Téma: Ráda cestuji a závidím ostatním kteří na to mají peníze

  Odporná nejsi, ale divné to je. Jediný člověk který to může změnit, jsi Ty sama.

Zkus si položit otázku jak asi je lidem kteří jsou těžce nemocní, lidé co ztratili své blízké např. při autonehodě nebo lidé kteří nikoho nemají a jsou opuštěni. Věřím že potom Tvé úvahy o hodnotách života se možná změní. Neber to ode mne jako nějaké rýpnutí nebo cokoliv jiného co by tě mohlo pohoršit, ale tak to vidím já.

Káji, je závidět a "závidět". U Tebe je to jen touhla mít to, co si myslíš, že mají druzí.... je to Tvůj motor dosáhnout víc a na víc. Ale máš taky možnost si vybrat, jako každý. Odpusť si třeba cestování a kup si, po čem srdce touží. Nevěř, že ve zlaté kleci bys byla šťastná. Po čem dalším bys toužila? Co by Tě hnalo dál? Najednou by nebylo nic... všecko okoukané, všecko poznané.... a co se vztahů týká... vždyť si tady na webu počti... ani ten nemají všichni takový, jak by si přáli... A o tom je život......

Prostě se neporovnávej s ostatními. Rada je snadná praxe je těžká, ale není nikdo kdo má život jen snadný.

Kájo, vzpomeň si na pohádku o zlaté rybce. Nemáš málo, vidělas kus světa, máš zdraví, nejsi postižená, máš práci, nebereš almužnu. Je dobře, že si kladeš cíle, které chceš dosáhnout, máš sny, které si chceš plnit. Nezapomeň při tom myslet na potřebné a nezapomeň poskytnout pomocnou ruku tam, kde je třeba. I tato poradna je pomocná ruka pro ty, co ji hledají a ostatní ji zdarma ze svého času poskytují. Život není jenom brát, ale také dávat.

Jsi v polovině dobré cesty, když si uvědomuješ svůj nedobrý pohled na svět. Teď s tím ještě něco udělat. Skoro mi napadá najít zpřízněnou duši, která tě odvede jinam a otevře oči pro skutečné hodnoty života. V opačném případě bude tvá závist růst,   spolehlivě tě zničí a doprovodí do konce tvých dnů.  

... a navíc s každou závistivou myšlenkou přibývají  2mm vrásek... !!!

Jak to rekl slovensky "vseumelec" Pan Rytmus: "Ovce treba strihat, sikovnym patri svet a ringle mozu iba snivat. "   uspesni lide nezavidi protoze na to zpravidla nemaji cas. Museli a musi tvrde makat aby se udrzeli na spici. A ani to neni zaruka uspechu.   http://www. youtube. com/watch? v=ueIJcEQFxdo

 A čo chcel tým básnik povedať?

Nepovidej ze je na tom snad neco k nepochopeni, Pluto. Myslenka je samozrejme o tom ze zavist sama o sobe te nikam neposune a na cestovani ti nevydela. Je to dokonce naopak, protoze cas ktery travis uziranim se bys mohl venovat tvoreni hodnot ktere produkuji penizky, ktere tak strasne nekomu zavidis.

  Někdo říká, že "motivační" závist je v pořádku. Já si ale myslím, že ani ta není OK.   Pokud chci něčeho dosáhnout, tak hlavně kvůli sobě a né, proto že to má sousedka.

