Téma: Pozor na to co si přejeme aneb není vše náhoda

 Já věřím na osud, negativně nemyslím jsem spíš optimista, tudíš nemám potřebu si přát něco negativního.

Nedokážu si představit, co znamená přát si něco negativního? Člověk si snad přeje jen pozitivní věci, ne?

Můj názor je, že náhody neexistují. A s tím nadpisem diskuse naprosto souhlasím...Bez výhrad. Ovšem problémem je, že málokterý člověk si dokáže uvědomovat obsah svých přání, resp. myšlenkových představ...nebo jen "frajersky" vyslovených slov..vět.....a to až do důsledků jejich hloubky v obsahu - a DOsahu....Prostě - nikdo nás neučil (v přípravě pro život.. )... znát sílu  myšlenky....a tím pádem ani dávat si pozor na sílu slov....bez ohledu na to, zda nás někdo "při činu" vidí, nebo nevidí..... (.. resp. slyší, nebo neslyší... ) Pokud to člověka nenaučí sám život......což je pak už o těch zkušenostech....Dřív lidi omezovala víra v Boha - ale bohuŽEL....s dost špatnými manipulujícími sugescemi okolo a bez vysvětlení "jádra pudla".... , protože to naopak církev po staletí - údajně dodnes - skrývá ve Vatikánu v utajovaných archivech starých "knih" a svitků... , (.. i když podle mně - dnes už naprosto zbytečně... Klinická smrt umožňuje to vědění dnes už mnohým... )

 Mám dotaz, jak tedy vypadá negativní přání?   Ptám se proto, jestli náhodou něco negativního nevysílám na poradě, která je o ničem, nudná a dlouhá a já si v duchu přeji: "Už aby byl konec! "  Že bych příště myslela na něco jiného.

... no - nejsem si jistá, jestli je to dotaz na moji adresu, ale ASI jo...no...tak teda hlásím, že NEVÍM.......by zněla - nebo zní - moje odpověď....

Nicméně.... vážně teda:.... ... Své myšlenky ( a pocity hlavně.. coby jzdroje  určitých myšlenek) člověk málokdy umí  slovy vyjádřit přesně.... A většinou bereme v potaz (uvědomujeme si.. )  jen to, co vyjadřují slova....ale to není všechno, co vysíláme...... (slova neumí vydefinovat všechno... )

Asi proto se říká, ne jen že "každý svého osudu strůjcem", ale "každý sám sobě soudcem".... Problém je (před smrtí) obvykle v sebesoudnosti a  - bohužel- někdy i ve smyslu pro humor.. (což říkám z vlastní zkušenosti, protože já dost často plácám kraviny v legraci...a když dělám nějaké chybky - pak nejvíc přestřelením na téhle parketě... )

 Každý z nás v životě zažívá jakékoliv náhody, často se pozastavíme nad zvláštní souhrou náhod. Ve správný čas potkáme správného člověka, ve správný čas najdeme třeba i vhodné bydlení. Jsou náhody, co nám přinášejí lásku, přátelství, smutek. Jsou náhody přinášející životní inspiraci, objev, nápad. Jsou náhody, na něž čekáme, náhody, jejíž příchod svou aktivitou vyvoláme a jsou náhody, jejichž chod v čase a místě, řídíme. Náhody nejsou. Vše je jak má být.

Všechny naše přání se vyplní. Proto pozor na to jak si přejeme, tedy myslíme. Mnohdy si to vůbec neuvědomujeme.

Ne-smím přijít na rande pozdě.

Ne-můžu zapomenout na narozeniny tchýně.

Ne- smím přibrat ani kilo.

Aladinova kouzelná lampa říká: „ Tvé přání je mi rozkazem. “

V mém životě mě potkalo hodně náhod. Dobré i špatné. S odstupem času vím, že mě tyto náhody posunuli dále v mém životě pokaždé k lepšímu. Potkal jsem, díky náhodám spoustu nových přátel, bydlím ve vysněném domě snů, změnil jsem zaměstnání, a tak dál.

Mohl bych o tom ještě mluvit hodiny, ale nechci vás unavovat. Jaká náhoda.  

 „Žádná setkání nejsou náhoda. “- Kay Pollak

 Tak to jsem v pohodě, já si většinou v duchu říkám: " Musím si pohnout už jdu pozdě. " Asi to bude výchovou, páč naši vždycky říkali: "Musíš"   a říkají dodnes a já říkám: "Musím jenom umřít"

Plutíku, "Žádná setkání nejsou náhodná". Ne, nejsou pokud jsou, tak jsou skutečná. Jak je to v té knížce?

  „Žádná setkání nejsou náhoda. “- Kay Pollak

http://www.eugenika.cz/images/books/media/pdf_924222_uryvok.pdf

Plutíku, děkuji, ta knížka je online, že? Od každého se člověk něco naučí, něčím se poučí a tak.

