Téma: Správný přístup psychologa ke klientovi, pacientovi - jaký by měl být?

Unikla ti jedna podstatná věc - zde žádný psycholog s klientem nefigurují.

Řečeno po lopatě: Plamínek zde neprovozuje žádnou terapeutickou praxi a jestli jsou zdejší diskutující něčí klienti, tak pravděpodobně ne Plamínkovy.

Čili  je ta tvoje otázka dost mimo mísu a když tak by spíš měla znít:

Co smí a nesmí psycholog dělat ve volném čase, smí mít psycholog nějaké osobní názory a smí je dávat najevo?  

Kdyby ses raději starala o to, jaký má být správný přístup klienta k svému terapeutovi. Protože kdybys ho měla, možná bys ses hnula už konečně z fleku.

"Kdyby ses raději starala o to, jaký má být správný přístup klienta k svému terapeutovi. Protože kdybys ho měla, možná bys ses hnula už konečně z fleku."

Správný přístup psychologa ke klientovi má být podporující, je li toho psycholog vůči klientovi schopen. Protože někdy není. Nejsme stroje, ne každý může dělat intervenci, věřící psycholog může mít problém s ženou, která podstoupila nějaká přerušení těhotenství, velmi špatně se zvládají hraniční pacienti, tedy nechtění, atd, atd. Pokud psycholog nabyde dojmu, že by mohl pacientovi pomoci a má li představu, jak to zhruba udělat, může zahájit terapii. Někdy může s pacientem sepsat smlouvu, někdy s ním nesepíše nic, jsou psychologové opírající se spíše o nimbus autority a jsou jiní, kteří to vnímají jinak. Existuje řada škol, tisíce náhledů.

Jsou psychologové, kteří tvrdí, že nemá cenu nic verbálně řešit, třeba takový Tomáš Novák a nejen že mají tak postavenou praxi, oni mají i takové pacienty… a pak jsou takoví, kteří se domnívají, že jen náhled na problém pacienta, který si pacient po velmi dlouhé době osvojí, mu pomůže. Tady je ale problém s nízkou inteligenci, neinteligentní pacient si prostě náhled neudělá, stejně jako si ho neudělá pacient, který má potřebu popírat a přišel si pro svou "pravdu a právo". Ericksonovské terapie jsou například ultrakrátké, a le ty se zas opírají o hypnotické postupy.

Jsem tu ve volném čase, ano  a jako si občas paní učitelka v mateřské škole nejen pomyslí ale taky od plic řekne něco absolutně lhostejným rodičům nevychovaného dítěte na, které tyranizuje okolí, že by tedy měli ve výchově přidat, tak já řeknu, co si myslím. A upřímně, já už to říkám i v pracovní době. Mít manipulativní osobu, která se přijde zeptat, jak rozvést pána, aby už konečně oni mohli být ve svém loži lásky veřejně a ona mohla začít nosit manželčiny kožichy tak tam nejsem jediná, kdo takovou klientku odmítne.  Ta žena je nemorální a zrovna etika je něco, co tahle společnost potřebuje jako sůl.  

Děkuji, to jsem chtěla vědět

Daro, čapni sluchátka, dej si je na přijatelnou hlasitost a jdi se proluftovat ven . Tím pádem bys neslyšela ruch okolí a nemusela řešit hyperakuzi. Myslím, že by ti to prospělo. Takovej další level, když už máš práci, tak teď si dej procházku.

Btw, někdy se holt stane, že jsou jednostranné či vzájemné antipatie, to chce jít o dům dál, pak taky kdyby pacient až příliš útočil a bylo by to za hranou, určitě by bylo patřičný se bránit, nebo celý scuky zrušit. Důležitý je napojení, když je, jde všechno líp, když ne, je to těžší. Ze zkušenosti mohu říct, že u jedné napojení bylo, ta by si mě snad i adpotovala a já bych ji klidně jako mámu brala   (ale ta moje je moje, tu si stejně nechám ) zato u druhé není ani napojení, natož vzájemný vcítění se. Jde to ztuha, jako jo, ale kdyby to nebylo, vlastně by mi to nevadilo. První jsem dala slunečnici a této bych asi jen poděkovala a loučení by pro mě nic neznamenalo. Ale vím, že s snaží, nemůže za to a já zase po měsících odporování chci být poctivá a vstřícná pacientka.  