Ono taky ne vse muzeme primo a snadno ovlivnit. Zavist je zakorenena v nas napriklad pokud nas rodice nutili si vselijak konkurovat se sourozencem (znamky ve skole, uklizeny pokuj nedej boze rozdilne "pridely lasky" na zaklade "uspechu" ci chovani. ) Doba radoby-rovnosti pred dvaceti lety lidi taky ucila si zavidet i nos mezi ocima, donaset na sebe ci jinak nemoralne se chovat. Z toho prameni takova ta typicky ceska zavist. ( Soused ma dvacek krav a ja ani jednu. Ale nejde mi o to ze bych chtel taky tolik krav. Ja si jenom preji aby mu pochcipaly. ) Kdyz napriklad na me "jde zavist" a citim ze jsem z toho smutny, snazim se to v sobe pretransformovat v to pozitivni. Tamten ma novy BMW a barak jako South Fork. Tak to je frajer. Na to ja teda se svym platem nemam. - Nemuzu se s nim srovnavat protoze mame oba za sebou jinou cestu. DOST MOZNA ze kdyby mi rekl jakou cestu musel projit aby se k tomu vsemu dostal, nechtel bych ani tak jeho osud za vlastni. Nikdy jsem nechodil v jeho botach a on nechodil v mych.  

   Jj, klasické české:  Když nemám já, ať nemá ani on.......    a takhle vzniklo vandalství.

Nevěřím tomu, že je ti 40. To za 1.

Jinak, viděla bych to, že nezávidíš, jsi prostě nešťastná, tam, kde jsi. Lidem nestačí stříbro, chtějí zlato. A když toho zlata dosáhnou, chtějí diamanty. Ale ani diamanty nestačí. Chtějí pořád víc a víc. A mezitím jm unikají skutečné hodnoty života. Myslíš, že bohatí lidi, kteří mají plovoučky, vilu s bazénem a 3krát do roka jezdí na dovču do Thajska ap. jsou šťastní? Ne vždy tomu tak je. Ty peníze musí nějak vydělat. Když si je nakradou, mají noční můry, že když se jejich komplicům něco znelíbí, zlikvidují mu rodinu, nebo unesou děti, za které budou žádat tučné výkupné atd. Když si je vydělají jinak, makají od nevidím do nevidím. Děcka jsou doma pořád samy, můžou se z nedostatku "kvalitního"rodinného krbu chytit špatné party, začnou mariánkou a končí to závislostí na tvrdých drogách... Bohatství si může vybrat krutou daň.

Chceš zhubnout? Hejbni prdelkou, začni cvičit, běhat, změň stravování. Má váš vztah trhliny? Tak zamakejte na tom, aby se zacelily. Chceš být celkově spokojenější? Najdi v sobě pevnou vůli a jdi do toho.

A rozhodně mrkni na tohle videjko. A pak mi něco povídej. Pokud ti to nepůjde, vyťukej si ručně/p>

http://www.vidime.net/video-7902

A až se ti bude zdát, že dovolená ve Francii je ti málo, vzpomeň si na Emmanuela a jeho bráchu...

Měj hezký den

Přátelé, děkuji za Vaše komentáře, teď vidím černé na bílém jaký jsem.... každý ať si doplní co. Když mě napadnou zase závistivé myšlenky, vzpomenu si na Vaše moudrá slova a pokusím se je zahnat.

Budu na tom pracovat. Myšlenka že  štěstí je v pomoci druhým mě zaujala, zkusím podniknout něco v tom směru. Asi mi v životě chybí pocit vlastní užitečnosti nebo co. Chtěla bych se ohlédnout za sebe a říct si : Tohle jsem dokázala a stálo to za to. Zatím to říct nemůžu. Možná toto moje přiznání bude začátkem mého lepšího života. Kdo ví? Každopádně budu chodit ráda na tyto stránky a občas sem taky probluvit k věci. Děkuji Vám.

Píšeš, Kájo: „ Já chcu s tím bojovat. “ Ty chceš bojovat sama proti sobě? Pane Bože. Víš, co řekla Matka Terza: Když za ní přišli, aby se zapojila do hnutí proti válce, tak jim řekla, že se nezapojí. Když se jí ptali, proč se nezapojí, řekla, že ať za ní přijdou, až bude hnutí za mír. Matka Tereza věděla, že to proti čemu bojujeme, tím také posilujeme. Tedy: Boj posiluje to, proti čemu bojujeme. Boj nemá žádný smysl, smysl má jenom láska, přátelství a vděčnost. To vše nezná ani slovo závist.