 Ještě jsem našel, celou knihu v pdf. na ulož. to.

http://www.uloz.to/10068234/zadna-setkani-nejsou-nahodna-kay-pollak-pdf

Pavlo! Jaký máš názor na tyto věty?

Pluto, moc se omlouvám za pozdní odpověď. "Tajemství jsem už viděla". Ty věty jsou pravdivé.

Pluto, ty znáš Bibli a všechny tyto myšlenky tam jsou. Budu ti něco citovat:

"Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo mocné. Vše, co jest učiněno, tak Slovem učiněno jest. "

Takže slovo vyřčené je mocné a nevrátíme jej zpět ani párem koní. Slovem tvoříme. A mluvené slovo vychází z našeho srdce, z naší mysli.

Něčí slova jsou ostrá jako měč na obě strany ostrý. Ale slovo pronesené v pravý čas je jako balzám pro duši. Hodně je v Bibli pro naše poučení, pro mně je to moderní kniha i v dnešní době.  

A řeknu ti, že za můj život se věci, které jsem si velmi přála a myslela na ně kudy jsem chodila, se mi splnily, přesně, jako tobě ten tvůj dům.

 Ahoj Pavlo. Děkuji za krásné věty, které byly včera večer pro mě před usínáním balzámem na duši. Mnohokrát jsem četl a čtu, tyto věty, v jiných knihách od různých autorů, kde podstata a význam vět je stejný jako se píše v Bibli, jenom jsou jinak formulovány. Ještě bych doplnil, že každé slovo má určitou vibraci a energii, proto bychom si měli dávat pozor na to, co kdy a kde řekneme a na co myslíme.

 Pavli! Tady jsem ti už odpověděl. Na vzkazník, Ti napíšu odpověď na tvou druhou otázku.  

Bohužel včera jsem si zase potvrdila, že vše opravdu není náhoda. Trochu se odchýlým od tvé hlavní myšlenky, ale je to moje nejnovější zkušenost s "osudem".

   Podrobnosti nebudu rozebírat, ale včera večer jsem si na truc postavila hlavu, že ve 23:19 pojedu vlakem domů-přijali bych v 6 ráno s přestupem a hodinovým čekáním v Přerově. Nevím, jak moc znáte Ostravu, Přerov a tyto města, ale když to zkrátím je tu plno cikánů a jsou místa, kam není radno chodit s batohem a notebookem v ruce ani přes den...

   Trvala jsem na svém a pomalu vyrážela na šalinu. Ještě jsem se šla rozloučit s potkany, kterým jsem asi 2 minuty před tím byla dát krmení. V neděli jsem si koupila mladého, asi 6ti týdenního samečka, který zrovna pobíhal po místnosti a rozkoukával se... Když jsem do koupelny vešla po druhé, ležel na zemi mrtev. Spadl z trubek od topení a zlomil si vaz. Trubky jsou 5cm nad zemí a potkánek vážil 120 gramů. Obecně jsou to šikovná zvířata, která moc nepadají a když, tak většinou na nohy, jako kočky a přesto tenhle spadl tak, že si úplně přelomil krční páteř.

    Už asi dvakrát v mém životě zasáhl můj strážný anděl a vytáhl mě z pěkných patálií, tentokrát to ale kvůli mně zbytečně odskákalo potkaní mimčo. Na tý mojí nesmyslný cestě bylo víc než jasný, že by mě někdo minimálně okradl, ale jsem beznadějně tvrdohlavá a tak to dopadlo takto...

    Nejsem věřící, ale vím, že tu s námi je ještě něco, něco za hranicemi vědeckých možností zkoumání. A to řídí tohle "náhodné dění", splněné přání, a takzvané boží mlýny.

   Tímto se s Tomíkem loučím... i za ty tři dny nám přirostl k srdci. ,

Lucy, věřím tomu, že pokud nám hrozí něco, nemusí jít o život, ale něco nepěkného, tak to naše zvířátko vezme na sebe, bolest i smrt. Je to můj názor.

Bohužel to tak je. Mám ještě mladého koně - 5ti letý hřebec, narodil se mi do náruče a vyrůstáme spolu. Má takové kožní výrůstky už asi 3 roky. Na jaře jsem ho dovezla na kliniku do Brna, aby mu s tím něco udělali  a řekli mi, že je to neléčitelné a že se mu to bude rozrůstat čím dál víc... Zatím ho to moc neomezuje, ale jednou začne a já budu muset ukončit jeho trápení. S rychlostí, jakou mu to roste už nám asi moc času nezbývá. Nevím, proč to za mě schytají všichni kolem. Jsem toho názoru, že každý si má nést odpovědnost za své činy sám. Ale je fakt, že když za mě trpí jiní, tak mě to bolí víc, tak mi třeba život jen uděluje lekci

.. tak v souvislosti s mojí zvířecí "farmou" mě tohle nikdy nenapadlo.... že by smrt některého z mých zvířat kdsi měla... nebo že by mohla mít... tuhle podivnou logiku.... ale nevylučuju to... v některých případech to tím skoro fakt "zavání"... Obzvlát určité moje životní období..... Možná na tom něco fakt je.... protože mám jednu EXTRÉMNÍ zkušenost v tomhle smyslu - což byl i můj OKAMŽITÝ úsudek - jenže... nešlo o moje zvířátko... Napíšu to do vlákna pro Lucy.....

