Téma: Co muži závidí druhým mužům a chtěli by to mít také - názory, diskuze

Velké péro a spousty ženských okolo.  

Velké péro k množství žen nepotřebuješ. A jak získat mnoho žen se dá naučit. Takže muž tohle závidět nemusí.  

Já si myslím, že pokud chce muž získat velké množství žen, musí mít nake charisma, a s tím se každý musí narodit, naučit se nedá . Mám jednoho takového kamaráda, ten když si na nakou ženu prstem ukáže, tak ji většinou má. Může být klidně i vdaná, mu je to jedno, pokud toho člověka nezná. Seděl v hospodě s kamarády a řekl, vsadíte se, že se s tamtou slečnou ještě dneska (31.01.2017) budu líbat. A i když měla kluka, tak dosáhl svého. Kamarádi se ho ptali, jak to dělá. On sám i sobě ví, že má charisma. Není to jen o ukecanosti.  

To zní hrozně levně … myslím ty ženy, které zrovna na tohle levné charisma letí. Protože ono je právě to levné charisma a skutečné charisma.

A vyspat se ženou není taková věda. Vrozené charisma není ani zdaleka jediná cesta.

QAdama, ty jsi mě teď s tím rozdělením charismat pobavil. A jaký je teda podle tebe rozdíl mezi levným charismatem, a skutečným charismatem? Na vysoké škole jsem měla psychologii, a tohle nás teda neucili. Tak mě teď obohat o nové znalosti

Tak na VŠ toho neučí mnohem víc…

Stále jsi mi neodpověděl na mou otázku

Charismatický člověk (třeba Obama) neloví každou ženu - zná své hodnoty. Charismatický lovec (nějaký noname) uloví každou a každá s ním půjde, ale vztah z toho nebude, tudíž povrchní hodnoty. A jelikož ženy často jdou s lovcem v marné naději, že zrovna "ona" ukončí jeho loveckou "kariéru" a promění ho v rodinný typ… to je pro mně známka bláhovosti. No a proč si začínat s bláhovou ženou?

Ale každý není prezident!  Nebo ty by sis snad dovolil ve funkci prezidenta balit velké množství žen?  

Obama byl pouze příklad. A vykládáš si to špatně. Prezidentská funkce z něj neudělala charismatického člověka, ale přesně opačně. On charismatický byl před tím, a proto tu funkci u voličů získal a poté i obhájil. (ale nehodnotím jeho činy, to je jiná kapitola)

"Není to jen o ukecanosti."

Ale QAdama nic takového, tedy jen o ukecanosti nepsal…

Mimochodem, zatím si ten Tvůj kamarád může myslet, že je neodolatelný superman, ovšem taky se mu může stát, že až zestárne, zbydou mu jen oči pro pláč, zestárne a zůstane sám…

Já myslím že ne, už se oženil a má dceru, ale lejtka se mu zapalují pořád když má někdo charisma, tak je to prostě velké plus, má to takový člověk mnohem jednodušší. Nic víc   PS: nezávidte mu to. Tady už jsme získali odpověděd na to, co si muži teda doopravdy závidí

A dostali jsme i jinou odpověď a sice co dnes (01.02.2017) chrlí za "produkty" vysoké školy. Nic ve zlém, můj názor.

Ahoj Barčo, nepochopila jsem, co jsi tím myslela. Mohla bys být konkrétnější?  

Chápu, že jsi to nepochopila, nic nového… ale také, nic ve zlém. Každý jsme "naky"…

Barča a Dany, už jsem to pochopila moc dobře, hlavně ty vaše frustrace…  

Člověk by neměl používat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není v dobré konvici, protože je zde veliké rizoto, že to skončí fiatem.

Já to vím moc dobře, o to neměj péči

Nevypadá to tak.

Máš pravdu, patří sem kromě frustrace i zakomplexovanost…  

… a z Punto se stává Doblo…  

Dárečku, pro začátek by stačilo, kdyby ses naučila psát posloupně tlačítkem  - 

Já si aspon na rozdíl od někoho, dokážu přiznat svou chybu, ale je tady velké množsví lidí, kteří to neumí 

Umíš? … tak ukaž…

Jé, to už jsem psala Dářečkovi = Daře snad 10x…

Fakt? No tak to jsem se tedy zbytečně obtěžovala. Koneckonců … i moje poznámka byla zcela zbytečná, zdá se. Nemám ráda dlouhé pindání bez nějakého výsledku.

Souhlasím, nemá to cenu a smysl. Dara = Dáreček má svojí pravdu a svůj svět…

Já už jsem si všimla, že když má někdo na něco jiný názor, tak je to pro ostatní nepřijatelné, i když ten názor není špatný…  

Nemyslím si, že v tomto případě je něco, co by se dalo Tvému kamarádovi závidět…

Muži to samozřejmě nepřiznají, ale oni si mezi sebou závidí to velké možství žen…

Otázka je, jak by to dopadlo, kdyby na tu ženu prstem neukázal ten dotyčný, ale vybrali mu ji ti kamarádi.

Nepopírám, že jsou jedinci, kteří jsou výrazně přitažlivější pro opačné pohlaví, ale úspěch těhlech "sběračů skalpů" je mnohdy v něčem jiném - o čem taky psal Adam - v intuici.

Oni prostě vycítí, kde mají šanci uspět a kde ne.

Přičemž tento fakt mi prozradil kdysi právě jeden "děvkař". Že nejde o žádnou "lovící strategii", ale že ví, kde jít na jistotu, kde má vyhráno předem.

Ani ukecanost, ani charisma - intuice.