Chtěla jsem tím říct že nechci být taková závistivá, sama sobě se protivím. Zkoumám, kde ty moje závistivé nálady pramení, teď jsem se dohrabala k tomu, že mám nějaký pocit vlastní neužitečnosti, neschopnosti, a z toho to možná je. Teď budu dumat nad tím jak to změnit, čím začít??? Sama nevím............

Začni v prvé řadě u sebe to je základ. Nečetl jsem celé téma, jenom tvůj příspěvek a indiánky, tak jestli chceš, napiš více, co vlastně chceš a očekáváš od života, co máš ráda, co tě těší, a jaké máš životní priority.

Vím, co slovo závist znamená, dokonce závist se většinou snoubí s neschopností. Murphy to nazval jako nemoc Nesvistitida. Toto slovo v mém životě nepoužívám, nezabývám se závistí, protože by mě to připravovalo o energii. Něčí úspěch je pro mě inspirací, k přemýšlení jak toho také dosáhnout, ne důvodem k závisti a patlání se v negativních myšlenkách.

Toto moje vyjádření patří i k otázce na mě od Roberta.

Diky za odpoved. Je rozumna.   Ve skutecnosti jsem ti ale zadnou otazku nepolozil, takze ztracim trochu nit.    Pardon.

Já také někdy ztrácím nit. Alespoň nejsem sám.  

Ještě jednou se vracím k tématu - jaké mám priority? Zdraví a pohodu svou i všech blízkých, to je nejdůležitější. Chěla bych aby mě to bavilo v práci. Jak jsem již psala chtěla bych více cestovat a zatím na to nemám peníze, protože splácím půjčku na bydlení. Dále asi moje největší přání - chtěla bych zhubnout ale to už asi patřím zase do jiné rubriky chci žít kvalitní život. Chci se sama sobě líbit.

 Milá Kájo.

To je dobře, že máš životní priority. Já je mám také. Píšeš, ale chtěla bych... , protože…, chci… Já tyto slova dávno nepoužívám. Chtít nestačí, protože je výmluva a chci je málo. Napíši ti, jak to já dělám. V prvé řade mám rád sám sebe, pak mám rád i ostatní. Raduji se ze života a všech maličkostí, které jsou neoddělitelnou jeho součástí. Když jsem spokojený já, tak je spokojeno i moje okolí. Práce mě naštěstí pořád bavila, ale být nespokojený ze svojí prácí, jsou tak řečeno galeje zůstat dělat co mě nebaví. Přemýšlel bych o tom a hledal řešení změnu zaměstnání. Nebo bych se pokusil najít pozitiva na práci, kterou momentálně dělám. Chceš cestovat a nemáš peníze, protože splácíš bydlení. Když si budeš opakovat v hlavě, že nemáš tak nikdy mít nebudeš. Skus se zaměřit na hojnost, dostatek a dobré zaměstnání, které chceš. Možná pak najednou se spustí lavina věcí, lidí, okolností, událostí, nebo příležitosti, které ti změní tvůj život a splní tvoje přání, touhy a sny. Důležité je, ale umět snít a nezáleží, v jaké situaci se momentálně nacházíš. Když budeš posilovat, co nechceš, tak to máš zpět jako bumerang.

V našem životě jsou důležité rozhodnutí. Každý z nás dělá denně rozhodnutí, které ovlivňují náš život. Můžou to být, malé i velké, přesto, každé rozhodnutí je důležité. Pak svá rozhodnutí musíme důsledně realizovat v konkrétní činnosti.

Příklad. Chci zhubnout, chci žít kvalitní život a chci se sama sobě líbit. Rozhodni se hned teď a udělej správné rozhodnutí. „Já Kája: Hubnu, žiji kvalitní život a sama sobě se líbím. “ Neodkládej nic na potom, nebo pak, nebo až budu mít to a to. Rozumíš mi?

Přeji ti v životě ta nejlepší rozhodnutí a splnění všech snů, přání a cílů. Když máš cíl, cestu určitě najdeš.

