Téma: Roztomilá, srandovní domácí zvířata - pochlubte se

My máme doma jen křečka, dřív jsme měli i bílé myšky, které občas utekly, ale byly krotké, daly se v pohodě odchytit. Návštěvám jsme je raději neukazovali, ne každý má tyto roztomilé hlodavce v lásce…jednou, po párty, která se u nás konala za mnou přišel kámoš s tím, že přestává pít, prý mu to nikdo neuvěří, ale viděl u nás běhat bílé myšky…

Chudák … a šel do sebe?  

Já se podivuju vyčuranosti koček, chytrosti psů a roztomilosti papoušků.

JJ, kočky jsou bezva, měli jsme vždy jen kocoury a každý se nám dřív nebo později nějak ztratil, nebo zatoulal, tak jsme si dali pauzu, asi si pořídíme nějkýho šlechtěnýho a vykastrovanýho gaučáka… , náš křeček je taky roztomilý, ale žije hlavně v noci, to byste koukali, jaký umí dělat kravál, měli jsem dva, ale ten původní /samička/ toho samce ukousala k smrti

Jo, křečky jsme kdysi měli, ten noční kravál znám 

Muj bracha mel jezevcika. Kdyz zacal pajdat na tlapku, vsichni jsme si mysleli, ze mu dala vosa zihadlo. Fnukal a nedal se chytit. Az po nekolika hodinach se nam ho podarilo odchytit a podivali jsme se: mel na tlapce mezi polstarky nalepeny bonbon!!!

Zrovna dneska mě pobavil můj potkan. i když on mě baví a rozesmívá prakticky každý den. loupali jsme do hrnce brambory, kousek jsme mu odkrojili, popadl ho a honem do domečku. Je hrozně srandovní, když s jídlem běží do "skrýše".

Ještě jsem mu šla schovat dva menší kousky "na potom" a když jsem se otočila, tak si ukradl jednu celou velkou bramboru z hrnce a opět se s ní snažil dojít do domečku. Nakonec se mu to povedlo, ale dala mu celkem dost zabrat. Tak to mě dneska vážně rozesmálo, když jsem viděla jak je šťastný co zase uloupil a zároveň se to snaží dostat do domku.

Měla jsem křečka zlatýho, jménem Kulich(bohužel už nežije, byl skvělý), byl černobílý, jako panda, ale byl plachý a kousal, brala jsem si ho jako dospělýho ze zverimexu, takže se není čemu divit. Ráno mě vzbudilo šramocení, říkám si, co to je? Tak jsem vylezla z postele a jdu se podívat a vidím Kulicha v papírový krabici. Vůbec nevím, jak se dostal ven. Ke všemu musel skočit ze stolu na židli a ze židle na zem, byla jsem ráda, že se mu nic nestalo.

Kulich byl mistr útěku, prorože jsem mu to pak šla uklízet, tak jsem ho dala do krabičky, vrátím se do pokoje a Kulich nikde, byl na stole za cdčkama, chytla jsem ho, ale snažil se mi z ruky dostat, naštěstí mě nekousl.  

Měli jsme doma psa, byl fantastický, byl to černý labrador, jmenoval se O´Braine. Tento pes měl nádherné vlastnosti, … ale chcete humor. Byl akorátní na boty. Pokud si někdo obul jiné boty než svoje, okamžitě to spozoroval, vzal nějakou vaši botu a neustále za vámi chodil až jste se přezuli do té své. Pokud přišla návštěva nechal její boty v předsíni, ale pokud se blížil večer a návštěva neodcházela, sebral jejich boty a zanesl je všechny postupně ven, čímž dal najevo že je večer a je třeba udělat pořádek v tom, kdo zůstává. Pokud přišla návštěva o níž jsme věděli, že se zdrží, řekli jsme mu: TOTO JE DOMÁCÍ a on tam boty nechal i večer. Taky neměl rád, když někdo z nás domácích chodil bos, okamžitě šel a donesl vám boty. Je zajímavé, že doma roznášel pantofle, na zadradu donesl boty v nichž vás viděl se pohybovat venku. Měl dokonalý přehled.

O´Brain měl dokonalé cítění a skvělé chování, to, co on vycítil že dělat má bylo fantastické, nejen, co se týká bot.

Už tu s námi není, ale pokud někdo něco poplete stran bot říkáme, že kdyby tu byl Brain, udělal by pořádky.

Máme doma jen želvy, morče a kočky, takže nuda.

, ,

Už chápu, proč kočky nemají rády průvan