A vzhledem k tomu, že v každé společnosti je určité procento žen, které sbaleny být chtějí, buď že nikoho nemají, nebo aby si zvedly sebevědomí, že jsou přitažlivější než ženy, které nikdo balit neráčí, nebo že si prostě chtějí taky jen užít, tak se správnou intuicí má poměrně značnou šanci na úspěch každý, kdo se pohybuje ve skupině lidí s adekvátním počtem osob opačného pohlaví adekvátního věku.

Žádná věda.

Nicméně mít "charisma" je užitečná věc, to uznávám.

Jen aby si to nějaký čtenář nespletl, tak původně jsem myslel intuici kreativní - pro byznys, film, design a pod.  

Intuice lovecká je trefná poznámka, ale ta mě nezajímá a nezávidím jí.  

Ženy, které padají do náruče charismatických lovců nejsou moje cílovka … jak už jsem zmínil dříve, dávám přednost kvalitně nebo romantice, levné věcí bez problémů přenechám jiným.  

QAdama. Ty svadis úspěšný lov na něco levného. Když se žena nechává svést, tak vedsinou předem nepozná, za jakým účelem ji muž svádí. Ženy se bohužel nechtěně nechávají často nachytat. Vy muži dokážete být dobří herci.

Tady je podstatné hlavně to, že se vůbec ty ženy nechají svést ať už je to za jakýmkoli účelem.  Charisma je vlastně to sebevědomí, které z toho člověka vyzařuje. Je to muž, který si v tom věří. By muži taky máte rádi sebevedome ženy. Mnohdy nemusí být pro jejich úspěch ani tak hezké. Určitě jste ve svém životě viděli ženu, která nebyla ani tak hezká, a byl o mi že strany můžu obrovský zájem.  

Kvalitní žena ale dovede rozeznat charisma lovce a charisma kvalitního člověka (nemá potřebu lovit) a to je pointa, o které jsem psal.

Sebevědomí není podstatný atribut, který u ženy považuji za přitažlivý, tak nevím jak to mají ostatní muži, ale silně pochybuji o tvrzení, že "Vy muži taky máte rádi sebevedome ženy". Podle mě to na tohle spektrum vůbec neomezujeme.

Pokud je muž dobrý herec, což je většina, tak to nepozná žádná žena. Pokud toho člověka  neznáš, tak ho nemůžeš hned prokouknot, a s růžovými brýlemi už vůbec ne…

"Pokud je muž dobrý herec, což je většina… "

A to se říká nebo je doloženo v psychologii KDE???

Muži vůbec nejsou dobří herci, jen Ty se zřejmě necháš sbalit horšími typy a proto ty špatné zkušenosti…

Ty se ridis pravidlem: podle sebe, soudím tebe. Ale kromě tebe, je na této planetě ještě mnoho mužů, a někteří dokáží být opravdu výborní herci… .  To že ty nejsi dobrý herec, neznamená, že nejsou dobří herci ostatní…

Páni, Ty jse ve mě vyznáš … jako každý tady…

Ale já jsem reagoval na to, že jsi generalizovala TY, ne já!!!

A teď teprve konečně nastala správná chvíle pro použítí slova frustrace.  

Až se Daro konečně vyrovnáš se svými opakovanými neúšpěchy ve vztahové oblasti, přestaneš mít o mužích tyto představy.

Pro mě jsou čitelní úplně stejně jako ženy - někdo je jako otevřená kniha, jiný ne. U většiny ale nemusíš být zrovna Sherlock Holmes, aby ti bylo jasné, oč mu jde - ať má pindíka nebo pipinku.  

Když jsi zamilovaná a máš nasazené růžové brýle, tak pro tebe určitě muž tak průhledný není. Jestli se zrovna do takového člověka zamilujes, nebo ne, neovlivnis. To si řídí příroda sama. Pro mě jsou můži taky plné čitelný, ale jen bez těch růžových brýlí.  

Buď ráda, že za sebou takové zkušenosti nemáš a že máš pravděpodobně skvělého manžela.  

Ja znám více žen, které mají takových zkušenosti bohuzel víc, než ja. V podstatě mám takovou zkušenost naštěstí jenom jednu. Ten kluk si víc než tri měsíce počkal a normálně se mnou chodil.

přeju ti, aby ti ten pozitivní pohled na může zůstal… protože kvalitních můžu, je velmi málo.  

Partner není chřipka, abys ho chytila v tramvaji, když máš oslabenou imunitu. Je věcí výběru - v naší době a kultuře naštěstí naprosto svobodného.

Za své negativní zkušenosti si můžeš z velké části sama, což si stále nejsi ochotna připustit - svaluješ vinu na muže a na přírodu.

Protože si osmítáš připustit, že si za to můžeš sama, nemůžeš se z toho ani poučit, ani to změnit.

Ano, nejen ty, ale i jiné ženy nějaké špatné zkušenosti mají, včetně mě, ale ty se právě nevymlouvaly na celé mužské pokolení a nějaké neovlivnitelné vlivy, ale dokázaly se poučit z vlastních chyb.

Jenže tobě stačí hodit vinu na muže a přírodu - a jsi s tím hotová. Proto jsi stále tam kde jsi a ani o krok dál.