Zde v odkazu, který přikládám, možná najdeš něco, co tě zaujme, nebo ti ještě něco objasní, co potřebuješ vědět. Zcela náhodou jsem našel tento článek a jsem rád. Mně se moc líbí. Náhody nejsou. Já na ně nevěřím.

http://www.esoterika.cz/clanek/3928-jak_dosahnout_stesti_pohody_a_uspechu_.htm

PS: Pokud chceš zhubnout, kup si tuto knihu. Mám to vyzkoušené na sobě. Již jsem o ní psal ve dvou tématech.  

http://www.mojestarosti.cz/poradna/nedostatky-meho-tela/jsem-obezni/nejim-a-nehubnu-kde-je-chyba.html#post40501

Milý příteli, třeba se sem na tyto stránky ještě podíváš a přečteš si mou odpověď.

Za prvé Ti moc děkuji za Tvou obsáhlou radu a přátelská slova. Já vyjedu s takovou škaredou vlastností a Ty mě neodsoudíš, naopak se mi snažíš pomoci, nejen Ty, ale i ostatní milí pisatelé, a dostane se mi přátelských slov za které jsem vděčná. Moc si toho vážím.

Za druhé se mnou to je těžké myslet pozitivně - nesu si takový pocit nedostatečnosti z dětství, tatínek moc náročný a přísný, maminka chladná. Vše jsem si musela tvrdě zasloužit. Sladkosti se u nás nejedly a buchty nikdy nepekly protože naši byli sportovci a máma pořád držela diety tak nejedly nic sladkýho ani děti. Od tý doby to asi pochází že za každý drobas jsem si koupila něco dobrýho na zub.

Jako mladá jsem byla štíhlá a prý moc hezká. Přesto mi rodiče doma stále trvdili, že se mám učit a nezaměřovat se na nic jiného, protože je dost možná, že si mně nikdo nevezme a budu se muset starat sama o sebe tak abych to zvládla. Prý jsem moc tlustá. V té době jsem vážila 68 kg což při výšce 175 cm nebyla podle mně žádná tragédie ale doma mi bylo stále podsouváno jak hrozně vypadám. Tak si stím pocitem že vypadám hrozně žiji už hodně let a teď už je to konečně pravda. Začít myslet pozitivně? Jak se to dělá?

Pozitivně myslím jen v případě mých dětí, mám 2 a moc hezké a šikovné, ale už dospělé.

Vždy jsem chtěla nějaké zvíře a naši mi nikdy nedovolili.

S čím začít ted když mě už děti tak nepotřebují?

Mnohokrát si říkám že bych někam odjela daleko na pustý ostrov a tam by mi bylo nejlíp. Nikdo by mě tam neviděl a nekritizoval mě za to jak vypadám. A mýmu psovi /kterýho zatím nemám a ani si zatím netroufám mít protože nevím jak bych zvládla svůj dlouhý pracovní den a pejsek by byl sám doma/by to bylo jedno.

Káji, o té atmosféře v rodině mi jen potvrzuješ mou teorii. Myslím, že o tom napíši knihu, poznatků z okolí mám dost...

Víš, já si myslím, že Ty jsi krásná už teď. Každý člověk je něčím krásný a vyjímečný. Najdi to v sobě a podporuj to.   A buď na to pyšná oki?

Tato doba "přeje" plnění našich přání.... Přej si a bude Ti dáno. A taky to rozhýbej tak, že tomu půjdeš sama vstříc. A pejska doporučuji. Nebo číču klidnějšího plemene. Jsou to prvotřídní mazlové a dají ti, co potřebuješ a co Ti chybí...

Takže, nebát se a nekrást / to se říká /

Ahoj Indiánko, děkuji za oba Tvé moc hezké příspěvky, které mě moc potěšily.

Knížku určitě napiš, a pak mi ji dáš přečíst, jo? O konstelace v rodinách se moc zajímám. Přesto svým rodičům jejich výchovu nějak nezazlívám, dělali to prostě tak, jak to nejlíp uměli a snažili se. Mně je taky často vyčítáno že jsem dělala nebo dělám ve výchově svých dětí chyby ale zda ano či ne ukáže teprve čas. Taky jsem vychovávala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a svých schopností.