Přesto neznamená, že nemůže dojít k tomu, že se psycholog na něco podívá osobním pohledem (možná je to v jistých věcech snad i lepší, někdy ten psycho filtr zatemňuje vidění a je příjemnější být stále člověkem v prvé řadě a v té druhé psychlogem - ale to je čistě můj názor), vždyť to děláme všichni. Viz prizma u předešlého tématu o nevěrách.

Ty jsi, Daro, bohužel odkoukala od maminky to nejhorší, místo, abys tím opovrhovala a zařekla se, že takhle teda ne, přijalas to a děláš to. A připadá ti to natolik normální, že už možná nikdy nepochopíš, že je to trochu jinak. Jsi tak naučená, svým způsobem za to nemůžeš. Na druhou stranu, dospělá a svéprávná osoba má kouzelnou moc: může na sobě totiž pracovat a být jiná, než jeho rodiče a nejbližší okolí. Já výrůstala v okolí alkoholiků a mám k tomu odpor. Teda piju, ale bojím se, abych někdy neskončila, jako oni. Vidím, že to dobře není a že já taková nemusím být.

Ty taková taky nemusíš být…

Teď moralizuju, tak, jako se moralizovalo v předchozím tématu. A víš proč? Právě proto, že většina vnímá meze, dokáže rozlišovat, má vštěpené či vlastní vůlí vypěstované morální zásady. Není to o tom, že by ti chtěl někdo za každou cenu oponovat, shazovat tě, být proti tobě. Je to pro to, že něco tak podstatného ty nevnímáš.

Čili kdybys ses takto chovala před psychologem, tak navzdory tvému názoru, že musí být vždy s ním (s pacientem) a nikdy proti němu, pravděpodobně by se ti dostalo podobných odpovědí, jen asi diplomatičtěji zaobalených, aby se neřeklo.

Vždy, když píšeš, oceňuji Tvou osobní upřímnost, kterou současně přidáváš  

V práci rozhodně diplomatičtěji zaobalených, přesně tak. Jak říká moje kolegyně, mimo práci kopu do stařenek.

 Napíšu to takhle: samozřejmě že moje mamka udělala taky své a přiznám se, že takové zjištění o ní bylo pro mě zklamání. Své udělali hlavne mé zkušenosti a také lidí, kteří jsou stejní jako lide kolem vás. Dělám lidem kolem mě často vrbu a znám málokteré manželství, kde by si lidé zůstali věrní. Samozřejmě že vím, že to nemorální je, ale i přes to se to běžné dělá (bohužel). Vyloženě to dělají snad skoro všichni kolem mě a na seznamce mi ženatí muži nabízejí peníze za to, že sními budu mít pravidelně sex. Jeden mi chtěl dát 12 000 Kč měsíčně. Já sama nemám žaludek na to, se s někým vyspat jen tak a pak ahoj, a to i když jsem zamilovana. Sama to nemám v povaze a to kvůli sebeuctě. Dokonce i když jsem sama, tak mám zásadu, že s kamarády nespím.

Ale i přes to se dokážu do té slečny vžít a vím jak přemýšlí. Rozumim morálce, ale taky přírodě. To, že je to nemorální, ji teď nikdo pod záplavou hormonů nevysvětlí… To by měl vysvětlit někdo spíše tomu ženatému muži… Hlavně to, že s city si člověk hrát nemá.  

Pokud se slečna bude chtít nechat využit, tak to stejně udělá. Pokud si bude vážit sama sebe, tak to neudělá. Bud toho potom bude litovat, nebo ne. Pokud on bude chtít mít sní vztah, tak bych ji sama doporučila, aby si nejprve vyřešil manželství, než sním začne vubec spát, pokud se nechce nechat jen využívat.  Třeba může dopadnout stejně pozitivně, jako francouzský prezident s jeho nynější manželkou. Ta se kvůli němu rozvedla.  