Me připadá v životě normální, že se lidé scházejí a rozcházejí. Ma to tak spoustu lidí. Koho zrovna potkáš, je o náhodě a o štěstí. To nemůžeš nejak ovlivnit, na tož si ještě vybírat… aspon moje srdce si vybírá nějak samo, a to já ovlivnit teda neumim. Když někoho potkám, tak nemám šanci dopředu vědět, ze mi dá za pár měsíců, nebo za pár let košem… zvlášť, když si nikdo na nic nestěžoval a rozchod přichází jako blesk z čistého nebe. Ani já dopředu nevím, jestli se stim daným mužem v budoucnu rozejdou, nebo ne. Leda, že bych si zašla k nake kartarce.  a těm výklady karet moc nevychází. Třeba si moje srdce vybere jednou dobře…  moje známá potkala toho pravého treba až ve čtyřiceti, a taky to považuje jako štěstí, že ho potkala. Protože kdyby ne, tak by se v tom životě musela plahocit dál. Samozřejmě netvrdim, že jsou všichni muži špatní, jen je těch špatných víc, a proto se tak těžce hledá.

Takhle nějak by mluvily šaty na ramínku v obchodě:

My tady je visíme, nemáme možnost ovlivnit, kdo do krámu přijde, koupí si nás a bude nás nosit a jak dlouho.

a) koho potkáš můžeš ovlivnit tím, kam chodíš, co provozuješ za aktivity a s jakými lidmi se celkově stýkáš.

b) do koho se zamiluješ můžeš ovlivnit tím, že víš, co chceš.

c) nemusíš si dělat partnera z každého, do koho se zakoukáš a kdo je zrovna tak trochu pro.

d) co ti vztah dá a jak dlouho vydrží, můžeš ovlivňovat tím, co do něj dávaš ty - a opět tím, že víš co chceš.

e) pokud se ti v životě opakuje stejný sénář, je to VŽDY známka toho, že TY děláš něco dokola dokolečka špatně.

Ale tohle ti tu milion lidí říkalo už na milion způsobů a myslím, že kdybych to šla říkat do světlíku, tak to má větší smysl, než to psát tobě, která jsi něco podobného jen tady četla milionkrát a stále opakuješ ty svoje infantilní teze.

Srdci je úplně jedno, co chceš, vybírá si samo, to vědomě vůbec nemůžeš ovlivnit…  to je záležitost podvědomí, které vědomě ovlivnit nelze. Nekvalitni lidé můžeš potkat všude, a to bez ohledu na jejich práci, koníčky a vzdělání. Třeba jedná známá, vzala si náboženský založeného manžela. Později ji začal mlátit a chlastat. Moje sestra potkala jejího skvělého manžela v hospodě… jsou šťastní a mají krásného dvouletého syna

Komu není rady tomu není pomoci.  

Tak si tu svou milovanou roli "Oběť vlastního srdce a náhody, bez kapky rozumu a bez vlastní vůle" užij. A přeju ti ještě hafo variant tvé oblíbené hry "Svedená a Opuštěná" - když o jiných scénářích nechceš slyšet a lpíš na svém omezeném repertoáru.

A až budeš zase měnit identitu, navrhuji nick Kolovrátek.  

Už jsem chodila s lékařem, pedagogem, právníkem, a to byli ti největší vyšívací.  já už jsem na vztahy spíš zrezignovala, a ještě o to víc, když vidím ty vztahové problémy tady. Už jsem tři roky sama, a na základě zkušeností to neplánují raději ani měnit. Ale těm co to vychází, jim to samozřejmě přeju.  

Daro, a není to škoda takhle rezignovat? A co se zamyslet nad tím, že nejspíše děláš i nějakou chybu i Ty, když to stále nevychází nebo špatně dopadá…

Je to lepší, než každý rok kvůli někomu zase brečet. Samozřejmě přemýšlela, ale na nic jsem nepřišla. Ale já to tu klidně zrekapituluji. Třeba na něco přijdete: s prvním to trvalo tři měsíce, ale vrátil se k bývalé. Druhy byl hodný, chtel mi snést i modré z nebe, ale moc pil alkohol, vadilo mi to, a tak jsem to po čtyřech letech ukončila. Třetí sice nepil, ale byl to vztah na dálku 150 km. Vídali jsme se každý víkend.  V práci se často nudil a psal si pořád s jinými dívkami na internetu (nevěděla jsem to) a nechal mě kvůli jiné divce z internetu. Tento vztah trval 8 měsíců. S dalsim to trvalo pět let, podle něho to bylo kamarádství s výhodami, i když jsme spolu byli skoro 24 hodin denně. Vztah nechtěl nikde posunout, i když jsem mu řekla, ze mi to vadi, trval na svém. Prestala jsem v tom vidět budoucnost a tak jsem se sním rozešla. Už je to 7 let po rozchodu, ale chce mě pořád zpátky s tím, že už to bude jiné. Ale já už k němu nic necítím.  Ten další sennou jakoby chodil tři měsíce, a po prvnim sexu se po něm slehla zem, a pak už jsem jen slyšela od kamarádů, že jim v hospodě vyprávěl jaká jsem v posteli. Další se sennou rozešel už po dvou zchuzkach kvůli jiné ženě, která byla dokonce vdaná. Ten byl ale špatný herec, už na druhém rande mě zval k sobě domů, ale nenechala jsem se nachytat. Po dvou měsících se chtěl ke mě vraťit, ale já už chodila s někým jiným. Po půl roce si našel jinou, kterou si potom vzal.  A s tím posledním to vypadalo vážně. Hodně do me investoval, bral mě hodně k rodičům a kamarádům. A pak se sennou rozešel po tříletém vztahu přes Face s tím, že nic nestíhá a nemá čas ani na sebe, ani na kamarády.  A o dva týdny později jsem ho potkala v ruku v ruce s jinou. To byla už pro mě tak velká rána, že už jsem to vzdala. Třeba budu z vás překvapená, a přijdete na to, kde je chyba.  

Ve špatném výběru partnerů.