Ten původní článek jsem napsala pod nějakou okamžitou náladou, správně by se snad měl jmenovat "Kudy dál? " nebo tak něco. Zdá se mi že mám hodně starostí, mohla bych zde psát do několik rubrik a více článků.... taky o vztazích... mám přítele, se kterým jsem měla 5 let pěkný vztah a v poslední době to neklape, stále mi nadává kvůli domnělým chybám, stále vyhrožuje odchodem, já mu říkám, když Ti to nevyhovuje, tak běž. Je však pravda, že se docela bojím být sama ale najevo to nedám. Myslím si že chyba je na jeho straně že mě stále kritizuje. No a když se mu to nelíbí... má spoustu jiným možností někde jinde a já budu mít svůj klid. často si představuji také svůj byt AŽ JEDNOU budu mít peníze a koupím si nový nábytek. A taky si představuju svého psa jaký bude až nebudu dělat od rána do večera a budu ho moct mít. Tak asi tak. Kája

Káji, pokud knihu napíši a spatří světlo světa, budeš mít možnost si ji zakoupit a pokud by Ti měla přinést nějaké poznání, jistě se o její existenci ve správném čase dozvíš. Nebo je také možné, že ji ode mne dostaneš darem. Kdo ví.

Co se týče Tvých starostí, zkus se zapojit do odpovědí čtenářům, kteří tady píší a žádají o radu, třeba jim budeš mít co říct. Nahromaděnou destruktivní energii psaním ze sebe vypustíš a uleví se Ti, uvidíš. Tak to prostě je. A klidně založ nové téma s tím, co Tě trápí, tady Ti jistě pár lidí rádo a kvalitně odpoví a probere to s Tebou.

A že jsi ve středním věku? No a co? Pokud si budeš vážit sama sebe, bude Tě tak brát i okolí. Co vyzařuješ, to je přijímáno. A jestli máš pocit, že se třeba stejně starým mužům jako jsi Ty líbí dvacítky a žena Tvého věku není zajímavá, tak lituji ty muže. Protože dvacítka toho muži mnoho nedá. / jsou pochopitelně i výjimky/ Kdežto zralejší žena.... A pokud prostě takový chlap dá přednost té dvacítce, protože nemá vrásky od smíchu i starostí pod očima, není Tě hoden a je to svým způsobem chudák, který nestojí za to, abys na něj spočinula svým okem....   Jistě existují i výjimky mezi muži, v překladu muži normální. A pro ty se vyplatí usmívat se na svět. Apropo- psala jsi, že máš hezký obličej, a to ne každá 20 má, nemysli si a všimni si. A tělo? Už jsem Ti psala, že stačí pevná vůle a cvičit, změnit stravování a zejména myšlení. Všechno jde, jen chtít. A Ty chceš, nebo ne?

A správné odpovědi na Tvé otázky taky najdeš sama v sobě To říkám každému, kdo se mne zeptá...

Hezký den a hlavu vzhůru

Milá Indiánko, opět děkuji za vlídná a povzbudivá slova. Budu se snažit tady na těchto stránkách zapojit a třeba vypovídat. Bude to taková moje terapie...

S hubnutím jsem už začala, tak uvidím, jak to půjde.  

Přeji krásné jaro! Věřím že se na těchto stránkách budeme potkávat častěji u příjemnějších témat. Kája

Ahoj Kájo. Ještě ti napíšu. Pěkný den přeji.  

 Milá Kájo.

 Můžeš brát tento můj příspěvek, pouze jako moji úvahu.  

