říkám, nevím jak, a nevím kdy, ale vím, že podle Boží vůle se stane.

Hlavně, nesmíme zapomínat poděkovat. Učíme to i své děti, aby za dárky děkovaly, tak musíme jít příkladem a za dary poděkovat. Pavla

Myslím, že tak jednoduché to není. Přání musí být reálná. Když si zapíšu "stanu se prezidentkou", tak se stanu?

Ano, není to tak jednoduché, Sophia 7412. Bez práce nejsou koláče, stále platí.

Pravidlo 7 -To neznamená, že si teď můžete jako v pohádce lehnout na pec…. atd, pokračování textu je v tématu.

Ano, přání musí být reálná. I srozumitelná.

Tak se Vám svěřím, že se mi přání, co jsem "vysílala" do vesmíru, snad splnilo.

Přiznám se, že jsem … zamilovanáááá… . Řeknu Vám - ty začátky jsou taaaaaaaaaaak hezkýýýý.

No, a dál je to už jen na nás dvou, jak to bude klapat dál.

Je, no … ani nevíš, jak moc Ti to přeju

Děkuju.

Po roce samoty"jsem snad zase "zralá".

Víte, co je zvláštní? My se "zasnoubili" už v první třídě  (ano, pro nás oba tehdy naše první dětská láska, i pusa, v družině za magnetickou tabulí ), ale i když se známe nějakých 40 let, vlastně se zas tak moc neznáme, ptž jsme se potkávali tak nějak sporadicky (vždy se mi hrozně líbil a líbí), takže teď, co se naše životy po životních peripetiích potkaly (tedy - on sám mě vyhledal), se poznávat teprve budeme. Život přináší různá překvapení, což?

Leni, bude to krásné, určitě, už je to zralý vztah dvou dospělých lidí. Naše dcera je v tvém věku a nyní začala být opět šťastná, je také zamilovaná a je to oboustrané. Tak vám budu držet palečky. Pavla 

Pavli, jsem moc ráda, že to zlé už je za ní a zase má důvod se smát .

To je fajne , mě se včera stalo taky něco zvláštního, jela jsem na kole a přemýšlela o ledasčem, přitom jsem v myšlenkách zabloudila k jednomu  kamarádovi, kterého jsem dlouho neviděla  a vyslala přání, aby se mi ozval, neboť jsem ztratila jeho číslo, on mi napsal sms večer ve 20.30!!!

Takže vysílám: příští týden vyhraju 10 mega ve sportce!

Jéé, to je tak romatické. Hlavně ať je vám spolu dobře.  Trochu závidím tu čersvou zamilovanost, ta je vždycky nejsladší. Ale vlastně já jsem furt zamilovaná a závidět není hezké, takže vám to jen přeju .  

Zkuste se podívat a poslechnou zase jednoho Jaroslava Duška, má k tématu co říci.

Skvělé video, pane Sovo. Líbilo se mi a zabralo 20 minut mého času.  

Pane Sovičko, dovolila jsem si dát odkaz na pana Duška, do zdejšího tématu pro pana Michala, třeba mu pomůže. Mně se to líbilo. Pavla

Sovičko taky jsem koukla. Duška mám ráda, ráda poslouchám jeho chytrost .

ad pravidlo 7:  pokud tedy mým snem je vyhrát 1 cenu ve sportce, nemůžu sedět za pecí, ale něco dělat. Stačí vsadit si? Bude vesmíru stačit, když si vsadím jeden sloupec dvakrát týdně?

Děvče, děvče, se sobeckým přístupem nakonec nebudete mít nic. Znáte pohádku o zlaté rybce?

http://www.youtube.com/watch?v=zygE1vX9Rw0

Proč sobeckým? Copak víte, jak s těmi penězi plánuji naložit? Určitě bych se podělila s potřebnými, jako třeba moje sestra, která má potíže, a taky nechci, aby se můj partner musel tolik honit.

Máš pravdu, to není sobecké chtít mít hojnost. Jenže chtění nestačí. Je třeba přání propustit do vesmíru a začít se cítit se samozřejmostí a vírou, že splnění přání je už na cestě a podle toho se chovat. Těžko se to vysvětluje, ale i v Bibli Ježíš vysvětluje, že pevná víra dělá zázraky.

V evangeliích hovoří Ježíš o víře, která dokáže přenášet hory: Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: "Zdvihni se a vrhni do moře! ", a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít (Mk 11,23). V Lukášově evangeliu používá Kristus jiného obrazu. Když ho apoštolové prosí: Dej nám více víry! , odpoví jim: Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: "Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře! ", poslechla by vás (Lk 17,6).

Sovičko, je fakt, že Židé, jako Boží vyvolený národ, nikdy neměli o nic nouzi, pokud žili v souladu s Bohem.  Takže bychom měli dodržovat Boží zákony a ostatní nám bude přidáno.