Nebo je možné, že to ani nebyl špatný výběr partnerů, ale že jsi se pouze měla s každým z nich něco naučit - že to byly v podstatě lekce.

S prvním jsi se měla naučit, že máš dát pozor, má-li vyřešenou minulost, s druhým jsi se měla naučit, že nemáš marnit čas s alkoholikem, s třetím jsi se měla naučit, že virtuální vztahy nejsou reálné, s dalším jsi se měla naučit, že nemá smysl být s někým, kdo v tom vztahu nechce hledat perspektivu, s tím dalším jsi se měla naučit rozlišovat chození od "rádobychození" a s tím podledním jsi se měla naučit rozlišit signály ukazující na to, že s tím vztahem se "něco" děje.  

Přičemž odhaduji, že téma, které se u tebe opakuje a způsobuje ti opakovaně potíže  - jen pokaždé v jiné podobě, a které stále neřešíš a nepřipouštíš si ho, je neschopnost odlišit realitu od svých představ.

Kdybys tohle všechno uměla, tak jsi možná tyhle muže a vztahy nepoznala, nebo v nich zbytečně netvrdla tak dlouho, "kontrolka" by ti sepnula hned zkraje.

Možná jen díky těmto zkušenostem máš šanci najít kvalitnější vztah - když budeš ochotná v tom najít ponaučení pro sebe - a nesvádět vše jen na "smůlu".

Kamarádka měla podobný problém - popravdě to měla o dost horší - trvalo to dokud nepochopila, že musí něco udělat sama se sebou. Rok dva se velmi intenzivně věnovala sebepoznávání a různým procesům "sebezdokonalení" - různými způsoby - něco byly esoterické praktiky, něco psychologie a koučing. Urovnala si vztahy s rodiči a i sama se sebou.  

První partner, se kterým po té navázala vztah, je velmi milý a seriózní člověk, velmi rodinně založený. Jsou krásný pár, mají rodinu, navzájem se moc podporují a chrání. Krásný vztah založený na tradičních hodnotách.

Před tím, než se srovnala sama se sebou, by si s ním pravděpodobně vůbec nic nezačala, on je přesný opak jejích předchozích partnerů. Hlavně by ho vůbec nepotkala - protože v podstatě její psycholožka měla velkou zásluhu na tom, že celkově začala k seznamování přistupovat jinak, všímat si na mužích jiných věcí než dřív a hlavně hledat partnera v "jiných vodách" než dřív.

Na rozdíl od tebe nepodlehla přesvědčení, že "má smůlu" a že jsou všichni muži hajzlové, ale pochopila, že něco dělá špatně ona sama. Psychologa si nehledala takového, aby s ním mohla dál spřádat nějaké techtle mechtle, ale věnovala velkou pozornost tomu, koho si vybrat, aby jí to opravdu k něčemu bylo.  

Docela ji obdivuji, protože je pro mě zářným příkladem toho, jak pozitivně může člověk změnit život, když nehodí flintu do žita ani nespolehne na nějaké výmluvy na ty druhé a na osud.

To je jen příklad z mnoha, které jsem kolem sebe zažila.

Přičemž odhaduji, že téma, které se u tebe opakuje a způsobuje ti opakovaně potíže  - jen pokaždé v jiné podobě, a které stále neřešíš a nepřipouštíš si ho, je neschopnost odlišit realitu od svých představ.

V tom s tebou souhlasím, jsem strašný snílek. U každého vztahu jsem pořád čekala, že se to změní a ono to pořád nepřicházelo.  

Problém je v tom, že hodne takových lekcí bylo už na mě moc a já už jsem tomu přestala věřit a ztratila sílu někoho pořád dokola hledat. Už mě to věčné hledání přestalo bavit, hlavně mě nebaví ty rozchody.

a) problém s neschopností určit co je realita a co tvoje představa se ti pravděpodobně bude dřív nebo později promítat jako problém i do jiných vztaů než partnerských (přátelských, kolegiálních) a do jiných oblastí života. Čili tím, že utečeš před muži, nemáš jistotu, že jsi utekla před problémem.

c) pokud jsi jako single spokojená a tvůj život je po tebe plnohodnotný, tak je vše v pořádku a není důvod to měnit. Život ve vztahu je jen jedna z možností jak strávit život. A musím říct, že taky opakovaně vídám to, že lidi, co umí být sami - šťastně sami - ne hořce sami - tak pak mívají lepší volbu partnera než ti, co hledají něco za každou cenu.

Jen si dávej pozor na zahořklost a ukřivděnost. Ty se s plnohodnotným single životem neslučují a mohou člověku zničit zdraví.

A popravdě tvé názory mi zahořklé a ukřivděné přijdou docela dost.

Zahořklost a ukrivdenost v sobě stále mám, protoze nám za sebou hodně skaredych rozchodu. Naky vztah mi asi  chybí, ale nemám odvahu ani chuť se do toho znovu vrhat. Už jsem unavená z toho věčného hledání bez výsledku, spíš jsem za to dostala od života samé facky.  Hlavně mám strach z rozchodu, protože byli fakt hnusne a ještě jich bylo hodně v krátkém časovém úseku. Každopádně mi této tvůj objektivní pohled pomohl.  Určitě je na tom něco pravdy.

Ty si ale sama topíš pod kotlem.

Pokud trávíš dny a večery nadáváním na to, že jsou chlapi svině (když ne úplně všichni, tak alespoň skoro všichni), hledáním důkazů, že jsou svině, vyhledáváním nefungujícíh vztahů a vztahových problémů druhých lidí a diskuzemi o tom, že fungující vztah je jen dílo abnormálního štěstí, nemůžeš z toho být nijak odpočatá a pozitivně motivovaná.

