Téma: Několik vtipných poučení a poučných vtípků

Koukal jsem že se tu občas objeví nějaký ty vtipy a nedávno jsem hledal vtipy který souvisej s byznysem. Tak si můžete přečíst na co jsem přišel a nejlépe ještě nějaký přidat, rád se poučím

Vtipné poučení číslo jedna

V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. – prodej chladniček.

Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá:

“Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí? ”

“Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich? ”

“No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to? ”

“No jasně, práce jako každá jiná. ”

Po měsíci přišla od Kohna objednávka:

“Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry. ”

V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska.

Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry.

Opět vyrobili a zaslali do Grónska.

Po měsíci přišel telegram: “Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou. ”

Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá:

“Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný? ”

Roubíček s úsměvem odpoví: “Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti než při mínus čtyřiceti? ”



Vtipné poučení číslo dvě

Eckstein si dal u krejčího ušít kalhoty. Krejčí ale stále ne a ne být s kalhotami hotov. Za měsíc si eckstein stěžuje: “Bůh stvořil svět za šest dní a oni potřebujou na jedny kalhoty celej měsíc. ”

“Jenže podívaj se na ten světa a pak si prohlídnou ty kalhoty. ”



Vtipné poučení číslo tři

Potka Kohn Roubíčka: “Jak se daří? Slyšel jsem, že přišli o místo. Z čeho vlastně žijou? ”

“Ale nic moc. Pronajímám teď balkón zvedavcům na ty průvody a manifestace. ” Říká Kohn.

“Vaší ulicí, ale přece žádné průvody ani manifestace nechodí! ” praví Roubíček.

Kohn jen pokrčí rameny a odvětí: “No, vždyť říkám že žiju tak tak. ”



Vtipné poučení číslo čtyři

Dva žebráci sedí na chodníku v Římě. Jeden má před sebou kříž, druhý šesticípou hvězdu. Kolemjdoucí procházejí, prohlídnou si oba žebráky, vhodí ale nějakou tu minci pouze žebrákovi který má před sebou kříž. Jde kolem kněz, zastaví se a dění chvíli pozoruje. A samozřejmě netrvá dlouho aby si všiml, že lidé vhazují peníze pouze tomu žebrákovi, který má před sebou kříž, tomu s šesticípou hvězdou před sebou nevhodil za celou dobu nikdo nic.

Po chvíli pozorování se kněz přikloní k žebrákovi se šesticípou hvězdou a říká: „Můj chudý druhu, ty tomu celému nerozumíš? Toto je katolická země, nikdo ti nic nedá když máš před sebou šesticípou hvězdu, tím spíš, když je vedle tebe jiný žebrák který má před sebou kříž. Ba co víc, jemu hodí mnoho lidí nějakou minci i jen prostě proto, aby tě naštvali! “

Žebrák se šesticípou hvězdou před sebou poslouchá kněze, otočí se ke druhému žebrákovi s křížem a říká: „Moše, podívej kdo se snaží poučovat bratry Goldsteinovy o marketingu. “



Vtipné poučení číslo pět

Kohnovi se v obchodu vůbec nedaří a tak jde k rabínovi pro radu. „Rebbe“ praví Kohn „ten bídák Silberstein odnaproti, který prodává to samé zboží co já má stále plný krám, přitom tam nemá nic o chlup lepší než mám já u sebe v krámě. “

Rabín si Kohna vyslechne, a po chvíli přemýšlení odpoví.

„Věděj Kohn, “ odvětí rabín „důvod proč se Silbersteinovi v obchode daří a jim ne je prostý. Silberstein se stará o obchod jeden, kdežto oni se staraj o obchody dva. “



Vtipné poučení číslo šest

Pan farář si chce koupit jezevčíka. Protože slovo “jezevčík” je germanismus (“Dachshund”), a pan farář je obrozenec, používá zásadně výrazu “jamník”. Nechá si zavolat Jicchaka Blumethala, muže, “který se vyzná”, a má s ním následnou rozmluvu.

- Poslechněte, pane Blumenthal, vy jste šikovný člověk a máte přehled, nevěděl byste o nějakém pěkném jamníkovi?

- A kolik by byl pan farar ochotný vynaložit?

- No, myslel jsem, ze takových 400 by mohla být rozumná cena.

- Pan farář zertuje. V dnešní době 400 za jamníka! Ani pomyšlení. To o tom raději vůbec nemluvme.

- A kolik byste tedy tak asi odhadoval, pane Blumenthal?

- Ma-li být ten jamník co k čemu, nejmíň dvojnásobek, a to ještě jenom že jsou to oni, pane farář.

- A jak dlouho myslíte, že by to trvalo?

- Když si teď plácnem, tak ho tu pozítří maji.

Plácnou si, Blumenthal zinkasuje 800 a jde. Před farou potká přítele Weinsteina.

Hele Moric, nevíš prosimtě, co by to moh’ bejt “jamník”?



A snad ještě chytré slovo závěrem

„Kdo moc pracuje, nemá čas zbohatnout. “