Já  sama podvedla kluka jednou, a to den před tím, než jsem se sním rozešla. V podstatě jsem ho nepodvedla, protože jsem sním už nespala, nechtěla jsem ho. Ten kluk, se kterým jsem ho podvedla nebo nepodvedla, udělal se svou přítelkyní to same. Oba jsme se chtěli s našimi  a protějšky rozejít  a to jsme taky udelali. Sama si neumim představit, že bych partnera, se kterým chodim, podvedla a pak šla do postele zase sním. A to ne kvůli morálce, ale citila bych se jako prase. Kdybych takové myšky měla, tak se partnerem radeji rozejdu, nebo rozvědku, protože by to pro mě znamenalo, že ten vztah není dobrý. Vdaná kamarádka mi třeba pověděla, že už nespala dva roky s jiným chlapem, než se svým manželem. Tohle už pochopit nedokážu  a ani já, protože nemám nic takového  v povaze. Ona to odůvodnila   tím, že její manžel je lenivý  v posteli, tak si to tím vynahrazuje. Já jim do toho ale nemluvím, jen se mi svěří a beru to tak, že je to jen jejich věc. Ale není jediná. Morálka se vytvořila proto, že člověk od prirody není monogamní a ženy se dožadovali  práva  a na cudnost.  

Díky za odpověď, zní to rozumě, překvapila jsi mě

Takže ano, máš povědomí o morálce, to je dobře. Jen ses do té slečny vcítila tak, že jsi ji v jejím jednání prakticky podporovala, resp. podporovala tu část zaplavenou hormony, nikoliv ten zbytek rozumu. A to byl kámen úrazu.

Nicméně je to tvůj styl přemýšlení a psaní, stejně, jako to s těmi hormony, a to, že morálka vznikla proto, že nejsme monogamní atp atp. To už zde proběhlo xkrát, až na pár výjimek s tebou nikdo moc nesouhlasil a asi nebude ani teď, každopádně myslím, že nemá smysl to dál a znovu rozebírat. Prostě to tak máš a hotovo. Dobrý však je, že si za tím aspoň stále stojíš, třebaže s tím nesouhlasím já či jiní.

Hollka at si to přebere sama, ty jsi jí tak přitakávala, že jste se spojily a myslím, že jiné názory už nepřijme. Ve finále bude ale pro ni rozhodující svědomí, ideálně před (pokud to tedy požene dál) anebo holt až po, ale to nebude moc příjemný, brr, ale má to v rukou ona…

Třeba já mám teď divný období, kdy se mi vyjevují střípky, všelicos, dobré i špatné, i to, s čím mám dojem, že jsem srovnaná. Být věřící, šla bych se vyzpovídat. Mám jednu a doufám že poslední zkušenost, něco ve stylu oné slečny a svědomí mi to nedarovalo. Nejradši bych to vymazala, stydím se za to, za sebe a jen doufám, že to v něčem pomohlo dotyčnému a jeho manželství. Už je to dlouho, byl to jen mini úlet a přesto mě svědomí sžírá.  

Takže pokud si to Bobulka přečte, ať si to ještě rozmyslí…

Tobě ale dík za normální a srozumitelný komentář

PS: dávej si zkrátka trochu víc pozor, co a jak formuluješ a hlavně komu je to určeno. Trochu nad tím přemýšlej, nad těmi řádky. Vem si, že té dotyčné teprv 23 a tys ji veřejně podpořila v její touze. Nic proti tomu, že jsi to vyjádřila, ale ten způsob, jej, no ten byl poněkud nešťastný.

Nechat se využít ženatým chlapem je hlavně záležitost sebeúcty. Prostě nenechat se sebou kvůli hormonům tak zametat a zachovat si svou důstojnost. Neměla by to dělat už kvůli sama sebe, aby si sama sebe vážila. Na svědomí by si měl sáhnout hlavně on, že něco takového své manželce udělá. Tím ji poníží. On ji ponižuje už tím, že ji pomlouvá. Ona by si podle mě na svědomí sáhla tehdy, kdyby ta jeho manželka nebyla pro ni cizí paní, ale její kamarádka. Té už by bylo těžké se pak podívat do očí.  

Myslím, že naopak svědomí tu hraje prim, podle mě je i nad onou sebeúctou. Trochu nechápu, proč tam pořád pleteš tu manželku, a to, kdyby ji znala atp atp. . Ale je to tvůj názor.