Jen unavená, otrávená, deprivovaná, rezignovaná.

Já neříkám pár týdnů nebo měsíců po rozchodu - dostat ze sebe negativní emoce je zdravé.

Ale tři roky?

To sis jen vyrobila ten mechanismus, že než aby ti ublížil jiný, raději si budeš ubližovat sama.  

Před další ranou se bráníš tím, že snažíš si ty dosavadní rány nechat co nejvíc otevřené.

Těch ran bylo ale moc. Po tom posledním rozchodu už rána zůstala otevřená a tu bolest si pořád zive pamatuji. Při posledním rozchodu jsem celý týden  za den snědla jen jednu lžičku jogurtu. Jsem z těchto zkušeností znechucena a už mám strach se pouštět do dalšího vztahu, kde už vidím potenciální nebezpečí. Je to můj přirozený obranný mechanismus proti tomu, aby se to už neopakovalo. Sice mi vztah chybí, ale za to nebrecim a neprožívam bolest.  Že bych celé dny seděla a nadávala se říct nedá. Jen jsem tomu už celkově přestala věřit.  

No na to lze říct jedině to, že to je tvůj život, a když ho chceš prožít takhle, tak je to tvoje volba a holt nemá smysl tě přesvědčovat, abys ho žila jinak.

To nemá. Odmítám naky vztah vyloženě vyhledávat. Mám hruzu z dalšího rozchodu. Asi by mi musel někdo zamotat hlavu, to už bych do toho šla. Ale to nemá jak přijít, protože nechodím mezi lidi.  

@Kateřinaa "Za své negativní zkušenosti si můžeš z velké části sama":  

Z velké části s Tebou souhlasím, ale co si zde všímám na serveru, tak ta teorie "můžeš si za to sama" je zde příliš často a já si nemyslím, že člověk to má až tak mocně pod kontrolou.  

Naprosto drtivá většina lidí jsou skrytí hajzlové, zbabělci, zloději a lháři, … a samozřejmě to skrývají. Osobně neznám ani ženu ani muže, který by vydržel být věrný za všech okolností, nebo který by odolal lákavé finanční nabídce udělat na jinou lidskou bytost podraz. Bohužel mě spíše velice často a opakovaně překvapuje, jak málo na to stačí.  

To o charakteru společnosti jako celku vypovídá dost.  

Proto si nedělejme ani iluze o tom, že se pohybujeme ve společnosti kvalitních lidí. Takže když někoho potkáme, můžeme se vsadit, že vztah dopadne spíše špatně než dobře.  

Dle mnoha mých zkušeností, jsou u většiny párů chyby na obou stranách. Ale není to jen o nich.

Do hry vstupují další entity … stát (úředníci), tlak společnosti (pravidla), prostředí (náhody, katastrofy, nemoci, příroda, počasí, geny) a plynoucí čas.  

Partneři nejsou pouze ona a on. Jsou to ona a on + vlivy.  

Někdo se narodí a má lepší genetickou výbavu než druhý. Má více peněz na studia, má více talentu na něco (třeba čtení lidí).

Někdo se narodí do nesprávné rodiny a rodiče z něj udělají duševního mrzáka.

A tohle vše má málokdo alespoň částečně pod kontrolou.

Nelze to poznat, když na někoho narazíš. A nelze to poznat ani třeba 10 let. Hodně věcí se ukáže až ve specifických situacích, ve specifické kombinace a až časem.

Takže si myslím, že ať se člověk snažíš sebevíc, ať je sebegeniálnější, sebenadanější, sebezkušenější nemá pod kontrolou víc než 50%. Těch zbylých 50% je pak boj zvaný život.  

Ale to je jen taková vsuvka. Dáreček to chytila za ten extrémní konec. Ale ani se jí nedivím. Věřím, že se snažila v dobré víře a stejně to nedopadlo dobře, takže po vydané energii přišla únava. Myslím, že každý, kdo něco zkouší a nemá dostatek štěstí - často se spálí, se nakonec unaví.

Ovšem to není finále.

Věřím, že i Dáreček nabere časem novou sílu, nové brnění a novou chuť dál to zkoušet.

Názor "můžeš si za to sama" se zde opakuje častěji proto, že je zde zvýšená koncentace lidí, co to potřebují slyšet.

A jestli většina lidí okolo tebe jsou hajzlové, zloději a lháři, tak: "můžeš si za to sám".  

To není žádná danost, to je jen důsledek toho, co sám děláš a o jaké lidi se zajímáš a pro jaké lidi jsi atraktivní. Hledej jinde a jinak.

V tom s tebou nesouhlasím. Připadá mi tenhle pohled moc jednostranný. Tak jednoduché to v životě není.  

Ono to právě není tak jednoduché jak to vidíte vy dva.

Všichni jsou hajzlové a já za nic nemůžu a nic s tím nemůžu dělat.

Když jsem se pohybovala hodně mezi lidmi, tak mé zkušenosti opravdu napovídají tomu, co říkal QAdam. Lidé jsou ochotni udělat cokoli, jdou aj přes mrtvoly, aby dosáhli sveho. Jestli tě někdo podraží pro to, aby dosáhl svého, ovlivnit nemůžeš. Na takové lidi můžeš narazit kdekoliv a kdykoliv

Dobře, tak máš své zkušenosti, zřejmě i Adam, ale tvrdit, že: "Naprosto drtivá většina lidí jsou skrytí hajzlové, zbabělci, zloději a lháři, … a samozřejmě to skrývají." mně teda přijde hodně silné kafe. To je můj názor.

