Téma: Útěk papouška, ani hasiči nepomohli

Dvakrát. Jednou na chalupě, to jsem byla ještě dítko, tak mi frknul kanár.  

Vždy jsme ho tahali na chalupu sebou, když jsme tam byli o prázdninách, no  a já neštastně zavadila klecí o dveře vchodové, spadlo dno a Pepík vzal kufr a hurá do Rakouska.

Naštěstí sednul na stodolu, asi zdivočený z té svobody a mě napadlo přisunout k němu klec. Protože doma když byl puštěn, prostě se vrátil. A tady taky. Asi si to s tou emigrací rozmyslel.  

A podruhé jsem doma hlídala kamarádce anduláka a ta mrška si uměl otevřít sám klec.

A taky že to zkusil a podařilo se.. Doma okna dokořán, a já hysterický záchvat, že pláchne. Usídlil se na balkóně, ale vyšel stejný trik jako dříve. Klec. A tak jsem měla podruhé štěstí, že se prostě ptáci vrací do zajetí.  

Já doufám, že i tohle bude mít šťastný konec. Prý jde o Amazoňana (15tisíc), je ochočený a sedí tam už od večera. Na křiku je znát, že je už vysílený.

Barčo, tak to na tohle téma odpovím spíše příběhem, který se mně stal před lety.

Měla jsem v té době dalmatinku, měla zvláštní dar, všechna zvířátka, včetně koček, myší, holubů, brala jako vlastní, tak se jednou stalo, že k nám přiletěl papoušek šedý-Žako, v té době, vlastně i dnes velice drahý, já jsem zrovna přišla z práce a hned ve dveřích slyším podivné povídání, docela mne to šokovalo, prostě mumlání za dveřmi. No a otevřu a moje Bonča ležela, mezi packami tohoto papouška a on jí vesele povídal to co uměl lidskou řečí, ani jednoho z nich nevyrušil můj příchod. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože za chvíli vstala, šla se napít, papouch s ní-také se napil, potom chtěla jít na zahradu, tak jsem šla za ní, papouch jí doprovázel sedíce jí na zádech, ani ho nenapadlo, že by odlétl, vyvenčila se a spolu zase přišli domů. Tak jsem si vzala volno, šla vyvěsit cedulky, sehnat pro něj zob, ale byla jsem šokovaná, protože zobal jen to, co ona.

Samozřejmě asi cca za 14 dnů zavolali rodiče holčičky, které papoušek uletěl-jmenovala se Princezna, holčička byla hodně nemocná a moc si toho papouška přála, tak jí splnili rodiče přání a když jí uletěla, byla tak strašně nešťastná a zoufalá, když k nám přišli, byli všichni naprosto v šoku,, Princezna sice vesele přivítala holčičku, ale hned zase mazala k Bonče. Závěr tohoto podivného příběhu byl, že já jsem našla novou rodinu, bydleli cca 2 km od nás, holčička-Kačenka byla u mne pečená vařená, což mne nevadila a jenom kvetla. Jen do dneška nechápu zvířecí myšlení, jak si našla jedna druhou. Škoda, že lidi zratili s touto přetechnizovanou dobou tu intuici k pořírodě.

To je moje Bonny, trochu rozmazaná, ale je to v roce 1979, jo jak ty roky letí, jako splašené.

Krásný příběh.... jsem dojatá.     

Já taky. Nádhera.  

Tak.... tolik hodin a Lora stále na vrcholu stromu.    

Papoušek byl odchycen v 19 hodin, byl vyhladovělý a nechal se chytit na papání.

Zdravím Vás,

přidám i svou trošku do mlýna. Koupila jsem si úplně malého papouška žakouška v době, kdy jsem se starala doma o umírající maminku. Žakouška jsem si ručně odchovávala a dělal mi radost a společnost kromě rodiny, protože péče o mamku vyžadovala 24h denně a nikam jsem nemohla jít....

Mamka nám nakonec doma umřela, ale žakoušek dělal radost dál. Po třech letech mi ale nešťasnou shodou okolností uletěl. Byla to hrozná rána, stálo mě to tři dny nespaní a nervů, běhání po okolí atd.... ale nakonec... žakouš si udělal v Praze výlet přes Vltavu a protože byl hladový, zaletěl paní ve vilce přímo do ledničky..... -)))) a já si žakouška šťastně odvážela zase domů.

Jak ten můj ptáčula uletěl, tak jsem si uvědomila, že jsem na něm pořádně závislá.... a je to asi i naopak, protože žakles měl taky velikou radost, když mě viděl a den sekal latinu jako ještě nikdy. -)))))))