Myslim si, že každý by měl jednat tak, aby si vážil sám sebe a v tom může být zahrnuta i ta morálka. Já bych se osobně nevyspala jenom tak ani se svobodným mužem, protože si vážím sama sebe.  Každý to máme nastavené asi jinak,  ale výsledek je stejný - nespat se ženačem  

Tak když to zabrání vyspání se se ženáčem, pak ano, proč ne . Účel to splní.

Já jsem se pak už na tu stránku nevrátila, napsala jsem svůj poslední komentář, ale tam bylo a je ještě něco než touha. Tam byl ten způsob toho ospravedlnění, ta představa, že ostatní jsou na tom morálně stejně a to mě ospravedlňuje+ vedení debaty, to s manipulátorem nemá cenu. To je to, z čeho se nakonec začne zvedat kufr.

Manipulátoři zpravidla služby psychologa nevyhledávají, pokud se skutečně nepřijdou pitomoučce poradit, jak na nějakou levotu, nejlépe manželskou a  čekají nablble nalejvárnu.

Manipulátor je patologická osobnost, ta manipulace je jen součást mnohem většího komplexu. Nemorálnost se předává z generace na generaci, ať už je to takový ten manipulátor perfekcionista, který si díky nemilosrdnému vnitřnímu nastavení - nedělat chyby, neselhávat nikdy a podávat skvělý výkon+ k tomuj eho osobní normální neperfektní realita, kdy chyby dělá, nevezme svůj hodnotový žebříček a představy a nepředělá je na něco rozumnějšího, on se většinou díky tomu svému vnitřnímu nastavení cítí tak bídně, že potřebuje upozorňovat na chyby druhých, stírat, ponižovat, kritizovat, remcat, urážet. Tak ten si toho nemusí být ani vědom.  Ale devalvovat ostatní potřebuje. Někdy to skrývá za humor, ale ten humor bývá zlý a  urážející. , zpěvačce, která řekne, že ona je na starší, se dostane bryskné odpovědi- že všichni starší jsou už mrtví… Legrace to jsitě je, ale jaká? Mmimochodem, máme tu i takové jedno humormé uskupení, tam jsem kolikrát přemýšlela, co jednotlivé aktéry tak žere…

Ale pak jsou i zjevní manipulátoři, přesvědčení, že oni mají nárok, protože je ospravedlňuje láska, případně nějaká nouze, prakticky k čemukoli. Tam to bývá součástí poruchy osobnosti, touží po moci, po ovládání druhých a hlavně bez skrupulí naplňují svoje cíle, nezajímáte je.  Záleží na míře, ale většinou z nich mrazí. Občas je to až moral insanity.  

Paní Plamínková, teď jsem z toho mírně zmatená, to je ještě k té slečně z předchozího tématu? Posílám předem virtuální vypčenej koblih

Jinak ale souhlas, hlavně ten poslední řádek, opravdu z nich mrazí.

Slečno z Rypoušíků, k té, co chtěla ojet manžela a maželka byla stejně mrcha, tak co, žejo…

Já jsem teď chodím tak málo, že to možná bylo předchozí téma. Jo a Dara ji podporovala, tak.  

Rypoušice:

"Tobě ale dík za normální a srozumitelný komentář"

No, otázka je, z čí je to hlavy. Něco mi tady nehraje…  

Mno luční kvítko, možná tuším, ale nejsem si jistá, kdyžtak víc soukromě a tu fotku v krajkovým prádle ti pošlu hned potom ju?  

Jinak se mi to zdálo mnohem propracovanější, sice se pisatelka nezapřela (monogamie atp.), ale pořád lepší a víc hlubší (v rámci možností) než perly zvláště u předešlého tématu, tak proto jsem vyjádřila pochvalu a bylo by fajn víc dumat nad tím co píše i do budoucna a vyhnout se schizofrenním reakcím, kdy je to chvilku přijatelné, aby to za chvílli bylo mimo mísu.

Každopádně možná čuju, co si myslíš

 Já jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se některých poznámek někdo chytí, a přestane je brát jako opravdu pohou legraci 

P. S. Nezapomeň na tu fotku, carevničko

 Třeba mi konečně přijde nějaká lákavá erotická nabídka, toho se nemůžu dočkat (nebo nám oběma) dva chlapi jsou přece fuj, ale dvě holky a ještě s generačním rozdílem, ježiš to je rajcovní No a vznik romantického vztahu mezi tebou a mnou, co víc by si tento web a jeho návštěvníci mohli přát.   Aspoň maj ty internety nějakej smysl, velmi hlubokej a stylovej, Rosamunda Pilcher hadr.