Ano, vesmír je připraven nám plnit naše přání. Proč se teda většině lidí přání neplní?

Myslím, že je to v prvé řadě tím, že nevědí přesně, co od života chtějí.

Také je to u většiny lidí proto, že by něco chtěli, ale nechtějí nic změnit na dosavadním způsobu života, který je dovedl tam, kde se nacházejí.

Chce-li člověk nějakou změnu, dosažení nějakého cíle, musí proto něco udělat, a změni nejdříve sám sebe.

Myslím, že z části vysílání přání skutečně funguje. Ale spíše díky víře v sebe sama, upnutí se na přání, vlastní práci na něm, větší či menší vůli. Ale i štěstí, reálnou uskutečnitelnost,  kladnou morálku, tzn zda tím někomu neublížíme a v neposlední řadě zda si to splněné jedinec vůbec  zaslouží. Jistě, to poslední není (ostatně nic z toho, co jsem uvedl) není dogma ale má to své důsledky, mnohdy nečekané.

Jsem konzervativní a mám jistý světonázor.

Předpokládám, že všichni lidé zemřelí v koncentrácích si přáli, byli tedy odepřeni kvůli tomu že nenapsali papír? Použili špatnou frázi na závěr (btw, je to asi čtvrtá fráze kterou čtu a která je důležitá, jak psáno. Nebo musí být fráze všechny? Zapálena růžová svíčka za svitu ubývající Luny? Osobně se kloním k tomu, že každý člověk přichází na svět s nějakým úkolem/úkoly které má  splnit co nejlépe. Ano, věřím na karmu a důsledky našich činů. Proto se nám někdy daří jak blázen, jindy máme období blbce. Asi na čtyřech lidech jsem už ona "kola Osudu"zažil z první ruky. Proto třeba věřím na klasické horoskopy (jasně, dělám je, vím že fungují, praxe cca 25 let). Tam je prakticky vše popsáno, schopn osti,  cesty, možné nástrahy. Každý z  nás si vždy, v každé minutě volí. Kafe/čaj, do práce/áčko, pomluvit /n epomluvit, zkusit to na červenou bo ten důchodce nejde rychle/počkat a další. Hodně to také souvisí se zištností. Věřím na to, že člověk je odměňován za svoje myšlenky, přání ale  hlavně činy. Chybu udělá každý ale někoho trápí, ponaučí se, snaží se ji odčinit, tak by mu  mělo být pokání či trest odpuštěno, zlehčeno. Navíc spoustu svých činů si neseme zminula ať dobrých nebo špatných, to vysvětluje zdánlivě snadné osudy i ty krutější.  

Pokud by Hitler na  začátku roku 1945 splnil vše popsané v popisu tématu, přežil by? Třeba v  pohodě někde v té Argentině? Bylo by to správné? Vesmír, Bůh, Universum a říkejte tomu jak chcete musí, MUSÍ, být v harmonii,  jinak by to nebylo udržitelné…

V dnešní době chceme vše HNED, JEDNODUŠE,  nejlépe INSTANTNÍ - nasypat, zalít, zamíchat… hurá, mám plazmovku, ženu snů.

Co když ta "vaše" nauka funguje tak,  že každý máme pro život nějaké odměny, řekněme "body k dobru" aby až nám bude blbě zlehčovaly úděl. Co když je tímto prostě jen zbůhdarma vystřílíte za ptákoviny…

Ono je to tak i v té Bibli. "Každému, co jeho jest". A potom, co to desatero?? Ono také není od věci. Požádám ženu bližního svého a pak si budu, podle výše uvedeného návodu" přát aby ona nepožádala "muže bližní své"…  

Jojo, to jsou ty paraDoksy pane Havel…

Ony zásady "dobrého" života složité nejsou ale dodržujeme je? Opravdu potřebujeme vše, co si chceme  přát nebo si to přejeme kvůli sousedovi?

… aby se vám ta přání plazmovky a dovči v Řecku nesplnila třeba defraudací firemní kasy s následnou karmou na Pankráci… vše hezky korektně splněno…

PS. : Berte v úvahu  zákon zachování hmoty a energie. To funguje i v esoterice. Rovnováha může být řešením…

Sigil, smekám, nádherně jsi to vyjádřil. Tedy nádherně pro mne, protože to co jsi napsal, s tím se ztotožnuji. A harmonie musí být, jinak by nic nefungovalo.  

Jenže tohle je těžko pochopitelné pro spoustu lidiček a vede k tomu dlouhá cesta. Každopádně, mně jsi dostal.

Hm… zjednodušujete Sigi Jak si tedy vysvětlujte fakt, že v některých zemích se většina dětí narodí do blahobytu /Švýcarsko/, stačí nasednout do rozjetého vlaku, kdežto jinde umírají hladem? V takové Indii asi žijí jen samí těžcí hříšníci???

