Téma: Přirovnání, přísloví, aforismy obsahující slovo pes

Veď ajj ten pes je len človek.

Pes, jako snad jediný, popírá pravidlo, že štěstí za peníze nekoupíš...

Souhlas, psi jsou miláčci, mám moooc ráda toho našeho. Různých frazeologismů je hodně, našlo by se i plno dalších. Obecně frazeologismů tzv. zoomorfních (dotýkající se zvířat) je hodně. Hodně je třeba i těch, které se zmiňují o nějaké části lidského těla: oči, uši, ruce, huba, hlava, srdce...

Psi jsou moje celoživotní láska. Pokud budu moct se o psa postarat, vždy ho budu mít. Jsem mezi nimi od malička, vyrostla jsem mezi nimi a pro mě je pes "součást života, prostě rodiný příslušník.

Leni, jsem na tom úplně stejně, jako ty.... od malinka si pamatuji, že jsme měli nějakéhopejska a  bez něj bych si život představit ani nedokázala.   Něco by mi moc chybělo.

Taky jako Pluto nechápu ta různá hanlivá přirovnání ke psům.... , protože dobře vychovaný pejsek je ten nejepší společník, když je člověk sám a taky nejvěrnější kamarád.

 Přísloví neznám, ale po plotě se nám pne Psí víno. Jako porost dobrý, ale na jídlo není....

Taky jsem měla svou psí lásku. Jako pro každého páníčka to pro mě byl ten nejkrásnější a nejúžasnější pes na světě - zkrátka jedinečný společník, kamarád a terapeut v jedné osobě. Osud nám dopřál dlouhou společnou cestu - celkem asi 16 nebo 17 let. Když jsme ji před dvěma lety nechali odejít do psího nebe - protože už to bylo více utrpení a bolest než život - brečela jsem jí do kožichu jako malá holka. Dalšího psa jsem si zatím nepořídila, protože vím. že žádný další pes už nebude ONA... Ale pokud budou jednou chtít psa třeba moje děti, určitě jim ho pořídím a nebudu proti, jako zpočátku moji rodiče.

A jeden citáta na závěr: "Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem".

 Pohádka o člověku a psu.

Bylo, nebylo. V dávných dobách kdy byl svět ještě neutříděný a věci nepojmenované, žil praotec všech psů Azor První. Běhal po divokých lukách a lesích, koupal se v prudkých horských bystřinách a snil o zítřku, který možná přinese něco nového a nepoznaného. Čas, ve kterém žil, ještě neměl minulost ani budoucnost. Byl to čas dětství světa. Azor nemusel o nic bojovat. Všeho bylo nadbytek. Nikde nebyly žádné ploty, nikdo ještě nevynalezl slovo, MUSÍŠ, odnikud nehrozilo žádné nebezpečí. V lidské řeči se takovému uspořádaní, říká „ráj na zemi. “ Azor První se tedy toulal světem a přes nadbytek věcí, které ho obklopovaly, cítil v srdci narůstající neklid. Už ho nebavilo závodit se zajíci, prohánět ryby v rybníce, ani rozhrabovat nory hrabošů. Chybělo mu cosi, co nedokázal pojmenovat. V těch dnech se Pán Bůh rozhodl, že zkontroluje své dílo. Procházel loukami a lesy. Když ho Azor První ucítil, radostně zavrtěl ocáskem a běžel mu vstříc. Položil své packy na zřasený plášť, vesele zaštěkal a ponořil svůj pohled do Božích očí. Azor První byl krásné urostlé zvíře. Jeho tělo bylo pružné a srst sametově hebká. Pán Bůh ho pohladil, podrbal za ušima a řekl• „Tak co příteli? Co pořád děláš? Máš trochu posmutnělé oči. “ V tom okamžiku Azor poprvé objevil význam slova pán. Zadíval se žádostivě na svého stvořitele a řekl• „Milý Pane Bože, svět který jsi mi dal je krásný a téměř dokonalý. Ty jsi však pánem všech a já bych přece chtěl někoho, o nějž bych se nemusel dělit s ostatními. Buď tak hodný a stvoř tvora, který by se ti podobal a byl stále se mnou. Bože, stvoř mi pána. “ „Jsi krásný, svobodný pes, Azore. “ Řekl Bůh. „Jestli si to přeješ, stvořím ti pána. Uvědom si ale, že se svým pánem přijdeš i o část své svobody. “  „Bože, ty víš, že láska a přátelství je víc než svoboda. “ „Vždyť k čemu je mi svoboda, pokud ji nemohu někomu složit k nohám. K čemu je mi volnost, když ji nemám komu darovat. “ „Dobře Azore, stvořím člověka. “ Bude mým zástupcem na zemi a tvým pánem. Budete, ale muset odejít z ráje. Člověk bude mít svou hlavu a někdy bude zlý. Člověk by obrátil ráj naruby. “ „Děkuji ti Bože, “ řekl Azor a olízl stvořitelovu ruku. Bůh vzal hrstičku hlíny, uhnětl člověka a vdechl mu duši. Potom pes i jeho pán, opustili ráj.  