@Kateřinaa & Dany

Pracuji s lidmi velice často na krizových a v krizových situacích, kde se točí zajímavé peníze i jiné příležitosti, kde se budují kariéry, kde jde o něco zajímavějšího než průměrné životy.  

Samozřejmě, že když jdu s kámoši na pivo a o nic nejde a nic od nich nečekám, pak mohu nabývat dojmu, že jsou všichni hodní a nikdo by nikomu neublížil, manželce/manželovi nezahnul, nikoho neokradl, nikoho nepodvedl, nic nezatajil a každému pomohl…  

Pokud ale máš ve svém životě spoustu událostí, ve kterých můžeš zažít reakce lidí, jak se staví ke stresovým situacím, nebo opačně k nečekané velkým příležitostem (ziskům), tak až tehdy dokážeš vidět, co v lidech opravdu je a jak se dokážou vybarvit.

Jednoduše řečeno: rčení "příležitost dělá zloděje" je to, co mohu uplatňovat každý den. Ale je zbytečné o tom se dohadovat. Tohle není zkušenost, která je přenosná ústní nebo písemní formou. A tímhle bych to (za sebe) uzavřel.  

To jsi jen potvrdil moje slova.  

S hajzly a zloději se setkáváš díky tomu jak žiješ, čím se živíš, s kým se stýkáš.

Můžeš si za to sám.

Ale má to asi stejnou všeobecnou platnost, jako by lékař z Bohnic tvrdil, že většina lidí je psychicky nemocná a jeptiška tvrdila, že drtivá vetšina lidí jsou ženy.  

Jen ti na rozdíl od tebe jsou si většinou vědomi, že jejich zkušenost se nevztahuje na celé lidstvo - pokud tedy náhodou nemají taky ten tvůj "božský komplex".

… sorry, za špatně pověšený příspěvek - byl pochopitelně určen Adamovi.

… jo on JE dobře pověšený - nějak se mi kouše monitor… HAJZL!  

Už jsem nechtěl reagovat, ale upřesním, co nemuselo být jasné:  

setkávám se s lidmi ne jinými než Ty. Není to ničím speciální sorta. Rukama mi prošlo přes 1000 lidí od chudáku až po milionáře, od dělníků až po manažery. S některými jsem strávil i 15 let. Jednoduše řečeno, setkávám se z každým.  

Takže ano, můžu si za to sám, protože v období, kdy mám dovolenou a nic nedělám, žádné lumpy nepotkávám. Kdo nic nedělá nic neskazí. Úchvátná logika.  

Takže když jsi v práci, je většina lidstva hajzlové a zloději - a když máš dovolenou a nic neděláš, tak ne?

Kdybych v tomhle měla hledat logiku, zjevně ty hajzly sám vyrábíš!!!

Tvoje tvrzení, že se setkáváš s každým, pokládám za značně nevěrohodné - to je nemožné. Spíš to teď vypadá, že jsi s kdekým seděl.  

Což není totéž.

Chlape, možná ti někdo věří, že tvoje zkušenost je nadřazenější zkušenosti jiných lidí a má obecnou celosvětovou platnost,  ale já si i tak podržím jako prioritní svou vlastní zkušenost.

Nikdo ti nebere, že žiješ mezi hajzly. Já ti to věřím a ani mě to moc nepřekvapuje.

Ale nevnucuj nám, že proto mezi nimi žijí všichni.

Já třeba ne.  

Kiš kiš

Překrucuješ má slova a zapomínáš na to, co sama tvrdíš.  

Nicméně na původní dotaz jsem Ti odpověděl a na to co si myslím o absolutistické teorii "můžeš si za to sama" jsem se vyjádřil již dostatečně.

Dle mých zkušeností mám za to, že takový lidé jsou všude, ne jen tam, kde se točí velké peníze. Stačí, když jde třeba o práci, kde tak velké peníze nejsou a kvůli tomu jsou lidé schopni dělat neskutečné podrazy. Nemusí jít ani o práci, ani o peníze. Stačí, když si takový člověk stanoví svůj cíl, a jde za ním i přes mrtvoly.  A stim slovem drtivá většina, bych souhlasila taky. Protože jsem se s takovými lidmi setkala všude a vždy.  

… a samozřejmě se považuješ za tu menšinu.

Čili lepší než je drtivá většina lidstva.

Ano, Adame, zkušenost je nepřenosná, jakákoliv. Jsem ráda za ty svoje včetně toho, že je nikomu nepředkládám jako jediné správné. Já totiž velmi často používám slovíčka: "Myslím si… ", "To je můj názor… " apod. A o tom to je. Toť vše. Konec. Tečka.

P. S. Docela mě v první chvíli překvapil Tvůj zvrat v této diskusi (i když já se jí zas tak moc či podstatně neúčastnila), ale jen v první chvíli, pak mi něco došlo, a měla jsem jasno

No nic, diskuse skončila, nebudem si kazit nový ani žádný jiný den. Tak jdeme dál, každý svou cestou 

Nenastal žádný zvrat. Klasika. Dany. Neumíš ani pořádně číst. Do další hádky kde si nevidíš na špičku nosu s Tebou vstupovat nehodlám.  

Cítově chladný, zákeřný maninupolátor ani jinou odpověď vyplodit nedokáže. To jsi nám předvedl v minulosti několikrát, a v tomto tématu obzvášť. Kateřina se jistě nestačí divit, jak Tvoje odpověďi v tomto jejím tématu začaly, a jak končí, ale ona není hloupá, mnohdy má dobrý odhad na lidi

A teď už fakt konec. Ráno opět vyjde slunce, a nějaký nabubřelý mráček zloby, mu v tom nezabrání, ten opravdu ne 

Dany, ty už se nezměníš, bohužel.