 A neboj, fotečka bude luxusní 

1) Nejsme v odborné psychologické poradně.

2) Každý má tady nějakou profesi, nevidím žádný problém v tom, pokud se tady snaží někdo tazatelům/tazatelkám i ze stran své profese poradit.

3) Nech Plamínka už konečně v klidu žít, případně jiné zdejší uživatele, do kterých také opakovaně rýpeš či se navážíš.

4) Pokud je to pravda, psala jsi, že jsi také studovala psychologii (nejspíše pouze jako nějaký předmět, který s Tvým přístupem bůhví jak dopadl… ), tak se podle toho už konečně chovej, jinak to stále vypadá, že to je a byl pouze Tebou napsaný blaf.

5) Nejsi v pohodě, nejhorší však je, že si to ale vůbec nepřipouštíš, a jakékoliv snahy Ti to vysvětlit pouze demagogicky otáčíš tak, že jsou všichni či někteří proti Tobě pouze zaujatí, neboť máš jiný názor, a tak dle Tvých slov tady třeba brát některé uživatele s rezevou s tím, že těmito svými utkvělými představami, kterým bezmezně věříš, ale oblbuješ každé další či nové tazatele. Pak to tady ovšem má na venek úroveň IQ tykve, a podle toho to ve výsleku tak vypadá, snižuje to úroveň…

6) Všichni, nebo mnozí z nás máme již něco za sebou, případně dále své nejrůznější osobní, rodinné atd. starosti, které někdy ovlivňují naše rozpoložení. Je proto dobré zvážit, zda-li tu být každý den, a radit a psát zde názory poněkud mimo a trvat si na nich jako jediných správných, nebo si raději na několik dní odpočinout a zamyslet se nad zpětnou vazbou, sebereflexí atd.

7) To, co jsi tady předvedla včera (22.05.2017), jen ukazuje na to, že je Ti hůře, a to bez legrace. Fakt s tím začni už něco dělat, nebo dobře nedopadneš, a nebude Ti stačit už ani ambulantní odborná pomoc.

100 lidí, 100 názoru. S tím se smiř.

Jak jinak. Nechceš chápat, tak nechápeš a reaguješ úplně na něco jiného, než jsem měla na mysli. Podle mého názoru trpíš nějakou poruchou osobnosti, a to, že to neřešíš, jen jen ke Tvé škodě.

P. S. A už vůbec nechápu, proč se nedržíš svého tématu a rozebíráš tu včerejší téma někoho jiného.

Mě nezajímá to, že nejsme v psychologické poradně, a jestli plamínek provozuje terapeutickou činnost nebo ne a co dělá ve volném čase už vůbec ne.  Mě opravdu zajímá jak to je a nevidím důvod, proč bych měla kvuli tomu přemýšlet nad přístupem k terapeutovi, když už několik měsíců k žádnému nechodím. Opravdu by mě zajímal názor profesionála z praxe. Jestli to tak opravdu je, nebo ne. To je vše.  

Je to tak, pokud ho terapeut může / dokáže/chce podporovat, pokud to zvládne, tak se domluví, když ne, odkáže ho k jinému dušezpytci.  

Někdy jsou tam samozřejmě i ekonomické momenty, potřebuješ naplnit skupinu a máš tam lidi, kteří se upřímně do skupiny až tak nehodí, ale skupinu potřebuješ a … Že. tak se udělá.  

O tomhle vím málo ale nebuďme naivní.  

Duševní život a vztahy je to nejcennější, co člověk má, stejně jako zdraví, a le do určité míry je to bohužel zboží. Proto si myslím, že za to stojí na svých citech pracovat a hledat někoho, kdo porozumí. I kdyby to mělo lo být jen na čas.  