Soudit druhého člověka je také velmi nebezpečná činnost, která mi nenáleží. Nikdo nemá právo soudit druhého za jeho myšlení, nebo co řekne. Hezky si se rozepsala a máme příčinu tvého jednání a myšlení. Bingo. Každá příčina má svůj následek a ten třeba vždy řešit. Mnohokrát rodiče programují svoje děti, vytvářejí komplex méněcennosti, aniž si to vůbec uvědomují. Říkají, svým dětem to nesmíš, to neumíš, co z tebe vyroste, jak to vypadáš. V konečném důsledku, ale většinou naši rodiče opakují věty, které slýchali, když byli dětmi a pak to přenášejí na své děti. Nikdo nemůže za to, jaké máme rodiče a pak, sami jsme si je vybrali ještě před narozením. A víš proč? Aby nám třeba nastavili zrcadlo, co v životě nebudeme dělat jako oni. Naši rodiče byli vychovávaní určitým vzorcem, který nemůžeme změnit, ale co můžeme je změnit sami sebe. Takto se můžou chovat také i lidé, kteří pobývají poblíž našeho okolí, nebo v našem životě. Z toho kruhu lze vystoupit. K lidem, kteří nám negativa říkají, nechovat zášť a zlobu. Vracet jim věty lásky a vlídnosti. Třeba jenom v naší mysli. Jak jsem ti již psal, v první řade, se měj ráda, a zvedni své sebevědomí. Každé ráno se postav před zrcadlo a řekni si: „Jsem pěkná, dobrá, moudrá, lidem se líbím, atd. “ Usmívej se. Slunce i mraky zažene. Když se změníš ti, tvoje okolí to postřehne a věř mi, že se také změní.

 A teď pojďme na pozitivní myšlení. Pozitivně myslet znamená mít trvale sebevědomí a sebedůvěru v životní pohodu a používat pozitivní prohlášení. Já to dělám takto. Na všechny lidi, myslím jenom v dobrém. Každému přeji zdraví, štěstí, lásku, hojnost, dostatek. Raduji se z úspěchu druhých lidí. Obdivuji úspěšné a bohaté lidi se srdcem a jsou mým vzorem a motivací. Raduji se, že slunce svítí, že je déšť, sníh, vítr. Každé počasí je pěkné. Jsem vděčný za zdraví, můžu chodit, psát, slyším, vidím a miluji.  Já Pluto, jsem také člověk, který má své nedostatky, ale paní Plutová říká, že moje pozitiva mnohem převyšuji nějaké negativa, které se týkají mé osoby. To máme každý. Jsem sebevědomý, věřím si a jsem hezký. Umím se krásně smát a rád úsměv „ posílám dál“. Přes den mnohokrát a dělá mi to radost a dobře se pak cítím.

 Negativně myslet v nás vyvolává pochybnosti, zlost, strach, nenávist a závist. Hlavně strach je příčinou ostatních emocí, strach je přitom jenom nedostatek lásky k sobě a jiným. Měj na paměti, že naše myšlenky jsou prvotní příčinou všeho. Nelze se cítit dobře a zároveň mít negativní myšlenky. Když se cítím dobře, tak proto, že mám dobré myšlenky. To je vlastně to, po čem každý touží. Cítit se dobře.  

Pluto, děkuji za Tvůj příspěvek, přečetla jsem si ho pozorně, je moc zajímavý.

Myslím, že mé myšlenky vzhledem k ostatním lidem nejsou negativní, chovám se mezi lidmi slušně, nenadávám, dovedu se usmát, pochopit.

Horší to je podívat se do zrcadla a pochválit se že jsem hezká když to není pravda. Přece si nebudu lhát do obličeje? Navíc reklama a média nám pořád sdělují že skutečně hezké jsou jen modelky a mladá děvčata tak 20 let tak jak se s tím mám vyrovnat já ve 40 letech?

Když mi bylo taky těch 20 tak jsem se s radostí do toho zrcadla podívala a řekla jsem si to ale teď mi to nejde!

Zkrátka můj problém je taky to že bych chtěla být krásná jako ty modelky a skutečnost je jiná!

Proč je svět, když má hlubší smysl, tak nespravedlivý že někdo se narodí krásný a bohatý a někdo chudý a prostřední? /to jsem já/ nebo ještě hůř někdo chudý a třeba ošklivý a postižený? Jak se mám vyrobnat s tímto? Opravdu mi to nejde do mozku ani do úst říct že jsem spokojená a krásná když to není pravda. Jinak opravdu dík za zajímavý článek.