Opět jsi nepochopila co jsem psal, upozornil jsem tě na to, ale to ti nebrání zase se chovat jako Dany.

Téměř v každé diskuzi, s kýmkoliv a v jakékoliv době dokážeš vyvolat hádku, překrucovat a slovíčkařit a pak se to snažíš otočit na něj a myslíš si, že když sama druhé nepatřičně obviníš z manipulace a dalších nálepek jako první, že tím očistíš sebe.

Již roky si zde vyléváš kolem sebe jen zlobu a zášť na lidi, kteří si dovolí mít jiný názor než ty.  

Jsi pokrytec, protože druhé obviňuješ z toho co sama děláš.  Škoda jen, že tím je pak otapetovaná zbytečně každá diskuze a nejsi schopna s tím přestat.

 Fakt? To je zajímavé, že většina témat je denně zaplněná jinými hádavkami (ženy vedou) a rýpalkami (občas i rýpaly) neúnavně píšícími i desítky odpovědí na adresu tazatelů, nikoliv však mnou.

Takže normálně LŽEŠ!!! Všichni to vidí, ale buď raději nebo zbaběle mlčí, na rozdíl ode mne a přesto, že já se jiných klidně zastanu, když je někdo do očí bijíc nepravdou nařkne.  

Dany, nevidí to všichni. Po pravdě, zaregistrovala jsem spor, ale nemám ráda dlouhé příspěvky a proto vůbec netuším proč vznikl. A pak je těžké se postavit na kteroukoli stranu. Mám pocit, že ostatní na tom budou podobně.

Baruš, není třeba číst celou diskusi, stačí poslední Adamův příspěvek v 10:11 hod. Já tady dělám to, z čeho mě Adam nařknul?  

1"Téměř v každé diskuzi, s kýmkoliv a v jakékoliv době dokážeš vyvolat hádku, překrucovat a slovíčkařit… "    

ANO = NE?

2) "Již roky si zde vyléváš kolem sebe jen zlobu a zášť na lidi, kteří si dovolí mít jiný názor než ty."

ANO = NE?

3) "Jsi pokrytec, protože druhé obviňuješ z toho co sama děláš.  Škoda jen, že tím je pak otapetovaná zbytečně každá diskuze a nejsi schopna s tím přestat."

ANO = NE?

P. S. Já osobně si stojím za tím, že takhle, jak to Adam o mě napsal, to není pravda. Nic takového tady v každé diskusi nebo téměř v každé diskusi a roky nedělám To tedy opravdu ne. Vždyť se to dá snadno dohledat a jste tu někteří tak často, že snad vidíte, jestli zrovna já tu dělám nebo nedělám v každé diskusi a roky to, z čeho mě Adam nařknul.  

To je asi otázka vnímání. Vzpomínáš na Megeru? Já s jejími příspěvky problém neměla a přesto u jiných sklidila trpké ovoce. Možná jsi QAdamovi jen nesedla a pak vidí věci jinak, vykládá si Tvoje slova jinak. Já s Tvými příspěvky problém nemám a myslím, že moje sluníčka to často potvrzují.

Svého času jsem tu byla za "megeru" i já, vzpomínáš? Lidské ego je někdy převládajícím prvkem a dotyčný/á si to vůbec nemusí uvědomovat. Horší bývá, když se někomu takovému podaří zmanipulovat i další. Ale to by už bylo na jinou diskuzi.

Dany: za mě ne, ne, ne - ale nemyslím si, že stačí číst jen ten jeden příspěvek, že je potřeba vědět, co k němu Adama vyprovokovalo - a popravdě za mě také ne tomu, co jsi napsala o Adamovi  (přestože si o jeho něm a některých jeho názorech taky myslím svoje a to nic lichotivého).

Ale už si jen nadáváte.

Takže se vůbec nedivím, že se nikomu nechce se do toho zapojovat a dávat jednomu z vás v těch nadávkách za pravdu nebo je vyvracet.

99.9999% času jsou mé myšlenky zcela jinde než u tohoto tématu, takže my muži asi nemyslíme na povrch tak často jako ženy, ale když už na to dojde, tak asi takhle:  

V 99.99% si všímám žen. Muže výjimečně. Ale nemám problém si pomyslet „hm, fakt fešák“. Ale že bych někdy cítil potřebu druhému muži závidět nějakou vzhledovou dispozici? To si nevybavuji. Možná tak na několik vteřin…. asi tehdy, když člověk vidí doslova flákače, který se jen narodil a má perfektní tělo bez práce. Ale to vždy rychle přejde. Doslova za několik vteřin.  

To co mě na druhém muži zaujme (protože „zaujme“ je to správné slovo) to je přesně to, co říká i Tvůj chlap. Ano, inteligence a řečnické umění (brilantní vystupování) zaujme. (třena Obama, Steve Jobs)

A asi je jedna vrozená věc, kterou lze úspěšným mužům závidět - intuice. Pokud je to intuice, která dotyčného dovedla k obrovskému úspěchu. (třeba Trump, nebo Warren Buffett) Protože mnoho lidí tvrdě pracuje, ale tvrdá práce k pohádkovému životu nestačí a je potřeba mít i štěstí a dar intuice. A to se naućit nedá. S tím se člověk rodí.  

Dík za obsáhlou odpověď.  

Vtipy o péru jsem čekala, ale jsem ráda, že se zapojil i někdo se seriózním názorem.

V podstatě mi šlo o to, nakolik se mužský a ženský pohled na to, co jsou přitažlivé mužské kvality, liší - a vlastně moc ne.

Nemáš za co.