Chtěla bych reagovat na uživatelku Nikkie, která napsala názor na téma, které už Admin uzavřel. Já tady zkoupíruji to, co tam napsala:

Tak předtím sis myslela, že byl zadaný a nevadilo ti to, dokonce si říkala, že si nedecháš nic odepřít kvůli cizí ženské a udělala bys to znovu. Mluvíš o zamilovanosti jako o nějaké chorobě, která člověku znemožňuje uvažovat. To je jen výmluva. Určitě to člověka dokáže hodně ovlivnit, ale nezatemní mu to mozek. Já jsem také byla zamilovaná a rozhodla jsem se, toho člověka už nevidět, proto, že jsem věděla že to je správné. Jak by to asi vypadalo kdyby každý zamilovaný si šel tvrdě za svým? Sem tam se hold najde někdo, kdo svoje potřeby staví nad všechno ostatní

Moje odpověd je: ano!!!! Přesně to si myslím, a ne jen to, já to kolem sebe vidím, a to u všech, co se jim to stalo!!! neodolal nikdo, at o beze srandy!!!!!!!!  Ono to není jen výmluva. Ty hormony dokáží skutečně ten mozek zatemnit. Změní se ti zamilovaností chémie mozku a tím i myšlení…

Ty jsi toho kluka nechala Nikkie, i když jsi byla zamilovaná. Ale ne jen proto, že jsi věděla, že je to špatně, ale proto že jsi věděla, že se ten kluk s tou holkou kvůli tobě nerozejde a do toho bych nešla ani já.  Můj příběh který jsem psala stím klukem už rozebírat nebudu, protože je starý už 8  let.

Dara:

"Moje odpověd je: ano!!!! Přesně to si myslím, a ne jen to, já to kolem sebe vidím, a to u všech, co se jim to stalo!!! neodolal nikdo, at o beze srandy!!!!!!!!  "

No to je jasný, protože Tvé okolí = vrána k vráně sedá!!! Tudíž jsi nemohla poznat a vidět nic jiného

Vím že se Vám to nelíbí, protože je to hnusný a já to vím. Ale život mi ukazuje, že to tak skutečně funguje. Mě to taky děsí, mě muži kvůli jiné hodně krát ublížili. Vždycky si při rozchodu na mě stěžovali, jaká jsem byla strašná, aby mohli skočit do postele s holkou, do které se zakoukali, často v práci. Každý se pak chtěl ke mě vrrátit. Jeden za dva roky, druhý i za dva měsíce. a řekli mi, že je jim to líto… a že by  chtěli ještě šanci. Tu jsem jím dát už nemohla, protože jsem byla vždy už s někým jiným.

A takhle to mají tady všichni.  Bez ohledu na to, jestli mají dět, a jestli jsou manželé.   

Mě to bohužel ukazuje sám život a pořád to vidím kolem sebe a proto mi tento názor nikdo neveme

To co jsi, to taky přitahuješ. proto takové okolí, proto takové zkušenosti. Pokud ti tvůj názor nikdo nevezme, jen se to zhorší.  

Znám chlapy, kteří tvrdí, že všechny ženy jsou štětky a jediná možnost je je řezat. Při probrání jejich života je ale vidět, že jejich zkušenosti vytvářejí jejich další očekávání a ta další očekávání pak zas další nepěkné zkušenosti. Měli matky spíše problematické, pak si našli takové manželky, přítelkyně atd a prostě se jim to, čemu věřili jen a jen potvrzovalo. Jenže ti ostatní muži, kteří v podobném citovém bahně nežili, měli zážitky dost jiné, jejich manželky nebyly nečistotné fůrie, nepily, o děti se staraly atd.  

Čemu věříš,  o čem jsi přesvědčena, to se uskuteční.  

Já s tebou mluvím s úctou, takže ačkoliv si myslím, že nějakou tu poruchu máš (a  takových lidí je), myslím si i že ji lze změnit. V tom je velká naděje, taky by sis mohla najít někoho, s kým budeš šťastná a sama se cítit tak dobře, jak jen to jde. Ale chce to rychle, abys měla z toho pěkného života co nejvíc. Moc bych ti přála, aby se ti to podařilo, a mohla jsi mít ty nejhezčí možný zkušenosti.  

Diky za reakci. To zní zajímavě, že se něco takového dá vůbec změnit. Nedokážu si představit jakym způsobem se to dělá. Mela jsem vždycky za to, že na podvědomí se toho moc změnit nedá jen na základě nějakého povídání.

Ale to je přece právě ta psychologova práce.  