... tak přesně takový byl náš Míša... Lucy, je mi to moc líto, co se ti přihodilo s potkankem, bohužel, takové věci se stávají.

.. Takže k tomu tématu NENÍ VŠE NÁHODA..... a k tomu, co Ty píšeš.... dám sem podobný zážitek.... Jen v tom mém případě prostě nešlo o moje zvíře doma, nebo domácí....

Šlo o "obyčejného" ptáka, kterých okolo nás lítá fůra různých... a já ani nevím o jaký šlo druh - ale bylo to něco velkého... "Rozmázl" se mi na předním skle auta při dost velké rychlosti mé jízdy.... a byla to rána jako kuáva... !!! ... okamžitý ŠOK mi sundal nohu z plynu... jen reflexivně jsem při tom lehce přešlápla na brzdu... a pak s nohama na podlaze mimo pedály... a vnitřně fest otřesená...  jsem dojížděla setrvačnou  notně zpomalenou rychlostí z té předposlední  zatáčky... až k té  poslední zatáčce - nad srázem k Vltavě ( za Komořanama na konci na konci Prahy)... směrem na Zbraslav  = což byl můj cíl cesty. Spěchala jsem do práce... a jako vždy - jela jsem "na poslední chvíli"... Takže tou rychlostí ve známém terénu jsem to doháněla.... a řada vozidel v zácpě ve vedlejším protisměrném pruhu mě nijak zvlášt nevzrušovala... V MÉM pruhu bylo VOLNO..... Jenže - jen NEŽ jsem vyjela do té poslední zatáčky na cestě  směrující  okolo srázu pak už dolů k mostu..... TAM jsem utrpěla šok nb. 2.... protože se proti mě řítil DRUHEJ TAKOVEJ blázen... a V MÉM pruhu předjížděl naprosto nepropustnou řadu sakra pomalu popojíždějících vozidel v tom JEHO pruhu.... Takže - jen jsem  PŘESTALA DÝCHAT... Doslova! ... Protože nic jiného jsem v tu chvíli dělat už ani nemohla... Bylo jasné, že POKUD někdo nezůstane HNED stát a neudělá mu místo - JE KONEČNÁ i kdybych prošlápla brzdou podlahu.... Jsem tu - takže NĚKDO mu to místo okamžitě udělal... a nikomu se tam nic nestalo..... On asi nejel zas až tak moc rychle jako já... jen dělal slušnou blbost předjíždění v nepřehledném úseku.... Já dojela do práce jako v transu.... a až když jsem vystoupila z auta  a sedla si pak v kanclu ke stolu - rozvibrovaly se mi kolena i lokty.... holkám jsem polohlasem oznámila "právě jsem se zase znova narodila"... povyprávěla jim tohle jako prvním..... a i když jsem byla nucena se pak už co nejrychejc "přeladit" na pracovní věci.... ten šok dozníval dobrých 24 hodin..... Kolotoč myšlenek ovšem jel daleko delší dobu... protože se mi to v hlavě pořád vracelo... celá ta situace..... a k tomu pak ty DOmýšlecí myšlenky CO SE MOHLO stát... KDYBYCH o jednu zatáčku dřív nesnížila rychlost a potkala to protijednoucí auto MNOHEM DŘÍV... Možná o setiny vteřin dřív... ale ty jsou občas právě TY ZÁSADNÍ.... Docela mě z té vzpomínky mrazí i ted... Ono to zas AŽ TAK dávno taky není... oproti celému mému životu.... Obávám se, že TOHLE teda bych dost sotva mohla přežít..... Uf.... FAKT NEPŘÍJEMNÁ vzpomínka.... s pocitem viny.... že kvůli mojí blbosti "musel" umřít pták.... "abych já žila".... ? Nebo aby TAMTEN někdo žil... ??? ... nebo OBA abychom to přežili... ? - CoMyJenVíme...... Ono taky kdo ví KOLIK dalších bychom mohli smést na sráz s sebou.... protože tam není absolutně žádné místo na "tanečky na cestě".... (.. nebo aspon někdy v roce 2003 nebylo... ) KLasická stará úzká dvousměrná cesta  - a NAD SRÁZEM HNED ZA zábradlím.... Z druhé strany cesty je vysoká SKÁLA..... No comment....

DDD. Anya, smrt toho ptáčka tě zbrzdila, a těch pár sekund ti zachránilo život. Tak to vidím já.

... jo - ASI jo.... Já to taky tak vidím... ale... příjemný pocit to fakt není.......