Pluto, díky za pěknou pohádku, to se to bude dnes hezky usínat...

Rybko, ten je krááááááásnej! JRT mám i já, jen jiné zbarvení-každou půlku hlavy jinak. Ale já před tím leta byla jen "buldočkářka", nevím, proč jsem po letech placatou tlamičku vyměnila za dlouhou. Ale rozhodně u mě nešlo o nějaký "trend", tím se zásadně neřídím. Nějak se mi prostě zalíbil. Ale ten temperament a neuvěřitelnou energii a chuť POŘÁD něco dělat, jsem u jiné rasy před tím nezažila. Je to prostě "psí  workoholik". No, možná i proto jsem ho naučila tooooolik věcí, že se mi zdá někdy nemožný, že je tak chytrej. Ale... to je úplně každej hafák.

Leni, tento na obrázku není můj... to je jen dekorace z netu... , ta naše psí holka je celá bílá, jen kolem jednoho oka a ucha má hnědý flek a kus ocásku má černý. Všude, kam s ní jdu, budí pozornost.... třeba včera na výletě v lázních Luhačovicích... celou dlouhou cestou se snad každý druhý s ní chtěl zastavit a pohladit ji, anebo se na ni jen usmál... Taky se nám tam Terka zamilovala.... asi třikrát za to odpoledne jsme potkali bílého maltézáčka a vždy se k sobě měli a dávali si pusinky. Bylo to moc roztomilé...

Leni, budu moc ráda, když mi napíšeš, co všechno jsi ji naučila, ať vím, co po ní můžu chtít. Umí zatím jen sednout, lehnout, dát pac, poprosit, zpívat se mnou dvojhlasně.. ( auúúúúú.. ú.. úú... úúúú.. )... a to docela dlouho... někdy to natočím a dám na YouTube...   

Ale co mi dělá problém - doma  nebo na zahradě na přivolání přiběhne, ale už dvakrát nám vyběhla na ulici a to pak žádné volání nepomáhalo a musela jsem běžet za ní, ona přede mnou, a kdyby na ni nezadupal soused z posledního domu v ulici, tak by se ke mně nevrátila a běžela by si dál, až k hlavní silnici.... Je to ještě štěňátko, má 7 měsíců, ale v tomto by už měla být poslušná, nebo ne?   Vždycky jí odměním pamlskem, když provede to, co po ní chci, tak nemohla bys mi poradit, co na ni ještě vymyslet, aby i na ulici byla poslušná ?

Rybičko... jestli o tom teda můžu psát sem... ta Tvoje je ještě prcek, ale  povím Ti, že ještě nikdy mi žádné štěně nedělalo z bytu kůlničku na dříví, jako on, ale tak do 1 roku. Ovšem stálo to za to. Já tehdy co by tel. operátor. jezdila ve 21h domů a bála se (! ) otevřít dveře do kuchyně. Jednou si hrál na Edmonda Dantese-chtěl se prohrabat skrz stěnu až na dvoreka příště zvetšil po kočce (neměla jsem chvíli škrabadlo) díru v parketách aaaaaž na beton.... a jindy jsem našla "aspoň" rozcupované skořápky (schovávám známé pro slepice) po celé kuchyni....