To povídání je doprovázeno taky určitým prožíváním, a to prožívání je klíč. Nechtěné a trápené kdysi děti -dnes dospělí mají třeba tendenci nevnímat svůj vztek, povídání je vede k tomu, že si ho časem začnou připouštět, pak ho trochu prožijí, pak ho najednou opravdu poznají a tak se postupně vymaní ze stavů oběti. Vztek, kterého se báli, ale který je v tomto případě léčivý, si odpírali, popírali jak se cítí, (maximálně si ho dožívali na terapeutovi- ten chudák), takže se stav zakonzervoval, místo aby v něm dál nesetrvávali, atd atd.  

Člověk, který uvízl v nemorálních postojích, si zase  časem může uvědomit, že jsou tedy sakra jiné hodnoty, závislý, že na hodně věcí má, prostě je to o prožití a uvědomění si. A to mění psychický stav člověka stejně spolehlivě jako léky, jen to chce čas a bohužel, musí si to sednout.  

Díky za reakci. Určitě si o tom někdy s nějakým odborníkem popovídám taky. Jen si nějakého najít…  Ono je u mě  problém v tom, že nejde jen o mé zkušenosti, ale také o zkušenosti z vyprávění jiných lidí, kteří semnou nepřijdou do styku a jejich zážitky jsou často stejně.

Ještě jsem také přemýšlela nad tím, jestli to není štěstím, které tady pár lidí má. Mám na mysli, že některým lidem je tady třeba kolem 50ti let, měli štěstí na partnery se kterymi jsou až do teď a kvůli tomu nestačili poznat, jací jsou lidé tzv. "hajzli". Jim se třeba zrovna nestalo, že  v by se oboustranně zamilovali do někoho  zadaneho.

Nemyslím si, že jsou špatní jen muži, ale také ženy. Např.   mám kamarádku, které je právě 50 let, je vdaná už přes 20 let, nebo asi vic ale milence střídá jak ponožky. Když mi o nich vypráví, tak o nich mluví, že s nimi vyloženě chodí, při manželství…  

To ale není jediný příběh. Pořád kolem sebe poslouchám, kdo ským spal. A pak se jdou strašně pomodlit do kostela a mluví o morálce. Mě připadají lidé strašně pokrytečti.  

Když má někdo děti a manželku, zamiluje se při manželství do někoho jiného, tak jsem opravdu ještě neslyšela příklad, že by to někdo vydržel, pokud je to oboustranné. Minimálně sex z toho vznikne vždy.  

To je právě ono. Já znám jen jednu chronicky nevěrnou ženu-tedy z mého prostředí, ne z práce- a když se mi pak začala "chlubit" co všechno dělala a dělá! 9 let se tahala s manželem své nejlepší kamarádky, pak ji o toho manžla připravila. Firma taky připadla jí a ta psychopatka je spokojená. Tak jsem se s ní přestala stýkat, prostě někomu takovému já ruku nepodám a to jsme se přátelily dost, i když časem to nechutné sobectví bylo všeobecně stále zřejmější. Jenže to jsem byla ještě dost mladá a nezkušená.

Je to prostě věcí přesvědčení. Kazit si dobrý a cenný vztah je hloupost, takový vztah je základna pro život.

To bych teda taky nepřekousla .  Už jsem taky slyšela takové případy a proto mojí o dva roky mladší sestře, která je šťastně vdaná pořád říkám, ať si netahá domu kamarádky, když je její manžel doma. Protože člověk nikdy neví, co se může stát…

Jenže to je právě ono. Ta zamilovanost  její kamarádce zatemnil a mozek. Sama jsi tady napsala, že je ještě zpokojena. Ji to tak vůbec nepřijde.  

Za normálních okolností by to určitě nikdy neudělala, ale při zamilovanosti člověk dělá divy, to co by jinak nikdy neudělal.  

I když ji někteří lidé nepodání na ulici ruku, jako ty, ona si pod řekne o tobě, že jsi třeba "kráva", protože ti do toho nic není. Jenže ty pouze takhle vyadrujes tvůj  protest.  

Ty to máš kolem sebe vlastně taky, akorat takovým lidem nedáš ruku a nebavíš se s nimi. To ale bohužel situaci nezmeni  

Omlouvám se za příšerné chyby, píšu z mobilu a z toho se mi píše špatně.