 Toto udělej s televizorem, nebo se raději na něj nedívej.  

 Takto se podívej do zrcadla.  

V zrcadle místo kočičky, vidíš, sebevědomou krásnou lvici.  

Pluto, díky za Tvůj příspěvek, moc mě veselé obrázky rozesmály, což se málokdy povede. Zkusím to podle těchto obrázkových rad

 Ještě jeden obrázek přidám. Takto se každé ráno dívám do zrcadla, a co vidím, už jsem psal.  

  Krásně jsi to, Plutíku, napsal a myslím, že si z toho odneseme něco i my ostatní, nejen Kája....

MiláKájo... pokud na sobě začneš pracovat tak, jak ti radí Pluto, brzy poznáš, že tvoje vniřní krása ti prozáří obličej a budeš se možná sama sobě líbit víc, jak před dvaceti lety......   Znám pár lidí, kteří takto na sobě pracují a díky tomu vypadají i o dest let mladší, než skutečně jsou  a jsou krásní i v pokročilém věku. Obličej jim krášlí úsměv, v očích jim svítí jiskřičky radosti, pleť je uvolněná, bez napětí, vyzařuje z nich pohoda, protože se díky pozitivnímu myšlení odnaučili závidět, nenávidět a raději přejí druhým jen to dobré.....   a ono se jim to pak opravdu vrací... a hlavně se naučili radovat z maličkostí, z každého ptáčka, kterého uslyší zpívat, z toho, že sluníčko venku krásně svítí, z pěkné kytičky v trávě..... ALE chce to opravdu na sobě zapracovat.... Pro začátek ti doporučuji knihu, kterou jsem si přečetla jako první a velice mě ovlivnila ( a nejen mne... ).. Luy Le Hay: Miluj svůj život.... mají ji v každém knihkupectví, nebo lze objednat na internetu. A pro zvýšení sebevědomí bych ti doporučila navštěvovat nějaký kroužek orientálních tanců.... to je to pravé ořechové i pro ženu silnější postavy i více než 40letou .... znám jich několik, kterým právě tento koníček velice zvýšil seběvědomí, a co víc, našly si tam kamarádky a život je zase o něco zajímavější a pestřejší a není tolik času myslet na negativní věci...

Držím ti palce na tvé cestě hledání.

Rybko, taky moc děkuji za povzbuzení. Dík také za tip na knihu, moc ráda si ji přečtu. Já se opravdu snažím jak se říká "se polepšit", jaro mi k tomu nahrává, mám radost z každého krásného dne, zatím chodím denně ven se procházet, bohužel zatím chodím sama. Ale nevadí, pohyb je zdravý, až zhubnu, třeba bude někdo chodit se mnou /to byl pokus o vtip/. Stravu jsem upravila, tak ted mi zbývá vydržet a počkat zda se dostaví výsledky. Trochu se to ve mně pere když se snažím nemyslet na to kolik lidí je na tom líp než já, ale již jsem aspon trochu spokojenější s tím co mám, jsem ráda že jsem vcelku fit a mohu chodit na ty své procházky a pozorovat přírodu, mám radost z toho, že už není zima, těším se na první jarní kytičky. Maličkosti, ale potěší. Až se vlezu do nějakých pěkných jarních šatů, bude jistě radost ještě větší. Děkuji za podporu. Kája

AHOJ KÁJI, POČKEJ AŽ BUDEŠ MÍT DĚTI, ONO TĚ TO PŘEJDE. JEDINÉ CO SI BUDEŠ PŘÁT JE, ABY BYLI ZDRAVÉ A ŠŤASTNÉ, ZJISTÍŠ, ŽE NA TOBĚ AŽ TAK MOC NEZÁLEŽÍ, JE TO STAV DOČASNÝ. KAŽDÁ Z NÁS TO TAK MÁ. TAK VYDRŽ. TO PŘEJDE.