Ale asi bych tu odpověď nebral jako nějaký statisticky vzorek. Myslím, že to bude hodně individuální a víc než s pohlavím, se to bude odvíjet od jiných atributů.  

Vzhled neřeším, všechno jde ukecat, ale cením si na mužích, že uměj držet slovo. S tím se také musí člověk narodit. V době, kdy jsou smlouvy cár papírů a vyhrává ten s lepším právníkem, včetně rozvodových řízení, je radost potkat chlapa, který např. podáním ruky potvrdí kšeft, nebo vždy dodrží slovo v čemkoliv. A u holek je tohle ještě větší přidaná hodnota, kde se na to hrabou dlouhé nohy, trojky prsa a zadek vytvarovaný na běžícím pásu.

Po precteni celeho vlakna si myslim, ze muzi si nejspis, krome jineho, mohou zavidet i nehadavou zenu

… a když už tedy jsi to přečetla celé, tak jaký je tvůj názor na dvě témata, která zde vyvolala nejvíc sporů?

a) nakolik si člověk může za stav svého života (přičemž východisko byl život partnerský) sám a nakolik to je věc náhody, štěstí, předurčenosti?

b) platí o drtivé většině lidstva, že to jsou hajzlové, zloději, lháři a zbabělci?

Otázky jsou vytržené z kontextu. Já naprosto chápu jak to QAdama myslel a podle mě je zbytečné to dále rádoby akademicky rozebírat a dávat tomu nový nádech, který tam původně nebyl.

… ptala jsem se někoho, kdo přeci celý kontext zná = diskuzi četl.

I já jsem celou diskusi četla. A právě ty otázky zavádějící v tom tvaru v jakém jsou položeny. Jinak řečeno, když si znovu přečtu celou diskusi v tom kontextu v jakém je, nebudu nikdy pokládat takové otázky v takovém tvaru v jakém jsou položeny.

Vycházela jsem z předpokladu, že ten, kdo tu diskuzi četl, tak tomu snad bude jasné, na jaká dvě témata se ptám. Podle mě kdo to četl a kdo by chtěl pochopit nač se ptám, ten by to pochopil i z otázek v tomto tvaru.

Ptala jsem se, protože jednak by mě víc názorů zajímalo a popravdě jsem i doufala, že to tu třeba ještě nabere konstruktivější směr. Pod tím "konstruktivnější" si představuji diskuzi o tom, co si kdo myslí o tom tématu a ne jeden o druhém.

Evidentně to tu ale asi už není možné, tak to vzdávám.

A omlouvám se za svou dnešní nemístnou snahu.

Pa

Katerino, taky bych uvitala konstruktivnejsi diskuzi na dane tema. Proto taky ta moje odpoved!!

 Kateřinaa -   ty dvě otázky mi přijdou zajímavé, ale už se úplně vymykají tvé původní otázce. Klidně bych na ně založila zvlášť nové téma.  

"a) nakolik si člověk může za stav svého života (přičemž východisko byl život partnerský) sám a nakolik to je věc náhody, štěstí, předurčenosti) "

To záleží člověk od člověka. První osud člověku určí a chytnou do pasti lidská chtění, závislosti a lpění - a pokud je něco z toho silné, určí většinu cesty za něho. Prakticky jakákoli silná emoce přemůže rozum, proto řízení osudu je více o schopnosti podívat se na své city z nadhledu a nestranně více, než o tom, řídit se rozumem a poučkami, citáty.

"b) platí o drtivé většině lidstva, že to jsou hajzlové, zloději, lháři a zbabělci? "

To záleží na tom, co si představuješ pod pojmy "hajzl", "zloděj", "lhář", "zbabělec". Ještě více to záleží na společnosti a na motivaci lidí.

Jinak se projeví většina lidí, když má bránit před vojenským útokem Brusel, Evropskou Unii a eurokomisaře s razítky. A zcela jinou odvahu projevují lidé, mají-li bránit svou vlast, své blízké a děti.

Nicméně je nutné říci, že dnes (28.04.2017) je velký tlak ze strany žen na to, aby muži byli zbabělci. Jakákoli odvaha je ženami, i ve školách a médiích nazývána agresivitou či extrémismem. Sám jsem zachránil několikrát neznámou přepadenou ženu. To je větší škola charakterů a života. Víte co mi všechny ženy do jednoho, co se dozvěděly (vzorek skoro 200 žen), že jsem zpacifikoval násilníka položily první za otázku? "Neublížil jsi útočníkovi? " "Nebyl jsi na útočníka hrubý? " - nikdo se neptal na stav oběti, přepadené ženy, či mě. Od té doby si o ženám myslím své, a vím, že jsou zblblé - považují za agresivitu i to, když je někdo zachránií před znásilnění cikánem. Zklamaly mě ženy jako celek, kompletně.

A ještě něco - mužské hodnoty, jako je čest, pravdomluvnost a odvahu dětěm vštěpuje otec. Ve společnosti, kde je víc než polovina dětí svobodných matek nebo matkou neuznávaného otce - tyto hodnoty jaksi není kým předat. A počet nečestných podvodníků, lhářů. zbabělců a neživotaschopných dětí se nutně zvyšuje.

Jen poznamenám, že i mě mě napadla otázka, jak ten útočník po tom zpacifikování dopadl. Ale vůbec ne z ohleduplnosti k němu, ale pokud by odpověď zněla např. že skončil v nemocnici, následovala by otázka, jestli jsi z toho neměl popotahovačky. Mám totiž v živé paměti kauzu Opočenský. Čili je otázka, jestli některým těm ženám, nad kterými jsi zlomil hůl, nešlo spíš jen o důsledky pro tebe.