Ale jak sama píšeš-miláček, díky kterému jsem-hlavně když byl štěně, se snadno seznámila se spoustou lidí jen tak na ulici, ptž štěňata jsou prostě roztomilá. Prv. pár měsíců mě pořád kousal (dnes řeknu "aau! " a hned cukne) a taky mi cucal triko na 1 místě. Ale jinak "sedni, lehni, dej pac, popros"-vše umí. Dokonce i couvat, což prý není jednoduché naučit. A když mu seřadím i 10 jeho hraček a řeknu, ať přinese 1 konkrétní, tak donese přesně tu, co chci. Stejně tak umí "uklízet". Papír od oplatků, másla apod-když mu dám, ať "dojede", tak pak řeknu:"A kdo bude uklízet ten papírek? " a okamžitě to přinese. Stejně jako když mi něco spadne a řeknu"Dones! ".

Tohle všechno i další věci se každý pes naučí nejsnáze ZA ODMĚNU. Tohle je dost velká a důležitá  "inspirace". A až to umí, tak sice čeká odměnu zas, ale už ustupovat a dát jen někdy, stačí pochvala. A když se ho zeptám jako člověka:"Co chceš? ", hned běží tam nebo k tomu, co mi chce říct nebo ukázat-vyvenčit (jde ke dveřím), "dovylízat" misku po kočce, kterou má na okně (jde k oknu), jednu plyšovou hračku, kterou má na svou "chlapskou" potřebu (většinou po večeři) nebo jde do koupelny, že mu "došla" voda. Prostě si řekne, co chce. Ale ne, že skáču hned, jak on si přeje-to zas ne! Musí se naučit čekat (když nejde ale třeba o to venčení).

A u štěňat vědět, že venčit nejčastěji potřebují po jídle, hře a po probuzení-to jsem ho hned sama ze začátku nesla ven, takže od 1. dne mi doma přes den neudělal nikdy nic. A taky předejít tomu, že by mě snad pes ráno budil (tedy spíš  dospělý), že chce ven-tím, že mu na noc dám jen málo vody+jdu s ním naposled před tím, než jdu sama spát. Tohle já vůbec neznám.

Ale s tím zavoláním, když ho venku něco zaujme.... to mám problém taky. Je to holt "lovec". Prý pokud člověka pes neposlechne na zavolání, i kdyby tam byla smečka psů, tak nepustit z vodítka. Proto chodíme raději tam, kde není provoz. Jinak má naštěstí na vyběhání dvorek, kde akorát v zimě moc "zábava" není. Ale když 1x chtěl pokračovat na silnici a ještě nebyl na vodítku, zařvala jsem "Stůjl! " (čemuž taky rozumí) a okamžitě zastavil, protože tu zoufalost a naléhavost v mém hlasu dobře pochopil. Psi rozumí hlavně  tomu, JAK to říkáme, i když oni kolikrát  i tomu, co říkáme. A třeba když paničce někdy ukápne slzička, hned vyskočí vedle mě (byť to jinak nesmí) a začne mě olizovat. Prostě miláček.

Leni, moc ti děkuji, že jsi se tak pěkně rozepsala o svém pejskovi.... teď mám alespoň inspiraci, co všechno mohu ještě Terušku naučit...   Dnes jsem dokonce objevila videjko, na kterém se pejskové pokoušejí mluvit... opakují slova po páníčkovi... moc jsem se u toho nasmála, ale bohužel to sem neumím vložit...

  Ahoj Pluti, mohl bys mi sem, prosím Tě, vložit videjko z youtube : Funny Talking Animals!!   (uživatel Rebeka hc) ? Určtě pobaví tebe i ostatní kamarády....   Díky!

Myslíš, toto video Rybko?

http://youtu.be/5ho9i0V14bo

Jo, to je ono... doufám, že ses také pobavil...   Za to ti posílám inspiraci  na pelíšek pro tvoje koťátko....

Jojo, Plutíku, viděla jsem ho jinde-fakt špica!!!