Sába, myslím, že to vnímáte správně. Jde o to, že v Indii je silná víra v reinkarnaci a v životní karmu. Pokud někdo vidí zbědované a nemocné lidi, věří se, že odčiňují karmu a tak tomu potřebnému nikdo nepomůže, jak kruté náboženství.  A sociální systém je slabý.

Rozdíl je v Evropě, která je křesťanská a učí se od Ježíše milosrdenství, lásce a pomoci.

Přesto trend posledních let, potlačit víru člověka v Boha, vede k prázdnu v duši, která potřebuje zaplnit duchovními věcmi, jako je láska, soucit, pomoc druhým. Hmotné věci ke štěstí nestačí, proto lidé kupují a kupují a štěstí je v nedohlednu. Ta touha po mamonu a vyrovnat se druhým, vede k depresím a k pokusům o sebevraždu, k rozpadu rodin a jiných neradostných věcí.

Ale každý má svobodnou vůli, jak naplnit svůj život.

http://www.buh-krestanstvi.cz/news/jak-se-ostatni-nabozenstvi-divaji-na-boha-/

Pavlínko, nemyslím si, že v poslední době je trend potlačit víru v Boha, myslím, že je to právě naopak. Jen se ta víra neubírá tím směrem, který by chtěla církev… Ale duchovno se rozpíná čím dál tím víc, víc lidí kolem věří, je duchovnější než před lety.  

Zdravím tě, Sorbi a děkuji za odpověď. Sorbi, to je velká pravda, že se duchovno rozpíná. Jenže je duchovno a duchovno. Každý má svobodnou vůli, své duchovní zaměření zkoumat, kde má původ a jaký. Protože není všechno zlato, co se třpytí. Ono je lehko se zaplést s okultními silami, ale jak potom z toho ven? Jsou právě i tam, kde by je člověk nejméně čekal. To je to, co jsem chtěla a myslela. Já nejsem v žádné církvi, ani společnosti, či v něčem podobném.  

Sába, ještě doplním, co jsem nakousla:

http://rozumnavira.cz/ruzne/76-problemy-s-reinkarnaci.html

Jedním z nejsilnějších důvodů pro odmítnutí reinkarnace je skutečnost, že je obrovsky nehumánní. Všichni jsme schopni vybavit si šokující obrazy Indie, které jsem viděli v médiích. Neuvěřitelná a na naše poměry nepředstavitelná bída a utrpení nemocných, zmrzačených či umírajících hlady, se kterou se tam potkáte na každém kroku. Zdá se přitom, že si toho vlastně nikdo ani nevšímá.

Proč? Jednak proto, že jelikož je vše v posledku JEDNO (monismus), nemůže vlastně ani existovat rozdíl mezi dobrem a zlem. Věci jsou přesně takovými, jakými mají být. Fatalismus.

Jestli jste si snad někdy mysleli, že je například utrpení umírajícího dítěte obrovsky nefér, pak se s vyznavačem reinkarnace neshodnete. Podle něj a zákonu karmy je totiž takové utrpení nutně spravedlivé. Dítě přece trpí za hříchy. Za jaké? Za své hříchy z minulého života. Problémem je to, že nemá nejmenší tušení, o jaké hříchy šlo. Byly to hříchy nějakého cizího dospělého člověka, který je teď už dávno po smrti. Je něco takového možné? Má nějaký smysl?

Lidé si odpykávají svůj trest a vy jim do toho s dobrými úmysly vpadnete.

Z tohoto pohledu je celoživotní dílo Matky Terezy dobře míněným zlem.

Nevím jak vy, ale já něčemu takovému věřit neumím.

Pavlo, dík. Vaše vysvětlení dává smysl. Křesťanství také považuji za smysluplné. Ovšem znám z okolí pár zapálených křesťanů, kteří mají potřebu ustavičně svědčit, jak jim Bůh pomáhá, ale po jejich svědectví mi přijde, že to není až tak horké, spíš se jedná o ptákoviny, ještě jsem neviděla žádnou významnou pomoc "shůry"  /vyléčení postiženého např/

Zdravím, Sabo, vnímám to, jako Vy. Možná jsou někdy ti křesťané nadšení, že poznali něco, o čem ještě nevěděli. Každý nějakým způsobem "zraje". Mně se líbí verš z Písma, kde se říká: "Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska"

K tomu uzdravování vnímám to, že všichni jsme se narodili prvním prarodičům až po jejich hříchu a tak mají lidé naději ve výkupní oběti Ježíše. Ten je náš král, pastýř,  vykupitel, lékař, přítel i bratr.  

"Jeho ranami jste byli uzdraveni" - 1. Petra 2:24 -  Lidé jsou uzdraveni ve vykoupení.